Když vyměníte lva za sovu aneb Lehké fantazijno podruhé

Celý příběh začal na Startovači, kde čtenáři dostali možnost podpořit první díl projektu Lehké fantazijno – knihu s názvem Žena se lvem. Zkušené editorky zaručující kvalitu, slibná jména autorek povídek plus zajímavé bonusy k tomu – tak kdo by se divil, že se vydání knihy zafinancovalo? A vzhledem k tomu, že Žena se lvem sklidila nadšené kritiky a v roce vydání (2016) neunikla ani zrakům členů Akademie SFFH, nenechal na sebe druhý díl, v jehož titulu vyměnila žena lva za sovu, dlouho čekat.

Než se pustím do hodnocení knihy, přišel čas vyznat se ze svých hříchů. I mě Žena se lvem v době vydání zaujala, ale dlouhou dobu sem pokušení odolávat, a tak je Žena se sovou mým prvním kontaktem se sérií Lehké fantazijno.

První dojem z knihy: Wow! Skvělé barevné provedení, precizní vazba v tvrdých deskách a především nádherná ilustrace Jany Šouflové na obálce. Navíc je kniha i přes svůj malý formát poměrně těžká, což ve vjemovém hodnocení přidává další plusové body. V neposlední řadě potěší i třináctka přiložených výkladových karet, které jsou úzce vázány k povídkám a obsahují zakomponované podobizny autorek.

Stejná péče, jaká je věnována vizuální prezentaci, byla věnována i obsahu knihy. Editorky Zuzana Hloušková a Františka Vrbenská připravily soubor třinácti povídek z per známých i začínajících autorek. Jediný drobný zádrhel pro mladší čtenáře může být fakt, že výběr je česko-slovenský; občas tak může být těžší se do slovenských textů díky jazykové bariéře ponořit.

Z knihy je zřejmá snaha potěšit a oslovit čtenáře, a tak dostanete mnohem více než jen povídky. Medailonky autorek jsou vítaným standardem. Poměrně netradiční jsou ale ilustrace na začátku každé povídky – ty jsou shodné s motivy na přiložených výkladových kartách, ale ve větším formátu vypadají ještě o chloupek lépe. Navrch si můžete pročíst i medailonky výtvarníků, kteří na knize odvedli skutečně výbornou práci! Nechybí ani předmluva s překvapivou volbou autora – není jím nikdo menší než Martin Fajkus, šéfredaktor Pevnosti a muž se širokým literárním rozhledem. Inu, co do fundovanosti bychom těžko našli povolanějšího, navíc mu mužský čtenář může závidět, že uzmul místo mezi třinácti ženami.

Čtenáře potěší (a poučí) také doslov v podobě krátkého literárního exkursu do slovenské fantastiky v dámském podání. Autorka Alexandra Pavelková připravila velmi přehledný a zároveň stručný souhrn, ve kterém zejména české publikum může objevit jména, která dosud zůstávala (mnohdy neoprávněně) mimo pozornost fandů fantastický žánrů.

 

Vzhůru na povídky

Než se podíváme na samotné povídky, opět si dovolím krátkou odbočku. Hodnocení povídek je subjektivní, bylo by proto dobré, aby ctěný čtenář pochopil, jakými kritérii se zhruba mé hodnocení bude řídit.

Prvním požadavkem na dobrou povídku je kvalitní zpracování. Nebudu chodit okolo horké kaše – editorky mají ve svém oboru dostatek zkušeností na to, aby vybraly autorky, které dané kritérium splnily do posledního drobečku. Všechny povídky nesou punc literární kvality a bez rozdílu v tomto směru plní vysoká čtenářská očekávání. Dalšími z mého pohledu ceněnými věcmi je zajímavý námět, originalita a za vrchol povídkářského kumštu považuji zdařilou pointu.

Po krátkém nahlédnutí do mé hlavy tedy vzhůru na hodnocení. Troufnu si říci, že v knize není žádná vyložená bomba, která by čtenáře posadila na zadek; na druhou stranu však není žádná povídka vyloženým zklamáním. Úroveň je vzácně vyrovnaná a z mého pohledu vyčnívá jediná povídka, která se vymyká svým provedením a tím ostatní převyšuje, ale o tom později. Co se týče žánrů, jsou namíchány sci-fi, fantasy, postapo a dočkáte se i ryze atmosférického hororového kousku nebo detektivky, zkrátka pro každého něco. Lehce zamrzí nevyvážený poměr českých a slovenských příspěvků, ale jak částečně vyplývá i z doprovodného textu, mají zřejmě ženy v české fantastice silnější pozici než u sousedů.

Hodnocení povídek začněme v kritičtějším tónu. Kniha bohužel obsahuje několik kousků, u kterých velmi rychle uhodnete pointu nebo se jedná o zpracování námětu, se kterým jste již měli tu čest (i když mnohdy třeba prostřednictvím filmu). Zkušená literární matadorka Františka Vrbenská přináší ve Zlatých mlhách na pobřeží duchařský příběh s mužem spěchajícím na rybářskou loď v hlavní roli. Pointa tohoto díla je však z kategorie předvídatelných; podobně předem jasno budou mít čtenáři i u krátké povídky Daniely Kovářové o zvláštní počítačové hře Běžící muž. Ani Katarína Soyka ve své Slučce milovníky hororů příliš nepřekvapí. Příběh o chatě v lese, do které se uchýlí mladý pár, a ve které se pohybuje nečekaný host, je sice velmi atmosférický, ale v konečném součtu prostě se jedná jen o další variaci na známé téma. Opět se obloukem vrátím o kus výš – problém rozhodně není ve zpracování, protože kvalita nechybí; to ona předvídatelnost a okoukanost prostě těmto kouskům brání vystoupit na samý vrchol této sbírky.

