TROLLEEG (5.část)

TROLLEEG (5.část: Předvoj)

 

9.kapitola

      Palác byl klidným místem, bezpečnost zajišťovali strašní démoni a různé vymoženosti temné magie. Toto jednání mělo zajistit hladký průběh akcí ve Vrchním království, a kudůkský Soudce nehodlal promarnit příležitost. Velkorysí sál byl prázdný, mramor v celém paláci byl zničen těžkými kroky gurthů a démonů a zde tomu nebylo jinak. Soudce se posadil a rozhlédl se, rasa, která Palác postavila, musela být velkorysá a bohatá, bohužel kromě této rozpadající se stavby po ní nic nezůstalo, jen vzpomínky. Gurthové s nimi prý bojovali jen krátce a celou rasu vyhladili, sami měli velké ztráty a nyní jich zbývá jen asi sto, ale stačí to aby vedli svůj boj dále. Gurthové mají velký zájem o hory za Vrchním královstvím, nikdo neví proč, a ani Soudce to vědět nechce. Kudůk začal nervózně přešlapovat, gurthský vyjednavač tu už měl být. Vytáhl vzácnou drogu a spustil si spletenec do pusy. Když sklonil hlavu, gurth tam už stál.

      Warnu se plížil chodbou, byla zde sebranka těch nejhorších vůdců organizovaného zločinu na této části kontinentu a on si toho byl vědom, kdyby ho zde někdo viděl, nepřežil by další minutu. Míjel strašně páchnoucí skřety a retosy, velká stvoření která neuměl pojmenovat, a mezi tím vším uviděl ret Siltena, jediného trpaslíka v této noře. Stínů se pro něho nedostávalo, začalo to být čím dál tím těžší. Naštěstí zde bylo dost ruchu, aby zakryl jeho chyby ve skrývání. Hudba mu přišla cizí a v této společnosti až nepatřičná. Vypáčil zámek u dveří do jedné asi pracovny a vešel. Uvnitř byla tma a hrozný smrad, vytáhl krabičku se skleněným víčkem a strčil do ní kousek masa, červ uvnitř začal ihned vydávat světlo. Prošel několik stohů ošuntělých pergamenů a zjistil že je v příbytku skřetího Soudce. Objevil plány kudůkských katapultů a koboldských válečných vozů, nebyly to dokumenty pro další Hry, ale spíše plány na zřízení armády. Vyndal kus papíru a pero a začal opisovat informace. Jen asi dvacet slov a pak vlezl tajnou chodbou do další pracovny, tam našel nějakou štětku, umlčelo jí šest zlatých, pohodlně si znovu lehla a usnula. V této místnosti bylo vše uloženo v trezoru, chvíli si s ním pohrával a našel několik stran o připravovaném útoku, no dnes má opravdu štěstí, dále našel v dalších dvou místnostech dost materiálu aby mohl dožít z vydírání a návod na to, jak objednat zabití důležitého politika odsouzeného na smrt v Arénách. Ze sídla Soudců to šlo stejně lehce jako dovnitř, až vše ukáže Gartovi a něco poskytne zlodějské gildě, má vystaráno a kůži v suchu. S úsměvem na rtech se za svítání vrátil do ubytovny. Nikdo nic netušil. Ještě před dalším zápasem v arénách si Warnu došel něco vyřídit se strážními složkami Arén.

      Tunel nebyl zjevně žádná past, až na několik šipek se jím dalo projít bez problémů, i s úlomky zelených krystalů v nohách, byla to dlouhá noc a Gart byl rád, že unikl podivným létajícím démonkům, kteří na něho vyletěli poté, co tunelem prošel, kostry značili, že měl opravdu velké stěstí, ale výbušný prach vše zařídil a Gart nyní stál před tlusťochem, který ho do Jeskyně doprovodil, muž k němu prošel a zahleděl se na něho ” Máš štěstí a protekci, vlčí ksichte,” Gart nic neřekl a odkulhal se k léčiteli. Starý muž jej přivítal výkřikem co se mu to stalo, po vylíčení událostí dostal Trolleeg dávku léčitelského umění a mohl se věnovat čekání na svého zlodějského přítele.

