Michal: “A Rudo, opravdu je Metroplex napsaný jako brak?”
Rudolf: “To musí posoudit jiní, ale určitě potvrdím, že jsem se o to maximálně snažil :)”
Rudolf Vostrý vydal Metroplex jako svou prvotinu a zároveň první díl trilogie MTRPLX už před nějakou dobou. Protože se ale v září chystá vydání druhého dílu tohoto supersonického literárního vlaku s názvem Sajuz, připomeňme si dnes debut z klávesnice tohoto dříve aktivního DJe a milovníka technologií i techna.
Rudolf Vostrý. Grafoman – literárně aktivní od dětství, ale naplno se psaní věnuje posledních pět let. Přirovnal bych jej ke kyberpunkovému Mozartovi, i když tuším, že autor by k této nálepce s úsměvem přidal funfact: „Mozart, o kterého nikdo nestál.“
Přirovnání k Mozartovi ale berte vážně. Císař Josef II. prý po jednom koncertě poznamenal, že v jeho skladbě bylo „příliš mnoho not“. Mozart se však jen uklonil a odpověděl:
„Právě tolik, kolik jich je třeba, Vaše Veličenstvo.“
A stejně je to i s Metroplexem. Někdo může mít pocit, že je v knize příliš mnoho vulgarit, drog, technologií, střelby nebo šílených nápadů. Ale pravda je taková, že jich je právě tolik, kolik jich být má, aby všechno drželo pohromadě, mělo rytmus – a naplnil se autorský záměr.
Mozarta císař kdysi odmítal kvůli jeho pověsti a způsobům, které v očích veřejnosti převážily nad genialitou jeho hudby. Mozart sám tehdy na svou obhajobu prohlásil:
„Vaše Veličenstvo, já možná vulgární jsem, ale moje hudba není.“
S Rudolfem je to přesně naopak. Je to velmi chytrý, zapálený a slušný autor, který nicméně napsal akčně-humorně-odpočinkový kyberpunkový mix – první větu divoké literární symfonie, jež při rozeznění orchestru uvolňuje z not, stojanů, nástrojů, obleků, snad i židlí oblaka kokainu.
A kromě toho, že je zábavná a perfektně napsaná, je i svým chytlavým způsobem nádherně vulgární.
Protože techno muzika zhusta prolíná život autora i příběh knihy, popíší Metroplex jako dobrý techno track, který vám bude během čtení pozvolna servírován autorem.
Začíná náběhem dunivého akčního kopáku, který se line skrze děj v rytmu 200 BPM.
Pak nastoupí činelem definované takty z narkotických substancí, držící vás při vědomí v poměru tři dávky na jednu dvojstránku, ideálně v silně sičivém ts-ts-ts-ts hi-hat perkusním rytmu 4/4.
Se zpožděním čtyř taktů se přidá rozverně peprný slang dystopické Prahy, který vám rozcuká koutky zhruba jednou za patnáct minut. Nakonec dorazí eroticko-perverzní basa hutného chtíče, reálná a hutná tak, že byste do ní z fleku sedli (ano, zdravíme i fanoušky Prago Union), a až s pársekundovým zpožděním vás nechá prožít její horkokrevně adolescentní takt i zvráceně temnou podstatu humorné tónové skutečnosti, která nádherně podtrhuje kombinaci kopáku s vokálem. A pak přijde drop, v němž se vytratí všechno kromě basy, dokud se zvuk znovu nevrátí v explozi trhaných plechových střech automobilů, kvílení přetížených bojových cyberwarů a staccatu odrážejících se plášťů mosazných nábojnic. Metroplex má 408 stran textu, což v přepočtu naší hudební analogie odpovídá tracku dlouhému osm a půl hodiny.
Tedy docela poctivá rychtovačka, která vás jen tak nepustí z parketu.
Touhle literární skladbou vás provede hlavní postava Jason, přezdívaný Jay. Až na digitální hodinky pod kůží a naočkované vlasové váčky modrým pigmentem pro pořádné punkerské číro je Jay cyberwarový vanilák – tedy člověk bez kybernetických modifikací. Příběh sledujete skrze jeho zatím „vanil“ oči. Jenže Jay není zrovna etalon věrohodného vypravěče, spoustu věcí sám přehlíží nebo neřeší. V ději se to občas projeví tím, že se něco stane bez nějakého úvodu či přechodné fáze, ve které se třeba postavy v jiných knihách učí určitým dovednostem. To ale neznamená, že by svět Metroplexu nebyl propracovaný. Důkazem toho jsou volně stažitelné doprovodné materiály (DLC), které autor ke svému dílu vytvořil pro čtenáře, co se rádi o knize a jejím světě něco dozví ještě před tím, než začnou číst.
