Letopisy Vukogvazdské družiny I

Co svět světem stojí, každý správný příběh začíná v hospodě. A je jedno, jestli je to hospoda slovutná, jako U Prokopnutého bubnu, U Skákajícího poníka nebo U Prasečí hlavy, či naopak obyčejný zaplivaný pajzl, kam zapadnete téměř proti své vůli jen kvůli tomu, že se venku žení všichni čerti. Typická hospodská atmosféra prostě s vyprávěním nejrůznějších příběhů neoddělitelně souvisí, řada oněch příběhů tu má ostatně svůj počátek. Nejinak je tomu i v tomto případě.

Letopisy

Těžko samozřejmě hádat, zda záměr sepisovat Letopisy Vukogvazdské družiny v nějakém šenku vznikl, každopádně v hospodě v Pustých luzích, které místní říkají prostě krčma, se čtenář s Vukogvazdskými družiníky seznamuje. Scénou náhodného setkání několika poutníků, které spojí dohromady touha po přivýdělku, začíná první příběh Salaš v horách. V něm se představuje na první pohled nesourodá skupina, již tvoří několik lidí, kudúčka, půlelfka, trpaslík a půlobr. Skupina, kterou zpočátku drží pohromadě pouze dočasné společné zájmy, je posléze stmelena prožitým nebezpečím při cestě za pokladem i smrtí ve vlastních řadách. Díky tomu se nakonec stává skutečnou družinou, prodchnutou duchem sounáležitosti a přátelství. V následujících dobrodružstvích (Starý důl a Štvanice) je družina o další členy obohacena, vedle toho ale jiné ztrácí. Každý z trojlístku příběhů je v podstatě samostatným vyprávěním a dominuje mu jiná z postav, což knize dodává na pestrosti. Přitom příběhy zachovávají chronologickou posloupnost a díky tomu, že část postav vystupuje ve všech třech dobrodružstvích, tvoří logicky provázaný celek.

Letopisy Vukogvazdské družiny jsou dokonce i v rámci pestré palety fantasy žánru velmi specifickým dílem. Jeho základní charakter vyplývá už z toho, že u kořenů předložených příběhů stojí známá hra na hrdiny Dračí doupě. Přiznám se, že jsem byl na výsledek velmi zvědavý, přesto jsem si ale převod herních zápletek v plnohodnotnou knihu neuměl dost dobře představit. Případné obavy jsou však zcela liché, výsledek příjemně překvapí. Ačkoliv jsou kořeny Letopisů, tkvící v herním systému Dračího doupěte, na podobě knihy patrné (po mém soudu především v úvodním a závěrečném příběhu, nejzřetelněji stojících na vzorci putování za úkolem), přesto tato skutečnost nepůsobí přes míru rušivě. Asi největší daň v tomto ohledu platí příběh první, kdy je zcela evidentní, že společenství poutníků vzniklo z nutnosti. Na druhou stranu tento faktor umožnil pracovat s charaktery postav, jejich počáteční vzájemnou nedůvěrou, nevraživostí i vlastními sobeckými zájmy. A přitom poté, co projdou závěrečnou katarzí, působí jejich proměna v semknutou skupinu věrohodně.

Dědictvím Dračího doupěte je patrně také netypický styl vyprávění. Děj je totiž střídavě líčen z pohledu více postav, díky čemuž se příběh člení do menších podkapitol. Na čtenáře tento styl sice klade zvýšené nároky, neboť ho nutí sledovat, která z postav si právě bere slovo (orientaci v dění mu přitom usnadňují nadpisy v záhlaví, oznamující, kdo je vypravěčem děje), za sebe ovšem mohu říci, že plynulosti četby tento fakt nikterak nepřekáží. Naopak se takové střídání různých pohledů stává osvěžujícím prvkem, který vnímání poměrně jednoduchých zápletek (hledání pokladu, rozplétání záhady mizejících dětí, pronásledování lapků) činí poutavějším. Letopisy Vukogvazdské družiny se běžné produkci vymykají i vytříbeným, bohatým jazykem a specifickým slovním humorem, který se mnohdy blíží až asprinovskému duchu.

Přitom by ovšem bylo mylné pokládat Letopisy za součást subžánru humorné fantasy. Všechny tři příběhy obsažené v prvním svazku jsou poměrně temně laděné, občas až syrové, Starý důl má vysloveně hororové finále. Nastíněnou atmosféru knihy jen dokresluje odvaha, s jakou se autoři neváhali se svými hrdiny rozloučit a nechat je zemřít.

Je naprosto evidentní, že družiníci, honosící se jménem Vukogvazdského hvozdu, se při sepisování svých příběhů nemálo bavili, což je zárukou toho, že se bude bavit i jejich čtenář. Silnou stránkou Letopisů jsou uvěřitelné, nesplývající postavy prosté běžných klišé, propracovaný kontext příběhů a reálie, čerpající inspiraci ze středověké historie i slovanské mytologie, děj, který nepostrádá spád, napětí a zvraty, přitom je však příznačný realistickou civilností, a v neposlední řadě čtivý vypravěčský styl. Podle mého názoru to není málo.

