Ve službách republiky – Bandžuch Tomáš

V rozmezí celých patnácti let a na ploše takřka poloviny světa se odehrává povídkový román Tomáše Bandžucha Ve službách republiky. Kulisu pro podstatnou část příběhů však představuje, jak samotný název knihy napovídá, malebné území První republiky, případně německé sousedství.

Ve službách republiky

Všemi těmito texty (je jich celkem sedm, některé však mají rozsah menších románů, což z knihy dělá úctyhodný špalek) prostupuje ústřední hrdina Petr Hankl, který se hned v úvodní povídce stane řádným čarodějem – nekromantem; řádným ve smyslu s rukama od krve. Abyste se totiž v Bandžuchově světě mohli stát aktivními uživateli svého magického talentu, musíte jej probudit k životu vraždou. Počítejte však s tím, že krev, která ulpí na vašich rukou, nepůjde před čarodějnýma očima smýt.

Protože je Hankl sympaťák až na dřeň, poněkud zamrzí, že většinou není tím hlavním hybatelem děje, že namísto mocného a vzácného druhu čaroděje působí jako ratlík, s nímž by si každý vytřel zadek, takže většinu případů vyřeší buď pouhým selským rozumem, s cizí pomocí anebo se štěstím, namísto využití vlastních sil. Těžko pak uvěřit tvrzením jeho nadřízených, kteří mu svěřují vcelku důležité úkoly s tím, jak je Hankl neskonale schopný. Ostatně, titíž nadřízení vysílají do akce také psychicky labilní léčitelku s traumatem z minulosti, jejímž největším uměním je neschopnost se bránit. Což je ve světě upírů, démonů, různorodých čarodějů a mocichtivých nacistů poněkud k prdu.

I přes jistou neinteligenci postav se však kniha čte jako po másle. Příběhy jsou poutavé, dobře vymyšlené a ještě lépe navázané na některé historické postavy a události (v tomto směru se Bandžuchovi nabízí ještě mnoho inspirace, snad se proto dalších textů s Petrem Hanklem dočkáme), přičemž je zcela zřejmá autorova erudovanost v této problematice. Jeho text slušně odsýpá, především pak díky spoustě akcí a dialogů, přesto se neubráníte pocitu, že věty, odstavce, stránky, ba i celé kapitoly proudí v jednom stereotypním rytmu. Narazíte také na mnohá klišé (jeden příklad za všechny je fakt, že temnota spánku/bezvědomí někomu stále stírá z mysli něco extrémně důležitého), ale to tak nějak k pulpovým textům patří. Co mi však doopravdy chybělo, byla výraznější atmosféra, jíž by občas doopravdy slušely hororovější či noirovštější (jak k těm svádí ta parádní obálka!) tóny.

Hlavním kladem jsou tak příběhy. Originální, slušně promyšlené a se snahou o vypointování (přestože většinu point budete tušit dopředu – u čeho tomu tak však není, že?), řemeslně zpracované na slušné úrovni. Přesto se najde několik stylistických perliček, které poněkud nepříjemně pošimrají v oku, opět jeden příklad za všechny:

„Sám dobře víš, že jsem se za tebe přimluvil, protože jsi jeden z mála z těch, co jsou schopný kreslit Symboly, v republice.“ (s. 521)

Přičemž na podobné libůstky narazíte poměrně často. A přitom by stačil jen drobný zásah korektora.

Popravdě, přestože Ve službách republiky není bezchybné, přiznám se, že jsem ještě nepoznal tak dobrý pocit z toho, jak dobrá kniha (navíc prvotina) se u nás může objevit. Do fronty na dalšího Bandžucha se klidně postavím.

P. S. Dost možná půjde o můj osobní problém, ale některé z ilustrací v knize mi přijdou lehce neadekvátní. Obzvlášť při pohledu na tu (bodejť bych ji nepochválil ještě jednou!) bombastickou obálku.

Německá Zauberdienste a rodící se jednotky SS, sovětská NKVD, maďarský upír a polská léčitelka – a mezi tím vším bývalý legionář, nekromant a agent mladé československé republiky Petr Hankl. To je špionážní thriller z prostředí magických tajných služeb, který vás zavede do širých mongolských stepí, polského pohraničí i do ulic Prahy a Berlína. A všude tam se bude rozhodovat o osudu světa, zmítaného následky světové války, která měla zůstat válkou jedinou. Jenže ta druhá už se chystá a démoni cítí krev.

