Vladimír Šlechta – Ostří ozvěny

Takže tu máme výchozí situaci. Jistá kolonie, jménem Holztürme, má problémy s takzvanými okciany. Skupinka císařského ridera Oggerda Orlosupa, tvořená výše zmíněným vyjednavačem a technologem, má za úkol tento problém vyřešit. Otázka vyjednávání jaksi odpadá a tak jsou naši hrdinové okamžitě, nemilosrdně vehnáni do akce. Ne že by si s ní neuměli poradit, ale nějak netuší, proč snad? inteligentní tvorové, okcianové, napůl lidé a napůl zvířata, tak divoce útočí a kde se jich v lese, který uživí maximálně malé lovecké tlupy, bere tak mnoho. A kde vzali technologické zázraky, které jim umožňují dělat v reáliích postkatastrofického světa skutečné zázraky. Mají mnojo otázek, ale než zjistí první odpovědi, nemilosrdný osud z rukou plukovníka Abela Janszoona jim připraví další překvapení. A tak se záchranná výprava mění v eskortu pro milovanou plukovníkovu manželku Dariu a syna Frankiho. Cesta do bezpečí však vede přes území, do kterého se bojí vstoupit i divocí a smrtící okcianové. Jaké nebezpečí se skrývá v okolí hory Tanečník přivede hrdiny k poznání, co stojí za invazí okcianů na území kolonie. Je to překvapení, dokonce i pro někdy až příliš chytrého a přemoudřelého Goweryho, stajně jako pro válečný stroj – Oggerda.

A to se již dostáváme k velice podstatné složce Šlechtových románů, a to jsou hrdinové. Jeho postavy jsou dokonalé – dokonalé ve smyslu dokonale lidské. Znovu se rozplývám nad úžasnou plastičností charakterů, nad jakousi samostatností, se kterou postavy vytváří iluzi vlastního konání. Ti hrdinové jsou tak úžasně živoucí, mají klady i zápory a rozhodně jim nechybí jistá dávka originality. Přes Oggerdova záda chvílemi nakukuje strejda zaklínač Geralt, ale jinak jsou to ryzí charaktery, žádně tisíckrát omleté modely a ošoupané stereotypní klišé.
Z celého románu na nás dýchá zvláštní Šlechtova rezignace nad světem, nad společností, kterou agent Smith ve filmu Matrix označil jako virovou kulturu. Je tu jemná narážka na uspěchaný pokrok a zároveň naděje, že vždy se objeví hrdinové, schopní problém zvrátit.
Samozřejmě kniha obsahuje skvěle podanou psychologii malé skupiny, uzavřené v pasti, stejně jako psychiku a ontogenezi experimentu, který se vymkl z rukou. Nechybí humor (převážně ironický) a samozřejmě nápady. Například ta poetika rozpadajících se hvězdných měst… Co se týče akce, je zde zastoupena v hojné míře, různé souboje a přestřelky zaplňují nemalou část knihy, a nedivím se redaktorům, že Šlechtu do takovýchto situací nutí. Odlehčí a osvěží to jinak celkem suchý děj a umožní to člověku u knihy taky relaxovat.

Každopádně vyslovuji optimistická slova, že s napětím očekávám každou další knihu o triumvirátu ze světa po druhé energetické válce. Protože takvouto knihu si vždy znovu a znovu přečtu rád.