Psát recenze na poezii je to nejhorší, co může chudáka recenzenta potkat, není-li smyslem jeho života psát recenze na poezii. Na veškeré umění se hodnotící kritéria kladou těžko, na poezii je to naprostý nesmysl. Můžeme jen zařazovat, doporučovat, kalkulovat. Fantasy spisovatelovi Leonardu Medkovi vyšla sbírka básní, lépe řečeno rýmovaček, které Vám teď krátce představím.
Medkovy básně se drží pravidelného verše, stejně tak metrum bývá zpravidla dodržované. Proto vám básně připomenou říkačky, rýmovačky, texty písní… ne připomenou, ony jimi jsou. Ostatně pět básní jsou přímo parafráze na známé písně, které Medek vtipně a hravě pojal podle svého. (Yankee Doodle: …A ve filmech z Hollywoodu / furt se lámou údy / dokonce i v těch co točí / z hecu Allen Woody…). Dalších sedmnáct básní je takový mišmaš všeho, co se dá u Medka v šuplíku nalézt – od zcela vážného rozloučení se zesnulým (Pro M.H.), přes sebe nebo okolí zobrazující básně (Chtěl bych být básníkem), jazykové hříčky (Chorovod, Abecední) až po podivné absurdity (Mobil – cudzojazyčná príhoda).
Stěžejní část sbírky tvoří celkem dvacet tři básní z částí nazvaných “Legendy & Romantika” a “Něco málo o lásce,” z nichž většinu lze bez problému označit za fantasy básně. Ne že by byly nějak výrazně epické (i takové tu ale jsou: Sedm šípů Ribonových), ale mají fantasy poetiku a využívají tradičních fantasy témat a reálií. Najdeme zajímavé básně o trollech, gnómech či vlkodlacích (…Podej mi tlapu, lásko má / ať v páru můžem výti. / Dva šedé stíny, kolem tma, / a vlčí měsíc svítí…), ale i o králích a šašcích a trubadúrech a rytířích a hrdinech a dracích. Témata nemusí být nutně jen smyšlená – Medek hledá inspiraci i v historii (Třicetiletá válka) a dokonce i v knihách jiných autorů (jakjinak Tolkien).
Pokud jste od Medka něco četli (doufám, že alespoň Stín modrého býka!), je vám známý jeho typicky český, přesto poněkud suchý a načernalý humor. Snadno si pak u básně Per spiritus ad astra doplníte háček na správné místo, oceníte skvělý nápad i přesto, že třeba nebudete zcela spokojeni s jeho realizací (u mě u básně Sila logiky) či si vychutnáte atmosféru u vážných básní.
I ilustrace od Františky Vrbenské napoví, že celá edice “Rozstoklatý vraniklec” je taková „domácí sranda“ – prostě snaha vydat nevydatelné, protože je to zajímavé. Smát se nad humorem a dobrými nápady mohou přeci další lidé, nejen ti, kteří vědí, kam si Medek schovává klíč od šuplíku s názvem poezie. Stejně tak to platí i o předchozích básnických sbírkách, ke kterým by se ale nemělo prodávat pivo a medovina, jako k Medkovi, ale celá platíčka antidepresiv. Pokud bych měl z těch tří vydaných sbírek vybrat opravdového Básníka s velkým B, pak je to jenom Jakub D. Kočí.
Zatímco bych třeba o některých ilustracích od Vrbenské bez nadsázky mohl prohlásit, že silně narušují můj pečlivě budovaný žebříček estetických hodnot a hledají dosud neviděné příčky kdesi v hloubce (např. str. 53), Medkovy básně mají jaksi standardní úroveň a můžete se setkat pouze s nepochopením. (Já jsem například nepochopil, co má být vtipného na: Koleda koleda trpaslík, / zlaté rouno beran svlík. / Nahý je jak skřivánek / Křižovaný beránek. To mi prostě uchází a nějak se s tím nedokážu vypořádat, i přestože si myslím, že vím, na co autor naráží.) Někdy zamrzí zbytečné vycpávky, které příliš okatě doplňují verš a rytmus tam, kde autora zrovna nenapadlo něco k tématu (považuji za to slovo “trpaslík” z předchozí ukázky, anebo jsem už vůbec tuhle říkačku nepobral). Pokud bych některé básně měl označit za jedinečné, tak bych si asi vybral jen mezi vážnými básněmi. Proto rozhodně tuhle sbírku nekupujte s představou, že se potrháte smíchy. Je to mix všeho možného a vtip je jen jedna z ingrediencí.
Rozloučím se s vámi citací kompletní Medkovy rýmovačky, kterou v této sbírce nenajdete, protože vyšla v Imladris č.3-4/2000, a natolik už zlidověla, že se na ní už snad nevztahují ani autorská práva. :o)
Sekvence ze života hanáckých půlčíků
Hobit
Šel hlóbit
Hen to ďóro
Pro byt…
PS: Ve sbírce také nenajdete Medkovy známé Bajky o hrochu.
