Umučení Krista

Poprvé jsem se při psaní recenze nemusel bát, že bych prozradil příliš mnoho z děje. Legenda o Ježíšovi je natolik rozšířená, že s tím počítá i film samotný. Stojí naturalisticky zpracované mučení jedné z největších lidských ikon, při kterém již zemřeli na infarkt dva lidé, za zhlédnutí, nebo je lepší uchovat si vlastní představu o hloubce utrpení člověka, který se vlastně obětoval pro nás všechny?

Umučení Krista zobrazuje hlavně posledních dvanáct hodin života Ježíše – ostatně proto i ten název. Děj tedy příliš bohatý není, jde hlavně o Jidášovu zradu, bičování Ježíše a jeho ukřižování. Očekávat další historický velkofilm by nutně přineslo značné zklamání, ani příběhové drama se nekoná. Jestli má vůbec smysl hledat nějaké žánrové zařazení, nebál bych se Umučení Krista označit za horor. Spíše než o typickou dějovou linku se jedná spíše o sled dlouhých scén, které často pateticky až kýčovitě prodlužují zpomalené záběry. Pozornost režiséra se věnuje hlavně samotnému Kristovu utrpení a bolesti, zvláště v druhé polovině se jen málokdy kamera odvrátí, aby se zaměřila na cokoliv jiného. Výborně působí několik prostřihů, které se vracejí v Kristově životě nazpět – tyto flashbacky tvoří někdy opravdu originální paralely či naopak akcentované protiklady toho, co Ježíš během svých posledních hodin zažil. Rozhodně však nepředstavují jeho život jako celek – ani jeho narození, ani jeho učení, ani zázraky, zkrátka nic. Tento záměr však s sebou nese příliš velká úskalí, která se filmařům nepodařilo překonat. I když se ozývají nadšené ohlasy o síle příběhu a rozsahu škály emocí, dovolím si tvrdit, že většina pocitů nepochází z filmu jako takového, ale spíše z obecného povědomí o Kristovi. Proto Umučení Krista doporučuji hlavně věřícím, kteří o tom všem vědí více než běžný ateista. Ten se bohužel setká s několika scénami, které prostě nemůže pochopit, pokud o legendě nemá dostatek informací již před příchodem do kina. Nejsou totiž v příběhu dostatečně ukotvené, vysvětlené, motivované.

Bereme-li snímek z čistě filmařského hlediska a zapomeneme-li na to, že o Ježíšovi něco víme, zůstane před námi pouze z neznámého kontextu vytržený zlomek příběhu, v němž se některé postavy sadisticky vyžívají v ubíjení člověka, zatímco se kolem točí spousta postav, které s ním soucítí. O nich se toho příliš nedozvíme a těžko můžeme vydedukovat, co je vede k jejich počínání, pokud nám nestačí několik hlubokých myšlenek (odhadem tři), které tento člověk stihne pronést. Paradoxně jsou však pasáže o vedlejších postavách zajímavější, protože hlavní hrdina se po většinu času topí ve vlastní krvi, což se chtě nechtě stává stereotypním. Gradace utrpení hrdiny není nosná pro nezaujatého diváka. Jediná upřímná emoce, která se na nás valí, je naprosté znechucení. Objeví-li se v divákovi soucit, pak je shodný například s tím, který v nás vyvolá drastická potyčka neznámých lidí na ulici.

Doufám, že se mi podařilo dostatečně vyjádřit, že tento snímek ani za klasický film nemůže být považován. Protože všechny ty přepjaté emoce, na kterých se mnoho diváků shodlo, pochází ze znalosti legendy jako celku – teprve když si uvědomíme dostatečně celou váhu veškerého Kristova počínání, což scénář téměř bez výjimky vypouští, pocítíme ve správnou chvíli zlobu, jindy hořkost, upřímný soucit a tak dále… Měl-li být tento snímek pouze rozpohybovanou ilustrací Nového zákona, akcentující krvavé utrpení Ježíše, pak svůj účel splnil dokonale. Ale za kvalitní film se zdráhám Umučení Krista označit. Výsledek na mě působí, že pro napsání děje posloužila více série čtrnácti obrazů Křížové cesty, která visí v každém kostele, než bible samotná. Přítomný je sice dostatek silných momentů i co se myšlenek týče (notoricky známé hlášky z bible), příjemné jsou odsýpající rozhovory a najdou se také filmařské nápady, ale film jako takový je neúplný konstrukt, určený hlavně pro zasvěcené. Jen za pomoci jejich vlastní víry působí sugestivně a dojímavě.