      Gurth byl nejdříve jen obrys ve tmě, pak otevřel oči a kudůkského Soudce zamrazilo, rudá záře dvou bodů ve tmě nebyla moc povzbudivá. Velká tlama se vynořila ze stínu a za ní svalnaté nohy, pak celé tělo, gurth zavrčel a pak se posadil na zahnutou kamennou lavičku, ocas se mu pohupoval nad hlavou a strašné drápy si hrály s úlomky mramoru na zemi, promluvil dunivým hlasem ” Bylo vše zařízeno, Soudče?” Kudůk chvíli jen zíral na majestátnou bestii před ním, odpověděl až po chvíli “Ano, nesmrtelný, vše je připraveno, mí nejlepší vůdci trollů se postarali o dovezení materiálu na místo určení, do dnešní noci je na místě,” gurth se převalil na záda ” Dobrá, Soudče, oddanost tvé rasy naší věci bude odměněna a můj vládce se postará o podporu tvých osobních snah, nyní projednáme záměr příštích Her,”

      Soudce si oddychl, regulérní rozhovor, gurth jen neznatelně zavrčel, když se Soudce zmínil o vyhnanci z Paláce, nějakém ostrovanovi, asi Kurdcham, nebo tak něco, který zradil vyvolávačský kabaal tím, že donášel rebelům.

      Setkání se zvrtlo v dohady o nejlepší strategii útoku, jakoby nikdo z přítomných nevěděl, že rozhodují gurthové. Vládkyně ze Zapovězeného ostrova se rozhlédla po síni a pak si odplivla, gesto neobvyklé pro tak krásnou ženu. Její doprovod mnišských strážců se rozprostřel po místnosti a žena dostala slovo. “Moji pánové a vaši vládci, majestátní rasa gurthů, vyhlašuje nyní, že do závěrečného dne příprav a prvního dne krveprolití zbývají jen tři dny. Zde, v Parnaku, vše začne již zítra, jako první budou smetena doupata rebelů a pak systematicky obsadíme celé město, nechť jsou vaše armády připraveny.” Jásání v chodbách sídla Soudců se za chvíli přeneslo i do Arén při Hrách, které sice byly poslední v tomto městě na dlouhou dobu, ale o to velkorysejší. Nikdo netušil, co se připravuje, až na samotné aktéry. Burrusianský Soudce poskytl dostatek otroků, aby bylo čím se zabavit.

      Nukt vyšel z kasáren a nevěřícně se podíval na malé děvčátko, které stálo před vchodem, podalo mu svitek a rychle odběhlo, rozbalil jej a začal číst:

Pro Nukta

Dnes máš šanci přežít, pokud se dostaneš do blízkosti trpaslického Soudce Nirmissena Beredena ret Siltena a dáš mu do ruky druhý svitek, který jsi teď dostal, nečti jej.

Pokud jsi pochopil, kývni, dostaneš dávku protilátky na čtyři hodiny, pokud jsi nepochopil nebo odmítneš, popřípadě úkol nesplníš nebo se pokusíš někoho kontaktovat, zemřeš.

Starý známý

Nukt se nadechl a kývnul, v tu chvíli přiletěla odněkud zezadu šipka a zabodla se mu do krku, ucítil pálení, ale zároveň uspokojení, vydal se za svým úkolem. Cestou samozřejmě otevřel druhý svitek, ale runám v něm nerozuměl. Cítil se překvapivě dobře.

      Léčitel měl dost času prověřit vytipované lidi ze seznamu, který Warnu pořídil na své první cestě do archivů Arén. Nyní měli na své straně jednoho mocného Poznamenaného, elementárního mága, alchymistu a nějaké další dobrodruhy a odsouzence. Warnu byl jediný kdo zachovával klid, když trojice vyslechla jeho zprávy o obrovském spiknutí. Musí přežít dnešní Hry a pak se ztratit ve zmatku válečné řeže, která určitě propukne. Plán by měli, teď je to na Gartovi, který jediný absolvoval vojenský výcvik, aby domyslel zbytek.

