Kouknete se na hodinky aspoň jednou do minuty, vzrušuje vás tikot budíků a máte doma pravé nefalšované kukačky? Máte rádi výpravy do neznáma, putování, džungle, vzducholodě a to vše šlehnuté trochu bizarnosti? Pokud ano, vstupte do Srdce světa, do panoptika imaginace a dětského nadšení.
Představte si, že jste malý, docela chudobný kluk, učeň v hodinářství s vyhlídkou na šťastnou budoucnost v nedohlednu. Hezké, že? Mnoho klasických fantasy románů začíná na podobném principu, kdy se pomalu a jistě z mladého outsidera stává silný bojovník a naděje dobra. Většině autorů trvá minimálně sto stránek, mnohdy celou jednu knihu, než čtenáře vůbec seznámí s tím, co mladý jedinec vlastně představuje a co má dalších x knih dělat. Jay Lake to zvládl za dvě stránky.
Nečekaně rychlý úvod bez jakýchkoliv skrupulí čtenáře vtáhne do děje, aniž by se obtěžoval cokoliv jakkoliv vysvětlovat. Autorův bizardní steampunkový svět objevuje čtenář až tím, že se po něm pohybuje spolu s hlavní postavou. Žádné složité pasáže z historie, je pouze teď a tady a to, co si mladý hrdina pamatuje ze školy. Tím se stává svět dráždivě záhadným a čtenář pak bude bažit po jakýchkoliv informacích, které mu vypravěč nabídne. A je skutečně o co stát.
Autorský svět je pravděpodobně to nejsilnější, co na celé knize můžeme nalézt. Dech beroucí a hranice bořící světy jsou Lakeovou specialitou, kterou už naplno předvedl ve své Květinové zkoušce. Nyní v podobném víru totální imaginace vytvořil svět na principu hodin. Začíná to nevinnou adaptací klasického křesťanství, kde místo na kříži je Ježíš ukřižován na ozubeném kole, což postupem času přeroste do podstaty celé zeměkoule, která krouží po oběžné dráze na ozubeném kole, její vnitřek je dutý a uvnitř jsou ozubená kola taky. Tato ryze steampunková injekce vytváří solidní základ pro svět jak z Alenky v říši divů, který si navíc šlehnul pár amfetaminů a čuchnul páry. Když už je tu dílo Lewise Carolla zmíněno, Srdce světa se mu podobá více než by si kdo mohl myslet. Také v sobě kombinuje malého člověka vrženého do světa sice ne za zrcadlem, ale za humny. Mladý Hethor prožívá neustálou konfrontaci s okolím a to mu stačí vylézt za hranice maloměstského prostředí a už se ocitá prakticky v úplně jiném světě, který nepřestane překvapovat.
Když už jsme u těch podobností, z knihy také trochu kouká námořní všeuměl kapitán Hornblower, kterého připomíná plavení na vzducholodi, jehož se mladík na své pouti za spásou světa účastní. A vůbec román částečně připomene klasické romány o pirátech, námořních lodích a cestách do neznáma.
Motiv parní vzducholodě by stál sám o sobě za samostatné rozpracování, přesto je v knize použit na omezeném prostoru, aby posloužil svému účelu a pak zmizel. Děj románu rozhodně není statický, a i když by si čtenář z pohledu na obálku myslel, že se jedná pouze o jakousi adaptaci klasických plachetnicových románů, není tomu tak. Vzducholodí si užije dostatek, ale zbude spousta místa na další bizardní lokace a dobrodružství, kterými bude hlavní hrdina procházet, a na to, co v nich zažije. Ve svém novátorství jde autor navíc tak daleko, že si dovolil dokonce lásku mezi dvěma druhy, přičemž ona je dívka sice rozkošná, ovšem porostlá srstí, jak originální a pro čtenáře neznající Ledovou společnost provokující prvek.
Ačkoliv Lake stvořil imaginací bující svět, který naplnil dějem až po okraj, některé jeho pasáže selhávají. Používá některé rekvizity a prostředky, které jen využije, ale nevysvětlí. Třeba motiv bílého ptáka mizí do ztracena, a ačkoliv je hojně zmiňován, nemá žádné vysvětlení a slouží pouze jako laciný deus ex machina, který by v díle takovéhoto formátu být neměl.
