Pro řadu fanoušků domácí fantastiky přišly letos vánoční svátky o poznání dříve, už na přelomu října a listopadu. Místo Ježíška, Dědy Mráze, Santy Clause, Otce prasátek (dosaďte si klidně jiného vobejdu) ale tentokrát dárek na svých křídlech přinesl páv z hvozdu Brokilon. Tím dárkem je leckým toužebně očekávané druhé vydání knihy Orcigard Vladimíra Šlechty.

Vladimíru Šlechtovi se po dlouhých pěti letech podařilo dopsat další knížku ze světa Krvavého pohraničí. Ze sbírky původně autoparodických textů nazvaných Nejhorší den se stal v zásadě plnohodnotný román s prostým názvem Likario, dějově vyplňující mezeru mezi Nejlepším dnem pro umírání a Orcigardem. Budou však očekávání čtenářů znalých subžánru zálesácké fantasy v tomto případě naplněna?

Vladimír Šlechta se rozhodl vyplnit dlouhé čekání na nový román Keltská brána sborníkem svých raných textů, v nichž se poprvé objevil kyborg Oggerd, doprovázený technologem Hargem a bývalým vyjednavačem Gowerym, řečeným Pěnkavka. Své rané texty oprášil, přepsal je, mnohdy až k nepoznání, a zahájil tak nový postapokalyptický cyklus. Narozdíl od známého Falloutu se však děj odehrává v Evropě. Nebo spíš v tom, co z Evropy zbylo.