      Něco se dělo a Gesttan to věděl, vyšel do chodby velína a když uviděl démony masakrující stráže, obrátil se a vylezl průduchem na ulici. Rebelové byly odhaleni, přímo pod nohama lidí na ulici se odehrávalo krveprolití vedené vyvolávači. Sedl si a snažil se utřídit myšlenky, ulice byly kupodivu zaplněné tak ze třetiny, než bylo obvyklé. Sáhl do vaku a vytáhl balíček s věcmi od vůdce rebelů, bylo toho málo, zato mnohem víc toho, co musel udělat. Přečetl si pergamen, psalo se zde o potřebě ochránit jakéhosi Kudracha, vyvolávače, což nedávalo smysl, prý byl rozhodujícím článkem v boji proti gurthům a musí být zachráněn.Gesttan měl co nejdříve najít tohoto muže a všemi prostředky jej chránit. Zbabělí kudůk nevěděl, co si má myslet, tuto zprávu určitě dostalo více členů společenství, postarají se o to. Jeho pozornost upoutala zmínka o připravovaných velkých Hrách a účasti tohoto Kudracha v nich. Musí se spojit s Garttanem, ten mu může pomoci.

      Nirm shledal začátek Her nudný, těšil se nejvíce na souboj trolleeegů na konci, běsnění rutgusů žeroucích dvacet neozbrojených otroků bylo jen předkrmem pro opravdovou zábavu, která měla přijít. Jeho osobní stráž pod lóží propustila nějakého muže. Vysoký člověk došel bez trestu až k Nirmovi a klekl. Podal mu svitek a sklonil hlavu. Nirm jej rozbalil a shledal, že obsahuje kudůkské runové písmo. Luštil obsah a napětí v něm stoupalo každým znakem, který četl.

      Strážný klečel bez pohnutí, meč na zemi vedle sebe, život v rukou toho, kdo dopis psal a toho, kdo mu dopis dodal. Trpaslík vypadal rozzlobeně, nakonec Nukta zvedli až před něj a položili mu nůž ke krku. ” Blázne, kdo jsi,” trpaslík byl hodně rozzlobený ” Jsem Nukt, nic jiného trpajzlík vědět nemusí,” Nuktovi nikdy nepřipadalo dobré se prozrazovat, nikdo nesmí vědět, že je Garou, kdyby mluvil o jedu ve své krvi, zkusili by mu pomoci a vše by vyšlo najevo, ne, musí doufat ve štěstí. Trpaslík pokračoval ” Tvá drzost je obdivuhodná, odkud máš ty informace?” po Nuktově krku se svezl malý pramínek krve, jak jeho vlastník nepatrně zatlačil, řev z tribun kolem k této scéně dozvukoval jako povzbuzování. Nukt mlčel. ” Jak chceš, blázniví člověče,” pak trpaslík kývnul a Nukt ucítil jak nůž pomaličku klouže po jeho hrdle a zvětšuje v něm díru. “No, už sis vzpomněl?” Nukt nečekal, chytil trpaslíka za krk a nechal nůž proklouznout svou průdušnicí, krev vystříkla, člověk ucítil další dýku v zádech. Trpaslíka odhodil a rozdrtil lebku muže za sebou. Elf před ním dostal zásah pěstí do břicha, z Nuktovi ruky vyjely drápy a roztrhly elfovy vnitřnosti. Krev z elfích úst mu tekla za košili a Garou ztrácel sílu, musí se změnit co nejdříve. Přeskočil dvě řady lidí a zmizel v ochozu.

      Warnu nevěřil tomu, co právě viděl, nevěděl sice, co byl ten Nukt zač, ale tohle musí získat na svoji stranu, vydal se za mužem s proříznutým hrdlem a vylezlou ledvinou, který vyskočil z místa tři metry a vytrhl vnitřnosti z elfa holou rukou.

      Garttan se právě připravoval, klec byla upevňována na jeho trollkeka a on zasunoval lahvičky s náčiním do svého vlastního postroje, když za ním přišel Gesttan a vedl s sebou nějakého vyvolávače. Jeho vlastní bratranec ho zradil!!! To snad ne, vytáhl bojovou rukavici a zaujal postoj opovržení. Gesttan zavrčel, zaujal gesto přátelství a klidně promluvil ” Potřebuji pomoc, slyšel jsi o rebelech?” Gart přikývl a nevěřil svým uším, už to začalo.

