Světová válka Z – Historie světové války se zombie – Brooks Max

Zvrácené Zombie Zabíjejí Značně Zkřivenou Zkostnatělou Zemi. Zachránci Zoufale Zachraňují Zdraví. Zoufalý Zápas Zvrtává se Zdráhavě. Záhodno zmínit značné zkritizování Země, Zatímco Zombie Žerou, Žerou, Žerou.

Světová válka Z

Zombie je jedno z nejoblíbenějších témat pro horory, zejména filmové. Od doby, co Richard Matheson napsal knihu Já, legenda (kterou Hollywood tak krásně znásilnil), se oživlí mrtví zaplavující naši zemi ve velkých houfech stali velice oblíbení a do filmu hodně často obsazovaní. Jejich obliba je taková, že se již mnoho let (u nás nevyjímaje) konají dokonce tzv. zombie walky, tedy pochody lidí namaskovaných jako stojící a hnijící mrtvoly.

Všechny filmy (úsvity a soumraky mrtvých, dny a týdny poté) mají společný jeden aspekt – stačí jediné kousnutí od zombie a rázem je z vás dříve nebo později jedna z nich, takže se nákaza šíří geometrickou řadou. Nemrtví nemají inteligenci, jenom žerou a ženou se za kořistí. Neexistuje lék a jediný osvědčený způsob, jak upokojit neklidné mrtvé, je prohnat jim cokoliv hlavou – raději z dálky.

Doposavad se většina zombie filmů a knih točila okolo malého, komorního příběhu skupinky hrdinů, která před nemrtvými utíká a snaží se přežít za každou cenou. Max Brooks jde svojí knihou zcela jinou cestou.

Předně, snad poprvé od Mathesona se v knize objevují nemrtví v davových počtech. Děj knihy začíná pacientem nula, prvním kousnutím a pomalým, leč nezastavitelným šířením infekce do celého světa. Na prvních stránkách má čtenář pocit, jako kdyby četl přepis nějakého béčkového zombie hororu, který autor ve své drzosti někde zkopíroval a nyní servíruje jako jedinečnou knihu.

Styl vyprávění není právě dvakrát líbivý. Nenaleznete tu totiž souvislý děj. Celá kniha je rozdělená do stovek drobných kapitolek, ve kterých vystupují různí lidé – od prezidentů po vozíčkáře. Na každém z nich je vykreslen nějaký aspekt boje se zombie. Brooks totiž neudělal nic jiného, než že zamoření Země nemrtvými pojal globálně. Jeho bojištěm není město s pár uličkami a jedním obchodním domem, ve kterém by se skupinka přeživších ukrývala a postupně umírala. Knižními hrdiny je celé lidstvo a nepřítelem jeho nemrtvá varianta na pozadí kulis světa v celé jeho rozlehlosti.

Jednotlivé fragmenty příběhů začnou dávat smysl až po určité době, kdy se počet střípků zvýší natolik, aby se z něj dal sestavit obraz. Brooks naplno využívá zombie potencionálu a likviduje lidstvo po milionech. Skvěle popisuje počátky nejistoty a následně velké paniky, vyžívá se v šílenství způsobeném strachem a do toho všeho mručí hladové zombie.

Druhým aspektem knihy je perfektní popsání našeho světa. Každou zemi autor vykreslil přesně tak, jak ji skrz média vnímáme i my. Nejvíce pozornosti pochopitelně věnuje Americe, ale o to více ji propracovává a čtenář se tak na příběhu může svést hluboko do země liberálního kapitalismu. Brooks konečně po mnoha letech použil fantastiku coby zbraň, namířil jí na společnost a vystřelil. Kdyby to udělal v nějaké filosofické studii, bude odsouzen za pouhé papouškování faktů, ale v této knize dostávají fakta zcela jiný ráz.

Autor neudělal nic jiného, než že konfrontoval náš zavedený systém společnosti s něčím tak neorganizovaným a ďábelsky jednoduchým, jako jsou právě zombie. Díky tomu vyplynou na povrch neuvěřitelné věci – o tom, jak kapitalismus stojí na strachu, že díky byrokracii máme milion povolání, která jsou zcela, ale zcela k nepotřebě, že Strýček Sam není to pravé ořechové ve vedení války a podobně.

