Hovory pekelné aneb série rozhovorů vydaná k příležitosti vydání antologie Když se peklo protrhlo dospěly do své konce. Poslední dvě duše, které se podařilo ulovit, jsou však v duchu hesla “to nejlepší nakonec”. O tvorbě obálky nám povypráví Jiří Dvorský a na samý závěr popovídá o své povídce i ilustraci i sama Kristina Haidingerová. A my Kristině děkujeme, že pro vás tuhle sérii připravila!
JIŘÍ DVORSKÝ
Představ nám trochu ilustraci na obálce knihy.
Protože jsem ve chvíli zadaní neměl kromě názvu antologie v podstatě žádné informace, vycházel jsem úplně polopaticky přímo z něj. A mimochodem, název „Když se peklo protrhlo“ mi přijde naprosto geniální a spoustu představ vyvolávající. Takže jsem jen popustil uzdu své fantazii, a protože jsem měl naprosto volnou ruku, hezky jsem se vyřádil a vypustil z pekla pár démonů.
Věříš v dobro a zlo?
Nevěřím na nějaké obecné dobro a zlo. Spíš je to pro mě takový soubor pravidel, díky kterému lidská společnost funguje. Bohužel je to někdy dost subjektivní a spousta lidí si myslí, že činí dobro i když to tak vůbec není. I Hitler si nejspíš myslel, že dělá to nejlepší. A velké zlo je lidská hloupost…
Dáváš přednost fantastickým prvkům v horroru, nebo v něm podle tebe být nemusí?
Vůbec mi fantastické prvky nevadí, spíš nemám rád čisté krváky. A pak mě moc nebaví duchařiny, i když nepopírám, že i tam se najdou dobré kousky.
Jaký je tvůj nejoblíbenější filmový nebo knižní horrorový záporák?
Svého času mě hodně bavil Negan z Walking Dead. A jinak teď znovu čtu Svědectví, takže momentálně je to i Radall Flagg.
Kterou fázi výtvarné tvorby mágš nejraději? Je nějaká, která tě naopak vyloženě štve?
Nejraději mám, když už mám plně vymyšlený koncept, vše je naskicované a už si to jen tak vymalovávám, hraju si se světlem a stíny, přidávám detaily atd. Nemám moc rád tu fázi, kdy ještě netuším, jestli mě vůbec něco napadne a deadline se blíží. To mě docela stresuje. A úplně nejhorší, je samozřejmě něco předělávat.
Jak vnímáš situaci na české/slovenské horrorové literární scéně?
No, nestačím se divit, kolik toho u nás vychází. A hodně mě těší, že se spoustou hororových autorů se už znám a můžu s nimi pokecat.
Co považuješ za dosavadní nejvyšší metu ve své výtvarné činnosti a co dalšího pro nás chystáš?
Tak asi nebude překvapení, že nejvíc pro mě zatím je to, že můžu tvořit obálky knih Stephena Kinga u nakladatelství Beta. A úžasná práce pro mě byla ilustrování „Cesty k Temné věži“ od Dark Books. Jsem Kingův velký fanoušek, takže tohle všechno je pro mě splněný sen.
Jiank, nemůžu zatím mluvit o všem, co se chystá, ale nejbližší věci jsou asi „Odkaz Carrie“ a „Konec světa, jak ho známe“. Obě knihy vyjdou u Dark Books a obě souvisí s Kingem.
KRISTINA HAIDINGEROVÁ
Aneb Závěrem doplní pár slov na stejná témata editorka.
Moje povídka… patří do světa Violetů – „nepohřbených“, o kterých pojednává trilogie Očistec, vydaná vloni v jednom svazku u nakladatelství Golden Dog. Příběh Violetů píšu už přes deset let a běžně jsem hlavní dějové linie „obohacovala“ povídkami. Měla jsem ještě nějaké nevyužité nápady (dějové linky, které se do románů nevešly) a tenhle se do antologie Když se peklo protrhlo zrovna hezky hodil, protože je o konci, o smíření. Zcela záměrně je Ďábel strážný zařazen na samotný konec antologie.
