Žoldnéři fantazie – Bronec Michael (ed.)

Deset let trvala soutěž O železnou rukavici lorda Trollslayera a my jsme si každý rok mohli přečíst práce začínajících autorů, které se umístily na jejích vrchních příčkách, ve sborníku Drakobijci. Jakou cestu soutěž urazila, můžeme mimo jiné jasně vidět, pokud vedle sebe postavíme první útlý sborník a poslední desátý, kterým by ten bijec nebohého draka nejspíš i umlátil. Po deseti letech přišel čas na změny, z nichž nejviditelnější je ta, že organizátor Michael Bronec sborník přejmenoval na Žoldnéře fantazie. Drakobijcům čest a ať žijí Žoldnéři!

Žoldnéři fantazie

Kromě názvu je další výraznou změnou, viditelnou hned na první pohled, barva sborníku. Drakobijci se drželi tradiční černé barvy s červeným písmem na hřbetu knihy. Žoldnéři oproti tomu mají stříbřitou světle modrou metalízu, písmena názvu sborníku jsou vyvedena trojrozměrně a vystupují z obálky, která i díky zdařile vyvedené trojici dvou fantasy bojovníků a mladé upírky od Jany Šouflové působí veselým a svěžím dojmem. Že Žoldnéři navazují na odkaz Drakobijců, jasně ukazuje malý ohnivý drak, kterého má prostřední rytíř za řetěz na dráčkově noze připnut ke své ruce.

Poslední změnou, které si lze všimnout ještě před otevřením sborníku, je to, že kniha dostala svůj podtitul -Tango s upírem. Michael Bronec v závěru sborníku píše, že tento ročník soutěže byl bohatý na upírské povídky, snad vlivem momentálně populárních upířích ság pro teenagery.

Po otevření sborníku si lze povšimnout, že se změnilo i jeho celkové uspořádání. Drakobijci měli vepředu vždy hostující povídky od profesionálních autorů, kteří často sami soutěží prošli. Potom následovaly povídky od nejnižšího zveřejněného místa vzestupně až po vítěznou povídku. V Žoldnéřích toto zavedené tradiční schéma Michael Bronec otočil o 180°, sborník začíná letošní vítěznou povídkou Ludmily Müllerové Barocco a za ní následují povídky na nižších stupíncích až k desátému místu. Teprve za ním je povídka hosta Míly Lince Stříbrná spravedlnost, v níž se vrací k hrdinům svého románu Stín Černého hvozdu. Muži vezoucí dvanáct kop stříbrných pro krále byli na cestě přepadeni a okradeni. Richard, hejtman na Kozím hrádku, prohlédne se svou družinou stopy, které, zdá se, vedou k nedaleké tvrzi Dřevěnice, jíž vládne železnou rukou stará baba Johana, která Richarda nesnáší.

Následují dva teoretické články, opět novinka Žoldnéřů oproti Drakobijcům. Protože byl ročník ve znamení upírů, věnují se oba články tomuto tématu. Leonard Medek v textu Potkat v Praze upíra: Povídání omšelého pamětníka nastiňuje historii výskytu upírů v naší české kotlině, literární i ten skutečný. Hned na počátku nám předloží skutečnost, že: *„V Čechách se prakticky nevyskytují upíři.*“

Na něj navazuje Ivana Kuglerová se svým příspěvkem Za vším hledej upírku, v němž se dozvíme, že: „Tak jako prakticky ve všem podstatném, předešly i v upírství ženy muže.“ Autorka se zde vrací na samotný začátek až k pramáti všech upírek Lilith a ve svém výkladu se dostane také k Erzsébet (Alžbětě) Báthory, nechvalně proslulé Čachtické paní.

Oba autoři ve svých textech uvedli řadu zajímavých faktů i úvah, které podali nejen čtivou, ale i vtipnou formou. Pokud Michael Bronec bude chtít mít tematicky zaměřené články i v dalších ročnících, budou se jejich autoři muset opravdu snažit, protože Medek s Kuglerovou nasadili laťku skutečně vysoko.

V závěru chybí tradiční doslov Michaela Bronce, v němž vždy v Drakobijcích zhodnotil vyšlé povídky a autory ze svého pohledu. Místo něj se za každou povídkou nachází medailonek jejího autora. Mnozí čtenáři Drakobjců se přiznali, že si Broncův doslov přečetli jako první z celého sborníku a teprve potom se pustili do povídek. Editor pouze na dvou stránkách krátce shrnul rozdíly mezi Žoldnéři a Drakobijci a hlavně dobou, kdy začal ten který se sborníků vycházet.

