V moci temnoty – Kvapilová Eliška

Další kniha z edice Miniknihy nakladatelství Triton, tentokrát od začínající autorky Elišky Kvapilové. Z neidentifikovatelného žánru se nejprve vyklubala klasická fantasy, tím to však neskončilo.

Kvapilová Eliška - V moci temnoty

Po dvou knihách od Miroslava Žambocha a jedné od bratrů Strugackých je dalším počinem nakladatelství Triton v edici Miniknihy novela Elišky Kvapilové V moci temnoty. Jediná nakladatelem uváděná informace o knize je na jeho webových stránkách – že jde o povídku začínající autorky. Ale jestli jde o scifi, fantasy, či snad horor, tak to se už čtenář nikde nedozví. Ani na knize samotné. Tato prodejní politika, se kterou se čtenář sem tam setkává, je pro mne dost nepochopitelná. Pro kterou cílovou skupinu jsou takové výtisky vlastně určeny?

 

Ale zpět ke knížce. I když jsem nejprve přece jen očekával horor hlavně díky vydařené obálce s hororovým tématem, jedná se o fantasy. Autorka nás zavádí do říše Sybhan, kterou ničí síly temnoty království Whore, vedené černokněžníkem Dal-Haggem. Tady autorka nechala své představivosti volnou ruku a kousky Sybhanu ničeného temnotou opravdu velmi umně vykresluje. Popisy zdevastované země plné smrdutých bažin a častých (možná až moc častých) hustých jedovatých mlh, ze kterých ční jen mrtvé větve stromů, celkem sugestivně navodila atmosféru zmaru a smrti. Jedinou a poslední nadějí na záchranu je mladý čaroděj Taphan, jenž se po smrti svého otce společně s jeho drakem Holdunem vydává hledat IriaSur, jedince, který jediný je schopen zničit zlo pomocí Modrého draka. IriaSur se nachází na jiném světě, do něhož se lze dostat pouze přes přechod KeoLyx. Už zde je vidět, že autorka má velkou zálibu v tradičně „netradičních“ jménech osob i zemí, které se tak často vyskytují ve fantasy románech. Přehršel jmen, která se najednou na čtenáře nahrnou na několika úvodních stránkách, působí značně nepřehledným dojmem. I přes epickou popisnost jsem přece jen měl problémy zapamatovat si kdo je kdo, co je co. K tomu ještě autorka zapracovala na zdejší fauně, kterou si ve většině případů vymyslela sama. Snažila se tím asi vymanit z obvyklých stereotypů draků, obrů, skřetů a jiných magických bytostí. To může některé čtenáře nadchnout, některé ne.


Po dramatickém průchodu branou KeoLyx se děj dostává na pobřeží… Austrálie. Cesta totiž hrdiny zavedla na naši planetu v dnešní době, a tak se z původně klasické fantasy žánrově dostáváme spíše k science fantasy. Osobně mi to ale připadalo jako rušivý element. Od popisu prostředí a děje čisté fantasy se najednou dostanete mezi mrakodrapy a letoviska v Austrálii. To možná není až tak netradiční prvek, ale v kombinaci s leteckými souboji draků a místní policejní vrtulníkové letky, které vypadají jako vystřižené z nové verze amerického filmu Godzilla, mi celý děj najednou připadá  komický, možná až parodií na fantasy. Do děje ještě nešťastnou náhodou vnikne australská archeoložka Gina, která se spolu s našimi hrdiny dostane přes KeoLyx zpátky na Sybhan. A po velkém boji Dobra se Zlem vítězí…


Eliška Kvapilová vytvořila s ohledem na fakt, že jde o její prvotinu, pozoruhodné dílko. Děj má hlavu a patu a některé moje výhrady možná pramení z toho, že nejsem žádný hard fanda fantasy. Vymyslela příběh, jenž by v rukou takových pisatelů, jakými jsou např. Turtledove či Feist, vydal na pěkně rozsáhlou tetralogii (aspoň). Její výkon stojí za zmínku, což dokazuje fakt, že jsem knížku dobrovolně a bez nátlaku přečetl od začátku do konce. A protože mám knihy tohoto žánru de facto zadarmo, s klidným svědomím ty neznámé „odhazuji do kouta“, pokud mě děj nezaujme na prvních pěti až deseti stranách. Což se tentokrát nepřihodilo.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. Kralovstvi Whore
    Autorka si nevybrala zrovna dobre jmeno pro to kralovstvi. Taky ji nekdo mohl poradit, ze WHORE znamena anglicky KURVA. (To uz te risi taky mohla rikat Sybian – cha cha – Whore proti Sybianu…)

  2. Nějak jsem nepochopil proč 4/10? Ta recenze zněla docela optimisticky. Včetně závěrečného odstavce. Takže pokud ji někdo nečetl a jen se mrkl dolů na hodnocení, tak si knihu nutně musel zařadit mezi propadáky. Nebo tomu hodnocení nerozumím?!?? .-(

  3. Vyjadreni, ze na zacatecnika je kniha dobra, snad jeste neznamena, ze je to nadprumerna knizka, ne?

  4. A jsme tam, kde jsme byli. 🙂 Tak jaká ta kniha teda je? Když je dobrá na začátečníka, je dobrá i pro čtenáře? I na začátečníka může být kniha nadprůměrná, ne? Nebo naopak. Já prostě jsem odpůrcem poměřování všeho nějakými čísly. Zejména co se literatury týče. To je podle mě hovadina.

  5. Asi takhle, knihu jsem četla a odpovídá spíš ta známka, než vyznění recenze. Je to takové velmi nazdobené, ale absentuje tam jak nějaká originálnější zápletka, tak řemeslo (což je asi pochopitelné, pokud je autorka tak mladá, jak podle knihy působí).Řekla bych, že bude spíš zajímavé, jestli se autorka nějak “vyčábří”, nebo úplně zmizí.

  6. Alraune:
    Abych nevařil z čisté vody, tak jsem si knihu hned u Tritonů zamluvil a uvidíme! .-) Já těm číslům u knih prostě nevěřím. Tvůj názor je naopak jasnej a naprosto srozumitelnej. Asi tak.S posledním řádkem souhlas! To mě zajímá u každého začínajícího autora. Jako sběratel mám rád zejména různé knižní pokusy podobných nadšenců, jako jsem já, kteří si léta psali pro sebe, smolili to po večerech a teď jim to někdo i vydal … -: ))

  7. spisovatel začátečník?
    Nevím co si myslet o pojmu spisovatel začátečník … buď je to dobrý spisovatel anebo špatný spisovatel. Leckterý začátečník může být lepší než zavedený autor. A možná, že je lepší říkat pouze dobrá kniha a špatná kniha. Mnozí zavedení autoři zase vyžírají sami sebe (Irving, Viewegh). Jiní se zase stali obětí vlastní figury – viz Sapkowski, který už se Zaklínačem v posledních třech knihách nevěděl co s ním a tak tam nacpal vatu o nějakých snech a vizích. Vezměte si Tolkiena, když v Pánu prstenů popíše na stránce co se děje v krajině a pak to postupně nechá přeříkat Legolase, který vidí daleko a jak se blíží rohanští, tak to postupně přeříkají ostatní figury podle svých očí a znalostí. Tohle se netýká recenzované knihy, ale skutečně nevábného označení začínajíí autor, které je skoro stigmatizující nálepkou.

Zveřejnit odpověď