Trápí vás deprese? Uvažujete poslední dobou o sebevraždě? Vidíte všechno černě, omrzel vás život a nestojí už za to ani vylézt z postele? Vyřešte to hned! Ubik vám přinese úlevu do dvou minut. Jedině s našimi pilulkami Ubik dokážete najít svoji ztracenou duševní rovnováhu. Stoprocentní účinek zaručen. Žádejte ještě dnes Ubik ve vaší lékárně! Užíváte-li Ubik dle návodu na obalu, nemá žádné vedlejší účinky.
Ubik je jednou z méně známých novel Philipa K. Dicka, autora sci-fi, který se proslavil především novelou Do Androids Dream Of Electric Sheep?, zfilmovanou jako Blade Runner. To ovšem neznamená, že by byl Ubik horší a nestál za přečtení. Právě naopak, českému čtenáři se dostává díky iniciativě nakladatelství Argo již druhé vydání, opatřené novým překladem. A jen na úvod této recenze – anotaci na obálce knihy neberte vážně. Je dost zavádějící.
Děj Ubiku se odehrává v roce 1992, lidé postupně expandují na další planety Sluneční soustavy, osvojili si psionické dovednosti a dovedli prodloužit délku lidského života – tedy v jistém smyslu. Společnost prekogů, telepatů a psioniků působí normálním lidem řadu problémů. Odposlouchávání myšlenek a budoucích plánů, předpovídání vašich příštích obchodních transakcí, čtení vašich soukromých tajemství a skrytých tužeb nebo přístupových kódů je v této společnosti celkem běžné a takový Big Brother (1) nebo Edenie (2) jsou v porovnání se světem Ubiku hotovým rájem. Proti těmto brutálním vpádům do soukromí naštěstí existuje snadná pomoc v podobě „opatrnostních“, antipsionických firem, které vám – za přiměřený poplatek ovšem – pošlou inerta, člověka, který dokáže psionické schopnosti blokovat. Blokace psioniků je výnosný byznys i pro opatrnostní firmu Runciter a spol., která momentálně řeší problém postupného mizení psioniků. Hlavním podezřelým je Raymond Hollis. Poslední kapkou je zmizení nejschopnějšího Hollisova telepata, S. Dolka Chlebomela. Glen Runciter se proto letí do Curychu poradit se svou inteligentní, dvacetiletou manželkou Ellou. Pomohla mu už několikrát, když se firma dostala do potíží. Věc má jen jeden podstatný háček – Ella je už několik let mrtvá.
Protože jde o sci-fi, nepoužívají se žádní nekromanti, klepací stolky nebo média, ale daleko sofistikovanější, vědečtější metody. Mrtvola se včas strčí do skleněné rakve a zmrazí, poté je obnovena její mozková aktivita, čímž se z mrtvého stává polomrtvý (3). Pak už stačí jen připojit komunikační zařízení a promluvit si třeba s šest let mrtvým dědou. Protože každá poptávka vyvolává nabídku, existují moratoria, kombinace obří márnice a sanatoria, sloužící k uskladnění zmražených polomrtvých. Elegantní řešení, že? Věc má samozřejmě i své mouchy – polomrtvý se postupně rozkládá a je tedy jen otázkou času (a počtu rozmluv), než ukončí i tuto nemrtvou existenci a nezemře definitivně – a občas se do komunikace pozůstalým připletou myšlenky jiných polomrtvých, ale rozhodně je to pokrok. A nebyl by to Dick, kdyby čtenáři neposkytl i pohled z druhé strany mrazáku.
Zatímco první polovina knihy vyvolává dojem klasické sci-fi ve stylu Blade Runneru, od druhé poloviny se vše velmi komplikuje a sledování několika dějových linií, kdy jen jedna je viditelná a další jsou obsažené spíše v náznacích, připomíná Scanner Darkly (jen bez psychedelických pasáží). Pro čtenáře je, stejně jako pro hlavní postavy, obtížné odlišit realitu od fikce a jako ve většině děl Philipa K. Dicka i Ubik začíná a končí jinde, nic není pevně dané a úplný závěr tento dojem neurčitosti jen potvrzuje, protože zdaleka není vysvětleno vše. Celou knihou prostupuje několik hlubších úvah nad možností posmrtného života a reinkarnace, strachu ze smrti a (ne)schopnosti člověka rozlišit, co je skutečnost a co iluze. Ubik vychází i z Platona, přesněji z jeho koncepce světa idejí a v řadě aspektů předchází Baudrillardovu Simulakru a simulaci. Rozhodně nejde o knihu na jedno přečtení, je možné se k ní vracet a nacházet předtím opomíjené náznaky a souvislosti. Nicméně opravdu pečlivý čtenář si naprosté většiny náznaků všimne už napoprvé. Zcela mimo pak stojí reklamní slogany v úvodu každé kapitoly, propagující ten či onen výrobek Ubik. O tom, jestli mají tyto slogany význam, nebo jde jen o autorův vtip, se budete muset přesvědčit sami. Samotné slovo „ubik“ je odvozeno od latinského slova „ubique“, znamenající všudypřítomnost. (4)
Co se týká hlavních postav, autor se v Ubikovi drží osvědčeného schématu, který pak použil ještě mnohokrát: hlavní hrdina Joe Chip pracuje pro Runcitera jako vyhledávač a tester slibných inertů (Deckard), střetává se s femme fatale v podobě Pat Conleyové, inertky s výjimečnou schopností (Rachael) a je zde také „muž v pozadí“ v podobě šéfa firmy Runcitera (Gaff). Oč víc jsou vidět hlavní hrdinové, o to méně jsou viditelní jejich protivníci. Zatímco o skupině Runciterových inertů toho ví čtenář spoustu, o skupině Hollisových telepatů skoro nic, čtenář proto musí – stejně jako hlavní hrdinové – pečlivě zvažovat, komu bude věřit a komu nikoli. V této souvislosti nelze nezmínit neuvěřitelné kombinace oděvního průmyslu, navěšené na všechny postavy. Na sobě měl polyesterový dirndl a kožené kovbojské nohavice se stříbrnými hvězdičkami. Dlouhé vlasy měl stažené do ozdobné síťky. K tomu měl na nohou sandály. A takto – i hůř – se oblékají všichni.