Zpodobnění Ježíšovy bolesti je opravdu značně naturalistické – okované důtky v detailních záběrech vykusují maso ze zad, hřeby se v proudu krve noří skrz končetiny, postava většinu času vypadá jako mleté maso… Je však vyzdvižení tohoto aspektu šťastný záměr? Přece jenom, bible se k Ježíšově tělesné bolesti vyjadřuje minimálně, důležitější se jeví bolest duševní. Nebýt toho, že se Kristus modlí za duše svých trýznitelů, bylo by všechno to nekonečné zobrazení jeho utrpení jen prvoplánovým krvákem. Jinými slovy, zkuste natočit celovečerák, kde brutálně umlátíte člověka, o kterém ostatní tvrdí, že je nevinný. Bude to stačit? Nebo vás všichni zavrhnou? Gibson má to štěstí, že Umučení Krista je ilustrací notoricky známého příběhu. A tato ilustrace je pro vás o to horší, čím méně toho o Kristovi víte, a naopak. Scénář se nesnaží nic vysvětlovat nebo dokonce na nějaký problém nahlížet z vlastního pohledu. Pokud bereme jako novinku vložení flashbacků, které mají vyjadřovat, na co asi Kristus zrovna v nejtěžších chvílích myslel, zbývá nám už jen jedna jediná novinka. Tou je personifikovaný ďábel, který se však svou poslední scénou shodí takovým způsobem, že přestává být jeho existence na plátně přínosem.

Asi mi nepřísluší vyjadřovat se k názorům, že toto téma uráží židy, protože je zobrazuje ve špatném světle. Všechny výbojné argumenty se však dají lehko vyvrátit. Ve filmu nenajdeme nic, co by neobsahovala evangelia sama. Judaismus a křesťanství byly konkurenční víry, tak se není co divit, že zde nejsou židi zobrazeni v dobrém světle. Problém rozhodně nepramení ze scénáře, ale z podstaty obou náboženství.

K technické stránce věci nemám výhrady. Herci hrají v rámci možností výborně, kamera a hudba jsou výtečné. Jako velmi šťastné vidím řešení, že postavy mluví výhradně aramejsky či latinsky, čímž se ilustrace bible ještě více zostří (a snaha o realistické vylíčení událostí potvrdí). Tento riskantní krok je obdivuhodný a dává jednoznačně najevo, že Gibson (který natáčení financoval z vlastních prostředků!) k projektu přistupoval z lásky a vlastní víry, nikoliv z komerčních důvodů.

Ač mám k Umučení Krista celou řadu výhrad, přesto návštěvu kina spíše doporučuji. Sice je zjevně určeno věřícím, a zároveň těm, kteří do kina běžně nechodí a mají být novým pojetím šokováni, může však být přínosné i pro ateisty. Jen bych doporučil alespoň základní znalosti, trochu shovívavosti, trpělivost nad zdlouhavými scénami a slitování s těmi kýčovitými. Snímek se vám může odvděčit silným zážitkem, ale pouze v případě, když si Kristovo tělesné utrpení sami doplníte podtextem, který je zde naznačen jen letmo, a projevíte touhu vžít se do jeho situace. Gibson těží pouze z toho, že si může dovolit (toť otázka) u takhle známého příběhu neříct vše podstatné, protože to bylo již řečeno jinde. Ale to z Umučení Krista rozhodně výborný film dělat nemůže.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. Tahle recenze se mi líbí… Skoro mám dojem, že je ze všech, co se mi dostaly do ruky, nejvýstižnější 🙂

  2. Jazyky
    Tvůrcům se podařilo totální faux pas v podobě latinské mluvy! Slavná věta Ecce Homo (hle, člověk) se tu říká jako italsky (“eče”) a nikdo kdo zná klasickou latinu to nemůže zbaštit. Takže i v tomhle ohledu tvůrci selhali..ale lze se tomu divit?

