Zaklínač 2: Liščí děti

Třetí díl herní ságy už trůní na elektronických i hmotných pultech víc než rok, film se údajně připravuje a publikum je třeba masírovat. A protože mistr Sapkowski by nikdy nebyl tak hloupý, aby dovolil sáhnout na knihy, hledají se jiné cesty, jak expandovat sérii a vysát z fandovských šrajtoflí poslední cent… Druhý díl komiksové řady o zaklínači je tady a nabízí tu správnou porci temnoty, smrti a krutosti, aby byla přístupná pokud možno všem věkovým kategoriím. Čili v podstatě žádnou.

Nakladatelství Dark Horse netřeba sáhodlouze představovat. Lidé stojící za jmény jako Frank Miller nebo Mike Mignola dali světu více než jednu překrásnou noční můru. Joe Querio a Paul Tobin zatím o post podobně zvučných jmen usilují. Když se proslechlo, že pánové s monopolem na příběhy černé jako smola mají zájem o vydání separátní série o zaklínači, byl to důvod k opatrnému, ale přece potlesku. Přišel díl první, ovace se konaly – triviální, ale původní příběh o domě prokletých nastavil úroveň a posloužil svému účelu. Představil nájemného potírače monster s ručením omezeným tomu publiku, které minuly digitální světy, a potěšil fandy hry coby chutná vedlejší třešnička v kabátu silně evokujícím Mignolova Hellboye. Liščí děti by rády navázaly v nastaveném rytmu, ale namísto originálu přinášejí adaptaci. Hloupou, ošizenou a zmrzačenou natolik, že byste ani neřekli, že v pozadí skutečně stojí Sapkowski.

O kmotře lišce

Ti z vás, kteří četli Bouřkovou sezónu, už mají jasno. Komiks ztvárňuje dvě kapitoly, které Geralt ve své honbě za ukradenými meči stráví plavbou po bažinaté deltě Pontaru. Společnost mu dělá posádka škuneru, které se podařilo nakrknout Liščici, iluzím to vládnoucí a elfské děti unášející monstrum schopné měnit podobu. Co Paul Tobin tímto krokem sledoval, si osobně nedokážu dobře vysvětlit. Namísto zachování původní struktury, vyznění a jazyka navěsil na oškubanou kostru příběhu, upraveného jako samostatné dobrodružství (což samo o sobě není chyba, protože vyprávění Bouřkové sezóny je beztak epizodické až běda), cáry vycpávkových scén a oslích můstků, které děj neposouvají absolutně nikam a překypují infantilitou do takové míry, že nezbývá než bezradně krčit rameny. Že posádka lodi Prorok Lebeda dvakrát po sobě padne do absolutně stejnou léčky v podobě pokladu uprostřed bažiny, je snad ještě odpustitelné za předpokladu, že by Lebeda byl prostě plovoucí cvokhaus. Když si ovšem Geralt nechá během boje jenom tak bez mrknutí oka vodnicí sebrat zaklínačské meče, které ani nevytasí, začíná komiksová kniha poněkud těžknout v rukou. Pachuť fanfikce, psané čerstvě náctiletým fanouškem posledního herního dílu, zůstává na patře ještě dlouho.

Kastrovaný vědmák

Kromě vaty k nafouknutí rozsahu a dosažení povinné akční kvóty je podivně zjemněno a upraveno i celé vyznění příběhu. Ty tam jsou rasistické poznámky pana Fishe na adresu nelidí, ten tam je pokus o znásilnění mladé elfí dívenky v podpalubí, který vyústí v její odchod ze světa živých. Kontroverze nebo hraniční témata jsou vystřižena krejčovskými nůžkami. Aby však každému došlo, že tento svět se přece s nikým nemazlí, je naopak přidána naprosto zbytečná postava elfky, cestující na lodi inkognito a zakrývající si šátkem špičaté slechy. Důvod je zcela jasný – cílová skupina a přístupnost. Celá šaráda však působí o to směšněji, že ani počítačová hra, které se komiks snaží být řiťolízalsky poplatný za každou cenu, si podobné servítky nebere. Na úkor příběhu jsou před čtenáře postaveny koláže nesmyslných událostí, během nichž kolem sebe Geralt, který už úplně pozbyl jakéhokoliv rozlišitelného charakteru (což je problém všech přítomných postav), pálí znamením Igni jako příručním paprskometem, nově fungujícím i pod vodní hladinou.

Liščí děti in2Kolik merče vydáš, tolikrát jsi vydřiduch

Kresba sama o sobě závadná není, Joe Querio si od minule ani trochu nepohoršil, jen ten hellboyovský nádech, tolik líbivý u Skleněného domu, jako by poněkud ustoupil do pozadí ve prospěch sice ostrého, ale přesto mainstreamového vzhledu. Nemohu se zbavit dojmu, že tomuto kreslíři mnohem víc sedí práce se stíny a minimem barev, čehož se zde příliš nedočkáme. Hloupost a povrchnost scénáře však umělecké provedení zachránit nedokáže. Už první – jakkoliv povedenější – díl naznačoval, co Liščí děti prezentují v plné kráse; jde jen o trik. Reklamní doplněk velkého příběhu, kasovního trháku a povedené hry, který má nasytit masu a pak klidně zmizet do ztracena. Jste-li ale zaklínačův skalní fanda, pak důvod, proč si ho koupit a nezapátrat raději po komiksech z polského sousedství, které adaptovaly povídky a vyšly v devadesátých letech, osobně žádný nevidím. Pokud příští díl nezvedne laťku o stupínek zpátky, pak tato řada skončí jako jedno slavné trio, a sice Zdyb, Cyp a Kamil Ronstetter. Totiž ve zkurvených temnotách.

Zaklínač 2: Liščí děti
Scénář: Paul Tobin
Kresba: Joe Querio
Počet stran: 136
Cena: 329 Kč

Hodnocení: 40%

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

2 komentáře

  1. Jj tak nejak, slusna kresba, ale jinak, recyklat bourkove sezony, kterou zrovna nesnasim…
    Jen poznamka ke kritice logiky deje: do lecky s iluzornim pokladem posadka Lebedy dvakrat po sobe neskoci. Ve druhem pripade se chyti lidi, co je nabrali cestou. Takova bota samozrejme vyvola otazku co vsechno autor recenze jeste prehledl…

Zanechat odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *