Jako vystudovaná knihovnice jsem vždycky velebila tradiční knihy – jejich vůni, šustění stránek, zařazování do poličky k ostatním… Utrácela jsem za ně podstatnou část kapesného a radovala se, že moje domácí knihovnička roste a roste. Jenže pak stačilo jedno stěhování a ze zapřisáhlého odpůrce e-knih se stal jejich vášnivý příznivce.
Kam jede fan nejraději na dovolenou? No přece na con! Letos v srpnu dostal další příležitost – zbrusu nový con v Brně, na který byly tak skvělé ohlasy, že se organizátoři hned rozhodli uspořádat další ročník. A co nabídl ten první?
Daniela Mičanová možná nepatří k nejznámějším českým autorům, je však škoda její díla minout. Z běžné fantastické produkce se vymykají zasazením do starověkého Egypta (či alespoň využitím egyptských reálií), netypickým jazykem a s tím související zvláštní atmosférou, díky níž se do knih ponoříte, ani nebudete vědět jak. Ani její nejnovější počin není výjimkou.
Tohle přece nemůže být konec! Vždyť já ani nevím, jestli ho fakt zastřelili, nebo jestli se lukostřelec v té tmě netrefil! A co se stalo s tou zlodějkou, kterou jsem naposled viděl, jak se plíží stíny k paláci? Uáááá! To be continued…
Legenda? Mýtus? Aprílový vtip? Ani jedno, tvrdí rozhodně Tomáš Němec. Náš rozhovor je nejen o mistru řeznickém, ale i práci na jeho knihách a plánech bruntálského literáta. Některé otázky Frantovi Kotletovi položili i fanoušci na facebookových stránkách Fantasy Planet a Františka Kotlety.
K jakým patříte čtenářům? Dočtete knihu, a tím to pro vás hasne, nebo hned otevíráte Facebook a datlujete status či voláte kamarádům a nadšeně jim povídáte o zážitcích? Vedete si čtenářský deník či dokonce knižní blog? Nebo jste tak trochu závislí na hvězdičkovém hodnocení a bez bookfanu, goodreads či dalších literárních sítí nedáte ani ránu?
Vy jste ještě nikdy nebyli na Tolkienconu? Akce, která původně vznikla jako jednorázová oslava 111. narozenin J. R. R. Tolkiena, kterou si však její návštěvníci natolik zamilovali, že vloni se slavilo jubileum a jeden rok dokonce byly její brány pro velký zájem otevřeny jen na pozvání? To musíte příští rok napravit! Pokusíme se vás nalákat zážitky, které bylo možné prožít letos. 🙂
Přečetla jsem spoustu knih, a většina se mi líbila, přesto těch, které se mi nesmazatelně vryly do paměti, je jen několik. Nemluvím teď jen o kvalitě, některé na mě zapůsobily i jinak. Třeba svou bizarností, kdy jsem si po dočtení řekla, co jsem to vlastně proboha přečetla. Věřím, že výjimečné čtenářské zážitky má každý z vás. Neváhejte se proto o ně v komentářích podělit.
Pokud budete trávit Vánoce s lidmi, kteří se na vás jakožto na fana dívají trochu podezřele a nechápou ty vaše záplavy knížek, seriálů a her a neustálé ježdění na cony, nechte je přečíst si tento exkluzivní návod, který zajistí klidné a pohodové svátky oběma stranám.
Rothfuss okouzlil svým románovým debutem Jméno větru celý svět, naši zemi nevyjímaje. Začátkem neskutečně bohatého životního příběhu rudovlasého Kvotheho zabrnkal na strunu milovníkům čisté epické fantasy, nápaditostí a vypravěčským mistrovstvím ale potěšil i ty, kteří tomuto subžánru příliš neholdují. Čekání na další díl Kroniky Královraha tak bylo obzvlášť nekonečné, ale mělo šťastný konec – dočkali jsme se a Strach moudrého muže je přesně takové pokračování, jaké si Jméno větru zasloužilo: skvostné.