DLC: Dejvický slum, Kapela Perestrojka, Metroplexskégangy
Autor vynaložil úsilí na popis spousty věcí počínaje ekonomickým a politický backgroundem kolem celého příběhu, popisem jednotlivých gangů a jejich vůdců, na které během čtení narazíte, či dokonce i na popis punkové kapely i s její historii, která hraje v příběhu osmé housle.
Kniha je psaná jako rychlokurz pouličního života v blízké budoucnosti. Zavede vás do doby, kdy Evropu sužuje nelítostně krutá zima a kdy globální ekonomická situace nutí obyvatele opouštět venkov a menší sídla. Tyto přívalové přesuny vedou k masivnímu stěhování do velkých měst, která se postupně mění v přelidněné metropole s rozsáhlými příměstskými slumy – dohromady tvořící jeden velký Metroplex. Centrum Metroplexu připomíná moderní kyberpunkové město, kde vedle obyvatel a některých státních zaměstnanců nebo bezpečnostních složek, působí gangy všech velikostí a s různým rozsahem vlivu. V pražském Metroplexu je to – jak jinak – především ruská mafie.
Policie, revizoři a další oficiální složky zde nejsou vnímáni jako autority. Jejich role v příběhu spočívá spíše v udržování iluze bezpečí pro určitou část společnosti, než ve skutečné moci. Hlavními hráči v dění Metroplexu jsou naopak různé gangy. Patří mezi ně například militaristicky organizovaný spolek feťáků známý jako Synaptics nebo motorkářsky laděný gang Rockerů. Právě tyto skupiny, spolu s mafií, tahají za nejdůležitější nitky a ovládají hlavně centrum města.
Do této části Metroplexu se běžný člověk dostane jen několikrát za život, pokud vůbec. Často mu k tomu chybí peníze, pádný důvod, nebo dostatek odvahy.
Jay je klasický hejsek žijící ve velkých panelákových sídlištích situovaných dál od centra a ve svém hoodu si již vybudoval určitou reputaci jako dealer a příležitostný DJ. Pro děj knihy je ale mnohem důležitější, že se potká se svou femme fatale a totálně se do ní zblázní (Jay by to popsal trochu jinak…). Doslova je ochoten kvůli ní projít peklem – i kdyby to znamenalo spojit se s korporátem, kterým pravý anarchista a punker samozřejmě opovrhuje.
Chudák Jay a jeho kamarád, rastafarián Marley, nemají ale moc na výběr, protože se při akci, která jim měla zahojit kapsy po Marleyho nezodpovědném nakládání se společným kapitálem pro dealování drog, dostanou do průšvihu. Je jim vnuknut nápad na okradení místního pornomagnáta, který je ale shodou okolností – a bohužel k nevědomosti Jaye a Marleyho – členem nebezpečné ruské mafie.
Pak už se začne roztáčet děj akčního hard sci-fi románu s grácií velkého ruského kola a s takovou rychlostí, že by jí nestačila ani poctivě roztočená ruská ruleta, kdy se osamocený náboj v bubínku revolveru slije v matně žlutou šmouhu, a pak už jen čekáte, komu to cvakne naprázdno a komu se dějem vystřelí mozek z hlavy.
Tu ruletu si zahrajete s mladým anarchistickým punkáčem a věčně sjetým rastafariánem, který to ale umí i pěkně rozjet.
Všechno je to okořeněné pořádnou dávkou drog, akce, vychytané současné i blízko-budoucí technologie a sexu.
Přesně v tomhle pořadí.
Od hudby se tak dostáváme k filozofii knihy a jejího mikronakladatelství.
Kyberpunk – stejně jako jakýkoliv jiný punk – od začátku nese rebélii proti autoritám, systému a konvencím. Tím se lehce politicky přibližuje anarchismu, minimálně postojem „nechci, aby mi někdo poroučel“. Anarchismus je ideologické cítění určitého směru, do jehož vysvětlování či evangelismu se Ruda Vostrý určitě nepouští. Jednak proto, že dost lidí na anarchismus reaguje podrážděně, a zadruhé i proto, že sami anarchisti se mezi sebou nedokážou shodnout, co to vlastně je.
Punk a anarchie ale do tohoto díla vnášejí odlehčenost, která si notuje i s faktem, že autor sám hoduje na přehnaných filmech a vytváří tak jakýsi kyber-anarcho-punk, což vnímám jako progresivní prvek. V knize je to poznat na zjednodušeném, rychle ubíhajícím střihu děje, napsaném pro maximální kompaktnost, čtivost ,a hlavně pro to, aby se čtenář pořád dobře bavil. To vše je vyšperkované různými technickými vychytávkami a pronikáním i splynutím s kyberprostorem, jak to mají fanoušci kyberpunku rádi.
Při čtení knihy Metroplex budete v rukou držet dílo, které nevzniklo pro literární soutěže, kde by ho lidé hodnotili na úrovni slov a čárek. Je to dílo autora, který dostal nápad, věřil tvůrčímu procesu a nakonec ztratil nervy s čekáním na Godota – a tak si ho vydal sám, skrze vlastnoručně založené nakladatelství Neon Suns.