Podtitul Tango s upírem získala kniha určitě také díky povídce Sluneční kruh od Jindřicha Rohlíka, která se umístila na třetím místě. Shodou okolností to je jediná, která se ze všech upířích povídek do sborníku dostala. Autor se v ní první osobě vyznává z lásky k argentinskému tangu, které se on a jeho těžce nemocná partnerka učí tancovat za zvuků bandoneonu v pražské tančírně mezi upíry. Později vypravěče kontaktují lovci upírů, kteří chtějí, aby jim je pomohl zlikvidovat. Zdařilá povídka s netradičně použitým spojením upírů s ohnivým tancem, jedna z nejlepších prací ve sborníku.

Ve své vítězné povídce nás Ludmila Müllerová zavede do světa pod studnou, kam se vydává Kanakaris se svým kocourem, aby Kanakaře, kterou si má vzít za ženu, přinesl perlu Barocco děděnou už generace z matky na dceru, která jí do studny spadla. Při hledání putuje spolu s kocourem, z nějž se zde stal mladý muž, pohádkovou zemí. Během tohoto putování si uvědomuje, že jeho srdce patří jiné ženě, než je jeho nastávající. Autorka do povídky vpletla i útržky písně, které, jak se nakonec ukáže, se spojí s dějem příběhu. Sympatičtějším z dvojice putujících je kocour, který si Kanakarise neustále dobírá, často se však ukáže být dobrým rádcem, který v nouzi pomůže.

Vítěz desátého ročníku soutěže Jan Žlebek se letos sice propadl na páté místo, jeho povídka* Dlouhý den Sebastiana Tournetta* se ovšem i letos podehrává v prostředí města vznášejícího se vysoko na obloze. Čtyři muži prchají ve vzducholodi pryč z města, protože odhalili, že jeho vládci chystají zrůdný projekt, v němž by si trest odpykávaly duše zatracených zločinců.

Podivná dvojice se stala hrdiny povídky Vyvaruj se řeky, s níž se Veronika Mayerová umístila na šestém místě. Slepý muž, který se ještě stále drží konečky prstů naděje, že uvidí, a rusalka s mečem, který vytáhla z městské kašny. Dívka potřebuje jeho pomoc, aby dokázala naplnit Proroctví. Jak ale přesvědčit někoho, kdo na vše rezignoval? Snad tím, že za odměnu se mu splní jakékoli přání. Cestu jim má ukázat mapa vypálená na rusalčině břiše.

V sedmé povídce Janiny Strnadové Z popela navštívíme spolu s hlavním hrdinou hrobku fénixů. Čaroděj se snaží najít účinnou pomoc na zranění od nelidské bytosti, které utrpěl v jednom z jiných světů. Pomoc by mu podle věštby měla poslední bytost z rodu fénixů. Ta je ovšem už celou věčnost zaživa pohřbená v temné kobce, odkud nelze uniknout.

Devátý Tomáš Bandžuch nás ve svém příběhu, který by se mohl odehrávat Na každém z možných světů, zavedl zrovna do toho, v němž je vše úplně postaveno na hlavu a kde neexistuje magie. Právě zde si má odpykat svůj trest mladý student magie za urážku děkana. Putuje s bláznivým panem Mikulášem ze Smrti a zoufale se touží vrátit domů, tím více, čím více zjišťuje, že svět, v němž se ocitl, je opravdu šílený.

Nad Atlantidou stále ještě zapadá slunce, i když název povídky Scarlett Rauschgoldové Dnes naposled mnohé naznačuje. Velmistryně Hadího řádu se snaží nalézt v ruinách Velké hadí knihovny mocné artefakty, které tam před deseti milénii ukryla poslední Paní času. Obojí se jí podařilo získat, ale byla přepadena rytíři Světlé cesty, kteří ruiny střežili. Předala věci veleknězi, který ji doprovázel, a kryla jeho ústup. Podařilo se jí pobít většinu rytířů, ale utrpěla smrtelné zranění. Z boje s ní vyvázl živý pouze mladý rytíř, který odlétá se svým těžce zraněným mistrem, aby oznámil Radě, co se stalo. Zpočátku se zdálo, že víme, kdo stojí na straně dobra a kdo na straně zla a chaosu. Jak se ale odvíjí umně propletený příběh, v němž nás autorka zavede jak do dětství hlavní hrdinky, tak do Vnitřního kruhu rady rytířů, pomalu zjišťujeme, že není tak úplně jisté, kdo je černý a kdo bílý.

