Nejen fantastikou živ je její fanoušek! A tak šéfredaktorka nadšeně orientálně tančí, Kamila se stará o potkany, Pepa Š. prolézá muzea, Adam rybaří… a Vendula už řadu let jezdí jako doprovod se svou sestrou na závody agility. Před pár dny navštívila MS v této disciplíně pořádané v Liberci, a protože šlo o skutečně výjimečný zážitek, rozhodla se o něj s vámi podělit. A vy se s námi naopak neváhejte podělit o to, jaké jsou ty vaše nonfiction zájmy a koníčky.
 |
Agility, velmi humpolácky řečeno parkur pro psy, má i v ČR už velmi širokou členskou základnu, mnoho měst má své oblastní skupiny agility a další rostou jako houby po dešti. Důvod je prostý, agility se svým psem, pokud to jeho i psovoda bude bavit, mohou provozovat lidé jakéhokoliv věku a tělesné konstituce, pokud vás samozřejmě pravidelně nebere ischias anebo vám nevržou klouby, když má pršet, tak strašlivě, že je to slyšet v sousední vesnici. Co se týče plemen psů, škála adeptů pro tento sport je nadmíru pestrá, od špiců, přes pudly, šeltie, belgické ovčáky, pyrenejské ovčáky až po stále populárnější border collie a australské honácké psy.
Lehce naťukneme i pravidla agility. Ráno přijde rozhodčí na plac, v tomto případě koberec na ploše, kde se obvykle hrává hokej, a začne stavět parkur. Když jsou překážky rozmístěny, většinou v počtu osmnácti až dvaceti, začíná měření tratě. To je důležité pro vypočítání takzvané postupové rychlosti psa (v m/s) a hlavně pro vyhodnocování výsledků. Nu, a když je postaveno, odměřeno, začíná se závodit, řeknete si. Jenže to tak není, psovodi se přeci tu trať musí nějak naučit. K tomu dostávají prostor při prohlídce. Ta trvá standardně okolo osmi minut a musím říct, že pozorovat některé psovody, když navádějí „neviditelného psa“, je náramná sranda. Oni se totiž okolo překážek obtáčejí, tleskají, ukazují tu pravačkou, tu levačkou, jednou chodí, podruhé pobíhají, občas tam skoro tančí valčík… a vtiskávají si do své paměti to, jak budou řešit budoucí okamžiky, ovšem už s reálným psem po boku.
Po ohlášení závěru prohlídky se může na start řadit první tým. Psovod se psem mají za úkol překonat překážky ve správném pořadí a ve stanoveném časovém limitu, jakmile tento překročí, načítají se jim trestné body za čas. Trestné body se ovšem načítají i za takzvané odmítnutí (například pes odmítne překážku překonat a musí akci opakovat), anebo chybu (shození segmentu překážky nebo u slalomu náběh ve špatném sledu). Nastane-li situace, kdy si pejsek usmyslí, že se mu překážka číslo pět líbí víc než překážka číslo dvě nebo když je psovod zmatený jak včela v zimě a navede pejska na špatnou překážku, tým je diskvalifikován. Rozhodčí je samozřejmě povinen časoměřičům a zapisovatelům prohřešek výrazně ukázat, a tak když tým odmítne, zvedne ruku s dlaní v pěst, když tým chybuje, zvedne ruku, a když se tým diskvalifikuje, dá ruce v kříž a pískne.
V Tipsport aréně se mezi přestavbami jednotlivých parkurů trsalo ostošest, devět mladých lidí v tričkách á la česká vlajka předtančovalo, a kdo si chtěl spálit nějakou tu kalorii, šel dolů do ohrazeného prostoru vedle parkuru a mohl tančit. Dopřáli jsme si tak pohled na duhovou eqipu diváků, jak se vlní v rytmu Macareny nebo jiných hitů. A pak už se začalo závodit.
