Ruku na srdce, když nějaký film získá přes pět set milionů dolarů na tržbách, k tomu přidá donedávna netradiční „animovaný“ oscarový úspěch, čekali byste pokračování? Dobrá, přiznám se, nepochyboval jsem o této nutnosti ani já.
Avšak čím víc se pokračování přibližovalo k našim plátnům, získával jsem na nejistotě. Všichni dobře víme, jak to se sequely bývá. V hlavě se mi honila hlavně otázka, jak můžou překonat film, který mi je natolik milý, že dodnes ignoruji všechny zastánce „Ledových Nemů“  Navíc jsem před shlédnutím filmu zřel jednu recenzičku, která nepěla zrovna „ódy na radost“ nad tímto počinem.

Naštěstí jsem chlap co z boja neutíká (jak tvrdí známý tuzemský písničkář) a s chutí jsem se zakousl do nabídnutého sousta….

Shrek a Fiona tráví spokojeně své líbánky, které přímo navazují na závěrečnou scénu původního dílu. Ač vše nasvědčovalo, že budou žít hnusně až do smrti, objevil se nový problém na obzoru. Spanilá princezna Fiona totiž obdržela pozvání svých rodičů, aby přijela na svatební bál se svým zachráncem – princem Krasoňem. I přes nepřesnost minulých událostí Shrek nedokáže ženušku přesvědčit, aby nikam neodjížděli. Na cestě za neočekávaným dobrodružstvím (a velkou plesovou žranicí) samozřejmě nesmí chybět věrný společník Oslík, čímž jednoduše navodí tvůrci atmosféru předešlého dílu.

Ať už to Shrek říkal či ne, rodiče nejsou zrovna nadšeni z půvabu svého zetě a stálé podoby milované dcerky. Netrvá dlouho a kvůli menším obchodním záležitostem se Shrek nachází na seznamu známého lovce zlobrů – Kocoura v botách.

Na vrub příběhu zde jde první věc, čímž je přílišně rychlé přátelství mezi vrahem a kořistí. Později to však vykompenzuje několik zajímavých zvratů a tak se můžete těšit na Shrekovu lidskou podobu, Pinochiovy kalhotky a obří sušenku zamíchanou do kolotoče šílených událostí…

Jak jsme všichni jistě pochopili, neležel před tvůrci filmu lehký úkol, když se rozhodli rozhýbat ukončený příběh… Musím před nimi však smeknout „kocourův“ klobouk, jelikož se domnívám, že odvedli, až na chvilkové hluché místo, skutečný „majstrštik.“

Naštěstí nebyl Shrek nikdy vystavěn na silném příběhu, ale samotné formě, jakou byl podán. Mnoho trefných gagů a neotřepaných parodií (první pětiminutovka jimi opravdu nikterak nešetří), je pravý důvod úspěchu filmu. Nezapomenutelným zážitkem se pro vás jistě stane shlédnutí starověkého Hollywoodu, který je do nejmenších detailů inspirován skutečnou „továrnou na sny“.

Položme si jednoduchou otázku, čeho je v každém pokračování více? Správně Pepíčku – sednout a za pět… Všeho! Shrek 2 přináší mnohem více zábavy, o vizuální stránce nemluvě, ale navíc přichází i nové postavy, které celku přidávají patřičnou „šťávu“. A nemyslím tím teď jen impozantního Kocoura v botách (ty jeho očička mě vždycky dojmou), ale třeba i kmotřičku vílu či již zmiňovaného Prince Krasoně.

Druhá chybička, která se zde krystalizuje, tak žel zůstává český dabing, na který narazíte při návštěvě většiny kin. Nechci jej nikterak odsuzovat, avšak hvězdné obsazení Shrek (Mike Mayers), Oslík (Eddie Murphy) či Koucour v botách (Antonio Banderas) obohacuje již tak kvalitní charaktery o „zvukovou duši.“

Hlavním táhlem příběhů o Shrekovi i nadále zůstává snaha vymanit se z tradičních pohádkových postupů. Odlišnými postupy se stává filmem pro širokou škálu diváků a přitom nezapomíná na nutné morální ponaučení, které prosakuje na povrch nenásilnou formou.

Posledním, ne však nejhorším, aspektem nového Shreka setrvává hudba. Každý ze songů skvěle zaujímá své místo v patřičné scéně a dodává „dvojce“ dynamičtější rytmus, který nahrává smršti vtipů a rychlému postupu ke znovu prozpívanému konci…

Nabitější, pružnější a kompaktnější, avšak jen pokračování. Shrek 2 se stává prvním vrcholem tohoto léta, a i když mnohými zůstane vždy nedoceněn, osobně se k němu bude rád vracet. V mém „filmovém srdci“ zůstane hnedle po boku prvního dílu. Žel, za to jedno hluché místo musel jít jeden bodík dolů…