Sladký proces tvoření

Jejich proces tvorby je dozajista na míle vzdálen tomu nadšeně-amatérskému, který je důvěrně známý nám ostatním. (Přidá-li někdo z nich svůj náhled na téma v komentáři, jenom dobře.) Během dní (a nocí, k nimž se dostaneme dále v textu) střádat nápady, poté zasednout a pouhým, zdánlivě ubíjejícně monotónním ťukáním do klávesnice tvořit světy, (nejen) lidské osudy a peripetie v podstatě z ničeho. Není přesně tenhle moment tím nejkrásnějším důkazem lidské výjimečnosti? Moment, díky němuž existují nebeské symfonie Beethovenovy, moment, v němž ožily fantazie Georgese Meliése, Leonarda Da Vinciho, Michelangela Buonarottiho, Johna R. R. Tolkiena, Karla Zemana a houfů dalších.

Líbání múz, chytání básnických střev, říkejte si tomu, jak chcete. Imaginace je božská. Veliký Albert Einstein prý prohlásil, že: „Imaginace je důležitější než vědění. Vědění je limitované.“

Kolik z vás se ke mně přidá v názoru, že nejvíce inspirace přichází v noci, když člověk zalehne na kutě? Jako by magie noci pronikala do pórů těla, doputovala dovnitř lebky a tam spustila ten stroj plný ozubených koleček, která poté cvakají a cvakají – někdy se dokonce ani nedá usnout. Povinností je mít při stole jakýkoliv papír, zápisníček, zkrátka cokoliv, nač inspiraci zanesete, protože, co si budeme nalhávat, paměť je nevěrná hampejznice. A bude to jenom horší.

Nechci vám samozřejmě radit, jak tvořit, na to se necítím dostatečně kompetentní. Ale jistě mi dáte za pravdu, že v momentě, kdy dílo dokončíte (což je výrazně těžší, než by se mohlo zdát; několik mých nedokončených povídek, románů či písní by mohlo povídat), vás naplní pocit blaženosti a uspokojení. Jistě, dejte tomu dva týdny, přečtěte dílo ještě jednou a schválně, kolika z vás blaženost zůstane. Přesto je chvíle dokončení nevýslovně sladká.

Jaký je váš další postup? Chlubíte se svým dílem, nebo jej introvertně a ostýchavě zamknete a raději nesdílíte? Doufáte, že bude jednou samo objeveno? Nebo naopak obesíláte přátele a známé, posléze literární soutěže či snad rovnou nakladatelství?

Upřímně, tento úvodník je ze všech tím nejvypočítavějším. Vznikl totiž proto, abych se mohl pochlubit. Minulý týden mi jeden z přátel (sám velký David P. Stefanovič) napsal, že bychom mohli jít něco natočit. Tak jsme šli něco natočit. Spontánně, nadšeně, dva entuziastičtí amatéři a jedna donucená slečna. A tohle z toho vzniklo:

Jistě, uvědomuji si tu škálu nedokonalostí. Přesto se pocitu tvorby, který jsem zažíval při natáčení a následné editaci, máloco vyrovná.

Josef Horký (zástupce šéfredaktorky)

josef.horky@fan­tasyplanet.cz

Další články autora