Vlčí věk neskončil

Trilogii Vlčí věk, kterou Jaroslav Mostecký napsal v devadesátých letech, dávno považujeme za klasiku české historické fantasy. Teď se díky nakladatelství Epocha dočkala i pevné vazby s ilustrovaným přebalem, takže jí to v knihovně sluší a její čelné postavení v žánrové tvorbě jako by tím bylo zpečetěno. Je ale příběh Vikingů Leifa Olafsona a Helgiho Trolla dnes stejně čtivý jako klasický? Jak moc mu uplynulých patnáct let ublížilo?

Mostecký: Jdi a přines hlavu králeOlaf Sigurdson padl pod ostřím Godfredovy zbraně a vítěz si pro sebe zabral dánský trůn. To poslední, co od něj mladý kralevic Leif Olafson uslyšel, než s hrstkou věrných Vikingů opustil domovinu, bylo: Jdi a přines hlavu krále. Takže se podle toho zařídil. Spolu se svým přítelem a pobočníkem Helgi Trollem našel útočiště na upplandském dvoře, kde ho dohnala dospělost, a pak se vydal splnit podmínku, která mu měla vrátit Dánsko.

A že to byla jízda!

Co potkáš, to setni

Úvodní díl vikingské trilogie se s tím nemaže. Meče zazvoní už v první větě a příběh v tempu nepoleví. Akce střídá akci, a byť je každá bitka rozpitvaná do nejmenší šlašinky, břehy autorovy imaginace leží dál než ty na západ od Irska, takže pocit déjà vu (nebo spíš déjà lu) se nedostaví. Adeptů na ocel v břiše je tu vážně spousta. Mostecký svůj svět buduje s detailností hodnou historického románu a zalidňuje ho Franky, Sasy nebo Kelty, a tak si mladý dánský floutek může z korunovaných hlav klidně vybírat. Když pak narazí na krále norských Vikingů Larse, Šťavnatou lebku, který má navíc nevyřízené účty s jeho pobočníkem, o dalšího nepřítele na život a na smrt je postaráno.

Přestože se jméno zjizveného Nora dostalo do názvu druhého dílu, o Larsovu lebku už v zásadě nepůjde. Obě knihy totiž přinášejí vlastní zápletku a tu se jim podaří rozmotat, aniž by čtenáře ochudily o napětí, jak to celé bude dál. Zatímco ale jednička si za svým míří dost přímočaře, dvojka je mnohem epičtější. Nabídne téměř pohádkový příběh o dracích a princezně v nesnázích – tady se ovšem princezny przní a drakům se o jídelníček starají fanatičtí vykladači. Ti navíc „mladé maso“ vyvažují stříbrem, takže to na jejich Tržiště táhne otrokáře i táty od rodin, kteří si místo lítého boje s obludami plánují namastit kapsu.

Sled událostí oba Vikingy na dlouho rozdělí a objeví se nové postavy (i když převážně jen epizodní). Mezi ty výraznější se prosadí pár sukní, které první díl v zásadě ignoroval. Ne, éterickou Eponu ani tmavookou Ulriku nepočítám. Po těchhle srdcovkách, co se v jedničce mihnou, aby se zapletly s ústřední dvojicí, se v druhém díle jenom vzdychá. I tentokrát však dojde na nahotu a vedle královských skalpů na zem popadají žlutočerné hlavy obřích hadů nebo ušaté hlavy dračích samiček.

Fantasy nebo historie? Leif is Leif!

Mluvíme tu sice o fantasy, Mostecký však dovedně balancuje kdesi na pomezí. Fantastické je tu přítomno ve formě mýtu, který ožívá, aby se o něm vzápětí pochybovalo jako o pověře. V příběhu se pere útrpné křesťanství s vikingskou krvežíznivostí i přírodní magií druidů. Zaklínání se bohy a Valhallou je spíš stylem života než vírou, draci jsou spíš živočišným druhem než bájnými potvorami (ty z nich dělají lidé), a když v čele stáda přízračných koní přicválá rusovlasá bohyně, Leif brzy zjistí, že i ona je jen holka z masa a krve.

Výpravnosti jde naproti jazyk plný přívlastků, jeho košatost ale nebrání tomu, aby se čtenář začetl a příběh „prožil“. Krátké srovnání s předchozím vydáním navíc odhalí, že autor své vyprávění revidoval: Leif už nebojuje o Denemark, ale o Dánsko, a Helgi svá zranění neléčí v klášteře Ros Láir, ale Láibe Bláthanna. Výrazně ubylo třech teček a sem tam přibyla nějaká ta věta, aby se učinilo zadost logice děje nebo plynulosti příběhu, takže text o něco nabobtnal – ten dojem navíc podporuje i jiný formát knihy.

I přes zbytečnosti, jako je třeba pobíhání tam a zpátky po hradu Killhamianh, na které druhý díl spotřeboval několik desítek stránek, Vlčí věk příjemně překvapil. Jak často se stane, že příběh, který jste četli v pubertě, vyvolá tytéž reakce i v dospělosti? Postavy tu nejsou černobílé a občas vás hrdina pěkně naštve, třebaže jeho jednání má motivaci. Jindy je vám naopak líto nepřátel. Přímočarý svět, kde politiku obstarají zbraně a kam je „fantastické“ přimícháno jaksi mimochodem, je vlastně ten náš, a přesto cizí. Je to svět dávné historie, do níž však trilogie sama ještě nepatří.

A Epocha si toho všimla.

  • Jaroslav Mostecký: Jdi a přines hlavu krále (Vlčí věk 1) / Lars, Šťavnatá lebka (Vlčí věk 2)
  • Obálka: Lubomír Kupčík
  • Vydala: Epocha, 2015/2016
  • Počet stran: 248/472
  • Cena: 219 Kč / 299 Kč
Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

4 komentáře

  1. Za mna aj po rokoch vysokokvalitne citanie. Stare vydanie som niekomu pozical a nevratil mi to, kupil som si nove a som velmi spokojny

  2. Jedna z nejlepších sérií historické fantasy, která u nás kdy vyšla. Škoda, že pan Mostecký už tak moc nepíše… Nebo chystá se něco nového???

  3. Mostecký
    Přesně tak! Je to horská dráha, do které se člověk rád posadí i víckrát.

Zanechat odpověď