      Nirm se zvedl a zařval na své posluhovače ” Zabte toho Garou!!” všichni, kdo měli zbraně se vrhli do ochozu za krvavou stopou vlkodlaka. Nirm se předklonil a vykašlal krev, Gaürmick mu podal kus hadru, otec se v klidu dál kochal bojem v aréně.

      Zloděj slyšel řev z hlediště, bylo to jako hromobití. Pomalu postupoval chodbou se svými dvěma kušemi připravenými. Ostatní zabijáci se určitě už za Nuktem vrhli, nesmí ztrácet čas. Když uviděl první stráže, rozeběhl se do stínů.

      Nukt cítil změny ve svém těle, zvuky už nevnímal jednolitě, ale rozeznával i jednotlivé tepy srdcí, utíkal před svými pronásledovateli dokud se úplně nezměnil, pak se schoulil do klubka v rohu slepé chodby a čekal, skleněná mozaika za jeho zády skrývala třicetimetrovou propast vedoucí podél stěny arény Drápu. Zranění se začala hojit hned jak se uklidnil.

      Kudrach natáhl ruku ke kudůkovi, ” Jsem s vámi,” trolleeg mu ruku stiskl a odpověděl: “Vítej, velký .” pak se zadíval na druhého kudůka a zasyčel, druhý zasyčel také a pak se chvíli dohadovali, párkrát se zasmušili i zasmáli a nakonec se vrátili do Kudrachovi řeči ” Věřím ti, můj bratranec je dobrý alchymista, něco mi připraví na nastávající zápas a pak ti vysvětlí tvou úlohu, velký.” Člověk poděkoval, kudůk odešel ke svému trollovi, ale za chvíli se vrátil a pronesl: ” Málem bych zapomněl, velký, děkuji za tu lest s magickým démonkem před vchodem do Jeskyně,” Kudrach se usmál ” Ale ti ostatní démoni už nebyla moje práce.” trolleeg se podíval podezíravě ” To ti věřím, velký.” Kudrach našel co hledal, mezi rebely se už nevrátí, ani by to dost dobře nešlo, když jich je více jak polovina mrtvá, a tihle vypadají, že ho do Svatyně Gaon dostanou, vydal se za léčitelem, prý je to vzdělaný muž a bude vědět více, doprovodili ho dva silní bojovníci na Gartově straně a oddaní jeho věci.

      Nirm se posadil a o Garoua se už nestaral, brány se již otvíraly pro boj obrněných sitahů, a to si chtěl vychutnat.

      Lidé se blížili, bylo jich jen pět, ale i to stačilo, pokud by věděli, jak a čím proti němu bojovat. Jeho oči se zaměřili na prvního, člověk se zastavil a mával na další lidi, zleva přišli další tři, zprava se plížil další, s podezřele povědomým tlukotem srdce a frekvencí dechu. Je to on! Ten černý stín z dnešní noci! Alespoň tento boj bude uspokojující. První člověk zařval, když viděl, jak se chlupaté klubko zvedá do světla skleněného okna a od strašných drápů se odráží barevné světlo. To bylo poslední, co člověk viděl.

      Warnu slyšel křik, ale nevěděl odkud, pak před něj vyletěla zohavená mrtvola a zloděj se neomylně vydal za svým cílem.

      Gart sledoval boj dvou gigantických stvoření, každý sitah vážil tak osm tun a písek se otřásal pod jejich kroky. Každý měl na zádech asi osm lidí, nebo elfů, stříleli po sobě luky a snažili se nasměrovat své velké oře. Úkolem bylo vybít posádku a pak i ubít její zvíře. Warnu se stále neobjevoval a Gart se začal obávat, že se o něm Soudci dozvěděli přes toho strážného, Nukta.

      Člověk nesnesitelně řval, když mu Nukt utrhl ruku a probodl bok, pak mu ukousl hlavu a zbytkem těla srazil k zemi dalšího útočníka. Výpadu kopí se vyhnul, chytil zbraň a zarazil ji tupým koncem do jejího majitele. Dvouruční meč proletěl jen nad jeho hlavou, shýbl se a kousnul potetovaného člověka nad sebou do nohy, ten se ohnal mečem, ale než zasadil ránu, neměl zápěstí. Hlava muže se pak změnila v kaši ranou klouby pravé tlapy do brady.