  3. To Noira
    Pardon, oni nemluví klasickou, ale hovorovou latinou, která měla poněkud odlišnou výslovnost.Navíc konkrétně věta Ecce Homo (běžně překládaná “(Ej)hle člověk”, která ve skutečnosti znamená “Tady je (ten chlapík)” nebo “Tady ho máte”) je vyslovená Pilátem, jehož představuje bulharský herec, který se svého rodného přízvuku nezbavil 🙂

  4. . . .
    … tato recenze se mi četla opravdu výtečně, ale zarazily mě v ní dvě věty.. pokud není autor recenze psychologem.., opravdu netuším, jak přišel na to, že znechucení je jediná upřímná emoce, kterou divák během filmu pocítí.. tím chtěl autor mluvit za všechny diváky.. nebo sám za sebe jako za představitele jednoho z nich?? a to samé mě napadá o té následující věte se soucitem…, že má být stejný jako u potyčky dvou cizích lidí na ulici??? třeba jsem si tyto dvě věty v rámci celého kontextu článku špatně vysvětlil.., káždopádně jim nerozumím…

  5. to Noira
    Nad tou latinou bych přivřel oči. Pilát možná latinsky mluvil, ale podle historiků byla Judaje v prvním století okupována římským vojskem tvořeným řeckými legiemi. Takže řadoví vojáci by stejně asi mluvili spíš řecky.

  6. Nesouhlas…
    Ahoj a díky, že jsi mne na tu recenzi upozornil. Už včera jsem ti říkal, že s ní asi nebudu souhlasit. Po přečtení se to jen potvrzuje. Jak napsal kdosi výše, skutečně v mnoha momentech mluvíš “za všechny”, ale jde především o tvé velmi subjektivní pocity. Ano, uznávám, že ten film dá rozhodně více věřícímu. Ano, je pravdou, že je spíše “ilustrací” k obecně známému příběhu. Ale je to špatně? Ten film, a je to Film s velkým F a v pravém slova smyslu, funguje. Funguje dokonale. Je mi naprosto jedno, jestli ty emoce pramení z mé znalosti legendy, kterou dokázal perfektně vytáhnout na povrch a oživit. Prostě tam jsou a to mi stačí. A neodpustím si ještě cut&paste toho, co jsem již dříve psal na CSFD…—„Nejsem věřící. Křesťanství mi nevadí, ale co se církve jako instituce týče, tak mám dost vyhraněný názor. Ale tohle je web o filmech. Když člověk dokouká The Passion of the Christ, oddechne si. Zhluboka. Tak nějak ve smyslu “skončilo to, díky bohu…”. Pak si zapne zprávy a zjistí, že zrovna běží pokračování… The Passion je film minimálně výjimečný. Vřele nedoporučuji slapším povahám. Děj je jasný, žádná zásadní zápletky co by bylo nutné dlouho řešit. Zpracování poměrně dost neuvěřitelně. Nabité emocemi, naturalistické. Film má takový zvláštní feeling (omlouvám se, ale už dlouho se snažím najít jednoslovný český výraz co by vyjádřil to samé a nedaří se)… často jsem měl pocit, že sleduji spíše než film divadelní hru. A tři čtvrtiny filmu možná budou na někoho působit jako prvních dvacet minut Zachraňte vojína Ryana roztažených na mnohem delší úsek. Technicky tomu nejde skoro nic vytknout, možná na můj vkus moc zpomalených záběrů. Nejsou samoúčelné, ale je jich prostě moc. O hudbě už jsem psal jinde, společně s obrazem poměrně silná kombinace. Herci odvádějí skvělou práci, o moc přesvěčivěji asi hrát nemohou. Některé momenty toho filmu člověk asi hned tak z paměti nevymaže. Mel Gibson natočil Film s velkým F. Pokud by v životě neudělal nic jiného, tímhe se do dějin kinematografie rozhodně zapíše. Pro křesťana povinnost (však už jich mají tak dost ), pro ostatní velmi doporučeno. Jen jedna drobnůstka mi tam hodně vadila, snad neprozradím moc, stejně víte, jako to dopadne. Bohužel film nekončí Kristovou smrtí, ale jeho zmrtvýchvstáním. Je to jen pár vteřin, ale docela mi to pokazilo závěrečný dojem. Celá scéna, bohužel výrazně i hudebně, dost připomíná Terminátora. Snad mne za to neukamenujete…“

  7. Film je silně kontroverzní záležitost, očekávám, že se mnou bude hodně diváků nesouhlasit. (Překvapila mě však recenze v Premiéře, kde recenzentka mluví o stejných nedostatcích, ale je ještě kritičtější. Hodnocení dala 2/5.)

