Recenzenti recenzentům 2.6 – Josef Horký

V poslední části filmového kola recenzentských rozhovorů se představí jeden ze zástupců tohoto nejskvělejšího webu. A protože Boris Hokr nechtěl, přemluvila (devítiocasou kočkou, típáním cigaret o kůži na chodidlech, výhružkou maratónu ve sledování Ulice) šéfredaktorka mě. Chtě nechtě jsem se tedy pustil do odpovídání, poslušně a včas, den před uzávěrkou. Cokoliv, jen ne Ulici.

RR2.2

Jak ses dostal k recenzování?

Vzal jsem si červenou pilulku, abych zjistil, jak hluboká je králičí nora. Za všechno z toho může Míla Linc, který mi jednoho dne napsal e-mail: „Byls na Coniáši, nechceš napsat reportáž? Někde to udáme.“ A udali jsme na Fantasy Planet, kde zrovna (náhoda?) sháněli filmového recenzenta. V též době jsem začal publikovat své nežánrové články na studentpoint.cz, kam mě zlanařil kamarád. A navíc jsem Vyvolený.

Projevuje se u tebe při sledování čehokoliv „profesionální deformace“, nebo si umíš film užít jako „normální divák“?

Nepovažuji se za nějakého erudovaného kritika, jsem jenom náruživý divák. Filmy sleduji se stále stejnou vášní a láskou jako dřív – tyhle pocity se pak snažím přetransformovat do „psacího elánu“.

Který film jsi recenzoval nejraději a za který máš chuť poslat režiséra do pekla?

Dva druhy filmů se recenzují moc dobře – ty skutečně dobré, se spoustou nápadů a myšlenek, a pak ty neskutečně blbé. Nejhůř se tak píše text o snímku, který byl tak moc průměrný, že vlastně není o čem psát. Ale kdybych měl uvést příklady, tak tu první kategorii by zastupoval seriál Ztraceni, což je moje srdcovka, druhou pak třeba Paranormal activity.

Co podle tebe musí splňovat ideální film?

Měl by být výjimečně silný v těch nejdůležitějších čtyřech bodech, čtyřech „P“ – příběh, postavy, pocity, profesionalita (rozuměj technické zpracování, herecké výkony, hudební podklad). Zdánlivě jednoduché čtyři bodíky, ale kolik filmů je všechny splní na jedničku? Naposledy se to podařilo Gran Torinu.

Prozradíš něco ze svých fíglů?

Neprozradím, žádné totiž nemám, nebo si je alespoň neuvědomuji. Napadá mě akorát tak psaní poznámek, které zmiňoval Dan Storch a o něž se v temnotě sálů pokouším také. Dále je potřeba hodně číst, ještě víc psát a šíleně moc sledovat. Kdo nemá nakoukáno, těžko může hodnotit a recenzovat.

Co je podle tebe nejhorší recenzentská chyba?

Snažit se být zcela objektivní, nebo naopak nesnažit se o objektivitu ani trochu. Snažit se přizpůsobovat diváckému vkusu a zapomínat na vlastní pocity z filmu „aby mi za to lidi nenadávali“. Zapomínat na cílovou skupinu, pro jakou je film určen. Snažit se být chytřejší než film, přistupovat k němu jako ke kusu špinavého prádla. Snažit se film za každou cenu strhat – i na lecjakém totálním odpadu se dá jistě nalézt alespoň jedna dobrá poznámka. S růžovými brýlemi vyzdvihovat film do nebes. Snažit se z recenze udělat intelektuální leštičku ega, k jejímuž vyluštění je třeba nejnovější verze slovníku cizích slov. Neovládat jazyk. Zapomínat si recenzování užívat. Všechno dohromady? Maličkost! No ne?

A co naopak považuješ za majstrštyk?

Napsat recenzi bez „nejhorších recenzentských chyb“ tak, aby byla srozumitelná, pochopitelná a navíc i zábavná nebo zajímavá.

Která z recenzí tvých kolegů tě zaujala nejvíc a proč?

Čtu (tedy snažím se číst) většinu recenzí všech odpovídajících přede mnou, což doporučuji i ostatním. K tomu Cinepur, zahraniční recenze (hlavně Roger Ebert) texty Aleny Prokopové a nejlepšího univerzálního recenzenta současnosti v ČR, Borise Hokra.

P.S. Omluvte kvalitu fotky, tuhle jsem si nemohl odpustit.

Přečtěte si také předchozí díly našeho seriálu:

Dan Storch
Jiří Pavlovský
Kamil Fila
František Fuka
Juraj Červenák

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

1 komentář

Zanechat odpověď