  • Autor: Tomáš Bandžuch
  • Překlad: –
  • Série: –
  • Forma: paperback
  • Počet stran: 600
  • Cena: 333 Kč
  • Vydaly: Straky na vrbě, 2012

Josef Horký (zástupce šéfredaktorky)

josef.horky@fan­tasyplanet.cz

Četli jste tuto knihu? Nezapomeňte ji u nás ohvězdičkovat a napsat k ní komentář!

Kupte si Ve službách republiky s 15% slevou (ušetříte 50 Kč).

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

38 komentářů

  1. Opravdu recenze?
    Nechci ze sebe dělat znalce, ale tohle se opravdu vydává za recenzi? Připomíná mi to spíš začátečnické stylistické cvičení, se kterým by se mělo udělat přesně to, co vyčítáte knize. Navíc vůbec nerozumím vašemu závěru: jak můžete mít tak neskonale pozitivní pocit z knihy, na které vám skoro všechno vadí? Váš názor vůbec nekoresponduje s tím, co o knize píšete.

  2. od nakladatele
    Taky jsem z toho trochu zmaten, ale to já jako nakladatel jsem u recenzí na své knihy celkem často.

    Snad bych jen na okraj poznamenal, že vzhledem k nastavení světa jsou psychicky labilní všichni Bandžuchovi čarodějové – psychicky labilní, anebo šílení; vyberte si! 🙂

  3. Dotaz k recenzentovi, resp. dalším, kteří již četli
    Tak jsem četl dvě recenze na danou knihu a obě se shodně pozastavují nad autorovou řekněme občas specifickou práci s jazykem. Jak moc je to ve skutečnosti rušivé? Oba recenzenti vybrali jeden příklad, který rve oči, ale na druhou stranu, v kontextu to může působit úplně jinak. Zatím jsem knihou ani pořádně nelistoval, neb koupě zatím není na pořadu dne a stejně si myslím, že na takovéhle perličky se při listování padne jen s velkou dávkou štěstí, častěji však až při četbě.

  4. od nakladatele
    Z mého, redakčního úhlu pohledu: Autor má poměrně hutný, jednotný styl. Člověk se do něj musí začíst, pak vyprávění získá rytmus a je to v pohodě. Styl samozřejmě nemusí sednout každému a v milionu znaků, které tvoří text, se nepochybně najde pár míst, které lze vytýkat jako neobratnosti. Tady v recenzi se navíc jedná o citát z přímé řeči: myslím, že Bandžuch se přitom snaží vystihnout, jak lidé doopravdy mluví, aby dodal prostředí správnou patinu…

  5. Michaelu Broncovi
    Děkuji, to je právě ten kontext, který může na první pohled neobratné větě dát jiný smysl. No, časem si knihu určitě minimálně přečtu 🙂

  6. galilak
    Ale no tak. Vychválil jsem dobré příběhy, originalitu, i to, že lepší prvotinu jsem u nás nečetl. Psal jsem, že to není kniha dokonalá, ale na naše poměry velice dobrá. Proč bych pak z ní neměl mít dobrý pocit?

  7. roggy
    A jí si totéž myslím zcela nezaujatě.
    To Josef H.: V kontextu recenzí na tomto webu je váš text průměrný, ale jinak je to celkem bída. Je to samozřejmě jen můj názor…

  8. Za tu stylistickou “chybu” bych já naopak autora pochválil. V přímé řeči je tohle na místě. Lidé nemluví při rozhovorech spisovnou češtinou a já při čtení knih přesně něco jako je tohle často postrádám.

  9. recenze je dobrá, u povídkový sbírky bych ji koncipoval stejně. Pan Horký se zaměřil na jádro a řekl o knížce všechno podstatné – ale nebudeme tu rozebírat kvalitu recenze, že ne? Nerad bych aby to dopadlo jako u diskuze u knížky, kdy hromada chytrolínů blekotala o ukázkách a elektronických knížkách

  10. Tak na ohle jsem se těšil, plánoval že si odtrhnu od huby chlast a koupím knížku, ovšem po téhle recenzi, byť mi přišla dost neobjektivní… No nevím….

