Ryby: Když zkáza přichází z vody

Fanoušci hororového komiksu – a japonského obzvlášť – mají další pré. Vychází totiž Ryby, ve kterých je děsu a hnusu na čtyř stech stranách požehnaně.

Že s rybami nemusí být vždycky úplně sranda, jsme viděli už několikrát. V Čelistech (či jejich mnohem slabších sequelech a epigonech), Piraních, nebo třeba v Sharknadu… A přestože poslední jmenovaný nám představil mnohé, na něco takového, co vás obklopí v manze Džundžiho Itóa, rozhodně nelze být připravený. Jeho ryby totiž vylézají ven a ohrožují celé lidstvo.

 

Itó, inspirovaný naopak prvním jmenovaným z předchozího výčtu, slavným blockbusterem Stevena Spielberga (jak sám říká: „Myslel jsem, že by bylo ještě lepší zachytit strach z lidožravého žraloka, který se na souši pohybuje stejně dobře jako v moři.“) přidal svým rybkám nejen mechanickou konstrukci a superagresivní, plynotvorné bakterie, ale i neustupující smrad a schopnost zaplavit a zhroutit celá velkoměsta. A přestože jsou na to Japonci po 2. světové válce a několika návštěvách Godzilly poměrně zvyklí, tentokrát je to jiné – zkáza totiž nepřichází ze vzduchu, ale z vody. A plíží se po zemi.

 

Podobně jako v Itóově prvním u nás vydaném komiksu, Spirále, i tentokrát je zápletka postavená na nápadu, který se dá nazvat mnoha adjektivy – a jedním z nich bezesporu bude „ujetý“. A podobně jako ve Spirále, ono to vlastně vůbec nevadí. Itó je totiž velice zdatný vypravěč, a tak jej dokáže poměrně schopně rozvíjet. Z komorního úvodu, ve kterém si hlavní hrdina Tadaši se svou nevrlou přítelkyní Kaori vyjíždí na výlet k moři, a který jako by vypadl Spielbergovi z Čelistí, se postupně dostane přes fantastickou bizarnost po lehce zvrácenou, ale nefalšovanou epiku. Přesto se zdá, jako by se dějově točil – paradoxně – ve spirále: odhalení, snaha o boj, útěk, odhalení, snaha o boj…

 

Kombinace těla a mechanických součástí nejsou (nejen) v japonské kultuře zřídkavé, v rukou Itóa je podána s absolutní dekadencí, která místy připomene maestra H.R. Gigera. Takže vás asi nepřekvapí, že je v tom všem hnusu a za vším tím smradem rozkladu i jasně cítit přítomnost jakéhosi úchylného sexuálna.

 

Rybám jsou pak v knize přibalené jako bonus hned dvě povídky – a především ta druhá, Záhada Amigarského zlomu, skutečně stojí za přečtení. V mých očích hravě překračuje kvality Ryb i první z povídek, kraťounký Přesmutný příběh o nosném pilíři. Zatímco v Rybách totiž Itó pracuje s fyzickým hnusem a naturalistickým hororem, Záhada Amigarského zlomu představuje strach z neznáma, neředěnou mystickou hrůzu lovecraftovského kalibru: objev skal, ve kterých se po zemětřesení objeví četné otvory ve tvarech lidského těla. Otvory, ve kterých mnozí lidé nacházejí „ten svůj“, který je vábí a láká, přestože po vstupu do něj není cesty zpět.

 

A jakkoliv jsou ústřední Ryby dobré, Záhada Amigarského zlomu je ještě mnohem lepší.

 

Džundži Itó: Ryby – Útok z hlubin
Překlad: Anna Křivánková
Formát: brož.
Počet stran: 404
Cena: 449 Kč

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

2 komentáře

  1. Upřímně, Itó musí mít v hlavě nasráno. Ryby totiž nedávají příliš smysl a čím hlouběji se čtenář propracovává, tím zřetelnější tyto nedostatky jsou a brzy je zřejmé, že Ryby nemají žádný děj, kdykoli se zdá, že už je jasné, jak chodící ryby fungují, autor vytáhne ze svých prohnilých mozkových závitů další „vysvětlení“ a jede se dál, v ještě šílenějším stylu, což třeba zjevení „cirkusu“ jen podtrhuje. Konec Ryb pak nastává v momentě, kdy autor už nemá žádný hnus, který by mohl ze své lebky vyškrabat a kydnout na papír, jinými slovy, dochází na otevřený konec s určitou nadějí, že lidstvo možná přežije i tuhle apokalypsu.
    Oproti perfektní Spirále, kde ústřední problém byl zřejmý a jednotlivé epizody ilustrovaly postupný zlovolný vliv Spirály na nejrůznější obyvatele, jsou Ryby opravdovým zklamáním.
    Nejhorším vysvědčením pro celou mangu je, že nejlepší příběh – Záhada Amigarského zlomu – zabírá jen posledních 30 stránek ze 400 stránkové bichle. Za 449 Kč jsou to evidentně vyhozené peníze.

  2. to Petr Bouda: Je příjemné číst komentář od znalce. To platí i pro ty další vaše komentáře, co jsem tady teď četl. Snad jenom já to za vyhozené peníze nepovažuji. Rozhodně to předčí jakýkoliv americký superhrdinský blábol.

Zanechat odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *