Isak je bělooký – divočejší a zdatnější než obyčejní lidé, kteří jím opovrhují. Ideální adept na vyvoleného bohů ve světě plném magie, mocných artefaktů a děsivých bytostí spojených s lidstvem jen nenávistí či místem v potravním řetězci. Stačí málo a Isak se stává oficiálním následníkem lorda Bahla, ochránce farlanského království. A tím také figurkou ve hře mocných a bohů. Hře, ve které jde o víc než obvykle…o osud celého světa. Další fantasy trilogie začíná…
Další fantasy trilogie začíná… Cítíte ten despekt? Napadla vás někdy podobná myšlenka? Dodali jste si v duchu něco o krmné fantasy? Ano? V tom případě pro vás nemám recenzi, ale spíše pokus o obhajobu. Pán bouří sice je vinen ve většině bodů obžaloby, kterou už máte jistě sestavenou, ale existují polehčující okolnosti.
Pokud si naopak řeknete něco pochvalného a radostně očekáváte oblíbený typ četby okořeněný několika drobnostmi v mezích zákona a kánonu a dodáte něco ve stylu It´s only rock ´n´roll, but I like it, je dílo Toma Lloyda okamžitě propuštěné na kauci.
Problém je, že takovéto jednoduché rozdělení na dvě skupiny děl a čtenářů je příliš lákavé a nic neříkající. Je třeba se podívat na problém trochu podrobněji.
Takže si shrneme fakta. Obžalobu i obhajobu.
Pán bouří je prvním dílem trilogie. Vláda soumraku. Máme před sebou tedy něco, co by spousta scifistů smetla ze stolu, opomíjejíc skutečnost, že trilogií je vlastně i Duna, že trilogie má v oblibě W. Gibson a pěkná řádka mainstreamových autorů. Být prvním dílem trilogie není nic špatného. Jen je třeba dávat pozor, aby se nevystřílela všechna munice hned na začátku, aby byl čtenář svolný k pokračování. Prostě aby bylo o čem psát a aby to bylo napsáno dobře.
Lloyd v tomto ohledu sice neexceluje, ale rozhodně si neutrhl žádnou ostudu. Jeho svět má pozadí, ze kterého autor odhaluje jen tolik, aby si čtenář uvědomil, že vše má své příčiny, vše má souvislosti, a mohl si obojí sám domýšlet. V prvních kapitolách sice je příval jmen a pojmů mírně matoucí, ale Lloyd se postupně v dávkování zlepšuje a rozhodně to není něco, zač by měl debutující spisovatel páchat sebevraždu.
Prostředí je dostatečně rozmanité a lákavé, stejně jako různé rasy a magické artefakty, které se v ději vyskytují v hojnosti nemalé. Jejich popisy nejsou nudné ani přehnaně dlouhé a hlavně vzbuzují ve čtenáři přesně to, co autor zamýšlel: v jeho světě je vše prostoupené magií a pod dohledem sil, které jsou prostým lidem neuchopitelné. Sil, které používají drsné prostředky a doslova každého, ať si o tom dotyčný myslí cokoliv.
Trochu zádrhel je spíše v postavách a samotném příběhu. Lloyd se nikde nezdržuje. Isak začíná v první kapitole ve voze kočovníků, o dvě kapitoly později je již Krannem, následníkem lorda Bahla. A stejně rychle se pokračuje – výcvik, první válečné tažení, ihned poté diplomatická mise a… konec, kdy se čtenář konečně může nadechnout a vyhlížet druhý díl. Pokud s nostalgií vzpomínáte na hrdiny typu Gariona z Belgariad, sto stránek objevujícího statek a kouzlo své tety, máte smůlu. Dnes je v módě hodit hrdinu rovnou do víru událostí. Lloyd si zvolené tempo může dovolit díky kvalitně zvládnutým akčním scénám (hlavně turnajové a soubojové) a již zmíněnému neustálému odhalování nových prvků Isakova světa.
