Soutěž „O železnou rukavici lorda Trollslayera“ se stala hned po prvním ročníku poměrně oblíbenou. Zacelila totiž záplatu v soutěžích fantasy povídek. Funguje na stejném principu jako Cena Karla Čapka, ovšem hodnotitelů není takové kvantum, zato je brán zřetel na jejich schopnost fantasy hodnotit, což u CKČ není zcela zaručeno. Druhý ročník skončil určitě lépe než ten první. Sborník Drakobijci, který soutěž reprezentuje, se tentokrát vyvedl.

Dostala se mi do rukou jedna z dalších anglických knih, inspirovaná světem AD&D. Jelikož jsem býval zdatným hráčem této stolní hry a přečetl hodně sérií (ať už z Forgotten Realms, nebo z Dragonlance), myslím, že dokážu věrně posoudit kvalitu další knihy, vytvořené podle určitých pravidel.

Každý, kdo četl od pana Henleina aspoň 5 knih, může říct, že vždy dokáže překvapit úplně jiným typem literatury. Někdy je to silně militaristická sci-fi (Hvězdná pěchota), jindy jakýsi životopis (Až za slunce západ plout) a mnoho dalších knih, ve kterých chce říct světu to své. V Rudé planetě najdete několik pasáží, které jsou na něj jak ušité, ale jinak je tato kniha ve zcela jiném měřítku…

Bitva Sparťanů u Thermopyl za osud Řecka a celého civilizovaného světa je možná nejkrásnějším a největším příběhem lidské historie. Sám jsem už četl hodně zpracování této legendy, nicméně žádné mne doposud nedohnalo k takovému dojetí a slzám, jako mimořádná kniha Franka Millera, autora Sin City.

Těsně před prázdninami vydal Návrat příběh Lina Cartera “Jandar z Kallistó”. Autor ho věnoval Edgaru Rice Burroughsovi a nelze popřít skutečnost, že v Jandarovi mají jak Tarzan, tak “Pán Marsu” důstojného nástupce.