Jméno Ondřej Blaho se zjevilo prakticky odnikud a jeho prvotina Severní den se prohnala domácí scénou jako vichřice, po které zůstala armáda spokojených čtenářů. Lákadla jsou jasná: příslib neotřelosti, svébytný mix několika žánrů a sebranka vskutku neobvyklých postav. Co může čtenář chtít více?
Nejprve se ale zastavme u samotného autora. Kdo je vlastně Ondřej Blaho? Ve dne spolumajitel stavební firmy a otec tří dětí, ve volném čase pak fotograf a spisovatel. Ani v jedné z těchto rolí není žádným nováčkem. Fotografii se věnuje už více než deset let, a za tu dobu nasbíral řadu ocenění a čestných uznání – jen letos si odnesl několik zlatých a jedno stříbrné umístění. Psaní má ale v sobě zakořeněné ještě déle. Od dětství utíkal do fantasy a sci-fi světů a postupně vytvořil kolem padesátky povídek než se během pandemie rozhodl splnit si sen a pustil se do románu Severní den. A právě na ten se teď společně podíváme.
Račte dál
Ostrov Nordtag, nebo chcete-li Severní den, rozhodně nepatří mezi destinace, které byste našli v žebříčcích nejlepších míst k návštěvě – a to ani v těch literárních. Čím déle na něm setrváváte, tím víc si kladete otázku, jestli vůbec stál za cestu. Nehostinná příroda, nevlídné počasí a pověsti o nebezpečných Nočních tvorech už samy o sobě ztěžují život místním obyvatelům, natož aby lákaly k turismu. A cestování mezi jednotlivými městy? To je všechno, jen ne procházka růžovým sadem.
Už první věta anotace ovšem slibuje jako lákadlo několik tajemství, která má série postupně odkrývat. Před dvěma sty lety se sem skupina lidí z ne zcela jasných důvodů uchýlila, aby na troskách záhadných konstruktů vybudovala novou společnost. S pomocí cechu prospektorů ostrov začali zkoumat a hledali zařízení, jež by jim usnadnila život. Jenže Nordtag svá mystéria jen tak nevydává – a místní Vláda se rychle naučila problémy raději tutlat. Společnost ostrova proto svírá hustá síť pravidel a pohrůžek, které obyvatele drží ve městech a zajišťují snadnou kontrolu. Do této křehké rovnováhy však vstupuje sekta zvaná Svit; objevila se jakoby odnikud, mění pravidla hry a nikdo netuší, co od ní čekat. Vlastně až na jednu věc – problémy.
Autor poměrně ambiciózně rozehrává příběh jako šachovou partii s řadou různých postav, kteřé jsou do jisté míry strůjci vlastního osudu. Už na začátku se čtenáři představí několik klíčových hrdinů, jejichž životní dráhu poznáváme skrze retrospektivy odhalující nejdůležitější momenty jejich minulosti. Každý má své touhy a cíle, ale zároveň bolestně naráží na hranice, které určují, kam až může dojít. Samozřejmě se je pokusí překročit ve jménu svobody – a samozřejmě přijde trest. Čím dál naléhavěji pak vyvstává otázka: kdo tu vlastně tahá za nitky?
Svěží vítr v rámci žánrů
Přestože se Nordtag může zdát mimořádně nehostinný k životu, čtenáři nabídne neokoukané kulisy spolu se stejně neobvyklou sebrankou postav. Už od začátku je příběh zahalen do oparu mystéria, ze kterého autor trousí cestou drobečky urban fantasy, steampunku a sci-fi, a láká čtenáře hlouběji do svých tajemství. Čtenář sice získá dostatek drobečků, které podráždí jeho zvědavost a vtáhnou ho dál, ale s odkrýváním tajemství ostrova prozatím autor šetří. Jenže udička už byla nahozena, sežrána i s navijákem a zůstává spousta otázek, které je třeba zodpovědět.