Jelikož jsem přijela až na neděli, na finále běhů jednotlivců, dočkala jsem se toho nejlepšího nakonec. Špičky v agility z různých zemí světa tak předvedly své nadání celé Tipsport aréně a občas šlo o návštěvníky ze vskutku nehorázně vzdálených destinací. Diváci tak měli možnost zjistit, jak se běhá v Číně, v Jihoafrické republice, Chile, Brazílii a zjistit, že agility je chválabohu velmi rozšířenou záležitostí i na dalších kontinentech. Běhalo se v kategoriích small, medium a large, nad nimiž dohlíželi na střídačku česká rozhodčí Jiřina Máčková a nizozemský rozhodčí Kees Stoel. Pochvalu také zasloužili čeští komentátoři, Eva Lačňáková už bohužel po čtyřech dnech mnohojazyčného a systematického ohlašování závodníků velmi chraptěla, ale byla spasena dobrodinci s léčivými bonbóny, a Jakub Štýbr, který kořenil dobrou náladu mimo jiné motivací fanoušků k velmi hlasitému ozvání se anebo i vysvětlováním pravidel agility pro ty, kteří náhodou nepatřili k odbornému publiku. Těch tam ale asi mnoho nebylo, a tak co lehce zamrzelo, byl celkem velký počet prázdných sedadel, a to zvlášť při nedělním finále. A přitom agility je velmi dynamický sport, jeden běh týmu trvá ještě méně než střídání jedné pětky v ledním hokeji! Navíc nemusíte být kovanými experty, abyste ocenili úchvatnou úspornost některých závodníků a fakt, že všechny ty top spiny a two on – two off či další machrovinky z agiliťácké latiny se dole na koberci přetavovaly v dechberoucí symfonii rychlosti, přesnosti a elegance. Ke cti publika nutno říct, že se tleskalo, pískalo, troubilo (ano, pár vuvuzel se našlo, oranjes vytáhli těžkou zbraň – megafon) a fandilo mezi běhy, jakmile byl tým na startu, hala ztichla jak na tenise a během běhů se maximálně lítostivě hučelo při chybách nebo hecovalo dvě překážky od finiše. Pokud se tým diskvalifikoval, tak místní DJ pustil do éteru „Není nutno“ od Maxim Turbulenc a bez uzardění přiznávám, že i za ten jeden jediný den jsem si k této skladbě vypěstovala averzi. Chudáci ti, co tam byli celé klání.
V zázemí stadionu se dala sehnat tuna a půl krásných upomínkových předmětů, já osobně jsem si ukořistila samolepku a dřevěnou klíčenku, takže až uvidíte někdy na českých silnicích staré bílé mondeo s nálepkou FCI Agility na zadku, jsem to já. Jediné, co nám trochu mazalo úsměv z tváře, byly ceny místního občerstvení, aneb kdo si zabalil vlastní zásoby, výrazně ušetřil.
Kolem páté hodiny bylo uklizeno, odběháno a následoval závěrečný ceremoniál, tedy defilé všech osmatřiceti účastnických zemí. Poté nastala krásná chvíle přihlížení dekoraci vítězů. Vždycky jsem se cynicky pochechtávala pitomcům, kteří brečeli, když se udělovaly medaile a hrála česká hymna. Přísahám, že už nebudu. Ono na tom pohledu, když se česká vlajka sune po prostřední žerdi nahoru a hraje ta nejkrásnější česká píseň ze všech, vážně něco je. Česká vlajka se na výsluní objevila třikrát, jednou za vítězství českého družstva v kategorii medium, podruhé za druhé místo družstva v kategorii small a potřetí za druhé místo Petry Hamšíkové v kategorii medium jednotlivců. Pak nás čekalo upřímné a zasloužené poděkování všem organizátorům MS, projev prezidentky Klubu agility ČR Michaely Bakrlíkové, slova chvály od prezidentky FCI Christy Bremen a příslib do budoucna od představitelky z Jihoafrické republiky, jejíž země a hlavní město budou hostit příští ročník Mistrovství světa v agility, plus symbolické předání oficiální agility vlajky příští pořadatelské zemi. Bez uzardění se přiznám, že byl celý ceremoniál velmi dlouhý, ale nakonec jsme se dočkali krásného rozptýlení, a to v podobě tanečního čísla nazvaného „dogs and bones“, kdy čtyři tanečnice oděné do bílých plyšových kostýmů s kostičkami na zádech velmi elegantně a v duchu synchronizované choreografie odolávaly psům, tedy dvěma tanečníkům. Pak začalo balení a cesta domů.
V době, kdy tyto řádky dopisuji, už padají na hlavy organizátorů první hodnocení celého mistrovství a velmi zaslouženě jsou jen a jen pozitivní, jak pro pomocníky, kteří se jako dobré víly mihotali u parkurů, když jich bylo potřeba, tak pro spoustu výkonných osob, které jako neslyšené a neviděné stíny účinně operovaly v zázemí. Pokud se někde a někdy perfektně namazané organizační soukolí za dobu trvání MS lehce zadrhlo, je to pochopitelné, ale já v neděli nic takového z pozice diváka neviděla. A díky tomu, že se na půdě liberecké arény objevilo tolik mimoevropských týmů, je příjemné mít jistotu, že agility jsou opravdu celosvětovým sportem a třeba se dožijeme za několik desítek let i toho, že se se psy bude závodit i pod olympijskými kruhy. Kdo ví… Pokud tak někdy budete mít možnost se jít podívat na závody v agility, které se pořádají ve vašem okolí, přijďte. Většinou se tam neplatí vstup a vždycky je na co koukat, z drtivé většiny se účastní psíci a psovodi všech tvarů a barev, a protože souhra psovoda se psem na parkúru je jedním slovem… magická.
Vendula Brunhoferová (redaktor)
vendula.brunhoferova@fantasyplanet.cz
