Vážená redakce!

Podle kvality průvodního dopisu si někteří redaktoři literárních časopisů začínají tvořit úsudek o kvalitách autora samotného. Nemusím však být redaktorem, abych začal tušit, že tento začínající spisovatel Nebulu ještě nějakou dobu nedostane.

     Vážená redakce!
     Jsem začínající spisovatel a rád bych, abyste  mi otiskli  moji první povídku. Sice mi ji odmítli už v několika  časopisech a řekli mi, že  bych měl na sobě ještě hodně pracovat,  ale já vím, že to tak není, protože oni  mi jenom závidí a nepřejí  literární slávu a úspěch, který bych si určitě svojí  povídkou  vydobyl. Vám ale, vážená redakce skvělého časopisu, plně důvěřuji,  poněvadž jste všichni hrozně poctiví a nevíte, co je to závist,  a povídku mi  otisknete. Povídku je přiložena k tomuto průvodnímu  dopisu, takže si ji můžete  přečíst, ale ještě bych vám chtěl napsat,  o čem je, abyste všechno lépe  pochopili.
     Hlavním hrdinou mé  povídky je muž jménem Beerman. Je to  superhrdina, ale nikdo o  tom neví, jenom on sám to ví, ale skrývá to. Nechce být  odhalen,  protože by to pro něj znamenalo velké potíže. Beerman je v mé povídce  vysoce kladný hrdina. Koná dobro a chrání lidi před zlem. Zosobněním  zla v mé  povídce je Abstinentman, který se vyznačuje tím, že nepije  alkohol. Na začátku  mé povídky čtenář neví, že Beerman je superhrdina,  to postupně odhalí až v  průběhu rozvíjejícího se děje.
     Beerman  je v civilním životě uklízečem v  jedné restauraci. Většinou zametá  podlahu, ale někdy také myje nádobí v kuchyni.  Majitelka restaurace  se jmenuje Pamela a Beerman je do ní tajně zamilovaný. Sice  by  mohl využít svých superschopností a znásilnit ji, ale neudělá to  protože je  kladný hrdina, ale představuje to pro něj velké morální  dilema. Řeší to  pravidelnými návštěvami u psychoterapeutky CJ,  která je tajně zamilovaná do  Beermana, ale on tomu nevěnuje pozornost,  protože je tajně zamilovaný do Pamely.  Je to vlastně takový milostný  trojúhelník, v jehož rozích jsou Beerman, Pamela a  CJ. Nikdo z  nich ale s ostatními členy trojúhelníku nespí.
     Beerman má  superoblek,  který má takovou, řekli byste, poblitou barvu. V něm v noci vychází  hájit barvy dobra. Oblek dokonale vykresluje křivky jeho vypracovaného  pivního  břichu. Beerman má u pasy úchyty na lahve s pivem. Když  se totiž napije piva,  jeho superschopnosti ještě zesílí. Proto  se mu také říká Beerman, protože “beer”  znamená anglicky “pivo”.  Beerman má anglické jméno, protože se celý příběh  odehrává v Americe.  Mezi jeho superschopnosti patří alkoholová aura, smrtící  šavle,  kterou jednou za dvě minuty může vrhnout na vzdálenost až osmadvacet  metrů, a tzv. “Velký flus” s dosahem třistajedenáct metrů, který  ale není tak  smrtící jako šavle.
     Vážená redakce, nechci vám  prozrazovat všechny  překvapivé pointy. Jenom musím dodat, že na  konci povídky se Beerman s Pamelou  vezmou a CJ se s ním také vyspí.  Abstinentman bude po zásluze potrestán pádem do  soudku s pivem.  Jeho smrt je popsána velice naturalisticky, takže by z toho  mohlo  být některým čtenářům nevolno. Ale jestli chcete, tak tuto pasáž  mohu  přepsat, aby v ní bylo méně krve, zvratků a vyhřezlých vnitřností. 
     Vážená  redakce, doufám, že se vám moje povídka bude líbit  stejně jako mně a že ji  otisknete hned v příštím čísle Vašeho  časopisu. Chci to proto, že už mám  rozepsáno druhé pokračování  Beermana, které se jmenuje Druhé Beermanovo  dobrodružství, aby  všichni pochopili, že se jedná o druhé pokračování, a to  byste  mohli otisknout v čísle přespříštím. Honorář mi pošlete složenkou  typu C  na adresu, která je uvedena na obálce. Doufám, že jeho  výše bude přiměřená  kvalitě povídky. 
     Na další spolupráci se  těší

     Ernest King Bulgakov 

     P.S. To jméno je vlastně  můj pseudonym, pod kterým bych chtěl, aby byla  moje povídka o  Beermanovi otištěna. Moje pravé jméno jsem napsal na zadní stranu  obálky, abyste ho viděli jenom vy a pošťák.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. Hm
    Hi..docela dobrý. Kdes to schrastil?
    Mno…když tento článek pročítám podruhé, tak si uvědomuji, že ona dobře zachycená naivita není zas až tak vzálena nám samotným. Já sám pozoruji jisté..jak to říci..charakterové rysy, které jsou společné nám oboum. Ještěže z naivity dětských let jednou vyrosteme ( alespoň doufám, že se tak jednou stane i u mne).
    Postskriptum: Nechápu, proč hodnotíte článek? Vždyť je to samo o sobě irelevantní..

  2. Omyl
    Eh, omlouvam se Wotane Blade, že jsem tě tímto příspěvkem uvedl v omyl. Není pravý, od začátku až do konce jsem si ho vymyslel. Měla to být jen trocha humoru, nic víc. Ale na druhou stranu… Měl jsem před asi dvěma lety možnost nahlédnout do pár dopisů lidí, kteří nakladatelství Altar nabízeli povídky či své vlastní hry. Pevně věřím, že v takové Ikarii nebo Dechu draka je to ještě horší… Docela ty redaktory lituji, že se podobnými věcmi musí prokousávat… Ale nejhorší na tom je, že když jsem posílal prvně povídku do Dechu draka, můj průvodní dopis se dosti podobal tomu od Ernesta Kinga Bulgakova. Takže jsem se měl při psaní téhle malé hříčky čím inspirovat…

  3. Re: Omyl
    Není potřeba aby byl pravý. Dležitá je jeho hodnota, která o něm vypovídá. Pto příště se snad lépe zmiň o tom, že je to vtip, ačkoliv jak říkám, u takových článků je jedno, zda-li jsou vymyšlené.

  4. Koljo, nevím čím to je, ale přesně tohle jsem četl na fóru Ikarie.net. Tos obšlehl odtamtud nebo jsi to napsal i tam?

  5. Pokračování
    Už by to chtělo to pokračování, o kterém je v dopisu řeč.Třeba bych i pomohl…

Zanechat odpověď