Velmi zvláštním kusem je Sněžná paní Miroslavy Kvášové. Tahle povídka mi prostě nesedla (ostatně, byl by zázrak, kdyby v povídkové sbírce nebyl jeden až dva takové kusy) – nedokážu přesně říct, jestli to bylo rozvláčnějším ražením nebo postavami, které ve mně nevzbudili zájem.

Čtenáře zajisté potěší dvě povídky humornějšího ražení. Věra Mertlíková umíchá Lektvar správných žen. Série úsměvných skečů na téma Kterak babička sbírala devatero býlí je zábavným vyprávěním s jednou drobnou chybou: zhruba u páté byliny už se příběh začíná trochu vléct. Lektvaru správných žen by slušelo trochu méně ingrediencí, ale jinak je vyprávění zábavné a takové stařenkovsky mile nadýchané. Povídka U Gutenberga! Kateřiny Foltánkové je velmi originální – příběh ze života tiskařského šotka si nevychutnáte každý den. Tento kousek se dokonce dostal i do aktuálního čísla časopisu Pevnost, což podtrhuje jeho nespornou kvalitu.

Kamarádky navždycky Jany Rečkové také mají vcelku ohrané téma, ale díky pointě se autorce překvapivě podařilo vystoupit ze schématického pojetí příběhu, celý příběh navíc díky chytlavému stylu funguje na výbornou. V podobném duchu lze hodnotit mysteriózní upířinu Lívie Hlavačkové Dieťa stepi o ženě, která díky svému zvláštnímu dítěti upadne v nemilost a v roli matky-lvice se musí bít za právo svého novorozence. Do netradiční role staví své hrdinky i Jitka Ládrová v povídce Ornáda. Rozbít klišé o ženách, které jsou mnohdy mužnější než muži, vyžaduje dostatek odvahy, proto má tento příběh předpoklady zaujmout spíše ženskou část čtenářstva.

Blížíme se do finále. Sver Ivy Mrkvičkové je další ze severských legend obsažených ve sborníku Žena se sovou. Je trošku těžší se do ní začíst, ale velmi rychle se vám dostane pod kůži a bude strašit v hlavě ještě hodně dlouho. Částečně k tomu přispívají i promluvy v grónštině. O tajemství knih a vraždě bude vyprávět Blanka Jirušková. Hvězdář se dívá nahoru je chytlavým mixem fantasy, detektivky a sci-fi a ukazuje, že i na malém prostoru je možné vytvořit příběh s gradací a neočekávanou pointou. Velmi svojské pojetí tématu nabízí Martina Bellovičová a její O pár kroků blíž. Jedná se o silný postapokalyptický příběh nesoucí se v duchu japonské popkultury, který je ve sbírce jediný svého druhu. Navíc hlavní hrdina sehraje roli, která se zcela odlišuje od zaběhnutých stereotypů pojetí muže-hrdiny v rámci podobných příběhů – opravdu nečekejte drsného zachránce lidské rasy!

 

Vítězové bez poražených

Tradáá – zbývá poslední povídka. Je s podivem, že v knize se nachází jako první, ale u mě zkrátka vyhrála. Zajímavostí je, že Ludmila Vaňková napsala První rychlost již před zhruba 40 lety a pro Ženu se sovou byla pouze poupravena. Tomu odpovídá i úvod: budete valit oči, a první slovo, které vás při čtení napadne, bude zaručeně „retro“ (mladší z vás pak „oldschool“). Jenže – pak přijde POINTA, která je nečekaná a překvapivá. Najednou budete na povídku nahlížet zcela jinak. A opět se oklikou dostáváme na začátek minulého odstavce: toto pojetí a práce s příběhem je pro mě vrcholem povídkářského umění, a právě proto stojí První rychlost na stupních vítězů nejvýše.

Třináctka povídek, třináctka autorek. Ze Ženy se sovou je cítit nadšení a péče, se kterou byla kniha připravena. Zuzana Hloušková a Františka Vrbenská odvedly skvělou práci a sestavily kompaktní sbírku s velmi čtivým mixem žánrů. Pokud už se vám přejedla klasická fantasy, nabízí vám kniha pohled na muže i ženy od žen – ten je na hony vzdálen mužskému maskulinnímu pojetí. Ano, i ženy dokáží přitvrdit a poetika mnohdy hlasitě pláče v koutě, ale přesto je rozdíl v úhlu pohledu stále znatelný.

Celkový dojem z knihy je veskrze pozitivní – těžko hledat slabší kus, a několik příběhů se dokáže zahryznout pod kůži nebo hlodat ve vaší hlavě dlouho po dočtení. A spokojenému čtenáři nezbývá než netrpělivě vyhlížet další Ženu, tentokráte s drakem!

 

Zuzana Hloušková a Františka Vrbenská (editorky): Žena se sovou
Vydala: Fortna, 2017
Obálka: Jana Maffet Šouflová
Počet stran: 352
Cena: 349 Kč

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

6 komentářů

  1. Tak takhle ne, moji mladí aktivisté! Tohle je tak genderově nevyvážené, až pánbůh brání! Jasná diskriminace mužů, homosexuálů, translidí a všech ostatních menšin a podmenšin!!!

  2. to Podchaljuzin: Hodlám vydat svůj vlastní sborník: Karel Cedrecký uvádí nejlepší povídky Karla Cedreckého. Budeš-li chtít, můžeš napsat doslov. Revanšuji se ti posléze stejnou službou.

  3. to KarelC: Nic není lehčí než psaní, jaképak s tím medle sraní!

Zveřejnit odpověď