Soutěž Žoldnéři fantazie letos dospívá do období puberty, neboť jí táhne na třináctý rok. Že jste o podobné soutěži ještě neslyšeli? Bude to tím, že celých deset let vystupovala pod nezapamatovatelným názvem O železnou rukavici lorda Trollslayera. Desátým ročníkem byla ukončena řada antologií Drakobijci, která z vítězných prací vycházela.
Deset let trvala soutěž O železnou rukavici lorda Trollslayera a my jsme si každý rok mohli přečíst práce začínajících autorů, které se umístily na jejích vrchních příčkách, ve sborníku Drakobijci. Jakou cestu soutěž urazila, můžeme mimo jiné jasně vidět, pokud vedle sebe postavíme první útlý sborník a poslední desátý, kterým by ten bijec nebohého draka nejspíš i umlátil. Po deseti letech přišel čas na změny, z nichž nejviditelnější je ta, že organizátor Michael Bronec sborník přejmenoval na Žoldnéře fantazie. Drakobijcům čest a ať žijí Žoldnéři!
Kdo je Eridias? Odkud pochází? Existuje nějaká vyšší síla, která jím manipuluje? Tento díl změní pohled, s jakým se díváte na Subjekt 12. Tento díl možná změní pohled, s nímž se díváte na svět samotný…
V sobotu 18. 9. proběhl již čtvrtý ročník oblíbeného jednodenního CONiáše. Tentokrát se organizátoři zaměřili na draky a zvoleného tématu se skutečně drželi do nejmenších detailů. Celou akci moderoval Drak, občanským jménem Jakub Kočí, křtila se tu mamutí
Po dlouhé odmlce vydal Martin D(arion). Antonín svoji třetí knihu. A je to rovnou první díl trilogie. O knize samotné si můžete přečíst na mnoha jiných místech, ale sám autor, ač známý, přesto zůstává krapet zahalen rouškou tajemství – víme o něm první poslední, ale co z toho je jenom „jeho život“ a co z toho „jeho šílenství?“
Když se řekne zálesácká fantasy, vybaví se většině těch sečtělejších čtenářů obvykle dvě slova – „Krvavé pohraničí“, případně „Vladimír Šlechta“. Pokud však patříte mezi ty, kteří se ve fantasy literatuře, navíc české, teprve začínají rozkoukávat, netroufáte si na román, natož celou sérii, případně jste si nestihli původní vydání Nejlepšího dne pro umírání koupit, máte možnost. Thompson a jeho „rodina“ jsou po pěti letech zpět – v původním, nezkráceném vydání. Nejlepší den pro umírání je tady.
Malé coníky ve smíchovské pobočce Městské knihovny v Praze se už dávno staly zárukou příjemně strávených odpolední v báječné atmosféře a ve společnosti starých i nových přátel. Con na vrbě nebyl takový. Byl ještě o něco lepší.
Výjevy máme rádi a doufáme, že vy také. Dokonce, protože jsme optimisté, doufáme, že je mají rádi i nakladatelé. Nejen že se jedná o službu jejich počinům, ale navíc si mohou psát a povídat s mladými, inteligentními a krásnými lidmi, kteří je slušně (třeba ve tři ráno) a nenásilně (díky googlu vím, kde bydlíš a parkuješ) prosí o nějaké to vyjádření, případně kontakt na žádoucí osobu (ještě se můžeš zachránit, ale musíš udělat tohle…). Vlastně je udržujeme v pohotovosti a ve formě, že jo?
Naší poslední soutěže o povídkovou sbírku Vladimíra Šlechty Nejlepší den pro umírání se zúčastnilo 28 čtenářů, ovšem pouze 16 odpovědí jsme vyhodnotili jako správné. Problém dělala především otázka, do jakého fantasy klání autor……
První kapitola předestírající nám partii hazardní hry je příznačným symbolem pro celý druhý díl. Fínka a Espétran, dva velcí hráči, se spolu několikrát střetnou, jejich zbraněmi, stejně jako ve hře Ri, jsou důvtip, klam, studium protivníka a odhadování jeho dalších tahů. Vítejte podruhé v Daríně!