Reflexe knižních podstromečkových nadílek v krátkém ohlédnutí.
 |
Každý to zná a kdo ne, ten pozná. Jak člověk dospívá, svět se mění, zmenšuje se a zrychluje a způsobuje tím vývoj lidských očekávání, postojů a vidění svého okolí. Vánoce jsou toho jasným důkazem. Mění se způsob, jakým na ně nahlížíte i co pro vás představují (Dárky!/Pohoda!). Mění se též profilace darovaných a obdržených darů. Kategorie „to chci“ se postupně transformuje na „to potřebuju“, až na konečné „je to jedno, radost mi udělá samotný zájem a snaha a skutečnost, že jsme se všichni sešli v klidu a pokoji“. Já osobně se nacházím v té prostřední.
Dříve jsem také dostával mnohem více knih, než jsem si jich u Ježíška objednal, tento nepoměr se však stihl otočit. Vysvětlení je nasnadě (nehledě na fakt, že jsem jako drobátko mnoho dárků osobně nenakupoval) – knih mám dnes tolik, že mají ostatní za zbytečné moji knihovnu rozšiřovat, a zároveň dávám nejbližším rád ty knihy, které bych si rád přečetl sám, takže budu mít kde si je pak vypůjčit.
Jedna věc se však nemění a pravděpodobně ani nikdy nezmění – ona kolosální radost z těch knih, které jsem dostal, přestože při jejich počtu v mém vlastnictví je jasné, že je nestihnu přečíst do konce svého příštího života.
Jako mládě jsem měl takový rituál, opakovaný vždy na Boží hod: shromáždil jsem své nové milované knihy do jednoho místa v dětském pokoji, kde následně započalo jejich (někdy i několikahodinové, což s odstupem času nechápu) třídění. Nejprve podle velikosti, ty velké dělaly základnu menším, výsledek vypadal jako minibabylonská věž z papíru a příběhů. Následovalo dělení podle jmen autorů či titulů, výsledný typ uspořádání byl však nakonec vždy totožný: seřadil jsem knihy podle míry natěšenosti na ně, podle pořadí, v jakém je budu číst – do té na vrcholu jsem se většinou týž den pustil.
Tento zvyk přežil až do současnosti, avšak se dvěma rozdíly: dnes knihy roztřídím rovnou podle posledního klíče, abych se ještě tentýž den pustil (či vrátil) do čtení školních skript. Snad na onu nejočekávanější bude čas už během ledna.
Josef Horký (zástupce šéfredaktorky)
josef.horky@fantasyplanet.cz
