Lidé sbírají hodně roztodivných, v převážné většině zcela zbytečných věcí – od poštovních zámek přes spodní prádlo svedených slečen až po morbidní sbírky částí živých tvorů (například protézy z domova důchodců). Ale jak si má člověk představit sbírání měst? A přitom mnozí velikáni světové literatury takovými sběrateli měst byli – Calvino, Borges, Lovecraft. A konečně ho už máme i my, českým sběratelem měst se stal Pavel Houser.
Vzhledem k tomu, že činnosti, jako je sbírání měst, jsou nesporně záležitostí lidské fantazie (a jenom jí, opravdu nevím, kde jinde než v knize se dá vystavit celé město), tak se můžete i u nás na Fantasy Planet setkat s „recenzí“ na tuto knihu. Ti z vás, kteří si ještě stále myslí, že si budeme povídat o nějakém příběhu nebo něčem podobném, si můžou ušetřit spoustu času a trápení a přestat číst. Protože toto dílko neobsahuje opravdu nic jiného než popisy několika desítek fantaskních měst. Je pravda, že v několika případech dojde i na nějaké náznaky vyprávění, ale jde o jev zcela výjimečný a i v těchto případech se to celé točí kolem dějin nějakého města, s postavami se můžete rovnou rozloučit.
Houser zde dokonale předvádí, jaké výhody i nevýhody takový specifický přístup k psaní má. Autorova imaginace se nemusí vůbec ohlížet na nějaký příběh, jeho logiku nebo postavy, takže se může rozběhnout do nevídaných výšin a vypiplat každý prvek až do absurdních detailů. Bohužel pro množství podrobností dojde často k přehlédnutí celkového vyznění. A to není vždy ku prospěchu věci. I když jsou v podstatě všechna města velmi propracovaná, některá z nich zcela postrádají kouzlo, které dává celé knize smysl. To dává i prostým popisům určité poselství – někdy vás ohromí imaginace nebo bezbřehá absurdita, jindy popíchne satirický osten. Ale bez něj kniha působí jako módní přehlídka bez šatů – pokocháte se, ale jinak je to k ničemu.
Navíc se přehlídka nápadů bez příběhu začne docela brzy zajídat a i zprvu zcela jedinečné prvky se začnou pomalu opakovat. Proto rozhodně nedoporučuji snažit se knihu přečíst na jeden zátah, ale naopak si vždy naservírovat několik měst a před další dávkou si přečíst nějakou povídku nebo román. Tak si maximalizujete zážitek z celkem útlého svazečku, který byste jinak slupli za jedno odpoledne.
Zvláštnost a jedinečnost knihy podporuje i její vzhled – netypický formát, úmyslně primitivní ilustrace na obálce i uvnitř knihy, které ještě více zvýrazňují absurditu principů konání obyvatel některých z měst. Před koupí opravdu dobře zvažte, jestli je to opravdu to, co chcete, protože pro spoustu lidí to bude jenom zbytečná přehlídka intelektuálně – fantasmagorických vizí. Ale nemůžete říct, že jsem ty z vás, kteří mezi sběratele měst nepatří, nevaroval. A vy ostatní můžete svou pomyslnou sbírku rozšířit o několik dalších kousků.
Město lze vybudovat z jediného motivu, nebo může v průběhu života města jediný jev postupně ovládnout celý prostor a vyplnit ho téměř beze zbytku. Ngrank je tvořen mosty, dění v Eryxu se točí kolem propojené sítě výtahů, Lilát je městem oživlých obleků a obyvatelé Sarkomandu se zvláštní náruživostí propadli kouzlu van. V případě dalších měst cestovatelé jako ústřední bod zmiňují knihovny, šachové partie, schodiště i věci zcela prchavé, blesky, sny či burzovní transakce. Mapy těchto krajin mohou být bludné, společníci i průvodci obludní… Pavel Houser sbírá města, mapy, knihovny, atlasy či katalogy od chvíle, kdy zjistil, že Italo Calvino, Jorge Luis Borges, H. P. Lovecraft, Stanisław Lem a řada dalších encyklopedistů nestihla své sbírky bohužel zkompletovat. (anotace)