      Muž sražený tělem člověka s ukousnutou hlavou bodl Nukta do nohy, rána se ihned začala hojit, ale zabolela, muž dostal kopanec a už se nezvedl. Další dva byly muži v těžkých zbrojích, problém.

      Warnu sledoval masakr a usmíval se, jen čekal až se Garou vyčerpá. Skryl se do stínů a kuší skončil život dvou elfů běžících k probíhajícímu boji. Když uviděl dva těžkooděnce, rozhodl se vstoupit na scénu.

      “Garou! Vždycky jsem nějakého chtěl dostat!” prohlásil jeden z mužů ve zbroji, Nukt ustoupil před jeho dvěma krátkými meči, pak mu roztrhl pláty na stehně a vytrhl mu maso z nohy. Muž zařval a zaútočil. Nukt dostal ránu přes hruď a jílcem do hlavy. Padl na záda, omráčen ranou. Muž se nad ním skláněl a hodlal zasadit poslední ránu. Druhý se nějak potácel vzadu, Nukt mezi nohama prvního raněného ozbrojence viděl, jak se před druhým míhá temný obrys, jeho dobrý známý. Vykopl zadní nohou svému protivníkovi jeden meč a uhnul ráně druhou zbraní. Podrazil rytíři nohy a ten na Nukta spadl. Garou ho zvedl a postavil se na nohy, člověk se zmítal, ale nezasáhl svým mečem vlkodlaka tak, aby se osvobodil, byla to jen škrábnutí. Nukt vrhl muže proti skleněné bariéře. První náraz sklo neprorazil, velké kusy jen trochu popraskaly. Obrněnec pochopil Nuktův záměr a začal se zuřivě bránit, kopl napůl-vlka do obličeje a klekl si. Nukt mu urazil helmu a vytrhl meč i se dvěma prsty v rukavici, pak muže vzal, udělal dva kroky zpátky, a se zařváním s ním prorazil sklo. Postava v brnění se zaleskla mezi letícím různobarevným sklem a pak se rozmázla na trávníku pod arénou. Nukt se otočil právě včas, aby zahlédl, jak jeho vydírač zápasí s druhým rytířem.

      ” Seš docela dobrej, na plecháče,” Warnu proklouzl pod příčně vedeným sekem a marně zaútočil svou dýkou, jen zacinkala na brnění. Muž se zasmál a zasadil zloději ránu štítem. Útok širokým mečem následoval hned poté, ale znovu vedle. Warnu vytáhl oslepovací minu a vrhl ji do plecháčovy helmy. Záblesk byl silný, ale Warnu si stačil zastínit oči. Pak už jen uhýbal sekům do neznáma a vyslechl si hodně nadávek. Mezitím nabil obě kuše a zamířil do obličeje obrněnce. Předběhl ho Garou, chytil obrněnce za nohy a strhl ho k zemi, pak ho dokopal k okraji okna a chladnokrevně mu dupal na hlavu, až se muž pustil. Nukt se otočil a vycenil zuby, rány na těle se postupně hojili, na rozdíl od těch zlodějových. ” Ahoj Nukte, vidím, že jsi mě poznal, chci ti nabídnout obchod, tvůj život za spojenectví,” Garou zavrtěl hlavou a s vrčením skočil po zloději, ten ale namířil obě kuše a uskočil, nyní stál člověk na straně u okna a tudíž neměl výhodu možnosti úniku. Garou se vrhl bez varování na něho, člověk vystřelil z kuše a zasáhl vlkodlakovo rameno, ale to ho nezachránilo. Nyní vysel třicet metrů nad zemí a za pásek ho držel rozběsněný Garou. Warnu rychle pochopil svou situaci a bezhlesně sledoval své šperháky, jak padají k mrtvým plecháčům. Nárazem na zem se brnění jakoby rozloupla a nyní to vypadalo jako dvě otevřené masové konzervy. Ohlédl se na udýchaného Nukta a začal se zoufalým plánem ” Hele, domluvíme se,” Garou zavrtěl hlavou, šipka v jeho rameni pomalu vylezla nad kůži a spadla do propasti. ” Dám ti univerzální protijed,” Garou znovu nesouhlasil ” Dyť to za to nestojí, zachránil sem ti krk!” nic ” A udělám to znovu,”Zašeptal, když prostřelil druhou kuší krk elfovi, který se plížil za Nuktem, mrtvola padla. ” Vidíš, budeme dobrá dvojka,” Nukt se podíval jako hladový vlk, on byl hladový, a pak zloděje pustil.

