Hory mají oči

Varování Ministerstva zdravotnictví: Tenhle snímek smí být užit jenom v krajní nouzi sebeskličujícího šílenství. Tak pojďme šílet s galony krve, úchylností v syrové podobě a cravensko/ajovským tandemem.

V současné době není žádný filmový fanoušek, přesněji hororový fanoušek, nadšený z remaků kultovních filmů, které zastávají v historii hororové kinematografie status fenoménu. Jednou z největších osobností mezi režiséry těchto snímků je Wes Craven. Status nesmrtelného snímku získal jeho The Hills Have Eyes (Kruté oči hor, 1977).

Na druhé straně máme novopečeného režiséra Alexandra Aju, který se představil v celé své sadistické a zvrhlé kráse snímkem Noc s nabroušenou břitvou. Šlo o nenáročný, krajně relaxační krvavý slasher. Nízký rozpočet neomezil Aju, aby si nemohl dovolit ruční práci u gorefest efektů. Koneckonců i scénář byl povedený (třetí dějový zvrat vážně zamával se vším), když mu vypomohl Grégory Levasseur, začínající scénárista.

Grégory Levasseur asistoval i při novém cravenovském remaku. Zní to děsivě: dva téměř debutující režiséři/scénáristi naběhnou na kultovní film a vyřádí se na něm. Jenže když tyto pány během natáčení doprovází požehnání Wese Cravena, může to dopadnout nad očekávání.

Deficit kvalitních hororových snímků je v současné době vysoký, ba přímo extrémně vysoký. Čas od času do nich zabloudí nějaké to masíčko. Jenže co když přijdou diváci, kteří raději syrové, krvavě rudé masíčko? Konečně se dostalo do menu.

Cravenův originál pojednává o rodině, která se ztratila v poušti, od čehož se nevzdaluje ani remake. Šestičlenná rodina se dvěma německými ovčáky Kráskou a Zvířetem sjede ze správné cesty někde v Novém Mexiku. Nejenže zabloudí, ale stane se také nehoda. To vše společně s informací, že zde hraje důležitou roli kanibalismus, může nechtěně evokovat nepovedený snímek Pach Krve (Wrong Turn), ke kterému se bohužel právě teď točí pokračování. Jenže zatímco Pach krve selhal na všech frontách, film Hory mají oči má absolutní náskok.

Zabývat se příběhem je zbytečné. Mnoho lidí ho pamatuje ještě z Cravenova podání a od roku 1977 se nezměnil. Pouze některé části byly obohacené o surovější prvky. Vzpomenu snad jen to, že po nehodě se oba dospělí muži, detektiv v důchodu a pracovník v telekomunikacích, vydají hledat východisko z této bezútěšné situace, zatímco se skupinka sexuálně i sadisticky neukojených úchylných zmutovaných kanibalů (za všechno může vojenský projekt na testování bomb) vydá okouknout zboží v přívěsu.

Kvůli jménu Wese Cravena a kultovnímu statutu byl původní snímek zařazen do mainstreamového proudu, i když tam nemá co dělat. Hory mají oči není film pro každého, rozhodně to není ten typ, na který vezmete svou rodinu po výtečném nedělním obědě. Pak by ten oběd uklízeli z kina další dva dny.

Aja dává tomuto snímku vše, co si Craven ve své době nemohl dovolit. Nejen kvůli penězům, ale i kvůli úrovni tehdejší filmařské techniky. Aja se nevěnuje až přespříliš naturalistické vizualizaci sadizmu, takže žádná rozmlácená hlava za pomoci ostnatého drátu namotaného na kládě. Paradoxem je, že tenhle snímek obsahuje podobné prvky, s jakými se střetáváme u zombie filmů, např. rozervaná břišní dutina a následná konzumace vyvrhnutých vnitřností. Kvality snímku naplno ocení sadističtěji založení diváci, respektive hororoví fanoušci se značně pokřiveným a úchylným vkusem. Kvůli R ratingu musel být film ochuzen o osm minut filmové stopáže, což si však Aja nahradí na DVD s označením Director´s Cut.