U většiny sborníků z literárních soutěží kvalita jednotlivých povídek značně kolísá. Což ovšem není případ Žoldnéřů, z nichž sice každý bojuje jiným stylem a zbraněmi, dohromady se jim ovšem podařilo výtečně se sehrát a doplnit. Ve sborníku se sešly různorodé kusy, jak žánrově, tak i spádem děje. Nalezneme zde vedle sebe příběh s detektivní zápletkou, který postupuje kupředu rozvážně a je protkán východní filozofií – Svíčka hasnoucího plamene od Jany Elinor Poláčkové, umístila se na druhém místě, či akční souboj s vlkodlaky zasazený do kulis jedné zapadlé české vesničky v drsněji laděné povídce Mezi psem a vlkem, s kterou obsadil osmou příčku Daniel Tučka, jenž na scénu přivedl dokonce vlkodlaka naruby.

A co teprve když Lucie Lukačovičová nechá svou mladou hrdinku zemřít téměř na samém začátku povídky. Dívka však zůstane na půl cesty mezi životem a smrtí, protože se rozhodla přijmout nabídku majordoma Smrti a pomstít se těm, kteří jí za života ublížili. Žije a cvičí se v pevnosti zvané Věčnost, aby se mohla vrátit zpět na svět. Lucie Lukačovičová obsadila se svým příběhem nazvaným Strom života, plody smrti čtvrtou příčku. Autorka je také dalším z pojítek Žoldnéřů a Drakobijců, protože se zúčastnila snad všech ročníků soutěže „O železnou rukavici lorda Trollslayera“ a její soutěžní práce pravidelně vycházely v jednotlivých ročnících Drakobijců.

Sborník doporučuji všem čtenářům, kteří mají rádi různorodost a barevnost, již s sebou fantasie přináší. Těm, kteří se zajímají o českou fantastickou scénu a její vývoj; třeba se mezi autory skrývají další budoucí úspěšní spisovatelé, vždyť v Drakobijcích začínali i Pavel Renčín, Martin D. Antonín, Míla Linc či Blanka Jirušková, kterým se vypsat pomohla mimo jiné také tato soutěž. Kvalitních soutěžních příspěvků se v tomto ročníku sešlo opravdu hodně, víc než se do tohoto sborníku mohlo vejít. Michael Bronec proto dalších pět povídek vydal v knize Kadeti fantazie, takže z prvního ročníku Žoldnéřů fantasie vyšlo celkem patnáct povídek.

Žoldnéři fantazie 2010/2011 – výsledky

1.místo, bodů=590: Dana Rusková: Hudba dálnice
2.místo, bodů=537: Daniel Tučka: Opus 10/12
3.místo, bodů=427: Ludmila Müllerová: O sněženkách a trnkovém keři
4.místo, bodů=370: Jan Žlebek: Z nehybných očí jí tečou slzy, její zpěv voní létem
5.místo, bodů=223: Václava Molcarová: Legenda o Stonarovi
6.místo, bodů=216: Jiří Kelbl: Čajová růže
7.místo, bodů=210 : Dana Rusková: Jak se rodí čarodějnice
8.místo, bodů=209: Tereza Matoušková: Kdo se bojí mauší
9.místo, bodů=196: Radovan Kolbaba: Bludiště klamu

Veronika Salášková (redaktor)

veronika.salaskova@fantasyplanet.cz

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

22 komentářů

  1. Plesk a #### české fantasy
    Bída, děs a… bída. Knihu jsem dostal darem a ihned jsem ji opět daroval dále.

    Ale abych nekecal, tři čtyři povídky se šly i dočíst dokonce.

  2. A mě to zas přišlo celkem dobrý. Početl jsem si, pobavil se a žádná povídka mi nepřišla hrozná. Dokonce bych řekl, že sborník má celkem dobrý komerční potenciál, vypadá dobře a mezi povídkami jsem nenašel žádné úlety. Skrátka se to dobře četlo. tečka

  3. dotaz na TNT
    A bída ve srovnání s nějakými minulými Drakobijci, anebo tak nějak obecně?