V knize stojí náš svět v absurdní situaci, která rudým zvýrazňovačem podtrhuje chyby a nedostatky a také je trestá (čistě literárně, pochopitelně). A člověk se při četbě neubrání lehkému pocitu strachu, že by toto skutečně mohlo nastat, protože chování vlád a lidí je skutečně uvěřitelné (bohužel až příliš).

Brooks napsal mix hororu, antiutopie a společenské kritiky, která jedna s druhou spolupracuje. Jednotlivé příběhy jsou akční, mají náboj a napětí. Mnohé jsou vypointované (zejména jeden z posledních z prostředí francouzských kanálů), takže četba odsýpá velice rychle. Ve třech částech autor věrně simuluje vývoj situace, kdyby skutečně došlo k nějaké takové infekci. I když na to kniha nevypadá – jak svojí nevýraznou obálkou, tak názvem, který připomíná spíš nějaký laciný horor (a to i několika prvními stranami), stojí za přečtení a může se rovnat i vydařeným apokalyptickým dílům, jako je třeba Luciferovo kladivo.

Text knihy není náročný a nechrlí na čtenáře žádné spletité údaje ze státních burz, ale jednoduše a elegantně servíruje věci, které čtenář sice nebude znát, ale přesto po jejich přečtení usoudí, že je podvědomě tušil. Je velmi těžké říci, kdo si na téhle knize pochutná. Rozhodně milovníci zombíků, kteří se konečně ukazují ve velkém i na papírových stranách. Knihu lze doporučit i těm, kteří mají rádi polit fiction a apokalyptické příběhy. Ti všichni si mohou užít příjemně nadprůměrné dílo, ze kterého jde trochu strach, protože kdyby se nějaký zombie virus objevil, je velice reálné, že svět dopadne podobně jako v knize.

  • Autor: Max Brooks
  • Překlad: Ondřej Doseděl
  • Formát: hardback
  • Počet stran: 344
  • Cena: 339 Kč
  • Nakladatel: Zoner Press, 2010

Světová válka Z (World War Z) Maxe Brookse je hororový, ale velmi realistický a emotivní román o světové válce se zombie. Není to ale klasický horor se zombie, kniha svou realistickou kulisou připomíná knihy Stephena Kinga nebo Toma Clansyho. Epidemie zombie začíná v Číně, kde na několika odlehlých místech dochází k propuknutí neznámé epidemie. Z Číny se pak „vzplanutí“ šíří nekontrolovatelně po celém světě. Max Brook vytvořil apokalyptickou a velmi detailně propracovanou vizi – od zastíracích manévrů vlád přes šíření epidemie s využitím černého obchodu s lidskými orgány až po konkrétní osudy jednotlivců. Svět se po ukončení války se zombie změnil: světová lidská populace se dramaticky zmenšila, některé oblasti jsou zcela vylidněné, někde není známo, zda přežili lidé nebo je území obsazeno zombie, rovnováha sil se změnila. * Celému příběhu dodávají na autentičnosti výpovědi přímých účastníků. (anotace)

Lukáš Vaníček (redaktor)

lukas.vanicek@fan­tasyplanet.cz

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

10 komentářů

  1. A k**va
    ani neviem, kde zacat skor!
    ,,*Od doby, co Richard Matheson napsal knihu Já, legenda (kterou Holywood tak krásně znásilnil), se oživlí mrtví zaplavující naši zemi ve velkých houfech stali velice oblíbení a do filmu hodně často obsazovaní*.”
    WTF! zombie se objavuju v literature od doby Eposu o Gilgamesovi… v 20-tych a 30-tych rokoch sa venoval teme zombie H.P.Lovercraft.
    Aj napriek tomu, ze Matheson spopularizoval koncept tzv. zombie apocalypse, on sam pracuje s mytusom o upiroch (zombia alergicka na cesnak? dost divna myslienka)

    *Styl vyprávění není právě dvakrát líbivý.* dost divna formulacia…styl psani JE libivy a to dokonca trikrat, o com svedci vseobecna popularita medzi citatelmi…v originaly ma kniha pod titul An Oral History of the Zombie War, co vysvetluje takmer vsetko o style rozpravania.