Příběh samotný je nadopovaný dynamikou jak sportovec steroidy, ovšem přes svoji neotřelou kompozici se jeho konec dá odhadnout mnoho stránek dopředu. Je to jako pohled na ciferník, kdy již deset minut před dvanáctou je vidět, že za deset minut budou hodiny bít a ono se to přesně tak stane. Autor všechny důležité klíče neustále omílaným připomínáním natolik čtenáři zevšední, že i těm pomalejším nakonec dojde, jak to asi dopadne. Při zpětném pohledu je pak třeba vzít v potaz, že Lake všechno nechal plout na jediné niti a ačkoliv příběh nabízí velkou hloubku, kam se čtenář může ponořit, možnosti pro překvapení nejsou žádné. Vše je jasně dané, nic nevybočuje a drží se striktně vytyčené cesty, aby přesně na čas začal zvonek cinkat. Přesně jako hodinová ručička. Tato jednoznačnost kazí jinak zcela perfektní román, který se nebojí šťouchnout od mnoha tabuizovaných veličin, které jiní autoři obíhají obloukem.
Ve výsledku tedy máme nádherný svět vzniklý z vášnivé noci, kdy se setkal pan steampunk a jemná fantasy a z toho spojení vzešlo sympatické dítě, které má to nejlepší z od obou rodičů. Přestože je příběh založený na luxusních základech, tak především ke svému konci jen dotikává jako nenatažené hodiny a sotva odbije posledním úderem půlnoc, kniha se zaklapne a zbude příjemný pocit dobrého románu, který opět nabídl krásný a nový svět, ale žádné vstřebávání závěru jako v případě minulé knihy ze stejné edice bohužel nebude.
Tak som čakal na recenziu na FP, ale naozaj neviem, či kupiť či nie. Zaujímavý dej vs. priamočiarosť a neprepracoané psotavy a kreťanstvo?? Tak som na pochybách. Boris (Nihil) pri Amberville(tiež nad tým výham) to pochválil, tak terz neviem. Ale asi po sklamaná v Klamstvách Lockeho Lamora asi zostnem len pri Sci-Fi Laser-books… aj ke)d pokušenie je vešké, obálká skvelá…
Prosím ospravedlňte chyby v predchádzajúcom príspevku, bol písaný z mobilného telefónu.
Kniha je skvělá, doporučuji!!!
Srdce světa rozhodně plánuji koupit.Trochu pochyby ale mám ohledně nadcházejícího titulu Přes tvář světa.Podle uveřejněné anotace mi příjde příběh příliš tradiční.Kouzlo předchozích titulů z edice MoDF bylo mimo jiné právě v tom, že to byla „trochu jiná fantasy“.
Knihu som ešte nečítal ale kúpil som hneď po vydaní… zatiaľ som sa pre nedostatok času prekúsal len Lžami Lockeho Lamoru (super) a polkou Zjizvenej noci – edícia MDF je ale skvelá.
Zdá se mi, že ilustrace od Stephana Martiniére velice zdatně konkurují Edwardu Millerovi. 🙂
Martiniérovy obálky jsou pravda velmi zdařilé.A já věřím, že Přes tvář světa i přes tradiční příběh bude povedenou fantasy. Ale pravda, nic o této sérii nevím, ani o autorovi, takže jsem spíše velmi zvědavý.
rozhořčená reakce na protěžování ediční řady
Knihu jsem nečetl, ale nějak se mi to nezdá. V každé diskusi ke knihám z této série někdo zmiňuje sérii 🙁 (ehm, sakra taky jsem to udělal) Je zarážející jak jsou lidé ochotní kupovat knížky libovolného autora i libovolné kvality, když se jim dá hezká obálka a jednotná úprava (New Wierd apod.). Probůh, knihy čtu přece hlavně podle autora, potažmo kvality kusu a ne podle série. Statisticky není možný aby byly všechny knihy v jakýkoli sérii skvělý. Platí tu gaussovo rozložení, stejně jako všude jinde. A jak ví každý Fox Mulder, lež zabalíš nejlépe mezi dvě pravdy. Parafrází tedy, špatnou knihu nejlépe prodáš mezi dvěma skvělými. K čemuž jsou tyhle série ideální.
A která kniha této „série“ je ta špatná?Všechno je přece otázka osobního vkusu a nikdo snad neočekává, že všechny tituly z jakékoliv řady mu budou 100% sedět.A co je zarážejícího na tom, že si někdo koupí knihu, přestože o ní není 100% přesvěčen?A co je zarážejícího na tom, když si někdo koupí knihu jenom proto, že se mu líbí jenom obálka, případně proto, že sice o knize trochu pochybuje,ale chce mít řadu kompletní?