  4. To MB: No, pravda to asi nebylo úplně fér. Předchozí drakobijce jsem nikdy nečetl, takže netuším, hlavně čtu “profesionální” sborníky, pevnost s ikarií jsem zahodil už dávno, protože tam se taky 90% nedalo číst. Takže je asi něco špatně u mne. Ovšem i na netu zadarmo je občas mnohem lepší čtení.

    Nejvíce to asi trpí ná nápadovou chudobnost.

  5. Žoldnéři
    Při čtení jsem myslela na to, že je to sborník ze soutěže, takže se mi knížka poměrně hodně líbila. Samozřejmě, některé povídky mi nesedly (třeba Svíčka hasnoucího plamene a trochu i vítězné Barocco), ale celkově autoři podali minimálně slušný výkon.

  6. Laurent
    Michael Bronec – mě to přijde jak šaškárna, dobrá česká tvorba stojí za hovna, jedině ta nej ( a proboha čí?) a fouňa, který nikdy nic nenapsal, nic mu není dobré, bude kritizovat. Jistě soutěž je soutěž, ale o tom to je… ale mám pocit, že když řekneme Českou tvorbu nebrat… budou někteří spokojení … sice sotva, ale žvanit tak budou, až na výjimky, každý autor, potřeboval trochu vyzrát… tj. psát a na psaní se učit… vyjímky samozřejmě jsou…

  7. to Laurent
    no nevím, kritizuješ nové autory, ale na rozdíl od tebe, oni alespň dokáží poskládat smysluplnou větu! Zkus nejdřív trochu vyzrát

  8. Dana Rusková vyhrála myslím poslední nebo předposlední ročník Vidoucích, u té bych se nebála něco si od ní přečíst.

  9. Mně přišlo, že se Laurent nezavedených autorů zastává, i když trošku překotně a složitě.

  10. ..
    Taky mi přišlo, že se Laurent spíš zastal začínajících autorů a sborníků z literárních soutěží, byť torchu nerozumitelně.

    S odsouzením Žoldnéřů, které napsal TNT, nesouhlasím. Pokud ale píše, že podobný názor má i povídky i Pevnosti a Ikarii, Drakobijce nikdy nečetl a čte pouze “profesionální sborníky”, tak je myslím jasno.. Jestli tenhle sborník nečím netrpí, tak rozhodně ne nápadovou chudostí.

    Povídky v Žoldnéřích mají podle mě slušnou úroveň, letos tam není žádný vyloženě slabý kus, všechny si svoje místo ve sborníku rozhodně zaslouží. Navíc jsou zde i skvělé a vtipné teoretické texty Leonarda Medka a Ivany Kuglerové a povídka Míly Lince ze světa jeho románu Stín Černého hvozdu.
    Určitě je v něm co číst 🙂

  11. Laurent a další
    Já se přiznám, že přesně nevím, co chce Laurent říct. 🙂

    Rozhodně aby se z někoho stal úspěšný publikující autor, musí nějak začít. A každý autor potřebuje čtenáře jako zpětnou vazbu. I na netu je určitě taková možnost, ale třeba pro mě je internet nekonečná houština. Co vychází knižně, prochází sítem redakčním a je tomu věnována další péče.

    Letošní “Žoldnéři” budou křtění zas až zjara na Conu na vrbě, co proběhne někdy počátkem května v knihovně na Andělu. Pak uvidíte, zda to šlo dolů, nebo nahoru. “Tango s upírem” se prodává celkem dobře, takže jsem se rozhodl další sborníky nezavrhnout! 🙂

  12. Nó, jenom jestli se to neprodává tak dobře jenom kvůli tomu podtitulu (“přijde babička do knihkupectví a brebentí: Prosímvás, vnučka strašně miluje teď ty upíry, nemáte něco o nich?… jé, Tango s upírem, to zní dobře”) ………… né, dělám si srandu:)

  13. Upíři
    Passe: ve skutečnosti je tohle věc, kterou si nejsem jist. A nelze pustit ze zřetele. Druzí Žoldnéři mají zatím plánovaný podtitul “Hlas sirén”, takže “upíří boost” pomine. V té chvíli (tedy, tak za rok) se uvidí, nakolik nám upíři pomohli a nakolik čtenáře zaujal především nový kabát řady a pěkná obálka od Jany Šouflové…

  14. Žoldnéři versus profi antologie
    No, tak třeba Žoldnéři jsou určitě lepší než taková antologie Zabij/zachraň svého mimozemšťana. 🙂 Ikarii/XB-1 nesleduju soustavně, ale v Pevnosti jsou povídky většinou velmi kvalitní.