Nevýhodou je, že si obtížněji budujete vztah s postavami. Jsou sice zajímavé, i když nijak přehnaně originální, ale spíše kratší a akcí či reáliemi naplněné kapitoly jim nedávají příliš prostoru k postižení jejich vývoje či okamžiku osudového sblížení. Nejvíc se to samozřejmě odráží na Isakovi a lordu Bahlovi, což je ovšem v druhé polovině románu vynahrazeno několika zajímavými vedlejšími postavami, takže ani zde není důvod Lloyda nějak přehnaně zatracovat. K tomu je třeba připočíst i určitou snahu o ´realističnost´ a ´temnost,´ když se hrdinové v zájmu politiky stávají vrahy, aniž by je to nějak výrazně zasáhlo, nebo několikrát zdůrazňované drsné dětství Isaka. Stejně tak můžeme za negativní považovat příběh samotný, který se několikrát rozjíždí, aby náhle změnil směr – motiv boje s upírem zcela zmizí, diplomatická mise ze začátku vypadá jako chabá náplast za předchozí válečné, náhle ukončené kapitoly apod. Zvraty nejsou překvapivé proto, že byste je nečekali, ale prostě proto, že nemáte čas je vyhlížet a podrobněji promýšlet.
Styl Pána bouří je prostě založený na hromadění typických fantasy atrakcí. Hromadění ve vysokém tempu a s důrazem na vizualitu. Města, příroda, brnění a zbraně, magické bytosti a kouzla… Lloyd ovládá umění donutit čtenáře dívat se. Bohužel na úkor dalších smyslů. I týden po dočtení knihy si vybavíte scény, popisy, ale jen těžko nějaký dialog. Dokonce i příběhy dokládající vnitřní mytologii románového světa při čtení vnímáte spíše jako obrazy, než jako slyšitelné vyprávění. V tomto ohledu se dvěma velikánům, která zmiňuje anotace na zadní straně obálky, nemůže rovnat.
Ale na druhou stranu, Erikson a Martin jsou skutečně výjimeční a Lloyd si je svých omezení vědom. Tam, kde spoléhá na svou schopnost vyprávět akční a velice obrazný příběh, je schopen nabídnout vysoce uspokojivý zážitek a tam, kde se vydává na pole dialogů či líčení poetické (ale nikoliv uchvacující) atmosféry se statečně drží. A uvážíme-li, že s rostoucím počtem stran se zvyšuje i kvalita těchto pasáží, vychází nám, že Pán bouří splňuje základní požadavek na první díl trilogie jakéhokoliv žánru – navnadí na pokračování s příslibem, že autor se ještě má kam vyvíjet a s ním i jeho dílo.
Pokud ovšem nemáte podobný styl literatury v oblibě, měli byste se Lloydovi vyhnout. My ostatní si vychutnáme nejen příběh, ale i vyvedení zahrnující černobílé ilustrace od J. P. Krásného. A samozřejmě obligátní mapu. Zkušeným fantasy harcovníkům asi tep nezvýší, ale jednou je to trilogie, tak tam být musí, že?
VERDIKT:
Kniha, která se spoléhá na akci, úchvatné popisy a nasycenost magií a magickými předměty. Čtení, které sice nedosahuje kvalit špiček žánru, dílo, které i přes určitou šablonovitost rozhodně potěší. Možná si nezíská fanoušky, ale spokojené čtenáře určitě ano.
Autor je externím redaktorem internetového magazínu Splat.
