Anne McCaffreyová: Všechny pernské Weyry

Nakladatelství Triton připravuje na březen další knihu z oblíbeného cyklu dračí scifi Anne McCaffreyové Drakeni z Pernu. Přinášíme ukázku.

Čtvrtá kniha pentalogie Drakeni z Pernu.
Děj knihy se podle vnitřní chronologie odehrává během devátého Míjení.
Celé generace drakeni se svými draky, schopnými telepatického kontaktu se svými jezdci, vzlétali vstříc hrozbě Vláken a pálili je ještě ve vzduchu, než mohla dopadnout na povrch planety a žravě pohlcovat veškeré organické látky. Snem všech drakenů bylo najít způsob, jak vymýtit Vlákna definitivně, aby už nikdy neohrožovala jejich milovaný Pern. Konečně svitla naděje, že by se jejich sen mohl naplnit. Obyvatelé Pernu vedení Mistrem Harfeníkem Robintonem a vůdci Bendenského Weyru Flarem a Lessou při zkoumání pozůstatků prvního osídlení Pernu objevili velmi složitý počítačový systém. Díky němu se znovu naučili dávno zapomenuté poznatky a počítač je vedl ke splnění svého prioritního úkolu, jímž bylo právě trvalé odvrácení hrozby ničivých Vláken. Mnoho drakenů, řemeslníků i držebníků se chopilo nabídnuté příležitosti, ovšem převratné novinky neměly pouze příznivce, ale také rozhodné a mocné odpůrce…

