World of Warcraft – Zrod Hordy – Golden Christie

Pravda je taková, že ta duše není zelená, ale hnědá. Překvapení? To je dobře, protože pokud znáte svět Warcraftu, moc dalších překvapení na vás v knize nečeká. Bohužel. Je sice jenom dobře, že se autorka nesnaží postavit známou historii vzhůru nohama, ale postavit celý příběh okolo velmi známých událostí se nejeví jako moc dobrý nápad. Stručné shrnutí děje ale nikomu neuškodí. Orkové byli pohodoví lovci, draenei byli pohodoví vyhnanci. Pak je jednoho dne objevil zlotřilý Kiljaeden a obelstil orky a poštval je proti draeneicům. A v centru dění stojí Durotar, který se postupem času stane náčelníkem jednoho malého orčího kmene. A to ho postaví před těžká rozhodnutí, neboť patří k nemnohým z orků, kterým se vývoj událostí okolo orčí Hordy nelíbí. Tímto tahem si autorka vytvořila více než dostatečný prostor pro vykreslení kultury a společnosti orků. Ta ale není pojata nikterak převratně a fádní kmenové uspořádání plné naivních představ o prériích a indiánech jako vystřižených z Mayovek zrovna moc nenadchne. Zvlášť když ho kazí takové detaily jako psaní dopisů, které k primitivní a na přírodu orientované společnosti orků pasují stejně jako šibeniční humor do smuteční řeči.

Křiklavý a zbytečně šroubovaný je i motiv revolučního mezikmenového přátelství mezi Durotanem a Ogrimem Doomhammerem, jehož výjimečnost je neustále připomínaná, ale v příběhu samém nehraje žádnou roli. Podobnou životaschopnost a užitečnost má i většina postav. Lze jich tady najít spoustu, ale jen málokterá se blýskne nějakým zajímavějším charakterem. Mezi ty se dá počítat Kiljaeden a jím podvedený šaman Nerzhul, který to s orky myslel opravdu upřímně, ale když zjistil, co ve skutečnosti spáchal, tak se úplně zhroutil. Sympatickou postavou je i vůdce draenei, prorok Velen. Bohužel hlavní hrdina, náčelník klanu Frostwolf a otec pozdějšího vůdce orků Thralla (ironické jméno pro osvoboditele národa, nezdá se vám?), v podstatě nedělá nic jiného, než že tiše skřípe zuby. Přestože se mu politika Hordy nelíbí, v podstatě nikdy se nezmůže na jakýkoliv odpor, který by stál za řeč. Kdyby takoví byli všichni hrdinové, zlo by nás převálcovalo ještě spolehlivěji než stádo rozzuřených kodo.

Akce si taky čtenář příliš neužije. Goldenová nám neukáže nic víc než jednu slušnou bitvu a nějaký ten orčí lov, což je vzhledem k tomu, že se větší část knihy točí kolem války s draenejci, docela málo. Alespoň ale nejsme ochuzení o některé spektakulární efekty kouzel, známých ze hry. Podstatně více prostoru dostanou intriky, ale na ty je zase orčí společnost poněkud jednoduchá, a tak nám nezbývá než ocenit promakaný plán zlého Kiljaedena, kterému nestačí draeneice porazit, ale chce je i co nejvíc ponížit.

Ale Zrod Hordy není špatná kniha, i když spousta věcí opravdu není moc povedených. Jenže je tu i pár šperků, které ošoupanému příběhu dávají podstatně větší lesk. Za prvé jsou to skvělé vsuvky na počátku kapitol, které představují útržky myšlenek z kroniky sepisované již zmíněným Thrallem. Za druhé jsou to paralely mezi vznikem a jednání orské Hordy a Třetí říše. Tato snaha je možná místy až příliš okatá, ale připomenutí toho, jak málo stačí k tomu, aby se lidé (orkové) nechali přesvědčit k páchání ohromných zvěrstev, rozhodně není na škodu. Ruku na srdce, tohle většina knih z herních světů opravdu nemá. No a za třetí, má to velice povedené konce, jeden slouží jako mezník mezi dobou WoWka a datatisku Burning legion a druhý nás zase přivede na práh příběhu úplně první hry ze světa Warcraftu.