      Nirm sledoval jak se sitah kácí k zemi, ale nepřinášelo to uspokojení, jaké čekal, jeho bojovníci se nevrátili, to je špatné, třeba Garou utekl. Nakonec se znovu zadíval na arénu, chvíli trvalo, než odtáhli mrtvého sitaha, ale nyní nastane zlatý hřeb programu, souboj trolleegů. ” Otče, toto je můj nápad, vychutnej moment, ne často se stane, že se proti sobě postaví dva kudůci, natož trolleegové.” Otec jen kývnul, již den nemluvil.

      Gart převzal malý balíček a poděkoval, Gesttan ho poplácal po zádech a pak mu pomohl vylézt na trolla. Bestie se na boj zřetelně těšila, bušila pěstmi do země a funěla.”Modli se,” Gesttan kývnul a troll vyběhl do arény, jeho řev přehlušil i tribuny.

      Zachytil se o patro níž, naštěstí byl pohyblivější než ti dva chudáci dole.Vylezl a našel Nukta jak se mění zpátky v člověka, počkal, až si ho všimne, pak promluvil “Nebyl to jed, to první byla omračující látka a to druhé lehká droga,” Muž zakroutil hlavou a uchechtl se, svlékl nějakého elfa a vzal si jeho kalhoty, pak nepotřísněnou, krásně bílou košili a kroužkovou zbroj z nějakého člověka. “Vydržíš hodně, že jo,” teď už to znělo vřeleji, Warnu udělal krok vpřed ” Ne jako ty,” Nukt se k němu otočil a zvedl opodál ležící meč od jednoho z rytířů. ” Co jsi zač?” Warnu neváhal, “Jsem Warnu, jen Warnu, mé příjmení lidi děsí, a přezdívku nemám,” “Dnes už ano, kryso,” Warnu zvedl svou dýku a prošel kolem Nukta, ” Takže přátelé?” ” Takže přátelé, alespoň prozatím, ucítím škubání v těle a zabiju tě,” ” Co když budeš třeba mít jenom průjem a nebude to jed?” Nukt se usmál, spíše zašklebil, ” Když mám průjem, tak zabíjím ve velkym, takže to je jedno.” Pak se oba pustili do nově se objevivších vojáků.

     Skřetí šaman sledoval celý průběh boje, jeho nuskové už vyčistili ubytovnu bojovníků a nyní dodělávají okolí arény, vše je připraveno, všichni významní městští představitelé jsou v aréně, a on se o ně postará, dokáže gurthům, že nepotřebuje jejich vyumělkovanou temnou magii. Poslal pár nusků za procházející stráží a pak došel k rozdrceným tělům dvou rytířů, třeba se budou hodit jako osobní ochránci. Začal mávat holí a mumlat zaříkání, pak bodl hůl do země a kořeny blízkého stromu se začaly zaplétat do svalů a tkání, nepotřebné vnitřnosti padaly ven a za chvíli se oba muži změnili v děsivou spleť. “Pojďte, miláčci.” Šaman měl ještě dost času, takže si šel zahrát s několika služkami jeho oblíbenou hru- která přežije více nadržených nusků. Cinkající rytíři se vydali za ním.

 

Kapitola 10.

      “Nuter, kek, Nuter!!” troll poskočil a vyhnul se útoku protivníka. Gart slyšel povely nepřítele, jeho troll měl čistě tmavě hnědou barvu a bojové vzory černou barvou, Gartův troll měl zelenou kůži s červenou barvou. Snažil se vyhnout přímému kontaktu jak nejdéle to bude možné, čekal, až se jeho troll bude plně soustředit na boj, jeho nynější stav byl spíše běsnění.Druhý trolleeeg jeho počínání odhalil a choval se přesně naopak, což bylo nepříjemné. Gartův troll se postupně dostal do stavu soustředěnosti a mohl začít opravdový boj.