Zatím toliko výplň regálů a jak tak koukám, asi to tak i zůstane… Ona i odfláklá obálka předurčuje cílovou skupinu, pokud se vůbec nějaká najde. Přesto díky za recenzi, zatím se nikdo v okolí nenašel, komu by se téhle knížky chtělo… 😉
Škoda
že jen výplň. Není to pecka, ale ani šedý průměr. Jakožto první díl trilogie rozhodně úspěšné v tom, že to navnadí na pokračování. Jen je třeba počítat, co jsem psal v recenzi: spíš akční záležitost, nežli pomalé budování atmosféry spíš přehlídka atrakcí. Ale dobře napsaný. Problém je spíš v tom, že takhle před vánočními svátky to asi nebylo nejšťastnější. Ti co jdou po odpočinku si koupili Warhammery (viz i počet komentářů pod Zabíječem tady na fantasyplanet), co chtěli storpocentně úchvatnou fantasy sáhli po Kayovi nebo Jménu větru…do toho vlastně ještě pořád čerstvý Žamboch a Šlechta za české bojovníky…Tohle je ideální četba na dovolenou. Ale jak říkám, jestli zapadne, bude to škoda.
Knihkupec: odfláklá obálka? Hmmm, já bych zrovna tuhle zařadil k podařenějším JPKho kouskům…
Mám zjištěno z více zdrojů, že výtvarně nevzdělaným čtenářům se malby od JPK líbí, prozatímní neúspěch knihy bych tedy v tomto případě obálce nevyčítala. Spíše bych se zamyslela nad tím, proč se z této knihy stává “ležák”. Mladší čtenáři jsou většinou zpracováváni mediální masáží a svými vrstevníky, čtou proto Harryho Pottera, Eragona a podobné komerční … kusy, po neznámé knize nesáhnou. A zkušení čtenáři už jednoduše mají tolik načteno, že za další variaci na stále stejné téma nejsou ochotní utrácet (pokud nejde např. o jejich oblíbeného, osvědčeného autora). Tak to alespoň u fantasy žánru pozoruju na sobě: Feist nebo Eddings? Dejte mi pokoj, to už je za mnou, chci něco nového, něco jiného, něco neotřelého… “Pána bouří” si ráda půjčím v knihovně, ale nechce se mi do něj investovat a nechat další ságu zabírat vzácné místo v přeplněných policích. V tomto případě existuje jen jediná šance na zakoupení: když si to přečtu a bude se mi to opravdu hodně líbit. Tož tak to vidím já…
obálka mi příjde super
obalka me naprosto odrazuje, nevim cim to je ze se mi tak libi Krasneho kresby a nelibi jeho malby (ci computer art nebo jakou technikou ty obalky vlastne dneska dela). Kamarad uz to ale ma koupene, takze si to asi prectu
Myslím, že to Nihil rozlouskl – blbé načasování vydání téhle knížce rozhodně nepomůže. Moc exponovaná doba, podstatně lepší novinkové tituly a naprosto žádná “podpora prodeje” ji zatím pohřbívá… To, co se o ní dalo zjistit, vypadalo na 1000000000000000x použité téma – takže proč to kupovat? Ani obálka nepomáhá – Krásný je silnější v perovce, ale nesměl bych znát Buriana a Kruma, abych tím mohl být nadšený…jsem staromilec a kvalitní PÁNI kreslíři tu už byli. Jediná věc, která se mě od JPK líbila, byla tuším obálka “Dračího kodexu” (to byla ta děsně přeještěrovaná obálka ;-), jinak nevím, proč by se mě jeho věci měli líbit – i člověk s minimálním výtvarným vzděláním či jem okem na svém místě (stačí jedno) musí vidět často divné proporce lidských těl, fotograficky dokonalé (naroubované, přenesené, okopírované…jak chcete) obličeje vedle slušně řečeno nedodělaných (viz série např. “Vznešení mrtví”)… Tahle obálka je prostě podivná – světlo jde snad odevšad a vlastně odnikud, ten bojovník v čele stojí ve vodě nebo vyrůstá ze skály (?), drak se malíři taky moc nevyved … CHJOóóóó – dodnes se musím smát, když si vzpomenu třeba na Achaju III od Ziemianskiho, na tu chudinku s žirafím krkem a vykloubenou pravou nohou (mimo jiné)… Tak proč bych měl zrovna tuhle knížku kupovat?
Obálka
Taky mám oblíbenější ilustrátory (i když jich moc není), ale tahleta se JPK povedla… až na to červené cosi na okraji. 🙁
PavlaL.
