Recenzenti recenzentům 2.2 – Jiří Pavlovský

Jak ses dostal k recenzování?

Jako všichni. Dostal jsem povolávák. První motostřelecký recenzentský prapor. Byli jsme cvičeni, abychom v případě války pronikli na území nepřítele a rozleptali jeho morálku ironickými recenzemi jeho bojových sil. Cvičili jsme útoky na délku hlavní jejich tanků („To je tady taková zima?“), i přípravu na důstojnou kapitulaci („Máte pravdu, máte nás na lopatkách… zvláštní, přesně to samé říkala včera v noci vaše matka.“) A pak, když jsem byl propuštěn do civilu, hledal jsem samozřejmě práci, ve které bych mohl své schopnosti uplatnit, něco z kolonky: „Hledá se sebežroutský sociopatický nerd, který umí jen kritizovat.“

Projevuje se u tebe při sledování čehokoliv „profesionální deformace“, nebo si umíš film užít jako „normální divák“?

Deformace se projevuje určitě. Ale nikoliv profesionální, ale spíš divácká. Někde jsem četl, že by člověk nad třicet let neměl psát recenze, a vřele s tím souhlasím. Čím jste starší, tím se váš vkus liší od vkusu normálního kinového diváka (tedy pokud píšete recenze na sci-fi a akci a ne na umělecké bijáky), který je tak o generaci (v mém případě už možná i o čtyři) mladší. Jsme generace, která vyrůstala na prvním Indianu Jonesovi… a píšeme pro generaci, jejíž první film byli Piráti z Karibiku. To je ta generační Macocha. Což ovšem neznamená, že bych se tím heslem hodlal řídit a s recenzováním skončil. Kdepak, budu psát, dokud nepadnu. Ať mladí parchanti trpí. To mají za to, že jsou mladší než já. (Nenávist – základní hnací motor každého správného recenzenta.)

Navíc v mládí máte na všechno naprosto ultimativní a briskní názor, ale čím jste starší, tím víc je všechno nejednoznačné. Čím jste starší, tím víc si uvědomujete, že recenzovat filmy je asi stejně smysluplné jako recenzovat ženský. Je to zhola subjektivní. Ano, je nějaká základní, době poplatná představa o kráse, ale stejně někdo prosazuje blondýny a někdo brunety, někdo má rád holky štíhlé a jiný trochu buclatější, a vždycky se najdou diváci, které rajcuje dvou set kilová beznohá trpaslice. Ale dosti o mé ženě. Pravda je taková, že každý z nás, diváci i recenzenti, má svůj zvláštní, specifický vkus a táhne za sebou i nějakou tu ideovou bagáž, která se do jeho vnímání filmů promítá. Nějaké věci, které miluje a které nenávidí. Toho se člověk nezbaví a je třeba si to uvědomovat. Naštěstí mám kliku, protože objektivně skutečně neexistuje žádný dobrý film s hipíky, takže je můžu naprosto svobodně a bez výčitek odstřelovat. Včetně Avataru. Buzny jedny stromový.

Který film jsi recenzoval nejraději a za který máš chuť poslat režiséra do pekla?

To nejsou nutně protikladné věci. Naopak, nejlépe se recenzují filmy, které můžete bezuzdně zesměšňovat. To je obvykle čtenářsky zábavné a dobře se to píše. O něco horší jsou filmy, které chcete důstojně oslavit… a ze všeho nejhorší filmy typu rychlé občerstvení, filmové hambáče, filmy, u kterých si po skončení nepamatujete ani název. To ale mluvíme o normální špatných filmech. Nikoliv o filmech ve stylu Zdeňka Trošky, což už nejsou filmy, ale nekrofilní sodomie s příchutí koprofilie.

Co podle tebe musí splňovat ideální film?

Howard Hawks prohlásil, že geniální film by měl mít aspoň tři skvělé scény a ani jednu špatnou. A kdo jsem, abych oponoval Hawksovi? Ale opět, je to stejný jako s ženskými (případně chlapy, abych oslovil i ženskou část čtenářek Fantasy Planet a Johna Barrowmana). Někdy vás přitahuje holka, u které vlastně ani nechápete, co na ní vidíte… a s filmy je to stejné.

Prozradíš něco ze svých fíglů?

Tousty před smažením lehce potřu bylinkovým máslem. Pak získávají tu správnou lahodnou příchuť. A na skvrny na omítce je nejlepší použít rostlinný olej.

Co je podle tebe nejhorší recenzentská chyba?

Recenzent by měl hodnotit film za to, co je, a ne za to, co by chtěl, aby byl. (Sakra, to je skoro werichovské… asi budu trvat na tom, abyste mě nazývali Moudrý pan Jiří.) V popředí by měl být film a ne recenzent. Neměl by bazírovat na jedné prkotině… a v ideálním případě si uvědomovat své deformace. Neměl by prozrazovat pointu filmu. A neměl by mít jiné názory než já.

A co naopak považuješ za majstrštyk?

Vystihnout podstatu filmu. Dát čtenáři jasně najevo, jestli je ten film pro něj, nebo ne. A vejít se do předepsaného počtu znaků.

Která z recenzí tvých kolegů tě zaujala nejvíc a proč?

Recenze jsou z větší části spotřební zboží, přečti a zapomeň. Já obvykle zvládnu zapomenout dřív, než přečtu… a to mluvím jen o svých recenzích. Kdybych měl vzpomínat na cizí, tak si asi vybavím staré časy Score a první herní recenzenty, ale to jsou už sentimentalitou zastřené vzpomínky, jako když naši dědové vzpomínají, jak stříleli Němce… nebo Rusy, podle toho, na které straně ti dědové bojovali nebo který se psal zrovna rok. A samozřejmě čtu pečlivě všechny recenzenty Fantasy Planet, kterých si velmi vážím a jsou to opravdu mistři ve svém oboru. Na jejich recenzích mě nejvíc fascinuje, že když točím tlačítkem myši dolů, tak jejich recenze jede nahoru. Vážně nevím, jak to dělají, ale myslím, že právě tak se pozná dobrý recenzent.