      “Seš dobrej, fakt že jo, když zrovna nejseš vlk, tak ti to seká dost fajnově,” Warnu sestřelil dotírajícího trpaslíka se sekerou a rozmáznul hlídacího démonka, který nabíral síly u napájecího modrého krystalu u stropu. Nukt se oháněl jako zvíře, ale v lidské podobě se mu zranění nehojila, už teď měl na tváři rýhu a kulhal. Garou se přikrčil a třel si ránu v obličeji, Warnu dýkou uklidnil rozběsněného barbara a pak se společně rozeběhli k aréně, dělo se něco zajímavého. Pohled na ně byl směšný, z obou tekla krev a kulhali, od vlastní i cizí krve, ale s úsměvem na rtech.

      Kudrach si všiml prázdnoty v chodbách ubytovny, krvavé fleky prozrazovaly, že ti, kdo se nešli podívat na Hry měli krátký život, šel podle ukazatelů až k hromadě mrtvých skřetů. “Nestřílejte, jsem Kudrach, představený kabaalu Gaon, posílá mě Garttan!” Ukaž se, vyvolávači, řekl temný hlas, Kudrach postoupil a uviděl starého muže, dva strážné a jednoho Poznamenaného, většina raněných, skřeti kolem měli na tělech ošklivé puchýře a boláky, nechutné důsledky léčitelského umění použitého v boji. ” Slyšel jsem o tobě, vyhnali tě, sloužil jsi oběma stranám, patřil jsem také k rebelům, pojď, musíme se dostat k Aréně, kolik rukou můžeš povolat na naši záchranu, velký?” Poznamenaný vyběhl ven a pohybem ruky odklidil mrtvá těla skřetů, Poznamenaní se objevovali stále častěji, byli to vždy jen elfové a bez spotřeby magenergie dokázali pohybovat věcmi, zmrazit, zapálit nebo zkroutit nepřítele, dokonce prý ovládat jiné mozky. “Máš dost místa, velký,” zeptal se elf pološíleným hlasem, typickým pro Poznamenané. “Ano, nyní ustupte,” Kudrach začal s vyvoláváním démonů, složitým procesem, pokud by neměl nějaké démony připravené, trval by několik dní, protože ale má sféry pod kontrolou již předem a magenergií nechává brány otevřené, aby mohl démony povolat, trvá proces jen několik sekund. Natáhl ruce a zvedl se silný vítr, malé tornádo mávalo s částmi jeho oblečení a odhalilo zkroucený ostrovanský meč. Nad rukama vyvolávače se objevila koule, fialová koule, měnící barvu z červené na modrou, právě hledal správné posluhovače. Pak se koule rozšířila a zakryla Kudracha. Začala pableskovat a bylo vidět, jak v ní Kudrach stojí a mává rukama, zatímco se před ním formuje démon, kusy masa se objevovaly z vnitřní strany koule, jakoby byla mimo dimenze a přitom byla ve všech najednou. Vše do sebe zapadalo přesně, až před vyvolávačem stál dvounohý zabiják se sekáčky místo rukou na šesti pažích, trup stvoření vypadal jako jedna velká tlama. Takové červené bestie nakonec stály před Kudrachem tři. Bez hnutí, připraveny splnit jakýkoli rozkaz. ” Na co čekáme,” ozval se jeden z Kudrachova bojovnického doprovodu, “jdeme ty potvůrky ozkoušet proti skřetům!”

