V oceánu noci – Benford Gregory

Staronová kniha Gregoryho Benforda je klasickým hard sci-fi románem se vším, co k němu patří. Životní prostředí na Zemi budoucnosti je zpustošeno, kdysi prosperující ekonomiky vyspělých států jsou na kolenou a nové fanatické náboženství v podobě kultu Nových synů také nesmí chybět.

Benford Gregory - V oceánu nociPrávě do těchto reálií autor zasadil postavu Nigela Walmsleye. Příběh vyprávěný ve třetí osobě můžeme rozdělit do několika fází, nebo chcete-li dílů.

Začátkem všeho je objevení velkého asteroidu, který míří přímo k Zemi. Lépe řečeno do Země. Právě proto je na svou kosmickou misi vyslán Nigel, aby podivně se chovající asteroid pomocí trhaviny zničil. Když však zjistí, že se jedná o těžce poškozené mimozemské plavidlo, rozhodne se neuposlechnout své nadřízené a namísto toho ještě nějaký čas zůstává na palubě opuštěné lodi a na poslední chvíli se snaží o tajemných cizincích něco dozvědět.

Po svém návratu na Zemi a po uklidnění velkého mediálního ruchu kolem návštěvy z vesmíru nemá náš hrdina na růžích ustláno. Jeho manželka Alexandrie onemocní smrtelnou chorobou, které nakonec podlehne. Aby toho na Nigela nebylo dost, přiblíží se k naší sluneční soustavě další, tentokrát již prokazatelně řízená, vesmírná loď. Její úmysly jsou neznámé – jedná se o trestnou výpravu za zničení první lodě nebo jen prostý průzkum? Pro své předchozí zkušenosti je na výzvědy vyslán opět Nigel. Dále jde vše jako na běžícím páse. Cizinci navážou s Nigelem kontakt, Nigel poruší několik dalších nařízení, mimozemšťané pomohou Alexandrii vstát z mrtvých, tu a tam se mihne sněžný muž…. Vždyť to znáte – spousta zvratů, nikoli razantních, přesto fatálních.

Knihu V oceánu noci můžeme nazvat klasikou. Snad také proto ji vydaly většinou na fantasy orientované Straky na vrbě. Kniha trpí častou nemocí starších děl, a sice poněkud svérázným datováním (příběh se odehrává v letech 1999 až 2019, čemuž technologie popisované v knize samozřejmě neodpovídají). Ve třicet let starém díle to není chyba nikterak zásadní a autorovi ji vyčítat nemůžeme. Naopak, schválně se zkuste zamyslet, ve kterých předpovědích budoucích technologií se spisovatel strefil.

Z této knihy budou nadšeni všichni fajnšmekři, klasický typ současného čtenáře (pokud vůbec existuje) však u vytržení asi příliš nebude. Jisté pasáže jsou místy rozvláčné a občas jsem se přistihl, jak přeskakuji řádky. Ve vesmíru se stíhačky neprohánějí a na Zemi je také většinou klid. Vůbec celá atmosféra je spíše poklidná, akce chtiví čtenáři budou zklamáni. Místo, které autor takto ušetřil, věnoval hlavní postavě. Nigelovy pocity i touhy jsou zde podrobně analyzovány, konečně zase jedna sci-fi postava se vším všudy.

Jisté výhrady bych měl ke ztvárnění mimozemšťanů. Nevadí, že jsou celou dobu spíše na vedlejší koleji, ale všem čtenářům Star Treku budou jistě nesmírně povědomí. Přečtěte si knihu Sonda od M.W.Bonnano nebo se rozpomeňte na film Star Trek IV: Návrat domů a dostanete téměř přesný obrázek o chování a umělé inteligenci oné mimozemské lodi. Zda-li je tato podobnost spíše kladem než negativem bude na jednotlivci, mně osobně toto téma automatické sondy-průzkumníka připadalo již maličko omšelé (ano, vím, vytýkat takovouto věc několik desítek let staré knize je hloupost, ale stejně…)

Do detailů promyšlený svět, v němž se V oceánu noci odehrává a především Benfdordův poetický styl vyprávění jsou jen dalšími klady. Normální čtenář při koupi neprohloupí, fanoušek má knihu už dávno přečtenou. Zhodnotíme-li i vcelku dobrý překlad a tradičně kvalitní redakční práci, vychází mi 7/10.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. Vcelku dobrý překlad
    Děkuji panu recenzentovi za tu chválu. Víte, kde jsem tuhle knížku překládal? Na porodním sále. Celou! Bylo tam dost křiku a koncentrace utrpěla.

Zanechat odpověď