První tah

Je nutné představovat fenomén, o němž už beztak všichni vědí všechno?

Existuje svět, kde roční období trvají roky nebo i desetiletí. Na severní výspě tohoto světa stojí sedm set stop vysoká zeď, která odděluje říše lidí od divočiny, obývaná černými bratry, kteří drží Hlídku. Zlovlk Starků stráží sever, korunovaný jelen Baratheonů sedí na trůně, lev Lannisterů drží východ, nejstarší lvice je královou ženou, a drak Targaryenů, zkrácený o všechny své hlavy, až na nejmladší dvě, se skrývá za mořem a kuje pomstu, aby dostal zpět trůn, který mu byl uloupen. Železný trůn. Ten je v sázce. Hra může začít.

Oživení Westerosu

Nápad natočit legendární Martinovu ságu to není zajisté první. Nabídky a úvahy nad filmovým zpracováním se začaly objevovat už v devadesátých letech, ve více či méně reálné podobě, ale autor je vždy striktně odmítl. Sice otřepaná, ale pravdivá slova, že jeho dílo do filmu (byť třeba tříhodinového) smrsknout nelze, jsou v tomto případě velmi na místě.

Píseň ledu a ohně je, co se detailů týče, neuvěřitelně komplexním dílem a autor mnohokrát sám přiznal, že mu orientace v nich začíná činit problémy – vypustit jeden z nich by kupříkladu znamenalo vypustit postavu, což by znamenalo vypuštění dějové linie… a už se vezeme s efektem nabalování sněhové koule.

Televizní seriál byl zdaleka nejlepší možnou volbou adaptace – hodinový rozsah jednotlivých epizod zaručuje zachování dějového maxima a navíc společnost velikosti Home Box Office už přece jenom dokáže poskytnout nějaký ten potřebný bakšiš – i tak se ale jedná o seriál s největším množstvím obsazených rolí v historii HBO.

A dost možná bude i nejdražším. Prvenství drží Řím s rozpočtem 100 milionů dolarů, ovšem na dvě sezóny. Game of Thrones jich schramstla rámcově 60 jen na první řadu – ještě tedy uvidíme.

Západozemí ožilo pod taktovkami zkušené dvojice scénáristů Davida Benioffa a D. B. Weisse, z nichž prvně jmenovaný je sice již podepsaný pod snímky jako Trój anebo X-Men Origins: Wolverine, ani jedno z toho ale není dospělá, značně naturalistická a vážná high fantasy se sedmdesáti (close enough) důležitými a osobitými postavami, takže byl valný důvod k obavám. Martin na ovšem na celý seriál osobně dohlížel z pozice kreativního konzultanta – a pokud se dá o odvedené práci pánů scénáristů něco říci, pak to, že přistoupili k látce s velkou úctou.

A že skutečně je na co se dívat – exteriéry a výprava jsou v mnoha případech pastvou pro oko (natáčelo se v Maroku, na Maltě a v Severním Irsku). Ačkoliv triková CGI stránka se samozřejmě nemůže rovnat filmové produkci, papundeklovost v žádném případě nečekejte – na detailech, které jsou duší příběhu, se rozhodně nešetřilo. Dva příklady za všechny: meč Jona Sněha z valyrijské oceli a zbroj královské gardy Jaimeho Lannistera – obojí budete bezpodmínečně chtít mít v pokoji. Interiérům se sice nedá upřít jistá stísněnost, patrná hlavně v městských uličkách, ale kvůli tomu se na to stejně nikdo dívat nebude.

Největší devizou tohoto seriálu, ostatně stejně jako knihy, jsou totiž jeho postavy a jejich herecké ztvárnění. Že Sean Bean je v roli Eddarda Starka úchvatný, nemůže překvapit, stejně jako Lenna Headey coby Cersei Lannister, správně odtažitá, jedovatá a manipulátorská mrcha. Nicméně ostatní v nejmenším nezaostávají. Rodina Starků byla obsazena dokonale – nejlépe snad na svou postavu pasuje Maisie Williams, která hraje Aryu Stark. Absolutním vrcholem všeho, který zastiňuje i první dva jmenované, je ovšem Peter Dinklage alias Tyrion Lannister – tomuhle ochotníkovi budete inteligentního, antihrdinského Skřeta zobat z ruky a těšit se na každý další part s ním jako na máloco…

Možná na Khala Droga, ztvárněného Jasonem Momoou – osobně se přiznám, že po Stargate Atlantis jsem obsazení tohoto jeskynního muže z Havaje vlastně kamkoliv vůbec neočekával, ale jeho výkon je obdivuhodný (škoda Conana).

Střet králů

První sezóna spatřila světlo tohoto světa letos na jaře a byla publikem i kritikou uvítána s velkým jásotem. Osobně spatřuji budoucnost adaptací velkých (nejen fantastických, ale těch především) ság právě v této formě a modlím se, aby se po nedávné záplavě špatně natočených, a především napsaných filmových humbuků našlo dost producentů, odvážných investovat do takto rizikových projektů.

Patříte-li k těm, kteří ještě s Game of Thrones neměli tu čest, nedovedu si (dobře, dovedu… ale ne v seriálovém světě) představit lepší způsob trávení pochmurných podzimních večerů, než ve společnosti tohoto klenotu a pro mnohé též splněného snu. Protože žádný další průser, jakým byla například Legend of the Seeker, nebo infantilita s Kevinem Sorbem, se protentokrát nekoná.

A co se týče pokračování… Inu, slovy Starků: Zima se blíží.

Po ní přijde jaro a s ním i Střet králů.

A věřím, že všichni, kteří první sezónu již viděli, mi dají za pravdu, když řeknu, že 15. duben nikdy nebyl vzdálenější.

Názor známé tváře:

Zatímco v kinech pokračuje „Potterovo prokletí“ (jakž-takž se chodí na dětské fantasy, avšak filmy jako Solomon Kane či Barbar Conan krutě propadají), v televizi si někteří lidé uvědomili, že k magii a vybájeným středověkým světům se hodí i nějaká ta fontánka krve a odhalená bradavka. Dokonce i Raimi a Tapert, kdysi tvůrci dorosteneckých seriálů jako Herkules a Xena, dnes produkují ultrabrutálního a překvapivě kvalitním příběhem opatřeného Spartaka. Samozřejmě, v „dospělé“ (ne té „dospělé“, kterou si obvykle stahujete z neslušných stránek) produkci stále vede HBO. K seriálům pro diváky s vkusem, který nezahrnuje slabost pro sáhodlouhé turecké žvanění, přibyla konečně i klasická epická fantasy. Obrovská radost. Tím spíš, že nejde o báchorku, kde někdo putuje někam a musí tam získat či zničit něco. Hra o trůny je v rámci televizních možností naprostá parádička, která jisté nedostatky ve výpravnosti vynahrazuje lavinou strhujících zápletek a podzápletek a dobře napsanými postavami v podání kvalitních herců. Zkrátka to nejlepší, co fantasy adaptace potkalo od Jacksonova Pána prstenů.

Martin Kužel (redaktor)

martin.kuzel@y­oungstyle.cz