Dobro a zlo…
Všechno je relativní – záleží na úhlu pohledu. To je na celém tom konceptu možná nejvíce děsivé. Každý může být přesvědčen (a často si to skutečně myslí), že je v právu, že jeho je ta jediná správná pravda.
Fantastické prvky v horroru…
Mám je ráda, protože se dají využít coby alegorie a zvýraznit v příběhu důležité skutečnosti či myšlenky. Zároveň mám ráda čistě realistické horrory, které se soustředí na psychologii postav nebo atmosféru.
Nejoblíbenější filmový nebo knižní horrorový záporák?
Asi Pinhead (nechť mi odpustí, že ho tak zovu) a samozřejmě Vetřelec jakožto (většinou) dokonalá potvora. Z těch víc „lidských“ prevítů asi Negan z TWD (ovšem pouze) v počátku svého působení a samozřejmě upír Lestat.
Fáze literární a výtvarné tvorby…
Užívám si ty chvíle, kdy mě políbí ta potvora múza a mně se z motivu rodí příběh. Když mě nějaké prostředí nebo skutečnost inspiruje a já už si před očima promítám film, vidím záběry krajiny či měst, slyším své postavy mluvit, vidím je konat. Horší je si potom sednout a všechno to sepsat, protože mám poruchu sustředění, a stává se mi, že než se k samotné tvorbě dostanu, myšlenka či chuť se mezi tím vytratí. Myslím, že to platí i u ilustrací. Tam mě ale ještě více štve, když ten obraz ze své hlavy prostě nedokážu dát na papír úplně přesně. Chyby si neodpouštím, takže to často i vzdám s tím, že prostě nedosahuji takových kvalit, jako ostatní výtvarníci – a i pro to si nechávám některé texty ilustrovat od kolegů.
Situace na české/slovenské horrorové literární scéně…
Boj s předsudky a odsudky už, zdá se, není tak úplně nerovný.
Meta ve výtvarné a literární činnosti a další projekty…
Takovou mou „tvůrčí satisfakcí“ je určitě dokončení a souborné vydání „violetí“ trilogie Očistec a její zpracování do audiopodoby, jejíž součástí je i píseň, kterou jsem vymyslela a zazpívala. Hudba je důležitou součástí mého života a tvorby, takže tohle je určitá forma alespoň částečného naplnění, protože na vlastní hudební album to u mě zatím určitě nevypadá :)) Autorskou hudbu mám i v audioknize Richardovy živé hračky – erotikou prosyceného dramatu, které se příští rok dočká znovuvydání u nakladatelství Golden dog. To samo o sobě je vlastně také další dosažená „meta“, protože není ni horšího, než když autorův příběh sice má úspěch, ale není k sehnání. U ilustrací je „metou“ každá jedna, kterou nevyhodím ale publikuji, protože jak nejsem úplně „vykreslená“, každý kousek mi dá docela zabrat…
A co se rýsuje do budoucna? Nerada cokoli předjímám, takže s jistotou mohu slíbit jen další básnickou sbírku – knihu edice HorrorCon, již příští rok vydá opět nakladatelství Golden Dog. Opět bude obsahovat především vítězné poetické kousky ze soutěže O krvavý brk a pár dalších vybraných autorů. Do knížky se tentokrát dostanou i vítězné ilustrace výtvarné sekce této soutěže. Básně i kresby už máme sebrané a ohodnocené, na knize začneme se Zdeňkem Zeldou Záleským naplno pracovat od ledna příštího roku. V hlavě nosím jeden horrorový příběh o mém nejoblíbenějším živlu, jeden postapo příběh a jeden z příbramského hornického prostředí, ale zda a kdy přijdou na svět je nejisté, stejně jako moje účast na různých antologiích, a stejně jako téma soutěže O krvavý brk pro rok 2026 (a tedy zároveň téma pro knihu HorrorConu na rok 2027). Přislíbit ale mohu účast na SlavConu na Slovensku a rýsuje se ještě jedna pražská akce, na které bych se mohla podílet… No, věřím, že do konce roku budu mít alespoň v některých věcech jasno 🙂