…ty jsi taková naše dobrosrdečná šefredaktorka, že ano… :-)Ještě že Tě máme! A kdy bude ta slibovaná recenze na dvojku ” Jména větru”? …a nepovedla, nemůžu souhlasit… 😛
knihkupec
Hele… .-) Jméno větru bude určitě tento týden, pravděpodobně v pátek.
Pavla
…děkuji!… ;-)A jinak – co se dá provést se zmizelým Brisingrem – myslím to zmizení ze sloupku “Kde to ŘVE”? 😛
2 Čenis: Možná proto, že perovky JPK jsou dynamické, živé, uvolněné, zatímco ty malby jsou leckdy tak nějak křečovité, občas i viditelné slepence ze špatně přemalovaných fotografií? Mně se paradoxně nejvíce líbí jak od JPK tak od M. Fibigera malby, kde je jen nějaká fantaskní krajina a postavy co nejmenší nebo rovnou žádné:-).2 knihkupec brněnský: No právě, že spousta lidí ty disproporce a další chybky nepostřehne:-). Kdykoliv se doma nad nějakou nepříliš povedenou obálkou podivuju, přítel odpoví něco ve smyslu: “Co furt máš, vždyť je to hezké – aspoň poznám, co to je.”:-) Takový E. Miller už je pro spoustu lidí moc abstraktní, a dokonce i perfektní dynamická malba M. Ivana někomu připadá jako příliš rozevlátá mazanice:-(. Cesty lidského (ne)vkusu jsou holt nevyzpytatelné. Naštěstí už jsem vyrostla z doby, kdy jsem kupovala knížky podle obálek, ale nic to nemění na faktu, že dobrá obálka vždycky potěší (a naopak:-)).
Brisingr – myslím, že to zmizelo, protože to tam bylo už moc dlouho a my jsme teď delší dobu nediskutovali. Ilustrátoři – No, mně konkrétně se tedy malby E. Millera i M. Ivana líbí o hodně víc, než JPK. Taky Tomáš Kučerovský a někdy i Lubomír Kupčík jsou skvělí. Konkrétně u toho Millera se mi líbí právě ta abstraktnost a to, že jeho obálky skvěle navozují atmosféru knížky.
Vlastně máš pravdu – aspoň je o čem poplkat… M.Ivan – to jsem mimo, netuším o koho jde :-/ Edward Miller? To je jiná kategorie, to je pan “UMĚLEC”. To já obdivuju třeba Franka Frazettu, bez něho by nebyl fantasyart tím, co je – jenže to jsme vážně zcela jinde… Náš pidirybníček se holt mořem asi jen tak nestane…
Pavla
Od Nového roku do 4.1. tuším 28 příspěvků (jestli dobře počítám)- to je málo? Většina příspěvků nemá ani čtvrtinu příspěvků (a to je ráda), nehledě k tomu, že se článek ani neobjevil v TOP 10 (asi 4660 shlédnutí – i když je to relativní)… Bylo by fajn tam udržel takové příspěvky, dělá to “reklamu”, která nic nestojí…
Knihkupec: Mišo Ivan je přece dvorní ilustrátor Ďuro Červenáka 🙂 A imho nejlepší tuzemský ilustrátor…Ze zahraničních mám rád Roya a také se mi hodně líbí obálky k Nekroskopům od Ciruela…
To Fenris 13
…no tak děkuji, to je opět další selhání, já přemýšlel o dalekém zahraničí… ;-)A souhlasím, je výborný – ty jsi taky čechoslovakista, že píšeš “tuzemský”? 😀
Tak, tak….polovina famiglie sídlí na Slovensku neb tatík je z Trenčína. Polovinu knih v mládí (May, Verne, Burroughs) jsem četl ve slovenštině, já Slovensko jako zahraničí prostě brát nemůžu 🙂
Mam toho nacitaneho dost, ale do tejto knihy by som nesiel kvoli:a: otrasnej obalke od JPK (no podla mna za toto brat peniaze je dost odvaha), myslim si ze zakupit original obalku by vyslo mozno o trosku viacb: pokec ku knihe ma vobec nezaujal. je nudny, nic nehovoriaci