  11. Koniaash
    Neobjektivní? Snažil jsem se uvést klady i zápory knihy tak jak jsou, v čem jiném tkví objektivita?

  12. Pár reakcí 🙂
    **2 Galilak:** Prosím, nebrat jako rýpání, ale bylo by možné využít pocitu “začátečnické stylistické cvičení” (atp) k něčemu konstruktivnímu a to rozvinutí, jak to dělat lépe? Protože lidi by to třeba i lépe dělali, takhle je to jen plácnutí do vody.

    **2 Schramm:** já bych řekla, že práce s jazykem naopak vede k tomu, že se knížka zakousne a nepustí… 🙂

    ad. objektivita: recenze rozhodně objektivní je – jsou tam tvrzení, o kterých bych se HODNĚ hádala, ale to k tomu patří… tedy, k té části plynoucí z toho, že každý si se sebou táhne při čtení svůj vkus, náhledy na život, osobní zkušenosti, a text interpretuje podle nich. 🙂

  13. Recenzování
    Víte, ono by to bylo na delší analýzu, takže vás moje odpověď nejspíš neuspokojí. Myslel jsem tím spíše to, že napsat recenzi neznamená svěřit se čtenáři s několika svými dojmy z “recenzované” knihy, ale stvořit text, který má hlavu a patu. Znamená to nejen konstatovat věci, ale ptát se po nich, proč jsou v textu právě takto “udělány” a jakou to v něm má funkci. To už by potom mohla být recenze. Ovšem neupírám autorovi to, že jeho text obsahuje jasné hodnocení, které má být podstatnou součástí každé recenze. To, že jeho hodnocení není vyargumentováno, už je horší. Howgh!

  14. recenze
    Autoři webu by se měli nad publikováním některých textů zamyslet a nepustit vše. Každá knížka, i sebehorší, si zaslouží alespon průměrně kvalitní recenzi a tuzemský nový autor obvzlášt. S prominutím, uvedený text pokládající se za recenzi je literární žumpa a mám silné podezření, že nebyl napsán ve stavu zcela jasné mysli.

    Nejdřív se v ní tvrdí, že je to blbé, pak zase jak je to úžasné, potom zase blbé… Informace jsou naházené bez ladu a skladu. Hezká schíza. Bohužel čtenáři ulpí v paměti hned první tvrzení, že je to na prd a dovětek o originalitě textu v závěru už vyšumí.

    Ke knize se nebudu vyjadřovat, mám ji doma, ale ještě jsme ji nečetla. Po prolistování ale vypadá lákavě:) Ilustrace jsou povedené.

  15. 2 Galilak:
    Souhlasím, základní problém ovšem zní: jak na to, a tady je každá rada strašně fajn.
    Argumentovat a strukturovat, jasně. Ale při psaní recenzí je člověk za ty delší analýzy fakt vděčný. 🙂

    **2 Hanina:** no, já recenzi jako čtenář interpretuji následovně:
    1. recenzent nevstřebal pár věcí plynoucí z Bandžuchovy koncepce magie a považuje je za něco jdoucí proti logice věci (protože jestliže je iniciací na aktivního mága vražda/zabití, nějaký zásah to znamená, plus celkově nadaných čarodějů neběhá po světě tolik, aby magickou tajnou službu mohla dvořit třeba trojice gentlemanů splňujících všechna potřebná kritéria)
    2. až na to mu to přijde jako čtivá originální věc
    3. a oceňuje nastudování historických reálií
    4. a jo, byla tu jakási zmínka s jazykem, ale v kontextu, který mi neposkytuje dostatek informací, čili jde mimo záznam
    výsledný součet – lepší průměr, pravděpodobně si recenzent s knihou nesedli, tak tři hvězdičky z pěti 🙂

  16. Galilak – Vypovězte mi prosím, které části hodnocení nejsou vyargumentovány.
    Hanina – A vy znáte hodně knih, u nichž jsou všechny její složky dokonalé? Pokud má kniha klady i zápory, mám ve zvyku uvádět obé.
    Elinor – ¨Děkuji, i s tím hodnocením jste se krásně trefila.

  17. Hanina
    Uvádět obé jistě, ale ne bez ladu a skladu:) Čtenáři často recenzi jen tak přelétnou, než se do ní pořádně pustí, a výsledný efekt by neměl být schizofrenní.

  18. Je pravda, že mně to spíš připadá jako poznámky k recenzi, než samotná recenze. Nějak mi tam chybí větší syntéza (a předesílám, že sám to nechci sepisovat, knihu jsem četl asi 5 x při redakčních pracech, už k ní nemám normální vztah).

