Kniha měsíce září

Hádat se o to, která kniha je nejlepší, to je pro nás fanoušky národní sport. Kam se hrabe fotbal a sex. Proto jsme odvážně v redakci posedali a pomocí břitkých argumentů, poměřování eg a hrubého násilí rokovali, která kniha nás v září zaujala nejvíce…

Wegner

Stačí jediný pohled na stránku FP, a je jasné, že vítězem se stal Robert M. Wegner se svou druhou knihou příběhů z meekhánského pohraničí. při té příležitosti jsme oslovili několik angažovaných ne tak úplně normálních čtenářů… Než jim ovšem dáme slovo, nejprve několik slov k našim plánům.

Knihu měsíce budeme vyhlašovat každý měsíc. Bude zajímavé sledovat, jak se náš zprůměrovaný hlas lidu poměří s pravidelnými žebříčky na konci roku. Hlavně si však myslíme, že některé knihy si zaslouží vyzdvihnout nad rámec běžných recenzí. Naše hlasování si přitom neklade za cíl vyhlásit nejlepší knihu měsíce… Pro náš hlas je samozřejmě kvalita důležitá, ale stejně tak se můžeme nechat ošálit očekáváním, podlehnout překvapení nečekaného nebo nostalgii – nebo prostě zvedneme palec pro knihu, kterou jsme ještě nečetli, ale která nás rozechvívá už jen svou existencí a tím, jak se na ni těšíme…

Vybírat přitom budeme podle měsíčních přehledů zde na FP. Jsme si vědomi skutečnosti, že tento přehled nemusí být vždy, především při přelomech měsíců, nezpochybnitelnou autoritou. Nicméně, jedná se o náš měsíční přehled a zůstaneme mu tedy věrní.

No a pokud by vás zajímalo, jaké tituly Wegner porazil, tak tyto:

Mike Resnick:** Santiago – Mýtus daleké budoucnosti** (2 hlasy)

Michael Bronec (ed.): Legendy – Prokleté knihovny (2 hlasy)

a dva pomatenci, konkrétně Vojta Rabyniuk a jeden z jeho nohsledů, se pokusili o sabotáž a protežovali komiks Americký upír 2

Nicméně vítězem se stal již zmíněný Wegner, protože…

WOJTA BĚHOUNEK (časopis Pevnost):

Nápadité povídky, nekomplikované dějové linie, skvělé postavy, spousta chlapských emocí, bravurně zvládnutá mentalita různorodých národů, srozumitelná psychologie postav a hrdinství ignorující překážky. To jsou hlavní důvody proč je pro mě Robert M. Wegner momentálně jedničkou na poli hrdinské fantasy.

MARTIN ŠUST (nakladatelství Laser Books):

Wegner dokázal vytvořit ideální kompromis mezi povídkou a románem. Využívá přitom četná klišé klasické fantasy, aniž by jim podléhal, s mistrovstvím ostříleného veterána. V pozadí příběhů o cti a odvaze, což nemusí být nutně jen prázdné pojmy, přitom nenápadně splétá nitky něčeho většího a dráždí tak čtenářovu fantazii. Tahle fantasy umí jednoduše uhranout a nepustí. Nepustí!

BORIS HOKR (redaktor Fantasy Planet):

V záplavě knih přirovnávaných tu k Martinově Hře o trůny, tu k Eriksonově Malazské knize padlých, se Wegner trochu ztrácí. Ale pokud je někdo Eriksonovým žákem, v tom nejlepším slova smyslu, je to právě on. V první knize jen naznačil své možnosti, ve druhé už je jen ležérně potvrdil. Důkaz? Na dovolené jsem plynule přešel z Eriksona do Wegnera a v podstatě jsem si musel připomínat, že teď čtu toho nadaného Poláka… Skvělá práce.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

22 komentářů

  1. Jsem alergický na sloveso “protěžovat”. Nechcete ještě jednou zvážit variantu bez e s nabodeníčkem?

  2. Cecilovi a ff: Ale no tak. Nač tak silná slova? Já se tou představou, kterak “Rabyniuk a jeho nohsled” kutají štolu naštorc komiksem (neboť nic jiného ta věta znamenat nemůže), kochám už od rána…

  3. Protěžovat x protežovat
    Zrovna tady si nejsem moc jistá, jestli přece jen neprotežovat tvar protěžovat, vzhledem k tomu, jak je jím naše populace promořena. Ale je docela možné, že redakci slovo přepsaly automatické opravy ve Wordu.

    Ke knížce – Wegner je docela úchyl. Možná, že jsem si ke čtení jeho první knihy vybrala špatný okamžik (pár dní před porodem), protože hned první povídka Horalova čest (ze Sekera a skála, meč a žár) mě totálně odrovnala. Představa kanibalů, kteří čekají, až žena v díře plné sraček porodí dítě, aby ho mohli sežrat, to na mě bylo příliš. To mi řekněte, jaký chorý mozek tohle vymyslí …

  4. Už to tu bylo stokrát, ale přeci jen…

    PROTEŽOVAT

    S protekcí většina z nás problém nemá. S protežováním už je to horší. Instinkt nám napovídá, že zvýhodnit někoho znamená dát mu větší váhu, tíhu, a tedy ho protížit. A protěžování je na světě. Nebohé francouzské protéger, které dalo slovu původ, se tak marně hlásí o svá práva. A přece právě protežování, stejně jako protektorát, protekce, jsou jeho dětmi.