Ubik si rozhodně zaslouží vaši pozornost, ať už zajímavým světem, kde i pro vstup do vlastního bytu nebo puštění televize potřebujete drobné, detektivní zápletkou připomínající Deset malých černoušků nebo symbolismem, který nutí čtenáře řadu věcí domýšlet a dávat do souvislosti. Opravdový zážitek a důkaz toho, že sci-fi napsané v šedesátých letech minulého století může oslovovat i dnešní čtenáře a neztratit nic ze své přitažlivosti. Bude zajímavé sledovat pokusy o zfilmování Ubika, doufejme, že výsledek bude alespoň tak dobrý jako Scanner Darkly. Ubikovi dávám zasloužených 90%.
1) narážím samozřejmě na román George Orwella „1984“
2) méně známý sci-fi román polského spisovatele Janusze A. Zajdela, inspirovaného románem „1984“
3) v knize se používá výraz „semivitál“, v anglickém originále „half-life“. Jde o označení pro člověka, který je mrtvý, ale povedlo se jej včas konzervovat a upravit tak, aby s ním bylo možné nadále komunikovat.
4) potenciální ubikvita je charakteristický rys objektu práva duševního vlastnictví. Ubikvita v pojetí anglického práva vyjadřuje všudypřítomnost krále (královny) u každého soudu. Ubikvist je synonymum pro kosmopolitu.
Nový překlad? To to RiP přeložil znovu?
1*
Tohle je opravdu povedená recenze. Díky.
Ovšemže ne, jak už se probíralo u anotace, překlad je původní, poněkud revidovaný. Ale co chtít od takového neumělého blábolu?
Mě Ubik leží od roku 2000 v knihovně a neměl sem nějak (nevím co) se k němu propracovat. Přitom mám Dicka rád a Neteleportovaný muž nebo Tři stigmata Pátera Eldritche se mi dost líbí.Že by byl Ubik jednou z méně známých novel se mi moc nezdá, když se řekne P.K. Dick, tak první dílo které se mi vybaví je právě Ubik.Po devíti letech bych to mohl už přečíst, teď je sucho, tak při první příležitosti se do toho pustím 🙂
To Herne: já si pod pojmem “známé dílo” představuji dílo, které mají čtenáři přečtené a které jim nějak utkvělo v paměti. A pokud zná člověk pouze název knihy a neví nic o jejím obsahu, tak ji prostě NEzná.To Jan Vaněk jr.: obávám se, že vám nerozumím. Buď je podle vás překlad původní, nebo je revidovaný (pak ale není stejný jako původní).
re: Acidburn
Když to vezmu z jiného odvětví, tak nevím nic o osobním životě ani o hudebních dílech Karla Gotta a přesto vím, že je to známá osobnost. Každý si to vykládáme trochu jinak, podle mě známá “věc” není ta kterou znám osobně, ale ta která je známá široké veřejnosti.Asi nemá cenu rozebírat, ať tu neprzníme diskuzi pod recenzí.
Acidburn: Ubik je základní dílo žánru. A to, že u nás vyšel Ubik poměrně pozdě a dosud nebyl Hollywoodem zfilmován, s tím nemá nic společného. Nehledě na to, že bych jej nepovažoval za novelu, ale za román (anglicky “novel”).
To Robert Pilch: nechci se přít ohledně definic, co je román a co novela, ale vzhledem k rozsahu Ubika, k jeho výstavbě, počtu postav a především kvůli výrazné, dokonce dvojité pointě, jsem ho považoval za novelu spíš než za román. Nicméně nevylučuji, že jsem se mýlil. Ten rozdíl z angličtiny znám.
To byl ovšem ten menší problém 🙂 Ale jinak beru, označení román/novela je spíše záležitost názoru…
Tak menší problém…pokud bych měl říct, co se mi vybaví při vyslovení jména P. K. Dicka, tak bych jmenoval Blade Runnera, Scanner Darkly a Muže z vysokého zámku, teprve poté bych si vzpomněl na Ubika. Nakolik je Ubik základním dílem si – vzhledem k množství románů a novel, které jsem od Dicka ještě nečetl – netroufám říct, ale je fakt, že u nás, v ČR, moc známý není (ne tak v zahraničí, kde je za základní dílo považován).
Acidburn: Tak, a je to. Došli jsme k formulaci, se kterou souhlasíme oba. :))) Děkuji za příjemnou diskusi nad knihou (nejen) mého oblíbeného autora a přeji hezký den. 🙂
Acidburnovi re překlad
Pak by snad pomohlo, kdybyste se dal naučit číst, případně základy logiky či eristiky. Tertium datur, zrevidováním původního překladu rozhodně nevznikne překlad nový.
Nevím nevím.Román Ubik jsem četl dvakrát, nepřipadá mi nijak vyjmečný.Nedokážu ohodnitit kvalitu původního překladu ale kdybych se tam dočetl že Ubik je jedno ze stěžejních děl P.K.Dicka tak by jsem už od něj asi nic jiného číst nechtěl.Dnes po letech je jediné co si z knihy pamatuji spousta reklamních sloganů rádoby stylově vetkaných do textu.No nic třeba nemám vkus,zaplať pánbůh že vychází tolik jiných knih od jiných autorů.