    Fakt, že být autor a dočíst se na počátku recenze na svou knihu snažící se o maximální realismus, že “namísto mocného a vzácného druhu čaroděje působí jako ratlík, s nímž by si každý vytřel zadek”, naseru se tak strašlivě, že uvidím rudě a zbytek recenze už nepřečtu. Jako nakladatel to naštěstí dokážu brát s nadhledem… 🙂

  19. 2 Michael Bronec:
    Ale, cynicky řečeno – TOHLE je daň za tu maximální realističnost.
    Pokud očekávám, že Petr Hankl bude magií nadaný Bond nebo aspoň akční hrdina/nekromant, a najdu místo něj to, co najdu… asi si něco o tom “ratlíkovi” i pomyslím. 🙂 A část čtenářů od knihy očekává efektní akci, a tato část bude nutně zklamána. Ve službách republiky staví na něčem jiném, a při práci s charaktery se snaží o něco jiného.
    Důvod, proč začít vidět rudě, v tom nevidím, ten by spíš byl, kdyby Hankl jako “československý Bond” z recenze vyzníval.

  20. pro Elinor
    Já to myslel čistě emočně, prostě by mě rozčílila ta forma sdělení… 🙂

  21. Příště by to asi chtělo víc taktu, ono když by nějajý inteletuál napsal o akčním hrdinovi nějaké knihy, že je to ,,nafetováný blbec bez mozku s nulovým morálním kodexem”, tak by to nejspíš taky spíše odrazovalo:-)

  22. 2 Hanina:
    Já nevím, ale ,,nafetováný blbec bez mozku s nulovým morálním kodexem” na mě působí emocionálně jinak než “zamrzí, že většinou není tím hlavním hybatelem děje, že namísto mocného a vzácného druhu čaroděje působí jako ratlík, s nímž by si každý vytřel zadek, takže většinu případů vyřeší buď pouhým selským rozumem, s cizí pomocí anebo se štěstím, namísto využití vlastních sil.” – to první mi neřekne nic krom intelektuálových sympatií, to druhé mi řekne, že hrdina není akční čaroděj vše řešící magií, spíše než svaly a čáry používá mozek, a není autorem přehnaně nadsazený z hlediska přežívání a vykydlování (což je mi osobně sympatické, takže v konečném výsledku mi to přijde přitažlivé… zatraceně přitažlivé).

    Pokud by intelektuál zvládl podobné netaktní a zároveň neutrální vyjádření (třeba o Kulhánkových hrdinech bych si troufla prohlásit, že jsou to naddimenzovaní superhrdinové se sklony poněkud psychopatickými) – kde by byl problém s odrazováním?
    Respektive: co na tom odrazuje?
    Že nejásám a dávám najevo, že tohle pojetí hrdiny se mi nelíbí?
    Na tohle má recenzent právo, a pokud zachová dekorum (a do dekora se stále ještě výroky typu ratlík nebo naddimenzovamý superhrdina s psychopatickými sklony vejdou), budiž mu to přáno. Předpokládám, že čtenář recenze jest osobou příčetnou, nepředpokládající, že názor recenzenta musí vyjadřovat jeho vlastní názory, a je schopný si recenzi převést do svojí vlastní souřadnicové sítě. Ví, co má rád, jaké příběhy a prvky se mu líbí, a nenechá se odradit jenom proto, že jiní lidé mohou tyto příběhy a prvky vidět jinak.

  23. pro Elinor
    Abychom se nezapletli do zbytečné diskuse: Já netvrdil, že je to apriori špatně, jen jsem prostě glosoval, jak by to na mě zapůsobilo… 🙂

  24. Mě neodrazuje hrdina, že – možná – není akční (já akční blbce nesnáším), ale odrazuje mě, jak je tento fakt podán v recenzi:-) To samé se dát říct různými slovy. (Ne, v této recenzi dekorum už není.)

  25. To Hanina
    ,,nafetováný blbec bez mozku s nulovým morálním kodexem” … je nás jistě pár, které by to naopak VELMI zaujalo:-). Jinak mi přijde, že po takovéhle smršti kritiky si budete všichni asi ty recenze brzy psát sami:-))). Mně tedy přišla vcelku ok, ale já asi nejsem směrodatný, protože jsem před časem v Luxoru knihu zkoumal …. venku hnusně, dcera “kroužkovala”, a tak času bylo až až …. a prostě jsem to nedal, ten styl vyprávění mi absolutně nesedl a nebyl jsem schopen se do toho vůbec začíst. Což ale je samozřejmě můj problém … ale zase jsem ušetřil;-)

  26. 2 Hanina:
    Tento fakt je podán způsobem odrážejícím recenzentovy preference – tedy, že očekával přesně ten akční prototyp a ten se nekonal.

