Trůn pro mrtvého – Nowak Jenny

Jenny Nowak na to jde z jiné strany: Jak by to asi mohlo vypadat, pokud by reálná historická předloha Draculy – Vlad byl skutečně upír a ne jen poněkud brutálnější vojevůdce ve zlých časech. Výsledkem je čistě historický román, ve kterém je jedna z postav excentričtější, než bývalo v těch dobách zvykem. Zapomeňte na vláčení rakví s prstí, česnek, strach před křížem a hoření na slunci.

V Sedmihradsku vládne kníže Michail a po dlouhé době vládne také klid. Turci se drží za hranicemi a odbojná šlechta se také výjimečně nesnaží uchvátit trůn. Klid ale v těch časech nikdy netrvá dlouho.

Mocichtiví šlechtici se zrádně chápou zbraní a vypuká další kolo občanské války. Všechno se točí kolem knížete Michaila, jeho ženy a dětí. Zrádci znovu povstávají, ale knížecí dcera Mihaila se nechce smířit s tím, že proslulý a milovaný (tedy jí milovaný) kníže Bela je dávno po smrti. Všichni pochopitelně ví, že po smrti je, mnozí se i zúčastnili jeho pohřbu. To ovšem neznamená, že by ležel v hrobě navždy. Stačí si pro něj přijít a vojevůdce Bela, jiným jménem Vlad Naražeč, vyráží do dalších bitev. Tentokrát ovšem jako upír.

Z popisu je vcelku jasné, že pro tentokrát je Dracula vcelku kladná postava, pokud se tak dá říkat někomu, kdo nechává pravidelně bez mrknutí oka nechat narazit na kůl kompletní obyvatelstvo měst a vesnic včetně žen a dětí. Na druhé straně to byli vzbouřenci a podkopalo to morálku nepřátelských vojsk, což se počítá. Ostatně vybombardování Drážďan koncem 2. světové války také nemělo jiný smysl. Pověst brutálního hrdlořeza je velmi slušný základ psychologické války.

V příběhu je vše, co by se dalo od historického románu čekat: bitvy, intriky, únosy, šlechta a samozřejmě hrdinové bez bázně a … raději zůstaňme u té bázně. Samozřejmě nemohou chybět ani krásné ženy a milostná vzplanutí. V příběhu je ovšem i něco navíc, co jej řadí do kategorie vhodné pro čtenáře fantasy nebo hororu – onen již zmíněný upír. Celá kniha je laděna do pochmurně realistické atmosféry, kdy si nikdo není jist, zda neskončí ošklivou smrtí. Mnozí jí také skončí a zdaleka ne vždy jen ti “záporní”.

Jenny Nowak si zjevně nastudovala historii a studium korunovala návštěvou lokalit, ve kterých se román odehrává. Na druhé straně si nezakládá na absolutní věrohodnosti. Touto kombinací lze získat historicky poměrně věrný, ale zároveň čitelný příběh. Kdo může po staletích tvrdit, že to bylo jinak.

Obálka Davida Spáčila je výrazně pochmurná a přesně vystihuje ducha knihy.

Redakční práce byla provedena kvalitně a z knihy netrčí žádné výrazné chyby.

Závěrem se dá shrnout, že jde o velmi dobrý historický román, který obsahuje prvky hororu. Čtenář ovšem nemůže čekat vstávání z hrobu, úprk před křížem nebo hrůzu z denního světla.