Budete číst knihu ulice, z níž přímo čiší chytlavá syrovost a touha získat čtenáře vším, co se autor musel sám naučit a čím se musel prokousat – od vydání až po marketing. Někoho to pobouří a donutí psát vášnivé komentáře. Někdo zůstane v nevíře, jak si vůbec mohl někdo dovolit něco takového napsat. Většina se ale bude královsky bavit, i když to jen málokdo přizná otevřeně – a v tomhle případě je to nejspíš naprosto v pořádku. 🙂
Metroplex je prvním dílem v plánované trojdílné sérii MTRPLX. Největším autorovým snem je, jak už to bývá, aby se právě první kniha chytla a začalo se o ní mluvit. Její poselství má ale ještě jednu vyšší rovinu – ukázat, že má smysl psát a vydávat díla navzdory nepřízni současné nakladatelské situace a klesajícím prodejům knih. A to vše při jednoduchém mottu: dělej vždycky všechno nejlíp, jak dokážeš.
V Metroplexu se setkáte s postavami, kterými zmítá adrenalin, nasranost a touha přežít. A když se s nimi zrovna nepotýkají, jsou v téměř kontinuálním drogovém rauši, ve kterém řeší své dobré i špatné dny. A jak to už u punku bývá, těch špatných dnů, kdy to nejde úplně podle plánu, s ubíhajícím dějem postupně přibývá.
A s tím souvisí i jeden z výraznějších motivů knihy: drogy – a s těmi je to tu fakt Vostrý.
Ale co na tom, když se tělo začíná rozpadat až po třicítce a hrdinové mají ještě dobrých pět let k dobru. S nadšením tedy fetují ve stylu, jaký byl vlastní nedávno zesnulému Ozzymu Osbourneovi v osmdesátých letech, a tváří se, že jejich orgány mají záruku do konce světa. Občas až děsivě reálný popis smýšlení lidí žijících pod neustálým vlivem substancí výborně podtrhuje téměř Trainspottingovou drzost a autentičnost, s jakou je kniha napsaná.
K celkové sumarizaci mých dojmů o knize musím velmi pochválit dialogy i s jejich doprovodnými popisy – takové to, co postava mimoděk dělá, když něco říká, a jak to působí na okolí. Akce je svižná a dobře představitelná, postavy jsou jasně vykreslené a snadno zapamatovatelné. Atmosféru doplňuje silný slang a uvěřitelné akcenty, z nichž budete občas doslova „vykopaní jak podzemní garáže“.
A aby bylo jasné, jaký druh vtipné drzosti a autenticity vás čeká, tady je malá ukázka:
„Právě si připadám změklej jak péro v reklamě na vakuový pumpy.“
Metroplex je vhodný i pro čtenáře, kteří s kyberpunkem teprve začínají. Hlavně proto, že při práci s kyberpunkovým kontextem staví na tom, co většina lidí dobře zná – na současných technologiích nebo lehkých lidských augmentacích (vylepšené oči, hodinky instalované pod kůží…) – a teprve potom zve čtenáře dál, na vyšší technologický level, hlouběji do technofuturické králičí nory. Zvlášť bych vyzdvihl skvělé využití virtuální reality a její propojení s reálnými aplikacemi, které sami běžně používáme, například cloudová úložiště.
Čtenář ale současně musí být odolný vůči vulgaritám a občasným popisům hraničícím s lehkou úchylárnou.
Abych také pořád jen nechválil…
Na několika místech je lehce znát, že příběh vznikal po částech a byl později sjednocen do románu. V některých přechodech by neuškodilo trochu víc prostoru pro vývoj postav a jejich motivací – tempo je místy tak rychlé, že některé změny či vývoj ústředních postav působí až moc náhle.
To ale nic nemění na tom, že použitý styl a tah na branku fungují skvěle.
Plánoval jsem Metroplexu i přes pár chybiček v textu udělit hodnocení nejvyšší – hlavně proto, že jde o debut. Nakonec to ale neudělám. Znamenalo by to totiž, že by Rudolf Vostrý už nikdy nenapsal nic lepšího. A z toho, co jsem četl a na co jsem se doptal přímo u autora, usuzuji, že se čtenář může těšit na větší gradace, vybroušenější styl a ještě nekompromisnější přístup k tvorbě.
Za mě je to silná 9/10 a doufám, že očekávaný Sajuz urve desítku.
Pokud by vás zajímalo, jak Metroplex hodnotí bývalý recenzent Sardenu Martin Toman – který se sám nepovažuje za cílovou skupinu, kyberpunk má raději ve filmech a hrách a víc se soustředí na technické aspekty tvorby – zůstaňte naladěni na Fantasy Planet frekvencích.
Díky, že čtete.
Mickey