Pepa :”A co je zarážejícího na tom, že si někdo koupí knihu, přestože o ní není 100% přesvěčen?”Nic. Naopak, pokud někdo objevuje nové knihy a autory. Je to jen ku prospěchu všech. “A co je zarážejícího na tom, když si někdo koupí knihu jenom proto, že se mu líbí jenom obálka, případně proto, že sice o knize trochu pochybuje,ale chce mít řadu kompletní?”To je hodně zarážející! Existuje mnoho sérií, které se podle mě prodávají už jen ze setrvačnosti a zabírají na trhu místo novým titulům, na něž by se jinak nakladatelství mohlo soustředit. Jde snad předně o obsah a ne o formu? Ano, je hezké mít Tolkiena vázaného v kůži, ale nebude o nic méně Tolkienem, pokud ho vytisknu na toaleťák.
A co to má dělat jako komentář pod edicí, která je zaměřená na objevování nových titulů?
Alexi:Píšeš, že hodně sérií se podle tebe prodává pouze ze setrvačnosti a že vedle skvělých knih se v každé sérii objeví i knihy slabé a že série jako takové zabírají místo jiným titulům, na které nakladatelství díky svým edicím nemají čas.Promiň,ale já si to nemyslím.Uvádíš New Wierd a protože si svůj příspěvek připojil ke knize Srdce světa,máš zřejmě na mysli i MoDF.Proto jsem se ptal, která ta kniha z těchto edic je ta špatná, která si nezasloužila vydání?Ať zmíníš jakýkoliv titul, hned se někdo rozhořčeně ozve,že zrovna tato kniha je pro něho ta pravá.V tom si myslím, že je ten problém.Každý máme své oblíbené autory,každý máme svou představu co by se vydávat mělo či nemělo.A zrovna takovou představu má i zřejmě nakladatelství.Vybere několik titulů,o kterých si na základě své vydavatelské politiky myslí, že by je bylo dobré vydat a v případě Laseru je přiřadí do jednotlivých edic.Jaký je rozdíl, jestli třeba Srdce světa vyjde v edici MoDF a nebo by vyšlo mimo edici?A o jaké nové tituly jsme díky tomu přišli?A opravdu si nemyslím ,že je něco zarážejícího na tom, když si někdo koupí knihu jenom proto, že se mu líbí obálka.Naopak.Kdyby takových, samozřejmě i vedle jiných,bylo víc, tak bych třeba nemusel psát do Tritonu, jestli se dočkám dokončení trilogie Ch.Woodinga.
to Alexi
To tedy rozdíl bude. Umění má totiž 2 projevy: obsah a formu. Obsah se na toaleťáku nezmění, ale forma podání bude esteticky horší a proto zážitek a subjektivní hodnota knihy bude jiná. Forma se u mnoha oborů umění přeceňuje, zcela ukázkově u mainstreamového “umění”, které bývá obsahově často zcela vyprázdněné. Je ale chybou myslet si, že umělecké dílo je kompletní a jedinečné jen svým obsahem, i když k tomu zrovna literatura dost svádí. Forma k dílu patří rovněž. Myslím si, že je zatracený rozdíl poslechnout si opravdu umělecky hodnotnou hudbu, např. klasiku, z mono škrčícího repráku nebo jít na koncert filharmonie.
je třeba říct, že tohle je rozhodně jiný Lake než v Květinové zkoušce. Lake, který působí trochu jako fantastika pro mládež až do sexu s mončičákem
Začal jsem to číst a hned mne to velice chytlo.
Mne prišlo, že ten záver bol slabší, na Lakea predsa len trochu málo, aj s tým, že tie motívy boli už viackrát použité.
Je to podstatně slabší než Květinová zkouška a i v rámci edice to zaostává. Zklamání.
No, on se hlavně Lake prostě snažil zachytit tu atmosféru námořnických povídaček o dalekých cestách a mnoha nebezpečenstvích, která na nich na neopatrné číhají, o zázracích a příšerách, podivnostech a úžasných jevech. Jasně, lze mu výčíst mnohé, ovšem záměr splnil alespoň podle mého na jedničku. A pokud jde o edici, tak nejde o další řadu zaměřenou především na vysokou kvalitu, ale o řadu, která má být rozmanitá, zábavná a doufáme, že přiláká i čtenáře, kteří dávají přednost lehčí a čtivější fantastice. Proto je každá kniha jiná, což potvrdí i další chystaný svazek.
Prvních 40 stran mi to trošku skřípalo, ale poté se to skvěle rozjelo. Velmi dobrá kniha.