2 Ogre: ony ty originální obálky taky nejsou kdovíjak úžasné… ale pravda je, že vyvolávají lepší asociaci k názvu “Stormcaller”. A podle počtu ohlasů na amazonu zřejmě ani v zahraničí nevzbudila kniha zrovna velký zájem:-/
myslim ze pan Krasny se inspiuroval touto obalkou http://www.pyrsf.com/covers/Stormcaller.jpg ktera taky neni zadne terno, ale aspon vypada k svetu
knihkupci brněnskému
U nás v obchodě a na shopech se kniha prodává dobře a rozhodně není jen výplní regálů. Že by kvůli neodfláknuté a vynikající obálce? Když se Vám konkrétně něco nelíbí, ještě to neznamená, že je to špatně a že se to nebude líbit nikomu (pochvalných ohlasů na tuhle konkrétně obálku jsme na firemním webu měli přehršle). Nebo že když je v módě do něčeho kopat (JPK, překlad Rtuti), že se automaticky přidám ke stádu a kopnu si rovněž. Tohle berte i jako odpověď na Váš výlev ohledně mé recenze Rtuti v Pevnosti. Pokud nemám v ruce originál (nebo případně nejsem schopen v angličtině plynule číst), nemůžu hodnotit úroveň překladu. A nezlobte se, odstřelit knihu na základě internetové diskuse, to mi přijde hodně nefér. Ale což, asi jsme každý jiný.
Jiří Popiolek
Upřímně řečeno, u téhle knihy (PÁN BOUŘÍ) se opravdu žádný zázrak nekoná – to že tady občas předvádím “výlevy” je věc jedna, druhá je pak reálná prodejnost na obchodě a to opravdu zázrak není. Tak čím to je? Brnem? :-PNa krámu se snažím prodávat, je to moje práce a mám ji rád – čí chleba jím, toho píseň zpívám a neberu to jak to je, jako životní nutnost i vášeň. To, že mě některé tituly nejdou pod fousy, to je taky už víc než jasné, ale do práce to netahám. Ale fakt je ten, že tenhle titul se neprodává (z 30 jen 4 kusy do Silvestra) a to bylo jen díky zákazníkům typu “…potřebuji pod stromeček něco, co zaručeně nemá…”. Žádná hoňka “..kdy už to příjde..”, spíš si to lidi vezmou do ruky, podívájí, odloží…Neznámý autor bez propagace je neprodejný a tady jsem žádnou věru nezaznamenal. Co se Rtuti týče, opravdu je ten text natolik hutný, že bych to nezvládl – to už jsem přiznal tehdy. Vy jste Jirko zřejmě četl knížku v originále (četl?) a proto jsem to bral, že recenzujete ten – v té době už diskuze tady byla za zenitem, ale vypovídala o mnohém a více než jasně – od toho je a kde už diskutovat jinde, než tady… Sám jste koneckonců konstatoval, že to není úplně na 100% odvedená práce. Ale asi v tom je problém – reagoval jsem proto, že jsem čekal na novinku svého oblíbeného autora (a těšil jsem se moc) a diskuze mě bohužel od jeho zakoupení zcela odradila. A koneckonců jsem psal i tom, že se prodává i přes svou cenu a tuhle diskuzi velmi dobře – koneckonců jako většina knížek, kolem kterých je poprask… A kdyby byl překlad svěřen někomu jinému, bylo by to opravdu na tu avizovanou “Událost roku”, za tím si stojím, není zač se omlouvat.Ano, jsme asi každý jiný. Ale kdyby jsme nebyli, byli by jsme jen blbé stádo. Pro někoho by to bylo určitě výhodnější, ale to po nás nechtějte.
