Fanoušci hororového komiksu – a japonského obzvlášť – mají další pré. Vychází totiž Ryby, ve kterých je děsu a hnusu na čtyř stech stranách požehnaně.
Že s rybami nemusí být vždycky úplně sranda, jsme viděli už několikrát. V Čelistech (či jejich mnohem slabších sequelech a epigonech), Piraních, nebo třeba v Sharknadu… A přestože poslední jmenovaný nám představil mnohé, na něco takového, co vás obklopí v manze Džundžiho Itóa, rozhodně nelze být připravený. Jeho ryby totiž vylézají ven a ohrožují celé lidstvo.
Itó, inspirovaný naopak prvním jmenovaným z předchozího výčtu, slavným blockbusterem Stevena Spielberga (jak sám říká: „Myslel jsem, že by bylo ještě lepší zachytit strach z lidožravého žraloka, který se na souši pohybuje stejně dobře jako v moři.“) přidal svým rybkám nejen mechanickou konstrukci a superagresivní, plynotvorné bakterie, ale i neustupující smrad a schopnost zaplavit a zhroutit celá velkoměsta. A přestože jsou na to Japonci po 2. světové válce a několika návštěvách Godzilly poměrně zvyklí, tentokrát je to jiné – zkáza totiž nepřichází ze vzduchu, ale z vody. A plíží se po zemi.
Podobně jako v Itóově prvním u nás vydaném komiksu, Spirále, i tentokrát je zápletka postavená na nápadu, který se dá nazvat mnoha adjektivy – a jedním z nich bezesporu bude „ujetý“. A podobně jako ve Spirále, ono to vlastně vůbec nevadí. Itó je totiž velice zdatný vypravěč, a tak jej dokáže poměrně schopně rozvíjet. Z komorního úvodu, ve kterém si hlavní hrdina Tadaši se svou nevrlou přítelkyní Kaori vyjíždí na výlet k moři, a který jako by vypadl Spielbergovi z Čelistí, se postupně dostane přes fantastickou bizarnost po lehce zvrácenou, ale nefalšovanou epiku. Přesto se zdá, jako by se dějově točil – paradoxně – ve spirále: odhalení, snaha o boj, útěk, odhalení, snaha o boj…
Kombinace těla a mechanických součástí nejsou (nejen) v japonské kultuře zřídkavé, v rukou Itóa je podána s absolutní dekadencí, která místy připomene maestra H.R. Gigera. Takže vás asi nepřekvapí, že je v tom všem hnusu a za vším tím smradem rozkladu i jasně cítit přítomnost jakéhosi úchylného sexuálna.
K Rybám jsou pak v knize přibalené jako bonus hned dvě povídky – a především ta druhá, Záhada Amigarského zlomu, skutečně stojí za přečtení. V mých očích hravě překračuje kvality Ryb i první z povídek, kraťounký Přesmutný příběh o nosném pilíři. Zatímco v Rybách totiž Itó pracuje s fyzickým hnusem a naturalistickým hororem, Záhada Amigarského zlomu představuje strach z neznáma, neředěnou mystickou hrůzu lovecraftovského kalibru: objev skal, ve kterých se po zemětřesení objeví četné otvory ve tvarech lidského těla. Otvory, ve kterých mnozí lidé nacházejí „ten svůj“, který je vábí a láká, přestože po vstupu do něj není cesty zpět.
A jakkoliv jsou ústřední Ryby dobré, Záhada Amigarského zlomu je ještě mnohem lepší.
Džundži Itó: Ryby – Útok z hlubin
Překlad: Anna Křivánková
Formát: brož.
Počet stran: 404
Cena: 449 Kč
Upřímně, Itó musí mít v hlavě nasráno. Ryby totiž nedávají příliš smysl a čím hlouběji se čtenář propracovává, tím zřetelnější tyto nedostatky jsou a brzy je zřejmé, že Ryby nemají žádný děj, kdykoli se zdá, že už je jasné, jak chodící ryby fungují, autor vytáhne ze svých prohnilých mozkových závitů další “vysvětlení” a jede se dál, v ještě šílenějším stylu, což třeba zjevení “cirkusu” jen podtrhuje. Konec Ryb pak nastává v momentě, kdy autor už nemá žádný hnus, který by mohl ze své lebky vyškrabat a kydnout na papír, jinými slovy, dochází na otevřený konec s určitou nadějí, že lidstvo možná přežije i tuhle apokalypsu.
Oproti perfektní Spirále, kde ústřední problém byl zřejmý a jednotlivé epizody ilustrovaly postupný zlovolný vliv Spirály na nejrůznější obyvatele, jsou Ryby opravdovým zklamáním.
Nejhorším vysvědčením pro celou mangu je, že nejlepší příběh – Záhada Amigarského zlomu – zabírá jen posledních 30 stránek ze 400 stránkové bichle. Za 449 Kč jsou to evidentně vyhozené peníze.
to Petr Bouda: Je příjemné číst komentář od znalce. To platí i pro ty další vaše komentáře, co jsem tady teď četl. Snad jenom já to za vyhozené peníze nepovažuji. Rozhodně to předčí jakýkoliv americký superhrdinský blábol.