Robert E. Howard: Almuric

Barbara Conana, asi nejkultovnejšího, nejznámějšího a co se mne týče tak asi také nejproklínanějšího hrdiny naší, tedy fantastické literatury, není nutno dlouze představovat. Stačí říct “ten modrooký černovlasý obr s mečem, kterej zruchá každýho parchanta” a každý ví. Ale tahle kniha o něm prostě není, ač vyšla z pera stejného autora…

          Ani duchovního otce tohoto “velikána” není nutno dlouho predstavovat. Robert Earwin Howard, blízký prítel H. P. Lovercrafta, sebevrah a spisovatel, kterému se podarilo vytvorit kult, kult svalnatých obru, kosících neprátele po tuctech. Ne že bych mel neco proti litrum krve. Howard totiž do svých del vkládal i stopy své podivné filosofie a také romatiku, která je podle me nenapodobitelná (jak dokazují úspechy komercních pseudoConanu na trzích celého sveta :-)) Ale dosti filosofování na téma brak a pálení knih a vrhnemež se na knihu.

           Není nikterak tlustá, ale zato obálka od Káji Saudka zaujme na první pohled. Moc hezká ženština s krídly a peknými, oblými tvary hrudnícku 🙂 priláká pozornost každého vyznavace krásy. Po prectení prologu však zjištujeme, že kniha není príbehem o barbarovi Conanovi a leckdo by asi knihu odložil. Ne tak já (me to spíš prinutilo císt…) A tak jsem se dozvedel, že jakýsi silák, který se nemuže sžít se svou zjemnelou dobou je odeslán na planetu Almuric. Planeta, tedy alespon cást kterou tento hrdina proputuje, se nachází v dobách rane stredovekých (co se týce spolecnosti) i když zde byly vynalezeny strelné zbrane. Hrdina proputuje známý svetadíl, stane se neporazitelným, sprátelí se s jedním místním lidem, žijícím ve meste Khor (tedy nejvíce se samozrejme sprátelí s jednou Khorankou jménem Altha, která je podle všeho dívkou vhodnou pro takového siláka) a taky mimochodem znicí jednu nelidskou, témer božskou rasu, která na Almuricu terorizuje lidstvo. Jsou to okrídlení Yagové z mesta Yuga. Jejich královna, práve ta sexbomba z obálky, nejprve statecného pozemštana zajme, ale tato “chyba” bude potrestána – práve zánikem civilazece Yagu a konecného vítezství lidí na Almuricu.

          Howard v Almuricu vytvoril jakýsi predobraz cimmeranova sveta – ráje, kde je vždy s kým bojovat a vždy pár ženských, pripravených statecného hrdinu odmenit svým vnadami. Také zde, více než v Conanovi, nechává proniknout na hladinu svojí filosofii barbarství. Otevrene se zde vysmívá zjemnelým “mužum” své doby, oslabeným civilizací. Jeho názor na civilizaci je pozoruhodný: Jeho snem jsou hrdinové denodenne bojující o vlastní život v nástrahách divociny nebo démonu, bojující tak urputne, že jim nezbývá cas na nejaké deprese, filosofie, psychologie apod. Tyto veci pokládá Howard za dukaz úpadku spolecnosti.

          Ackoli s autorovými názory v leccems nesouhlasím, jeho zpracování a ta nezachytitelná romantika, která na vás dýchne, a to i díky ilustracím a kvalitnímu prekladu, me velmi potešila. Knihu jsem precetl s chutí a kdo jí ješte neprecetl, tomu ji vrele doporucuji.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zanechat odpověď