      Troll udělal další výpad, Gart nechal svého mazlíčka, aby se zakousl do ruky protivníka a pak mu dal povel se stáhnout, nepřítel začínal mít problémy svého svěřence udržet. Gart vyndal skleněnou kouli a hodil ji po hnědém trollovy, praskla a zvíře se rozkašlalo, což poskytlo dost času k uštědření pár ran do jeho hlavy. Nepřítel se pokusil zopakovat to samé, ale Gart tah odhadl a jeho troll uskočil. ” Kek, mate , mate, ” Útok přišel znenadání, Gartův troll odrazil ůtok, ale na rameni se objevila podlitina. Nepřítel dostal ránu do obličeje a měl natrhnutý ret. Pak se Gartův troll postavil na všechny čtyři ruce a ošklivě podrápal nepřítele na rukou a krku. Neš se postavil, vrhl se protivník na něho. Ruce trollů se zapletly a o Gartovu klec zacinkala hozená dýka, nepřítel se rozhodně snažil. Gart vytáhl Prokletý váček a mrštil ho po druhém trolleegovi, bohužel se váček taktéž netrefil a spadl pod nohy trollů. To oba trolly odehnalo od sebe. Gart vyndal svou vlastní dýku a když se přiblížil k hnědému trollovi, zasáhl ho s ní do obličeje. Ne do oka, ale pořezal ho. Druhá nepřátelská dýka už klecí proletěla, škrábla Garta do ucha. Dýky už oběma došli. Zápalné koření, které Gart hodil, se setkalo s řevem nepřítele a veselým tloukáním do země Gartova trolla. Rozzuřený troll začal bušit všemi čtyřmi do Gartova trolla, ale ten to tak nenechal, poručil svému ustoupit a uspávadlo se rozprsklo na rameni protivníkova trolla, bohužel ne dost blízko trolleegovi. Nepřítel zkoušel zoufalé útoky, chtěl to skončit dříve, než se jeho troll složí do spánku. Gart měl už skoro vyhráno.

      “Vemem to tudy, jo a neměň se, dokud o tom nebudu vědět,” Vrhli se na skřety před vchodem do labyrintu, hlavy a ruce létaly vzduchem, goblini nebyli problém. Horší to bylo s nusky, jejich dlouhé nohy jim dovolovaly se pohybovat velice, až nepříjemně rychle. Pár dalších šrámů zdobilo těla obou, zloděje i lykantropa. “Tak dem, nemam rád skřety, až mi dojdou síly, tak mě kousni, abych měl alespoň nějakou šanci na přežití,” Nukt se zadýchaně opřel o lví hlavu ” To nejde, já jsem Garou, ne normální vlkodlak, Garou je něco jiného než vlkodlaci, copak jsi už někdy viděl vlkodlaka s lidským tělem a vlčí hlavou, ne, vlkodlaci se mění ve vlka úplně, Garou se mění v něco mezi vlkem a člověkem,” Warnu se sesunul k zemi ” Aha, a kousnutím mě teda nenakazíš?” “Ale jo, ale spíš vzteklinou než schopností se kdykoli změnit v Garoua,” “Jo, tak dem dál. Musíme najít léčitele a Kudracha, útok už, jak se zdá, začal.”

      ” Tam, skřeti!!!!!” bojovník se vrhl mezi gobliny. “Na něééééé,” sekera se míhala, Poznamenaný pouze upíral na skřety pohled a nechával své tělo bezbolestně hořet, čímž je naháněl živoucím sekáčkům na maso v podobě vyvolávačových pomocníků. Léčitel se nenamáhal pomáhat, stráže jen občas dodělali nějakého goblina. Procházeli hladce, až moc hladce.

      Uprostřed zahrady se otevřela díra v zemi. Vyběhly desítky goblinů a orkové za nimi Nuskové běželi podél armády. Díry se postupně otevřeli všude. Až bylo na místě dost skřetů, vyšli samotní gurthové, obklopeni vyvolávači a démony. Strašný pohled byl umocňován zvuky z arény.

      “Pryč, mimo komplex, do ulic, rychle!!” “ne, musíme varovat lidi v aréně, nebo nemáme šanci.” Warnu a Nukt se setkali s léčitelovou skupinou, po krátké poradě se rozhodli vrátit pro Garta a ostatní.

      Gartovi nepříjemně rychle bilo srdce, trollové se mlátili jako blázniví. Váčky, pytlíčky a nádobky létaly sem a tam, písek již byl pokryt krví a vše se teprve rozjíždělo. Ruka nepřátelského trolla dopadla na jeho klec, vyndal balíček od gesttana a modlil se.