Obálka
nemám výtvarné vzdělání, takže mě berte s rezervou, ale k té obálce: je vizuálně rozhodně výrazná, způsob kresby, ale i vnitřních ilustrací myslím edí nejen ke způsobu, jakým je kniha psána, ale i k uvnitř obsazené mapě – a ta je, nepletuli se, origoš, takže JPk vystihl podstatu knihu a tedy, bez ohledu na to, co se mi líbí, tu obálku schvaluji a chválím – v kontextu s knihou. problém bych opravdu viděl v datumu vydání, ale nemám obav, že by se to přes jaro nepohlo…
With all due respect
Překlad “Rtuti” a “Archivů hrůz” patří k tomu nejhoršímu, co tu tu po revoluci vyšlo. V listopadovém hororovém čísle časopisu PLAV (www.svetovka.cz) se “Archivům hrůz” extenzivně věnuje Jan Vaněk junior: kopii tohoto článku najdete na http://docs.google.com/View?docid=dffx53bx_11hjtpzrcm … Překlad Rtuti je na dvanácti stránkách rozebrán v prosincovém, orwellovském čísle PLAVu, které s lehkým zpožděním vychází tuto středu. Dohromady to dělá víc než dvacet stránek velmi věcné kritiky, na kterou Sichingerovi nemůžou říct ani popel.
Malý počet ohlasů na Lloyda je jen na americkém Amazonu, naopak na britském Amazonu má první díl 29 čtenářských recenzí, což málo není(pro srovnání Holdstockův Les mytág tam má jen 15 recenzí, Asherův Stahovač recenzí 19 a Gaimanovi Američtí bohové něco přes 4é recenzí).
knihkupci brněnskému
Ke Knihkupci brněnskému- opravdu za neprodejnost knih odpovídají toliko ilustrátoři? Slyšel jsem, že knihkupci si stahují z ceny každé knihy kolem 30% marže (a dalších 30% distributoři, teprve zbývající část ceny pokrývá práci všech ostatních na knize zúčastněných- tj. autorského honoráře, tiskárny, překladatele, korektora, grafika, typografa, výtvarníka, nakladatele), neměli by se tudíž za takový peníz snažit své zboží i aktivněji nabízet a své zákazníky ke koupi motivovat, spíš než je odrazovat vypichováním případných nedostatků? Pokud vím, alespoň za první republiky to bývalo dobrým zvykem a podle toho byl prodejce i ceněn. Odborná kritika knihy, si myslím, náleží spíše jejímu recenzentovi. Dále mě zaujalo Vaše srovnávání nesrovnatelného. Velcí mistři jako Burian a další dělali obálky k dobrodružné literatuře, navíc v naprosto odlišné době. Myslím, že fantasy je přeci jen trochu jiný žánr a vyžaduje si i jiný výtvarný přístup. Podle Vás bychom mohli porovnávat již zmíněné velikány s ilustrátory ještě dřívějšími, jako byl např. Gustav Dore, A.Dürer, F.Goya ad. a taky by to možná nebylo úplně košer 😉
To Caderly
Ehm, kdopak mi to loupe perníček? To má být nějaké hodnotící kritérium, kolik má kniha komentářů na Amazonu? Asherovo V pavučině (Gridlinked)má na A.co.uk komentářů 27, Stahovač 15 – znamená to, že V pavučině je lepší kniha? Les mytág má 15 komentářů, ale k dispozici je asi v 8 vydáních, což, troufnu si tvrdit, Lloydovi nejspíš nehrozí. Zkusme hledat relevantnější argumenty.Úmyslně použivám termín komentář, protože říkat “čtenářská recenze” často dvouřádkovým vyjádřením nejde. Amazon je sice velice účinná pomůcka pro první orientaci, ale doporučoval bych ty texty spíš číst než počítat.