    A zdroj: http://zpravy.ihned.cz/c1-57681590-exekvovat-protezovat-a-dalsi-chytaky-trinact-slov-na-nichz-uklouznete

  5. Já jsem se teda ještě k tomuhle Wegnerovi nedostal, ale určitě se těším hodně. První díl mě nadchnul jak dlouho nic a směle se zařadil po bok GRRM a Abercrombieho. Doufám, že neskončí jako Sapkowski s pentalogií a ukočíruje to. Po první knize mu věřím – ale je pravda, že Sapkowski to taky posral až nakonec 🙂

    to Gaba: jo, asi to nebylo úplně dobře zvolený načasování, odhaduju, že v téhle době by ti nesedla ani Gaimanova a Pratchettova Dobrá znamení – rozhodně bych ale polemizoval s tím, jestli je Wegner úchyl. Podle mě spíš jen realista, pokud chceš úchyla, sáhni po Goodkindovi a poznáš rozdíl 🙂 Popravdě, sám si tuhle scénu už ani nevybavuju, naroudíl od jiných. Pokud jsi to kvůli tomu třeba nedočetla, radím dej Wegnerovi druhou šanci.

  6. Wegner
    Proč je Goodkind úchyl? Kvůli tomu dominám a mučení? Tohle se mnou absolutně nehlo (ale je fakt, že jsem Meč pravdy před pár lety prodala a na další díly rezignovala).
    Wegnera jsem opravdu nedočetla – i když už jsem byla za půlkou knihy, a další povídky se mi líbily, pořád mě strašila představa matky, která své novorozeně uškrtí pupeční šňůrou, utopí ve sračkách a pak ještě tři dny předstírá, že neporodila, aby bylo děťátko pro kanibaly nepoživatelné. Zmíněnou scénou se pro mě Wegner postavil po bok Bacigalupiho a jeho Popkomanda. Hnusná, naturalistická, prvoplánová nechutnost. Třeba G.R.R. Martin taky zabíjí miminka, ale nikdy ne samoúčelně, aby šokoval. Netvrdím, že jsou to špatní spisovatelé, jen mě naprosto znechutili. Zabíjet děti je hrozně laciné. Chápu, že chlapi takový problém mít nebudou. Možná dám Wegnerovi ještě šanci (až přestanu kojit 🙂 )

  7. Souhlas s Gabou, od narození dcery to mám podobně, samoúčelným brutalitám se vyhýbám…

  8. Ona je ale otázka, zda šlo o samoúčelnou brutalitu, dle mýho ne…

  9. Musím říct, že Wegner mi přijde poněkud křečovitý a neoriginální. Na Sapkowského rozhodně nemá, a nemá ani na některé jiné současné polské autory fantastiky.

  10. Protežování protěžování
    Vono si nedělejte legrace ono aby sme mohli protežovat comicsy tak se musíme protěžovat skrze ostatní :)))
    Jinak ad Wegner ještě sem neměl tu čest a asi dlouho mít nebudu, protože kromě recenzních věcí čtu hlavně Páně Eriksona, ale sand si na něj čas co nejdřív udělám 🙂

  11. Serte na protěžování nebo protežování, to je fuk. Podstatné je,že tato kniha je výborná, děj mě absolutně pohltil, těším se na další díl!!!!

  12. Wegner
    Půjčila jsem si v knihovně Šíp a vítr, dýka a moře, takže by bylo dobré přečíst nejprve 1. díl, a proto přestávám kojit 🙂
    Právě čtu Mapu času, je to super čtení, jenom teď mám další nechutnost před očima a jen tak se jí nezbavím. Chtěla jsem se podívat, jak vypadala Mary Kelly (poslední oběť Jacka Rozparovače, do níž je zamilován jeden z hrdinů knihy), ale místo jejího portrétu mi Google vyhodil fotky z místa činu, a já na to zírala dobrou minutu, než mi došlo, na co se dívám. Jak můžou být takové fotky běžně dostupné? Je pravda, že proti tomu, co dokáže provést jedna lidská bytost jiné ve skutečnosti, to nemůže žádný spisovatel trumfnout.
    Pavlovi: Které polské autory máš na mysli? Vyšli v češtině?

  13. Třeba Jaroslaw Grzedowicz, tomu v češtině vyšel román Pán ledové zahrady. Výborný je taky Artur Baniewicz, tomu ale v češtině nic nevyšlo.

  14. Pavlovi
    Pána ledové zahrady mám samozřejmě přečteného, všechny tři díly, a netrpělivě čekám na čtvrtý. Četla jsem i Popel a prach, taky moc příjemné čtení. Mně se Grzędowicz líbí víc než Wegner, to rozhodně, ale 4. díl vychází díl až 29. listopadu, a do té doby vezmu zavděk křečovitým a neoriginálním Wegnerem (pokud mně zase neznechutí nějakou explicitně popsanou násilnou scénou)

  15. Taky Vám to přijde jako když Wegner napíše podle sebe tak jednu dvě povídky a pak už jen kopíruje Eriksona nebo mám ten pocit jen já ? Jinak, první část povídek (vojsko jako kolektivní hrdina) je super, druhá je nuda snad ještě větší než epizody s Karsou Orlongem nebo jak se jmenoval a ten je tedy na Eriksonovi nejnudnější 🙂

  16. Gabě
    Jestli rozumíš polsky zkus audioknihu v originále. Pán ledového zahrady je jako audiokniha k dispozici celý …a samozřejmě i další autoři.

  17. Pavlovi
    Tak na audioknihy nemám trpělivost, navíc tam není ten požitek z četby. A polsky sice něco málo rozumím (sledovali jsme jako děti polské Wieczorynky a v práci jsem se polských knih také něco nakatalogizovala), ale přesto bych knihu v originále nezvládla.

  18. Toto je mimochodom skvelý nápad – tipy na nové knihy. Prosím, pokračujte každý mesiac!!

Zanechat odpověď