Jaké bylo mládí Jona Difoola, tarotového blázna, kterému bylo jeho nejlepším snahám navzdory souzeno probudit hluchý a slepý vesmír? Jaký byl svět šachtoměst, technotechnů, telemanů, betonových racků a homeokurev předtím, než se rozehrálo kosmické drama, v jehož středu stál bájný Incal? Ať už vám Jodovesmír chyběl, nebo ne, otřete slzy. Nadechněte se. A vítejte zpátky.
Neuvážené sliby vám můžou zavařit. Tristran Thorn by to měl vědět. Když krásné vesnické dívce slíbí, že jí na důkaz své lásky přinese hvězdu, kterou spolu viděli padat z nebe, zdá se to snadné. Od narození má dar věci nacházet. Jenže hvězda spadla na druhé straně zdi, ve vsi, která se Zeď jmenuje, a kde tato zmíněná překážka stojí od pradávna. Má to svůj důvod. Za ní leží Faerie.
Možná jste ji už někdy viděli. Křehkou bělovlasou dívku s velkým mečem. v podstatě neexistujícím oděním a zálibou v sexuálně odvážných pozicích. Luz, vlhký sen pubertálních fantazáků a jednoho postaršího španělského malíře, se poprvé objevuje na stránkách románu. A přináší s sebou epický střet dobra a zla, post-apo New York, anděly, kteří o sobě tvrdí, že anděly nejsou, něco poutavých ilustrací a bezmála 340 stránek rozvleklé, nezajímavé a překombinované nudy. Už se těšíte?
Technokněží jsou v řadě už třetím příspěvkem do světa Incalu a Metabaronů, který u nás vyšel. A ježto za nimi stojí Alejandro Jodorowsky, můžete se těšit na hvězdné piráty, vesmírné bitvy, magické primordiální hady, znásilněné panenské kněžky, lásku, zradu, touhu po pomstě, fanatismus všeho druhu a pochopitelně také hledání osvícení. To všechno v kulisách větších než život, přesně jak to má papá Jodo rád.
Zaklínač je fenomén. O knižní sáze a herní sérii se dá s klidem prohlásit, že dobyly svět. O to větší je škoda, že komiks podobnou ambici nikdy neměl. Od začátku se tvářil jen jako doplněk, spotřební artikl a chudý příbuzný původní látky. V pořadí třetí díl, nazvaný Prokletí vran, trpí stejnými neduhy jako jeho předchůdci a ačkoliv na rozdíl od Liščích dětí přichází s vlastním příběhem, původní je jen na oko.
Třetí díl herní ságy už trůní na elektronických i hmotných pultech víc než rok, film se údajně připravuje a publikum je třeba masírovat. A protože mistr Sapkowski by nikdy nebyl tak hloupý, aby dovolil sáhnout na knihy, hledají se jiné cesty, jak expandovat sérii a vysát z fandovských šrajtoflí poslední cent… Druhý díl komiksové řady o zaklínači je tady a nabízí tu správnou porci temnoty, smrti a krutosti, aby byla přístupná pokud možno všem věkovým kategoriím. Čili v podstatě žádnou.
Kreslíř a scénárista Enki Bilal možná bleskne tuzemskému čtenáři v paměti svým Jarmarkem nesmrtelných, který u nás vyšel už před drahnými lety. Jeho příběhy nejsou ani tak fantastika jako spíš sofistikovaný politpunk, i když se odehrávají v budoucnosti s egyptskými bohy a lidmi s vylepšenou DNA. Teorie rozpadu jsou dnes už vzpomínkovým koncertem, ale v době, kdy vyšly, musely být avantgardou, kterou nikdo nechápal. Na duchu a rozměru jim to ale neubírá ani v nejmenším.
Tuzemská komiksová scéna není úplně mrtvá, občas pochrupne a pak se převrátí na druhý bok. Nikkarin a Zero (který je, pravda, tuzemský jenom autorem) jsou toho důkazem. Sem tam se odněkud jako králíci z klobouku vynoří Kopřiva s Gusem, aby nadělovali krev a psychedelii jako dva deliričtí Santa Klausové, ale jinak všichni v zásadě vzpomínají na staré dobré časy, Ondru Neffa a Káju Saudka. Když už ne posledního dílu Muriel, tak alespoň toho Neffa se teď dočkají. A to hned třikrát.
Quis custodiet ipsos custodes? Kdo stráží strážce? Otázka, kterou si položil Alan Moore v roce 1986. Nakladatelství DC trvalo překvapivě dlouho, než se rozhodlo sebrat peníze válející se po ulici a vydat řadu prequelů. Sice bez Moora, ale znovu s jeho hrdiny. A s natolik dobrými epigony, že by čtenář skoro nepoznal rozdíl… Ale blbost. Samozřejmě, že poznal.
Některé příběhy jsou velké a inspirativní a přetrvají navěky. Ridley Scott se pokusil jeden z nich pojmout z jiného úhlu, než nám vnucuje náboženská optika – pokusil se jej polidštit. Pokusil se, selhal a výsledkem je průser stejně kolosální, jako kolosálně nudný.