2 Petr Kotrle:
Caderly jen reagoval/a na můj předchozí komentář, netřeba ho/ji hned stírat kvůli snaze o upřesnění informací. To setření patří mně:-). Osobně Amazon používám pouze orientačně jako “poslední instanci”, když mě něco zaujme, ale nejsem si úplně jistá a chci nasbírat co nejvíc názorů (a těch tuzemských není dostatek). Obvykle pročtu jak příspěvky kladné, tak i ty záporné (které mnohdy obsahují podstatně konstruktivnější argumenty, než jsou nadšené výkřiky spokojených čtenářů). A samozřejmě také chápu, že velký počet třeba i pochvalných reakcí nemusí automaticky znamenat skvělou knihu (a naopak). Tímto se omlouvám za svou impertinentní poznámku o nedostatku zájmu o knihu v zahraničí. Jsem hloupá, kaji se, sypu hlavu popelem:-).
To 677
To je v pořádku, já to s Amazonem dělám stejně. Nechtěl jsem nikoho stírat, jen upozornit, že takhle se na to dívat nedá. Osobně bych doporučil ještě spíš než Amazon zkusit zadat třeba do Googlu titul a “review”. U těch knih, které si to zaslouží, se minimálně 1-2 slušné recenze najdou na infinytyplus, sfrevu a jinde. Zrovna ty k Pánu bouří (Starmcaller) bych považoval za užitečné a sám jsem se podle nich kdysi rozhodoval, jestli knihu doporučit do užšího výběru.
snazil jsem se najit recenzi na kulhanka v aj a nic 🙂
Zmizení z “kde to nejvíc vře”
To se tu už probíralo několikrát, pravda ještě před knihkupcovým příchodem: rámeček obsahuje z pár desítek nejnovějších článků ty s absolutně největším počtem komentářů; jak jsou právě aktivní v posledních dnech, nijak nezohledňuje. (Thomas Morta v příspěvku pod Brisingrem z 6. t. m. se mýlí.) Takže přísun recenzí v druhé půlce prosince říjnového Brisingra neodvratně vytlačil. Kdyby FP měla nějakého programátora či technického správce, mohl by to šéfredaktorce vysvětlit podrobně.
2 Jiří Popiolek:
Chápu sice Vaši snahu hájit knihy či výtvarníky, ale musím se knikupce brněnského (jakož i nás, kopajícího stáda) zastat. Každý člověk si snad může udělat názor, subjektivně hodnotit výtvarná díla, a také se svobodně vyjádřit. Kladné výroky jsou povoleny, záporné nikoliv? To snad ne… JPK má jistě početnou základnu příznivců, nemůže však očekávat, že se veškerá jeho díla budou líbit všem. Od svých začátků se ohromně zlepšil, považuji jej za jednoho z nejlepších českých výtvarníků v žánru, nicméně stojím si za svým názorem: jím malované postavy mají často daleko k anatomické dokonalosti, občas lze skutečně pod malbou rozeznat fotku a z mého soukromého hlediska těm obrázkům prostě většinou chybí šmrnc (dynamika, jakási malířská rozmáchlost, uvolněnost). Má svůj styl a své obdivovatele, kteří pro změnu mohou označit za mazanici díla malířů, co “šmrnc” mají. Je to přirozené, je to v pořádku, každý máme jiný vkus. Kupříkladu v diskuzi o “Bohatýrovi I.” mě konsternovalo zjištění, že se někomu ta geniální obálka od M. Ivana nelíbí, ani mě však nenapadlo dotyčného přesvědčovat o své pravdě nebo ho dokonce odsuzovat. Obálka samotná pochopitelně nic neřekne o kvalitě obsahu knihy, přesto může podpořit nebo snížit prodej, vždyť podvědomě vybíráme i očima. “Bohatýr” nebo “Nádraží Perdido” mi do rukou z regálu takřka samy skočily, “Tkáče iluzí” bych ignorovala, nebýt upozornění knihkupce, a knih jako “Lisey a její příběh” nebo “Dům mrtvých” (vydání z roku 2003) bych se bez znalosti autora nedotkla ani klackem. Mělo by tedy být v zájmu vydavatele motivovat malíře a ilustrátory k co nejlepším výkonům, dát přednost kvalitě před kvantitou.Kritika překladu je věc mnohem ošidnější – běžný čtenář třeba ani chyby nepozná nebo jen bude mít při čtení pocit, že vše není úplně OK… nebo taky může knihu odložit jako nečitelnou blbost a zuřit nad vyhozenými penězi, jelikož knížku nelze vrátit s odůvodněním “je blbá”. Abych předešla té poslední možnosti, věřím lidem, které považuji za odborníky (tedy známým překladatelům), zvláště pokud svou kritiku podloží množstvím konkrétních příkladů. Hrubé minely v kontextu u “Rtuti” praští do očí i člověka s elementárními znalostmi angličtiny (za jakého se považuji). U knihy tohoto kalibru zmršený překlad zamrzí dvojnásobně – jsem vděčná a děkuji všem, jejichž názory mi zabránily investovat nemalou částku do špatně odvedené práce. Uff, promiňte, jsem se rozkecala… pauza na oběd je v kelu a já mám hlad:-).