… Proč toho Aivas o dracích ví tak málo? Zvláštní. Je jisté, že se od něho dočkají ještě mnohých překvapení.
Poslouchal jsem, ozval se Ruth, který doplachtil ze svého kopečku na hliněný kopec k Jaxomovi, co to stvoření Aivas povídalo. Je pravda, že jsme byli experiment? Ruth se přikolébal blíž, až se mohl Jaxoma dotknout, a pak se hlavou opřel o svého jezdce. Co je to experiment?
Jaxom zřetelně slyšel v Ruthově tónu nevoli a musel se bránit, aby se dotčené reakci svého druha nesmál.
„Byla to ta nejšťastnější událost, milý kamaráde, která rozhodla o tom, že ty a ostatní draci jste na světě,“ odpověděl Jaxom přesvědčivě. „Věděl jsi přece odjakživa, a líp než kdo jiný na celém Pernu, že draci jsou velcí bratranci ohňových dráčků. Proč by tě mělo trápit, jak jste vznikli?“
Já nevím, odpověděl Ruth s nezvyklou nejistotou. Je ta věc Aivas dobrá?
„Věřím, že ano,“ přisvědčil Jaxom, aniž by se nad svou odpovědí nějak dlouho zamýšlel. „Myslím, že bude záležet jenom na nás, jak využijeme informace, které nám Aivas může dát. Pokud se podaří Pern zbavit Vláken…“
Pokud ano, tak by to znamenalo, že draků už nebude zapotřebí, je to tak?
„Nesmysl,“ odpověděl Jaxom ostřeji, než měl v úmyslu. Objal jednou paží svého draka kolem šíje a druhou jej hladil. Opřel se pohodlně o jeho rameno a řekl: „Pern bude vždycky potřebovat draky. Dokážeš přece dělat daleko víc užitečných a mnohem méně nebezpečných věcí než jen spalovat padající Vlákna, to mi můžeš věřit! Ani na chvilku se nemusíš bát o naši budoucnost, milý kamaráde.“
Jaxoma napadlo, zdali také F’lar, Lessa a F’nor slyšeli od svých draků podobné úvahy. Nepochyboval ale, že taková obava pro ně může představovat významný problém. Drakeni byli do hloubi duše oddaní svému poslání bránit Pern před Vlákny a každý věděl, že pro F’lara se stalo celoživotním cílem zbavit planetu této hrozby definitivně.
„Kdepak, Ruthe, tímhle se vůbec netrap. Obloha bez Vláken, obávám se, je zatím hudbou budoucnosti. Aivas jistě ví mnohem víc než my třeba o Oortově oblaku a planetách a tak, ale je to jen mašina, která mluví. A řeč se mluví, voda teče.“
Jaxom nepřestával Rutha laskat a přitom se rozhlížel po sídlišti, v němž kdysi bydleli jeho předkové. Všude kolem viděl nevzhledné kopce hlíny navršené při chvatném vykopávání budov, které se nakonec k jejich zklamání ukázaly být docela prázdné. Ironií osudu našli skutečný poklad až úplně naposled. Ani se mu nechtělo věřit, že poslední nález může Perňanům osvětlit vlastní minulost. Stane se i klíčem k jejich budoucnosti? Bez ohledu na to, že svého draka uklidňoval, i Jaxoma tížily některé z pochybností, které ležely v hlavě bílému drakovi.
F’lar se svým zanícením pro definitivní likvidaci Vláken možná není dostatečně prozíravý, pokud současně neřeší další osudy pernských draků. A přece, kdyby se mu poštěstilo dožít se okamžiku, kdy s prokletými Vlákny bude konec… A co víc, kdyby mohli vylepšit život na Pernu využitím ohromné spousty informací, které v sobě podle svého tvrzení skrývá Aivas… to by přece bylo ku prospěchu všem!
Tu si všiml, že v některých budovách, které sloužily lidem pracujícím na výkopech jako noclehárny, se objevují světla. Ještě nesvítalo, ale zjevně tu bylo víc takových jako Jaxom, kteří toho této noci příliš nenaspali, protože jim nedávala pokoje historie pernských kolonistů a nedokázali zapomenout na ty neuvěřitelné pohyblivé obrazy.
A co Aivasův slib, že jim bude pomáhat? A vůbec – je Aivas „to“ nebo „on“? Mluvit o téhle… entitě jako o „tom“ se prostě zdálo neslušné. Mužský hlas počítačového systému byl bohatý a plný života. A přece Aivas sám sebe nazýval strojem, produktem technicky pokročilé kultury, a navzdory obrovským vědomostem šlo o neživé zařízení. Jaxom nicméně raději o Aivasovi uvažoval jako o skutečné bytosti, podobné člověku z masa a kostí.
A tu si Jaxom uvědomil, že bude muset znovu uvážit a přehodnotit řadu svých dřívějších představ. A to nemusí být vždycky snadné. To, co Perňané znali po staletí, pro ně bylo i pohodlné. Ovšem pomyšlení na výzvu v podobě pochopení zcela nových věcí Jaxoma vzrušovalo, zvlášť když ještě předevčírem, když s Ruthem pomáhali Piemurovi a Jancis vykopávat poslední budovu, nemohl tušit, jaká budoucnost je čeká. Necítil se unavený – naopak, byl nezvykle rozjařený.
„Bude to vzrušující, Ruthe. Ber to jako nečekanou novou situaci, se kterou se musíme vyrovnat.“ Poškrábal Rutha na nadočnicovém hrbolu. „Taková výzva mně ani tobě nemůže uškodit. Život už začínal být docela nudný.“
Asi bude lepší, když tohle nebudeš vykládat Shaře, poradil mu Ruth.
Jaxom se zasmál. „Ale ona se taky popere s nějakou výzvou, pokud svou ženu jen trochu znám.“
Přilétají Ramoth, Mnementh, Canth, Lioth, Golanth a Monarth, oznámil mu Ruth radostně.
„Posily, co?“ zamumlal Jaxom a naposled poškrábal Rutha nad okem. „Ale pro tebe vítaná společnost.“
Ramoth je nabručená, odpověděl Ruth, který náhle zpozorněl. Canth říká, že v Lessině weyru se svítilo celou noc a že Ramoth dlouho rozmlouvala s ostatními královnami. Z jeho sdělení byla patrná úzkost.
„Prosím tě, Ruthe, jen se ničeho neboj. Všechno se vyjasní. Zažíváme jenom nový začátek, jako když jsme se zasvětili. A už nikdy v životě nemůžu zažít nic lepšího než tamten den!“
Ruth pozvedl hlavu a v jeho očích se místo kalně šedého stínu objevil radostnější modrozelený svit.
Přilétající draci kroužili na obloze, která s blížícím se ránem pozvolna šedla, a jejich fazetové oči svítily jako živé zelené a modré body. Při zpětných rázech křídel připravili mohutné zadní nohy, aby během dosednutí na zem absorbovaly jejich energii, a Jaxom už dokázal rozlišit, že každý drak nese kromě svého jezdce ještě další pasažéry. Někteří draci jen počkali, dokud lidé neslezou z jejich hřbetů, načež hned znovu vzlétli, a jakmile nabrali potřebnou výšku, ztratili se v mezimezí. Další se usadili na zemi a čekali, zatímco se jejich jezdci s pasažéry ubírali ke správní budově.
Jaxom s povzdechem plácl Rutha na rozloučenou po krku a sklouzl po hliněném svahu, aby uvítal nově příchozí…

překlad: Jan Mrlík
obálka: Lubomír Kupčík
stran: 496
provedeni: vázané s přebalem
vydá nakl. Triton

Již vyšlo: Dračí let (2007), Dračí skok (2007), Bílý drak (2008)

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zanechat odpověď