Víš, co se děje v noci, když spíš?

S téměř ročním zpožděním se k nám dostal nový film legendárního režiséra Ducha ve skořápce (Ghost in the Shell), Mamoru Oshiiho. Sky Crawlers, v originále „Sukai Kurora“, je bez debaty jeden z nejlepších filmů o pilotech a leteckých soubojích, jaký byl kdy natočen, a směle strčí do kapsy (u nás tolik protěžovaný) „Tmavomodrý svět“, o „Pearl Harboru“ či stařičkém „Macrossu“ či „Top Gunu“ ani nemluvě. Nejen těm z vás, kteří jste nebyli na letošním Animefestu, je určena tato recenze.

Světoznámého výtvarníka Lese Edwardse (čerstvého držitele ceny World Fantasy Award) znají čeští čtenáři především díky edici New Weird nakladatelství Laser-books. Pro ni totiž pod pseudonymem Edward Miller vytváří originální obálky, obrazy navozující snovou atmosféru, jež je vlastní příběhům nového fantastična. V rozhovoru, za jehož překlad děkuji Petru Kotrlemu, se však kromě New Weirdu dotkneme i Lesových malířských začátků či pocitů, s jakými prochází kolem knih s vlastními obálkami.

Těchto pár řádků berte, milí čtenáři, nikoliv jako organizátorské zhodnocení a pochválení jedné akce, ale spíš jako náměť k zamyšlení a diskuzi. Rád bych nastínil různé problémy, které spolu souvisí třeba jen okrajově – a jejichž spojnicí je právě zmíněný CONiáš.

Dva ročníky, to už je pořádná porce zajímavých fantasy titulů, dostáváme se v podstatě do žhavé současnosti a naše historie se tak pomalu mění v aktuální dění. Miéville nám položí základy neustále omílaného New Weirdu (ten, kdo je u nás za tuhle mánii odpovědný, tak ten by zasloužil…). Pak tu máme Gaimana, který jako rodilý Brit poučil Američany o tom, jak hnusně se chovají k našim euro-asijsko-africkým bohům. A to jen tak pro začátek…

Ročník 1998 byl bezesporu poněkud slabší, především v porovnání s tím předchozím. Přesto i on nabídl hned několik zajímavých románů a pár nadějných počátků pro žánr tak příznačných sérií. Ačkoli se již i u nás objevují čím dál častěji velmi aktuální díla světové fantastiky, tentokrát to s českým vydáním jednotlivých děl nevypadá příliš slavně…

Dnes se pořádně podíváme na zoubek také epické fantasy, tedy tomu základu, který mají rádi zástupy čtenářů a ne vždy se jedná o nějaké laciné škváry. V polovině 90.let se podobně kvalitních kousků spojujících epický rozmach s mimořádnou kvalitou urodilo poměrně dost. Samozřejmě neopomeneme i tituly méně obvyklého charakteru, tentokrát to bude příjemně vyvážený díl naší historie, uvidíme jestli nám to vydrží i do budoucna.