  8. Mezi námi, recenze se vždycky lišily podle individuálního vkusu, ale pokud trochu sledujete filmové dění, setkáte se v poslední (?) době s tak proichůdnými recenzemi i jednotlivými názory, až z toho jde jednomu hlava kolem. Nepřipadlo mi, že recenze na FP je tak jednoznačně odsuzující, jako byla ta v Premiere, která byla možná až moc tvrdá.Souhlas by patřil recenzi v Cinemě, kde se říká na závěr: není důležité, kolik bodů tenhle film (Pašije) dostane, ale kolik si toho z něj odnesete – a to je naprosto individuální.

  9. Ano, ale tuhle větu by si měl říct každý čtenář po přečtení jakékoliv recenze.

  10. Re: Jazyky
    musím tě opravit, odborníku na jazyky. to čemu se dnes říká klasická latina je ve skutečnosti hovorová latina 4 a 5. stol. n.l., takže každý kdo není úplně mimo mísu jako ty ví, že latina 1 stol n.l. se vyslovovala jinak. Takže je možné, že slavné ecce se v té době vyslovilo jako eče.(mimochodem “eče” italská výslovnost také není)

  11. Eče určitě není aramejsky 🙂 Souhlasím s Markem, a skoro se trefil Kamil (dnešní “klasická” je hovorová z konce starověku, ale hovorová z počátku 1. století je – klasická??? :-))Jen tak na okraj uvádím, že se u nás kdysi objevila humorná časovka o tom, jak současník z druhé půlky 20. století skončil v Římě období konce republiky, a třebaže maturoval z latiny, nerozuměl jejich výslovnosti – :-))))

  12. Dneska se objevuje pár šílenců, kteří si myslí, že vědí, jak se latina vyslovovala v té době, ale jejich poznatky se občas dost liší. Nicméně se znalci shodují na tom, že tak, jak se ji dnes učíme my, se možná vlastně nevyslovovala nikdy.

  13. Recenze
    Recenze je super vystihuje přesně Gibsnův přístup k filmu jako katolíka. A ne nikoliv jako komerčního režiséra.

  14. …silné emoce…..
    Ať si kdo říká co chce, je to velmi silný film. Znalost příběhu je samozřejmě nutná. Docela bych si dovedl představit takto udělaný film…bez jediného slova…jen s monumentální orchestrální hudbou…ale to by bylo asi příliš nestravitelné…

  15. recenzent
    “Ve filmu nenajdeme nic, co by neobsahovala evangelia sama.”…Film nevychazi z evangelii, ale ze stredovekych pasijovych her. V zadnem evangeliu neni napriklad takto popsano muceni, dokonce tam neni ani zminka o dablu ci peklu!!! “Judaismus a křesťanství byly konkurenční víry, tak se není co divit, že zde nejsou židi zobrazeni v dobrém světle.”… to tak neni pravda, v te dobe slo o reformaci judaismu. Urcene samozrejme zidum. Ani narod vyvoleny vsak boziho syna nepoznal, tak sel na kriz(joo, nemel se chlapec vydavat za boha). Vira je svine.(recka)

  16. Ano, to je pravda. Myslel jsem to ale ve vztahu k antisemitismu.

  17. Ja sice v boha nevěřim,ale nebyl Ježíš než ho pokřtili taky Žid??Je to bordel.

  18. víra
    Mám ráda Ježíše Krista a proto se mi líbí ten film. Chtěla bych udělat strýnku s pomocí pro nevěřící lidi a neslyšeli o něm od rodičů. Je mi líto, že se zříkají Boha a všeho co se stalo.

Zveřejnit odpověď