to Jana, knihkupec
to Jana677: Já netvrdím, že ta obálka je skvělá (i když se mi moc líbí), na to jsou moje znalosti výtvarného umění obecně minimální, a už vůbec si nemyslím, že by měly být povoleny pouze kladné ohlasy. Jen jsem se ohradil vůči tvrzení, že se kniha neprodává, protože je obálka zfušovaná. A to ze dvou důvodů: 1. kvalita obálky z hlediska, jak to chápete vy, nemá s prodejností co dělat; 2. tolik nadšených ohlasů jako na tuhle konkrétní Patrikovou obálku jsme ještě ve Fantomu neměli. Tudíž mi knihkupcovo tvrzení o ležáku, které všichni následní diskutéři vzali jako fakt, přišlo zavádějící. A jestli se Pán bouří právě v knihkupcově prodejně neřadí k top titulům, ještě neznamená, že jinde se neprodává.to knihkupec: Rtuť jsem četl česky, mé znalosti angličtiny jsou podobně elementární jako u Jany, tudíž jsem si na originál (i vzhledem k tomu, kolik knih musím ročně přečíst) netroufl. A na omezeném prostoru, jaký v pevnostní recenzi mám, se prostě nemůžu u takhle rozsáhlé knihy dlouze rozepisovat o něčem, co vím jenom z druhé ruky, navíc ze zdejší samozvané překladatelské Katovny, která na mě (opakuji, pouze na mě a je to jen můj názor) mnohdy působí spíš subjektivním dojmem osobního vyřizování účtů (recenzi jsem k tomu všemu psal začátkem listopadu). Tudíž jsem hodnotil to, o čem jsem byl přesvědčen, že s čistým svědomím můžu – z hlediska češiny se mi to zdálo průměrné (zkuste děs běs jménem Rytíř přízraků a stínů od Andersona, to je podle mě špatný překlad). A podotýkám, že kdybych tu recenzi psal dneska, moc bych na ní neměnil.
Možná máte pravdu, že obálka v současné době nemá s prodejností tolik společného. Brala jsem to podle svých začátků, kdy jsem jako 15-16tiletá přicházela do čerstvě vzniklých speciálek, neměla jsem načteno, v záplavě cizích autorů jsem se vůbec neorientovala, anotace na prd, s knihkupci jsem se ještě neznala, aby mi dobře poradili… A tak často rozhodovaly právě obálky (na které knize byl Royo, ta měla vpodstatě vyhráno:-)). Rozhodovací kritéria jak kráva:-D. Dnešní čerství, nezkušení příznivci žánru mají k dispozici internet, různé časopisy, zkrátka dost příležitostí získat informace a usnadnit si tak výběr. Abych to uzavřela: kde se “Pán bouří” jak prodává, to nevím, každopádně nemám důvod přát mu neúspěch, naopak… a obálka patří k tomu lepšímu od JPK (úplné veledílo proti “Válečné sekeře”:-)). Přeji hezký den všem:-).