Značný podíl na celkové houstnoucí atmosféře, kromě důkladné kompozice záběrů, má i kamera, hudba a v neposlední řadě střih. Střídaní vševědoucí a subjektivní kamery má efektivní dopad na diváky. V úvodních minutách je uplatněný pohled očima chlápka v biohazarďáckém obleku zkoumajícího zamořenost pouště v Novém Mexiku. A pak stačí záblesk něčí ruky… čtyři rychlé pohyby… a tři tuzí biohazarďáci.

Další složka filmu, které si divák okamžitě všimne, je hudba, jež se vymyká konvenčnímu typu hororových snímků. Už to není jedna melodie donekončena se opakující v různých variacích. Jsou za ni zodpovědní Tom Hajdu a Andy Milburn a díky nim dodává i tenhle relevantní element snímku, lidově řečeno, „koule.” V některých pasážích, zejména v úvodní, dosahuje hudba efektu, který jsme měli šanci spatřit třeba v Snyderově remaku Úsvitu mrtvých, kdy během krvežíznivé honičky posledních přeživších se zombiemi zní hudba situaci zdánlivě neadekvátní, kupříkladu country nebo znělky z obchoďáku. Jednou z takových scén je zde třeba parodie na patriotský patos.

Diváky zaujmou nejen prostřihy scén a úhly kamery během dynamických pasáží, ale i zakomponování autentických záběrů. Podobně jako ve výše vzpomínaném Úsvitu mrtvých dodávají atomové hřiby, deformované děti a embrya (v tomhle případě jde skutečně o autentické fotky defektů z Vietnamu) zimomřivý a krajně nepříjemný pocit.

Mezi herci najdeme celkem neokoukané seriálové tváře. Někteří nabrali zkušenosti i malými rolemi v blockbusterech. Big Boba hraje Ted Levine, který toho má za sebou z celé posádky nejvíce (několik dílů seriálu Monk a malé role v Evoluci, Wild Wild West, Memoirs of Geisha, Rychle a zběsile…). Dále Dan Byrd coby nebojácný synátor (Márnice, Moderní popelka a nějaké ty seriály), Emillie de Ravin (seriály) jako dcera s psychikou na dně a Aaron Stanford známý z x-meňácké série, kde hrál Pyra.

Aja se snažil o nečekané zvraty, ale ty dopadly spíše fiaskem. Kdyby se vyskytly v malé míře jako v jeho debutovém snímku, tak by se to dalo snést, jenomže když se x-krát opakují a působí absolutně nerealisticky, pokazí to zážitek z filmu. Není možné, aby jedna osoba, která byla prohozena třikrát napříč zdí, byla s ní rozmlácena dvě okna, bylo jí natlučeno jako sirotě od dvoumetrového hromotluka a půlka hlavy jí byla opakovanými údery rozdrcena, se nejméně třikrát vzepjala a povstala jako Fénix z popela s krumpáčem v ruce.

Když to vezmeme kolem a kolem, Hory mají oči je jeden z mála snímků, který vytrhne ultra-slasherové maniaky z bídy a připraví jim 107 minut krvavé zábavy. Není to žádný pseudo-slasher, na jaký si hraje Hostel, i když jsou tu opět ohrané useknuté prsty, ale horor „s koulema“ s velkým K. Jen tak pro zajímavost, Wes Craven byl inspirován mýtem o Sawney Beanově kanibalské rodině, která žila v 17. století ve Skotsku.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. no nevim ale u wrong turnu jsem se bavil podstatne vice nez u Hory maji oci. IMHO se tenhle film bere moc vazne a to tomuhle subzanru neprospiva…

  2. fakt hustý
    Tento film je největší horor který jsem vyděla.fakt hustý.Tomu se nevyrovná ani Hostel a ani pach krve

  3. Dobrej film
    Pro me asi nejlepsi horor co do krutosti a napjatosti. Scenar je jednoduchej ale opravdu sem si to uzil tak jak od hororu chci. Pach krve se mi nelibil a ani me moc nedesil.

  4. Horor jak má být
    tak tohle byl opravdu horor kde bylo vse jak má být-strach,nenávist,pomsta,napetí a hlavně smula.Bylo tam hodně neočekávaného.

  5. Horor jak má být
    tak tohle byl opravdu horor kde bylo vse jak má být-strach,nenávist,pomsta,napetí a hlavně smula.Bylo tam hodně neočekávaného.

  6. pozdrav
    je to hezké ale málo podrobné nemáte víc obrázků

Zveřejnit odpověď