Na kraj světa: Mnoho povyku pro skoro nic

Theo Addair je pseudonym českého spisovatele, kterého mnoho čtenářů zná díky knize Muffin a čaj – a pějí na ni ódy za poetický stal psaní, ale především za přiblížení myšlenek……

Theo Addair je pseudonym českého spisovatele, kterého mnoho čtenářů zná díky knize Muffin a čaj – a pějí na ni ódy za poetický stal psaní, ale především za přiblížení myšlenek a potíží, jimiž mohou procházet zejména mladí lidé snažící se vyhranit svoji sexuální orientaci. Následoval druhý díl Koláčky a spiklenci a kniha i s autorem opět sbírali jeden superlativ za druhým, hlavně pro oduševnělý námět. Pomyslná knihovna s LGBT tématikou v hlavní roli není zase tak obsáhlá, jak si většina pokrokových čtenářů v dnešní době myslí, proto tyto dva nováčky přivítala nadšená vlna fanoušků. A nyní se chystá Theo Addair probourat do srdcí čtenářů prvním dílem cyklu Ve stínu oskeruše s podtitulem Na kraj světa.

Kiro žije ve světě, kde vládnou předsudky a pověst člověka je stejně důležitá jako v našem reálném světě. Kvůli pověsti syna čarodějnice (navíc se snědou pletí), je Kiro považován za vyvrhele společnosti, ale nástrahy života zvládá překonávat, a zároveň si udržuje práci zahradníka u Anastázie v Březovém vrchu. Lidé navíc uznávají a věří v průmyslový pokrok, tudíž se nějaké uctívání země vytrácí rychlostí světla; takže pokud byl celkový postoj vůči jedincům, kteří umí využít sil přírody, ne zrovna kladný, s rozvojem průmyslu se to ještě zhoršuje. Kiro má ovšem u Anastázie klid a je tam spokojený. Relativní idylka však končí s příchodem záhadné dívky Terezy a úkolem o záchraně světa.

Na kraj světa, první díl série Ve stínu oskeruše, se na rozdíl od Muffinu a Koláčků řadí do dobrodružné fantasy pro mladší čtenáře, kteří se nezaobírají vtíravými otázkami příliš do detailu. Ačkoli Theovi Addairovi musím přiznat jeho literární um v podobě lehce čtivých vět, je na knize znát, že ji psal začínající autor – zřejmé je to zejména co se týče vyrovnanosti celého děje.

Svět, do kterého autor zasadil hlavní postavy, připomíná ten náš o pár století dříve. Navíc oplývá několika dobrými nápady a je svým způsobem magický (jinak by to nebylo fantasy, že jo), ale působí poněkud nedotaženě a spousta věcí, které jsem osobně považovala za relativně důležité v rámci děje a pochopení postav, zůstávají nevysvětlené. První polovina knihy Na kraj světa je seznamovací a často se přeskakuje z přítomnosti do minulosti „před devíti lety“. To by mohlo některým čtenářům přijít otravné a zdlouhavé, protože krom tohoto skákání (které může ztěžovat orientaci) se nic moc neděje. Problém pak nastává ve chvíli, kdy se konečně objeví nějaké zpestření v podobě problému, ale postavy jej rychle vyřeší během dvou či tří odstavců a najednou je zase klídeček, pohodička a putuje se dál. Střídají se tak krátké akčnější části s těmi dlouhými, jež se sice hezky čtou, ale to je asi tak všechno. A autorovi dávám velké plus za různorodost jazyka při návštěvě postav různých krajů!

Osobně mi dělalo veliký problém si oblíbit postavy nebo se s nimi nějak ztotožnit, protože mi všechny tři přišly otravné. Ono když se dvě postavy (Darius a Anastázie) mezi sebou neustále dohadují a třetí (Kiro) je neustále usmiřuje, tak celá situace velmi rychle omrzí a nezachrání ji ani občasné konverzační vtipy. Navíc někdy bylo obtížné pochopit, proč se chovají tak, jak se chovají (vyskytlo se několik situací, kdy mi reakce přišly přehnané) a pár pasáží, které mě donutily protočit oči nad jejich „chytrostí“, k tomu.

Co se týká magie, není to žádný průlomový nápad, jelikož je založena na propojení se zemí (umět vysadit všechny možné rostliny a popohnat je v růstu). Co mě ale na druhou stranu překvapilo bylo magické propojení duší postav, ze kterých se tím pádem stala Rodina, Bratr a Sestra. Už jen pro to, že zde figuruje magie, se nejedná o klasickou pokrevní rodinu (zvlášť, když zde vzniká milostný trojúhelník), ale nijak blíže to vysvětleno není; tak třeba v dalších dílech?

Ono upřímně prohlásit, že by se mi kniha četla dobře, tady nejde. Nevím, jestli je to tím, že Na kraj světa je autorův debut ve fantasy žánru, třeba se ještě rozepisuje a snaží, aby nic nepůsobilo přeplácaně. Vážně netuším, ale je mi jasná jedna jediná věc – nejsem cílová skupina. Nechci drbat knihu jen proto, že mně osobně nesedla, četla jsem ji na etapy a měla chuť přeskakovat nebo ji nějakým způsobem urychlit a přiblížit se ke konci, protože byla zdlouhavá, přestože to žádná bichle není. Být tak o deset, dvanáct let mladší, asi bych si ji užila víc. Holt každý jsme nějaký. Kdybych knihu měla někomu doporučit, určitě by to bylo někomu, kdo z fantasy nemá moc načteno nebo zrovna začíná, protože bude jednodušší přehlédnout nedostatky, které by sečtělejší čtenáře mohly rozčilovat či zklamat.

Theo Addair: Na kraj světa (Ve stínu oskeruše I.)

Vydal: Laser, 2019

Obálka: Michal Březina

Počet stran: 344

Cena: 299 Kč

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zanechat odpověď