Tovaryš Keredok k smrti rád piklí. Kudúčka Meoda si chce vydupat trochu uznání. Rváč Jokedit touží po řádně chmeleném pivu. Pohan Rinvit by se rád vyhnul hranici. A smolař Dargos… Ten by chtěl konečně svatý klid. Jsou knihy, v nichž neohrožení hrdinové bojují se silami temnot a zachraňují svět. Letopisy Vukogvazdské družiny mezi ně nepatří. Protože jejich svět není černobílý. Spíš zatraceně špinavý! Příběh o společném putování a hledání přátelství, plný útrap, krve a hrachové kaše. (anotace)

  • Letopisy Vukogvazdské družiny 1
  • Autoři: Jan Kravčík, Jan Kremer, Vojtěch Sedláček, Jan Hnátek
  • Forma: paperback
  • Počet stran: 392
  • Cena: 290 Kč
  • Vydala: Gorgona, 2011

Josef Šrámek (redaktor)

jos.sramek@gma­il.com

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

2 komentáře

  1. Omluva za typografickou chybu
    „V něm se představuje na první pohled nesourodá skupina, již tvoří několik lidí – kudúčka, půlelfka, trpaslík a půlobr.“ —- Tady má být samozřejmě místo pomlčky naprosto obyčejná čárka. To je aby to někoho nemátlo. Ten šotek je prostě potvora nezbedná.

  2. letopisy
    Kvalitní recenze na můj fantasy objev roku. Letopisy Vukogvazdské družiny jsou parádní! Jen houšť a větši (krvavé) kapky!

Zanechat odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Letopisy Vukogvazdské družiny I

Tovaryš Keredok k smrti rád piklí. Kudúčka Meoda si chce vydupat trochu uznání. Rváč Jokedit touží po řádně chmeleném pivu. Pohan Rinvit by se rád vyhnul hranici. A smolař Dargos… Ten by……

Tovaryš Keredok k smrti rád piklí. Kudúčka Meoda si chce vydupat trochu uznání. Rváč Jokedit touží po řádně chmeleném pivu. Pohan Rinvit by se rád vyhnul hranici. A smolař Dargos… Ten by chtěl konečně svatý klid. Jsou knihy, v nichž neohrožení hrdinové bojují se silami temnot a zachraňují svět. Letopisy Vukogvazdské družiny mezi ně nepatří. Protože jejich svět není černobílý. Spíš zatraceně špinavý! Příběh o společném putování a hledání přátelství, plný útrap, krve a hrachové kaše.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. Četl tohle někdo? Název a anotace mi tak trochu připomněly hraničáře Xaxyho, ale nezní to úplně špatně.

  2. Jo, četl. Dlouho měli herní záznamy – jde o literárně zpracované herní seance – vyvěšené na svém webu, a rozhodně to nebylo špatné čtení. Ukázka z knihy je na http://www.letopisy.vg

  3. Při vší úctě, ten web jsem četl před cca 5-6 lety a jako družinové záznamy úctihodné, přinejmenším pro tu práci a vytrvalost. Ale netroufám si posoudit, nakolik je tohle vhodné pro knižní vydání. Podotýkám, že knihu jsem v ruce neměl.

  4. Dovolím si upozornit, že knižní vydání se od původních družinových záznamů podstatně liší. Vždyť v roce 1997 nám bylo -náct a od té doby čas i vkus pokročil. Přepisovalo se tedy a škrtalo nemilosrdně. Původní jsou jen náměty příběhů a popis z pohledu více postav. Jinak došlo k úpravám zápletky a hlavně rozpracování světa. Hraničář Xaxy? Ale no tak 😉

  5. Musím říct, že ta recenze je – včetně kritiky – naprosto trefná a velice mě potěšila. Klobouk dolů před autorkou 🙂

  6. Letopisy
    Já to četl a jsem nadšen! Spojení s původním vybíjecím (hack & slash) dračákem je nulová. Spíše naopak navazuje na to kvalitní, na co jsme u Vukogvzadských za ta léta zvyklí. První příběh v knize je pomalejší, ale to má svůj smysl. Další dva už frčí. Přečetl jsem jedním dechem a chci další nášup! Kdy bude nový díl?

  7. to Sarazin
    Myslim ze sa da zohnat v kazdom dobrom knihkupectve (Brloh) 😀

  8. Svazek druhý
    Alven: Tvoje nadšení mě i mé spoludružiníky nesmírně těší. Na nášupu se už pilně pracuje a měl by být hladovým strávníkům předložen příští rok začátkem října.

    Sarazin: Na stránkách Letopisů (viz odkaz výše) si můžeš Letopisy nechat poslat i na Slovensko, ale podle našich informací by už – jak říká Vlk – měly být i na pultech knihkupectví.

Zanechat odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *