XB-1 3/2011

Nejlepší povídka hned na úvod: Erdmannův nexus známé spisovatelky Nancy Anne Kressové se sice odehrává v domově seniorů, nabízí však příběh natolik poutavý, že se od něj nedokážete odtrhnout. A to i přesto, že se rozsahem blíží spíš novele než povídce a že většině hrdinů je přes osmdesát. Možnost vstoupit do kolektivního vesmírného vědomí a dokázat tak i zdánlivě nemožné některé láká – a jiní odmítnou. Třeba kvůli víře v jedinečnost vlastního myšlení, z hrůzy nad destruktivností získané mocí – anebo z čistě náboženských důvodů…

Povídka velmi čtivě nabízí úvahu nad cenou vlastní individuality i nad možnostmi sjednoceného vědomí. Velkým plusem je i barvité vykreslení jednotlivých postav – nejen seniorů, ale i další hrstky lidí, která je s nimi z různých důvodů v úzkém kontaktu. Ani jeden z nich vás nenechá lhostejnými pozorovateli.

Americkou spisovatelku Nancy Anne Kressovou v českém prostředí dobře známe, například z posledního čísla magazínu FaSF, který otevírala její raná (a velmi zdařilá) práce Ve všech těch zářivých hvězdách nebo díky vynikající povídce Žebráci ve Španělsku ve sborníku To nejlepší ze science fiction II.

Dalším textem se představuje britský autor Michael Marshall Smith. Krátká povídka Co se stane, když se v noci probudíte zde zastupuje žánr hororu, navíc hororu viděného dětskýma očima. Klaustrofobního pocitu se po přečtení budete těžko zbavovat a hrůza zprostředkovaná malou holčičkou děsí dvojnásob. Zbývá ještě dodat, že povídka získala cenu British Fantasy Award a postupně vyšla ve třech různých výborech nejlepších hororů.

Spisovatel Michael Marshall Smith se nesoustředí pouze na fantastické žánry. V současnosti se věnuje především thrillerům a televizním scénářům. V Česku od něj známe několik knih, z nichž nejnovější je „dickovská“ SF detektivka Není cesty zpět, která vyšla před Vánoci. V tomto čísle XB 1 s tímto autorem najdeme i rozhovor.

A nyní už přicházejí na řadu povídky domácí provenience. Nejprve zkušený Milan Petrák a povídka Za trochou nenávisti šel bych světa kraj. U tohoto autora musíme pokaždé počítat s nečekanou a absurdní premisou, kterou Petrák v textu rozvíjí a oťukává ze všech stran. V tomto případě nastiňuje otázku, co se stane, když láska začne bolet, zato nenávist okolí představuje slast? Jak by vypadala lidská společnost založená na takovém principu? A byl by další život a vývoj lidstva vůbec možný? Originální téma a dobře vypointovaný děj povídce nechybí, jen postavy poněkud postrádají osobitost a nezaměnitelnost.

Další českou povídkou přispěl zcela neznámý Jiří Kelbl. Text s názvem Melancholie by svým východiskem mohl patřit mezi kyberpunkové či alespoň velmi technicistní práce – likvidátor počítačových virů a nelegálního softwaru narazí v síti na entitu, do které se zamiluje a kterou se rozhodne vzít za ženu – kdyby… Kdyby celá povídka nesměřovala k popisu klasického vztahu a rozčarování z něj, které zřejmě zažila nejedna žena a nejeden muž. Nutno na závěr říci, že autor, který (alespoň podle serveru Legie) publikoval poprvé, disponuje živým jazykem a talentem zasadit do fantastických reálií velmi reálný příběh. Nutno ještě říci, že obě dvě výše zmíněné české povídky v soutěži Ikaros obsadily finálová místa.

Další text, Katastrofa 5323 od mladé autorky Kamily Hamalčíkové, zastupuje v tomto čísle žánr humorné povídky. Ostatně autorka se na tento typ textů zřejmě specializuje, viz třeba Zabíjím vás v zájmu filozofie z loňské říjnové Ikarie. Zde si hraje dokonce se zkázou celého po vesmíru rozprostraněného lidstva. Zachraňovat ho však na základě vědeckých teorií nemusí být tou nejlepší cestou, zvlášť když je záchranou pověřen nepříliš inteligentní, ale o to ješitnější člen vědeckého kolegia.

Závěrečná povídka Zeď od Petry Kubátové potom představuje druhý vrchol čísla, přesně podle editorského zákona „nejlepší musí být na začátku a na konci“. Kubátová využívá módního tématu zombie k nevšednímu podobenství o xenofobii na jedné a lidskosti na druhé straně. Pokud se nedokážeme vyrovnat se svými mrtvými, přestáváme být lidmi, říká autorka mezi řádky. Nejsilněji zřejmě v postavě kněze Jeremiáše (i jeho jméno zde má svůj smysl). Na biblickou strunu hraje i v postavě prostitutky, která má víc přirozeného citu než rabující davy kolem. Jedinou vadou na kráse je příliš rychlý konec – přijde náhle, když ho nečekáte, a nenechá vám ani prostor pro strávení silného poselství. Výborná povídka obsadila v loňské soutěži Ikaros čtvrté místo, mně se ale zapsala do mysli podobně jako svého času absolutní vítěz Ceny Karla Čapka Obojek Jany Jůzlové.

Kromě literární části nám trojka XB 1 nabízí také pohled Ivana Adamoviče na jeho SF začátky pod výmluvným názvem Život s pocitem úžasu a Aleš Smutný nám v článku Války světu ukáže, že roztomilému ET už odzvonilo a mimozemšťané, kteří přicházejí teď, nás chtějí dílem zotročit, dílem sežrat (nejraději obojí).

Je skvělé, že březnové číslo nabízí vynikající zahraniční povídky. Ostatně od Martina Šusta ani nic jiného nečekáme. Ještě lepší zprávou však je, že i mezi českými příspěvky se najde tak poctivý a přitom hluboce lidský text jako Kubátové Zeď a tak dobře zvládnutá vztahová povídka jako Kelblova Melancholie. A fakt, že v obou případech jde o zcela neznámé autory, dává české fantastice naději do budoucna.

Obsah čísla:

Zahraniční povídky

Nancy Kress: Erdmannův nexus (cena Hugo) (The Erdmann Nexus, 2008)
Michael Marshall Smith: Co se stane, když se v noci probudíte (What Happens When You Wake Up in the Night, 2009)

Domácí povídky

Milan Petrák: Za trochou nenávisti…
Jiří Kelbl: Melancholie
Kamila Hamalčíková: Katastrofa 5323
Petra Kubátová: Zeď

Publicistika

Martin Šust: Rozhovor s Michaelem Marshallem Smithem
Marek Dobeš: Lloyd Kaufman a ambasáda Tromy
Ivan Adamovič: Život s pocitem úžasu
Aleš Smutný: Války světů
Pragoffest od zimy do jara
Saxana konečně v kině

Pravidelné rubriky

Rozlet a kavárna Hana Sola
Fantastická věda
Filmfaroniáda
Lupa
Vivisektor

Martina Šrámková (redaktor)

msramkova@cen­trum.cz