    *Nenaleznete tu totiž souvislý děj.* Zavadzajuce tvrdenie. Kazdy pribehovy fragment suvisly dej ma, kedze vo vacsine pripadov je stylizovany ako autonomny pribeh (vypoved), ktory respektuje tradicnu pribehovu kompoziciu (v niektorych pripadoch az dogmaticky). Aj ked sujet a fabula nie su identicke (retrospektivne rozpravanie, striedanie pritomnosti a flashbackov), rozpravanie je linearne (ak by sa v knihe ponechali iba flashbacky, rozpravanie je zalozene na kauzalite).

    *Brooks konečně po mnoha letech použil fantastiku coby zbraň* Teraz neviem, ci sa toto tvrdenia vztahuje iba na Brooksa, kedze od 2001 a 2003 pisal scenare pre Saturday Night Live (co nema s fantastikou nic spolocne) a v roku 2003 na pisal satirucku The Zombie Survival Guide (u nas vydal Volvox globator) alebo vo vseobecnosti a to by som tu mohol sediet cely den a vypisovat pripady, kedy bola fantastika pouzita ako metafora, resp. ako utocna metafora, ak sa chceme drzat recenzentovho tvrdenia…len pre zaujimavost, Ed Wood pouzil fantastiku ako zbran:) a okrem ineho zombie ako formu socialneho komentara celosvetovo spopularizoval George A. Romero

    nerozumiem pritomnosti vety: *,,…čtenář se tak na příběhu může svést hluboko do země liberálního kapitalismu*” kedze dostatok miesta je venovaneho aj inym garnituram, vladnucim a ekonomickym systemom…osobne zaujimavejsie ako liberalny kapitalizmus bolo dianie v totalitnych rezimoch, napr. Kuba (vtipne) alebo Cina (desive, klimax pribehu)…

    este je tu dalsich x nezrovnalosti a demagogickych tvrdeni, ktore by si zasluzili uvedenie na spravnu mieru…

  2. Mluvíš mi z duše MK, ale musim být ticho, jinak budu kromě článku o Lovecraftovi psát ještě novou recenzi na WWZ…

    …snažím se… opravdu… ale nejde to…

    takže:

    Je trochu smutné, když jsou první čtyři odstavce založeny de facto jen na neznalostech autora recenze. Když toho o historii žánru moc nevím, tak jsem radši zticha a věnuju se jen knížce, ne?

    Záčátek odstavce páteho je pak blábol, jak už napsal MK.

    Odstavce 7 a 8 beru jako agitku mladého levicově smýšlejícího “intelektuála”. OK nic proti, taky jsem si tím obdobým prošel, ale tohle je tak levné a navíc si na nic takového z knihy nepamatuju (ale je pravda, že jsem jí četl už před několika lety, takže to nemusí nic znamenat). Mnohem výstižnější je ale např. anotace ke comicsu The Walking Dead “… In a matter of months, society has crumbled: There is no government, no grocery stores, no mail delivery, no cable TV. … In a world ruled by the dead, we are forced to finally begin living.” Jestli mluvit o něčem, pak o lidské společnosti obecně, hodnotovém systému, vzdání se odpovědnosti výměnou za pocit iluzorní “jistoty a bezpečí” atd., kapitalismus s tím nemá co dělat (a ikdyž, tak z tohohle pohledu jsou levicové ideologie mnohem horší:).