Když pomineme různé cíle jednotlivých postav, patří k hlavním tématům knihy manipulace s lidmi i s pamětí o věcích minulých, což zároveň představuje nestárnoucí problematiku i v naší společnosti. Vědění totiž představuje moc: otevírá potřebné dveře a stojí za to držet jej pevně v rukou, i kdyby to znamenalo drobnou ideologickou úpravu. Nebo dvě. Možná tři. Stejně jako se dá přepsat dávno mrtvá historie, ani karty současnosti nejsou rozdané tak jasně, jak si mnozí myslí. Významnou roli pak hrají samotné postavy a jejich vztahy, jež určují další vývoj děje. Anebo si to aspoň přejí – protože ani ony si nemohou být jisté, kde končí jejich svobodná vůle a kde už začíná šikovná manipulace druhých.
V zajetí morální šedi
Díky autorově aktivitě na sociálních sítích si lze udělat poměrně jasnou představu o tom, s kým se v knize setkáte. Nejde jen o jejich povolání, životní okolnosti či osobnostní rysy, ale také o inspirační zdroje, které vedly autorovu ruku. V kombinaci s AI vizualizacemi pak postavy působí mnohem plastičtěji – což je výhoda i nevýhoda zároveň. Na jedné straně dostanete obraz odpovídající autorově vizi, na druhé se tím trochu omezuje prostor pro vlastní představivost.
Role jednotlivých hrdinů už ale zdaleka nejsou tak jednoznačné. Jak čtenář s každou další stránkou odhaluje nové intriky a úkoly, které jednotlivé postavy dostávají, sleduje, že i když by rády stály na správné straně, nevyhnutelně si musí ušpinit ruce – a dříve či později za to nést následky. Z mého pohledu nejzajímavěji z toho vystupuje Cora Morrowind, inspirovaná lidmi na spektru; její neschopnost číst sociální interakce se tu pojí s vysokým intelektem a vědeckým zápalem. Výsledkem je charakter, který budí sympatie, jitří zvědavost a zároveň vyvolává silnou náklonnost – protože obstát v lidské společnosti není ani trochu snadné.
Jenže i přes lákavé představení a promyšlený design celku něco podstatného chybí. Postavy působí poměrně ploše a nedokážou vyvolat silnější emoce. Většina kapitol je navíc krátká a pravidelné střídání perspektiv ve výsledku vyvolává dojem, že čtenář jen klouže po povrchu, aniž by měl možnost proniknout hlouběji. Sotva se objeví náznak bližšího seznámení, kapitola končí a vy můžete začít znovu od začátku.
Pastva pro oči
Co si na knize rozhodně zaslouží pochválit, je grafické zpracování z dílny Martina Stehlíka. Naprosto fantastickou obálku laděnou do steampunku doplňuje stejně propracovaná mapa, po které může čtenář cestovat spolu s hrdiny knihy. Navíc už na první pohled barevné ladění udává ponurý tón, na němž se příběh po celou dobu veze. Spolu se zmíněnými drobečky tajemství tak kniha představuje lákadlo, které lze jen těžko odmítnout.
I přes mé výhrady k pocitové plochosti postav je Severní den rozhodně jednou z nejzajímavějších žánrových knih, které u nás v loňském roce vyšla. Nabízí neotřelý, propracovaný svět s příslibem velkých tajemství, což prostě chcete a potřebujete víc prozkoumat. Jenže podobně jako zapomenutým konstruktům mu chybí šťáva, která by vás donutila obracet jednu stránku za druhou a bez dechu sledovat veškeré dění. Jde spíše o přípravu na budoucí velké tahy, které, jak doufám, ten dech opravdu vyrazí a jen tak nevrátí.
A pozor: aktuálně vychází pokračování s názvem Nachová temnota!
Vydal: Mystery Press, 2024
Obálka: Martin Stehlík
Počet stran: 400
Cena: 399 korun
