Martin Sládek: rozhovor s autorem příliš pohodlným na cestování časem

Keď sa začítate do životopisu Martina Sládka zistíte, že sa stal obeťou, ale aj to, že si v mladosti dokázal čo to uchrániť…
Už z úvodnej vety je jasné, že okrem toho že je (milé čitateľky) fešák a dobrý autor, má aj svojský zmysel pre humor. Do povedomia čitateľov vstúpil svojimi prácami v niekoľkých antológiách aj vlastnou zbierkou poviedok Nabídka, která se neodmítá. Širší záujem vzbudil fantasy novelou Hodina duchů a románem Hladová smečka, spojených rovnakým hlavným hrdinom Haraldom. Tento rok mu vyšiel vynikajúci román Časovládci, a tak som sa s ním porozprávala o tomto románe, písaní aj o živote.

Všade o tebe čítam, že si obeťou lenivosti. Okrem lenivosti, stal si sa obeťou ešte niečoho iného?

Vlastní blbosti. Mnohokrát. Kdybych si měl uříznout prst za každý případ, musel bych psát nosem. Ale poučil jsem se z toho, takže zatím vše v pořádku.

Skúšal si sa prekúsať štúdiom IT technológií. Čím ťa zlákal práve tento odbor?

IT mě zajímalo od malička, já jsem vyrůstal v době, kdy se první počítače začínaly teprve dostávat do domácností a internet vydával zvuky, jako škrcený kanárek. Nikdy jsem se v tom ale nestal expertem, na tu vysokou už jsem byl příliš líný, takže jsem se rozhodl vzdělávat individuálně.

Si autor, tvoja bezbrehá fantázia potrebuje rozlet a neustále podnety. Neubíja civilná práca tvoju kreativitu?

Ani ne. Tvořit se stejně dá jen ve volném čase, ne v půlhodině mezi pracovními cally. A těch aktivit mimo psaní a práci je vela.

Písať si začal v pätnástich a vravíš, že sa tvoje prvé príbehy nezachovali. O čom tie prvé pokusy boli a fakt ti ich nie je ľúto? Predsa len, raz budú mať historickú hodnotu…

Mno, napsali jsme s kamarádem tehdy nějaký román, do kterého jsme strčili všechno, co nás v té době bavilo. Četli jsme Kulhánka, hráli Baldurs Gate… Byl to příšerný eintopf. Hodnotu ten text má, pokud si ho vytiskneš na dostatečně savém papíře…

Máš skvelé koníčky, pochváľ sa našim čitateľom!

Právě, že mraky, ani to všechno nestíhám. Sbírání vajglů na hlavním nádraží, uklízení v albánském bordelu na Václaváku, tester kvality v inseminační klinice, a tak dál. Dobře, dobře, teď vážně: přítelkyně (je to koníček?), jízda na motorce, izraelský bojový systém, fyzické cvičení, cestování, občasné kresby, IT, pojídání jablečných koláčů, pití whisky a dobrého vína… je těžké si najít čas na něco dalšího.

Motorka, priateľka, bojové umenia… samé nebezpečné koníčky. Nebojíš sa zranení?

Zranění se bojí mě 🙂 Zraněním se při tréninku nevyhneš, ale zlomeniny v Kalahu zase tak časté nejsou. Není to bojové umění, ale systém (opravuji to pokaždé, nic si z toho nedělej).

Mal si ako začínajúci spisovateľ problém nájsť vydavateľa?

Já ho nikdy nehledal. Když jsem vyhrál soutěž O nejlepší fantasy, nabídl mi vydavatel sám spolupráci. A pak i další.

Patríš k milovníkom histórie, čo je zjavné aj z románu Časovládci. Bola pred začiatkom alebo počas jeho písania potrebná špeciálna príprava, či si všetky tie údaje a dobové názvy už poznal?

To opravdu ne, nejsem encyklopedie. Příprava zabrala mraky času – načtení faktů, ověření, čerpal jsem hlavně z publikací jednoho skvělého historika. Někdy i doslovně, protože já to z originálu přeložit neumím a on to udělal skvěle.

V Časovládcích je veľa bojových scén a stredovekej bojovej stratégie. Pomáhal ti s nimi niekto? 

Nepomáhal, čerpal jsem z internetu a ze svých omezených vědomostí. Zrovna šerm je téma, o kterém by mi nevadilo vědět víc. Strategie… no, u Akkonu jsem čerpal z reálných událostí a jinak tam té strategie moc nebylo. Ale zajímá mě.

