Rytíři kněžny Rhonwen – Andres Adam

Tato kniha je pokračováním příběhů Halldora z Mortaluny, známého z předchozích románů autorky vystupující pod pseudonymem Adam Andres. Na úvod musím rovnou podotknout, že rozhodně nejde o román tak zdařilý, jako bylo dílo předešlé (Sága o Halldorovi z Mortaluny). Děj románu nás opět zavádí do země Ellád a jeho hlavním hrdinou je opět Halldor z rodu Oltramovců, i když tentokrát není v centru všeho dění.

Andres Adam - Rytíři kněžny RhonwenPříběh i metoda vyprávění se románu předešlému dosti podobají.  Rovněž zde se Halldor během na první pohled nevinné cesty zaplete do dobrodružství a v podstatě proti své vůli je nucen řešit těžké úkoly spočívající v zahnání nemrtvých přízraků, rozsouzení dávné pře mezi čarodějkou a soudcem a zjištění minulosti nalezence, který trpí naprostou ztrátou paměti. Při posledním úkolu zabije v souboji jistého knížete a nepřímo tak uvrhne celou zemi Ellád do válečné vřavy, která v podstatě vyústí v ovládnutí všech knížectví jediným vládnoucím rodem Sutriwaxů.

Ačkoliv název jako by říkal, že kniha bude o rytířích kněžny Rhowen, tomuto tématu je věnováno až její finále. Jeho předstupněm jsou Halldorovy potíže při hledání přítele Aralta – znovuzrozeného a přebývajícího ve městě Pergnalachu. Zde je nutné podotknout, že Halldor rozhodně není tím Halldorem z prvního románu. Je nevýrazný, upozaděný a motivy jeho hrdinských činů jsou nepřesvědčivé a jen těžko uvěřitelné. I dalším postavám často chybí život a přesvědčivost. Tímto nešvarem trpí zvláště první, rozsáhlejší část knihy. Rovněž jsem postrádal barvitou zápletku, která by byla aspoň v něčem překvapivá a nápaditá. Naštěstí se zde najde několik dobrých momentů, které snad udrží pozornost čtenáře až k druhé části, která je o poznání zajímavější.

Druhá část, věnující se konečně rytířům kněžny Rhonwen, dcery posledního knížete Aurixů, je mnohem lepší. Zde už opět nacházíme originální nápady zkombinované se znalostí středověkých reálií do funkčního celku. Jde hlavně o metody vládců a šlechty ve věcech vládnutí, neboť druhá část se zabývá politickým a diplomatickým bojem o ovládnutí celé země Ellád, nebo naopak o zachování samostatnosti knížectví Aurixů, ke kterým patří i Halldor. Hrdinové ustoupí do pozadí, a tak sledujeme z jakéhosi objektivního pólu vyprávění o lstech a úskocích, jež na sebe jednotlivé strany připravují. Bohužel to netrvá příliš dlouho a celý konflikt je ukončen až trapným deus ex machina v podobě čaroděje Halldrina. Tuto trapnost rozrušuje snad jenom originální trest od kolegů mágů, který jej čeká za zasahování do světských záležitostí.
Nejzajímavějšími postavami celé knihy jsou bezpochyby Trogný Černý, nalezenec z čarodějčina paláce trpící ztrátou paměti, a Udi, syn krále Ana, který se stane manželem kněžny Rhowanny a je nucen vládnout neposlušným Aurixům. Škoda že těmto charakterům nebylo poskytnuto více prostoru k rozvinutí.

Tento díl série je dosti průměrný, v porovnání s ostatními díly pravděpodobně nejslabší, a působí nedodělaně. Podle mého názoru by prospěl editorský zásah, vyvážení obou polovin knih a možná i obměna ve stylu vyprávění. Najdeme zde přínosné nápady a druhá část knihy je lepší a zábavnější, ale obávám se, že většina čtenářů se k ní ani nedočte.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. Tak nějak si představuji skutečně “něco říkající” recenzi. Autor se nebojí nést svou kůži na trh.

  2. prislo me jako by obe casti knihy (ktere spolu nemaji v podstate zas tak moc dejove spolecneho) byly napsany kazda v jine dobe z rozmezim par let(zajimave i je ze zatimco v prvni casti neni text vubec nijak rozdelen na mensi celky a jde o jednu velkou kapitolu, v casti druhe uz je text delen na mensi “podkapitolky” odsazenim)…druha cast je o 100% lepsi nez prvni, skoda ze misto nezazivneho prvniho dobrodruzstvi autorka nerozepsala druhou cast knuhy na cely roman a tu prvni cast (zahradu plivniku) neulozila do supliku…

Zveřejnit odpověď