    Odstavec předposlední, je tak trochu v rozporu s odstavcem pátým, ale to nic…A začátek odstavce posledního nejsem schopen pochopit… asi vyčerpání:)

    Abych jen nekritizoval, ten ZZZ úvode je celkme vtipný…

  3. Já bych se zaměřil na jazyk
    (s obsahem nic nenaděláme, a koneckonců každý má právo i na takové pomatení): “neudělal nic jiného, než *se* konfrontoval náš zavedený systém společnosti s něčím”; “milion povolání, kter*é* jsou zcela”; “kdy nabude počet střípků natolik, aby se z *něj* dal sestavit obraz”…

    A ta kvanta překlepů jako “zamoření Země nemrtvými popal globálně”, “pouhé papouškován faktů”, “jak kapitalismu stojí na strachu” (aspoň doufám, že tohle je překlep?!), “potrhuje chyby”, buďme štědří a “Holywood” zařaďme také mezi ně.

  4. kniha
    Když jsem poprvé četl, jak velký záběr má kniha mít, tak jsem byl na rozpacích. Říkal jsem si, že zpracovat tak obsáhlé téma, prostě musí být na několikanásobně víc stránek. Ale nadšených ohlasů bylo tolik, že jsem do toho šel.

    Knihu jsem přečetl skoro na jeden zátah ( pracovat se musí 😉 ). Autor mě přesvědčil, že stále platí “kdo umí, umí, kdo neumí, ten čumí ( učí, píše recenze, však to znáte)”. 😀

    Nenechte se, prosím, zmást, recenzentovými bláboly o “Strýčku Samovi”. Vyznění knihy je poněkud jiné. Ale není to ani oslava kapitalismu. Lépe je přečíst knihu a uvidíte sami. 😉

  5. to Anonym
    Nikdo. Přečti si pořádně co jsem napsal. 😉

  6. od autora
    no, přečetl jsem a odcházím klečet do kouta…
    Komentáře MK a het2 si beru k srdci, uřízl jsem si pěknou ostudu a pro příště si už budu dávat pozor, jak věty formulovat. Jen upozorním, že ne každá kritika kapitalismu ji okamžitě řadí k levicové orientaci.

    Komentář Dardaliona odmítám s odvoláním na M. Postera, že každý čtenář si knihu vykládá po svém a může dojít k razantním rozdílům mezi vnímáním přečteného textu.

  7. to autor
    Žádný problém. Interpretace je čistě individuální věc. O tom není sporu.

    Ale pokud je napsáno černá a v recenzi se mluví o šedé, tak je to, řekněme, podivné.

    Dle mého ta kniha nekritizuje ani neoslavuje žádný režim. Nikde ani není tvrzeno “že díky byrokracii máme milion povolání, která jsou zcela, ale zcela k nepotřebě”. Ta povolání se stávají nepotřebná po zhroucení naší civilizace. Do té doby však mají své platné místo.

    Myslím si, že pokud recenzent začne v recenzi vysvětlovat co autor knihou zamýšlel, tak je to špatně. Ten závěr si musí každý čtenář udělat sám.

    Netvrdím, že je recenze celá špatná. Přijde mi jen podivně nevyvážená. Chvilku je fajn, pak na mě zničeho nic vypálí “kapitalismus stojí na strachu” a já se leknu, že jsem zase v osmé třídě na základce a soudružka učitelka mě dusí u tabule z občanské výchovy.

    A zcela upřímně můžu prohlásit, že po přečtení “použil fantastiku coby zbraň, namířil jí na společnost a vystřelil” jsem se fakt zasmál. Asi bych si měl na spoustu knih ve své knihovně pořídit zbrojní pas. 😀

  8. to autor (2)
    Klečet netřeba, však to znáš, žádný učený z nebe nespadl…. sám jsem před (mnoha) lety napsal pár desítek recenzí/článků (občas s žánrem spřízněných ale většinou zcela nesouvisejich, tzv. “odbornych” (uvozovky jsou na místě:) ) Některé mám schované dodnes a k některým bych se už nepřiznal a když jo, tak bych se styděl převelice:)

    Myslí, že cílem nikoho není “zadupat Tě do země” (nebo chceš-li poslat do kouta), ale poukázat na to, co je třeba zlepšit… a problém tady je, že se toho v jednom textu sešlo hodně. Některé věci jdou za Tebou, jiné na vrub toho, kdo to před zveřejněním četl (četl-li to vůbec někdo) a nedonutil Tě to opravit/přepsat.

Zveřejnit odpověď