Tvoji hrdinovia stále cestujú. Navštívil si osobne každé zo spomínaných miest, či si cestovateľ fotelového typu a cestuješ pomocou google máp?

Některá jsem navštívil, ale jinak to jsou cesty za pomoci google maps, internetu obecně a imaginace. Ono je mnohdy i zbytečné tam cestovat, protože většina míst samozřejmě vypadá úplně jinak než před osmi sty lety. Ale na tom místě v Provence, kde se setkají krátce Jorgen s Aidenem, na tom apokalyptickém místě, tam jsem třeba byl.

Napísal si dve novely a román z prostredia Vikingov. Čo ti je bližšie, severská mytológia alebo kresťanské náboženstvá?

Křesťanství jako náboženství mě zajímá zcela okrajově. Daleko raději se věnuji Římu, nebo právě severu. Ale nepovažuji se za odborníka ani na jednu oblast.

Oživil si Templárov, ku ktorým sa Filip IV. Pekný nezachoval práve láskyplne. Dokonca si im umožnil prežiť až do súčasnosti. Si obdivovateľom tohto rádu?

Ono obdivovat středověká měřítka je celkem fuška, lidi mají sklon všechno romanzitovat. Templáři mě ale bavili vždycky, měli to skvěle zařízené. Až moc, proto s nima asi taky Filip zametl. A protože mohl. A dlužil jim prachy 🙂

Jedna z hlavných hrdiniek má rada istý druh parfému. Aké vône máš na ženách rád ty?

Vůni rozpálených feromonů po vzbuzení ve tři hodiny ráno. A k dalším vůním se raději pojďme nevyjadřovat 🙂

Ak by si mal schopnosť postáv z Časovládcov a mohol si prechádzať časom, kam by si sa šiel pozrieť? Je nejaká epocha, v ktorej by si chcel žiť?

Na pravěk jsem málo chlupatý, anticky neumím, středověk byla doba temna… ne, dnes to máme bez diskuze nejpříjemnější. Ale podívat se, cestovat, to je jiná.

Kedy ťa napadla zápletka Časovládcov, čo bolo impulzom k tomu, že si nad takýmto románom vôbec začal premýšľať?

Původně to byl nápad o nájemném vrahovi, který vykonává zakázky napříč časem, ale nedávalo to smysl. Neuměl jsem vyřešit, jak by mu lidi předávali objednávky, mailem asi ne 🙂 Tenhle nápad jsem nosil v hlavě asi deset let, než jsem ho přetransformoval do podoby, kterou už znáš. Chtěl jsem ten příběh složitější, ambiciózní, ať se s tím čtenáři poperou sami. Vymýšlení zápletky zabralo hodně času, ale jak se příběh v hlavě rozjede, tak už ho jenom stačí udržovat v mantinelech uvěřitelnosti a pravděpodobnosti, píše se sám.

Máš široký záber, píšeš sci-fi aj fantasy, skúšal si niekedy napísať aj horor?

Žánr mě nezajímá, píšu co mě napadne. Mám v hlavě třeba i divadelní hru, případně scénář pro prostředí českého filmu.

Kto / čo dokáže spraviť horor zo života tebe a komu robíš zo života horor ty?

Mně nikdo, horrorové vlivy jsem ze svého života odstranil jako první. A já? Přece nejsem debil 🙂

Ktorých autorov a aké žánre rád čítaš ty?

Obviously fantasy – Sapkowski, Gemmell. Od Farlanda mě bavily první čtyři knížky Runovládců. Hyperion a Amber jsou skvělé. Prvotiny od Žambocha, než začal být nudný, Kulhánek to samé. A pak pár dalších autorů. Ale těch skutečně dobrých je málo. A těch, co si udrží úroveň po celý život, to už jsou jednotky (Gemmell je zlatým příkladem).

Čo nové pre nás, čitateľov, pripravuješ?

Pokračování Časovládců, bude vznikat příští rok. Povídka ve sborníku s Leošem Kyšou. A jeden román z Paříže desátého století, ve kterém bude figurovat Harald a hledání jednoho ztraceného maurského vyslance.

Čo dodať na záver? Snáď len to, že dúfam, že ste si spoločnosť Martina Sládka užili tak, ako ja. A tiež, že Časovládci – Skryté ostří je vynikajúci román, ktorý prekvapí aj tých, ktorí domácim autorom neveria. Prečítala som si ho a teším sa na pokračovanie. Ak chcete o knihe vedieť viac, stačí si prečítať recenziu, ktorú sme pre vás na našich stránkach pripravili.

Vaša Ena

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zveřejnit odpověď