    Taky se to dá napsat stylem “autor se snaží o maximální realističnost; navzdory moci, kterou čarodějové ovládají, jsou především obyčejnými lidmi – se všemi limity, slabostmi a problémy, které to obnáší” nebo (co píšu v současnosti já a je to moje chápání a interpretace knihy – opačná, než v této recenzi) “Bandžuchovi čarodějové ale nejsou nadlidmi, které magická moc vytáhne z každého maléru. Mají na rukou krev – ve významu zcela nemetaforickém – , což se na nich také podepsalo. Někteří se perou s traumaty z dávné minulosti, z jiných se stali psychopaté, další se zas snaží o normální život, kouzla-nekouzla. Právě do poslední skupiny patří Petr Hankl. Nekromant, milující manžel, příjemný chlapík ze sousedství, který si svou specializaci prostě odmítá nechat přerůst přes hlavu. Spíš než svaly či čáry používá zdravý rozum, a autor ho neobdařil aurou nepřemožitelného akčního hrdiny. Což je dobře – střízlivá éra první republiky by si se spektakulárními magickými bitvami příliš nerozuměla.”

  27. K MichaelS
    ,,nafetováný blbec bez mozku s nulovým morálním kodexem” … je nás jistě pár, které by to naopak VELMI zaujalo:-).”

    Toho jsem se přesně bála, a čekala, kdo to napíše:-) No, aspon vím, jak se píší anotace.

  28. To Hanina
    Mně ta charakteristika totiž připomenula můj oblíbený film …. Podlé zbraně/Mean Guns …. a Lambertovu životní roli. A to fakt nešlo odolat;-)))

  29. Ad Ratlík
    Ta poznámka o ratlíkovi mne ale vůbec nenaštvala, spíš pobavila. Protože hlavní hrdina byl jako takovýhle “ratlík” (ovšem v pozitivním smyslu) i zamýšlen.
    Rozhodně neměl být žádný macho, který jednou rukou střílí z kulometu a druhou objímá polonahou krásku, ale střízlivý typ státního úředníka, který má ze všeho nejblíž k některým členům “mordparty rady Vacátka.” Člověk, který se v nebezpečném světě snaží hlavně přežít a večer se vrátit domů k rodině…

  30. od nakladatele
    Tak, a po tomhle oficiálním vyjádření autora už se neprodá ani jediný kus… :))

  31. od nakladatele
    Jinak mě teda Petr Hankl vůbec nepřišel jako nějaké ořezávátko, jen holt nechytně Hitlera a Stalina za kníry a nesrazí jim dohromady lebeně nad bývalým územím Polska… 🙂

  32. Koupil jsem. Odvolávám, co jsem odvolal, slibuji co jssem slíbil. A to není přesné, Tak popřu slova Jana Husa: Odvolám! Je to velice dobré, skoro bych řekl perfektní. To jak autor vyřešil mágy apod se vyloženě shoduje s mým náhledem na svět a magii. Piš dál, jasný sokole 😀

  33. 2 Michael Bronec:
    Klid. Kamarád, přivábený popisem hlavního hrdiny, nad knihou pronesl památnou větu: “Kde je ten ratlík? Čekal jsem někoho méně akčního…”
    (Fakt je, že zatím se dostal do půlky Velkého dne a nejlepší kousky má před sebou)

  34. Tak konečně…
    Tak jsem konečně zakoupil! Musím říct, že mě doslova nadchla ta fotografická příloha, to je fajn špek. A co se týče ilustrací, musím říct, že mám úplně opačný dojem než autor recenze – vizuálně totiž naprosto ladí s duchem prvorepublikové grafické produkce, takže pro mě osobně atmosféru naopak skvěle dotvářejí.

  35. 🙂
    Já osobně si knihu koupila jak jsme ji zahlédla. Kniha je skvělá. Přečetla jsme ji během dvou týdnů. Fotografie úžasné. Už dlouho jsem takto žádnou knihu ” nehltala ” 😀 😀 Vřele doporučuji všem 🙂

Zveřejnit odpověď