  15. kvalita
    Já si myslím, že jak Žoldnéři, tak i předchozí Drakobijci měly vždycky slušnou úroveň právě i přesto, že to je sborník soutěžních povídek začínajích autorů. Je pravda, že někdy ty povídky na posledních publikovaných místech byly trošku slabší, ale zrovna u Žoldnéřů tohle není, tam mi nepřijde, že by nějaká povídka trpěla začátečnickými neduhy 🙂
    I povídky na dalších pěti místech, které vyšly v Kadetech fantazie, byly dobré a jsem ráda, žes je, Michaeli, vydal, s chutí jsem si je pořídila a přečetla.
    Jinak jsem moc ráda, že se Žoldnéři prodávají a že sborníky budou dál, mně by chybělo, kdyby přestaly vycházet, je to pro mě už takový každoroční rituál – koupit a přečíst si Drakobijce/Žoldnéře.

    Tango s upírem – mně přijde ten podtitul dobrý, už vzhledem k tomu, že Sluneční kruh je podle mě jedna z nejlepších povídek ve sborníku, moc se mi líbila, Jindřich Rohlík skvěle vtáhl do děje.

    Jinak pro ty, co nebyli na křtu Žoldnéřů, tak se na něm nejen tančilo tango, ale sborník byl stylově pokřtěn lidskou krví..hádajte čí, můžete třikrát 🙂

  16. Laurent
    Michael Bronec: OK, srozumitelněji. Člověk nemá bumbat. Je rozhodně dobře, že soutěže tipu Žoldnéři fantazie existují a i to, že je vydáváte. Je asi pak skutečností, že kvalita může být rozdílná (ale tu mnohdy najdeme i u renomovaných světových autorů) a nemyslím si, že je to to nejpodsatnější. Právě to, že dáváte šanci “neznámým autorům” a pomůžete jim se vypsat a srovnávat, je podle mého laického názoru největší přínos. Z mraky spisovatelských semínek, tak se uchytne pár semenáčků a některé z nich pomalu sílí a půjde-li vše dobře ve stínu jejich budoucích příběhů se uvelebí možná i mnohý náročný čtenář. Jinak nejen v této “branži” mi tu přijde to stále “české” co je naše je blbé, pitomé, … (dosa´t cokoliv), kdežto to světové (třeba brak) je jedinečné neopakovatelné (tím zas netvrdím, že vše, co přijde z venku je zavrženíhodné!). ….

  17. Laurentovi
    Tak děkuju za podporu! 🙂
    Vidím, že to vnímáme dost podobně…
    Naštěstí už se ten vítr dost obrátil.

  18. Ještě doplnění po nedávné rakapitulaci.

    Nejlepší povídka byla Nejdelší den… Měla jak dobrý nápad (který ostatní povídky kapánek postrádaly) tak velmi scifistický přístup.

    Můj názor na začátečníky je tento: Když ještě nejsou vypsaní, musí to dotáhnout právě nápady. Což se tady zrovna moc nepodařilo. Samozřejmě záleží na tom, jestli tančení s upíry považujete za dobrý nápad. Já bohužel nikoliv.

    A Barocco dle mého zvítězilo tím, čím se snaží být, nikoliv tím čím je. Ale jak se říká, tisíc lidí, tisíc chutí. (tj. Tradiční odbíječka, že je to vlastně putna co si myslím).

  19. NTN
    Tango s upírem není extra nápad. Je to ten druhý případ, kdy je povídka opravdu dobře napsaná 🙂 Ale jak říkáš, osobní názor je osobní názor.

  20. soutěže & porotci
    K tomu, aby se určilo, co stojí zapřečtení, jsou každopádně užiteční porotci literárních soutěží.
    Když dílo kladně hodnotí více než 10 lidí různého zaměření a vkusu, nejspíš na něm něco bude…

  21. Michael Bronec: A kdypak to vyjdou ti noví? Možná jsem to v diskuzi přehlíd…

  22. Žoldnéři
    Křest bude počátkem května na Conu na vrbě v Městské knihovně na Smíchově. V pátek 6. mezi 15-19.
    Všichni jsou srdečně zváni! 🙂

Zveřejnit odpověď