Svitky z Londýnského mostu

Jak to dopadne, když se známá ilustrátorka mnoha fantasy příběhů pokusí sama jeden napsat? Nadmíru dobře. Jana Maffet Šouflová dokázala, že umí nejen skvěle kreslit a hrát na harfu, ale i uplatňovat své další schopnosti, k nimž patří nepochybně i literární talent.

book_210

Thomas Collingham, bývalý námořník, se stane šťastnou náhodou konstáblem Londýnského mostu, jedné z nejúžasnějších lokalit a důležité dopravní tepny rodícího se velkoměsta. Mnohé mosty mají svá tajemství, strašidelné strážce a pohnutou historii. Nejinak je tomu i v případě obydleného Londýnského mostu (stálo tam přes stovku domů). Nový konstábl si ani nestihl pořádně vybalit a už ho čekala první mrtvola. Mylné představy o nudné práci, spočívající hlavně ve vybírání mýtného, ho rázem opustily…

Co svitek, to jeden detektivní příběh. Lehké a vtipné vyprávění v ich-formě si rychle získá čtenáře a až do konce neztratí jejich pozornost. Humor, založený na jemné sebeironii, protkává děj jako kouzelná nit a z historického gobelínu dělá zábavné herní pole. K úsměvu vás přimějí nejen Thomasovy optimistické komentáře, ale i emocionálně podbarvené dialogy. Přestože se příběhy odehrávají v roce 1306, autorka se rozhodla sáhnout k archaismům jen tu a tam, takže jazyk vyprávění je živý a odpovídá myšlení dnešního čtenáře.

Stejně hravě přistoupila autorka i k historickým reáliím. Věrně se snaží popsat každodenní život obyvatel mostu a předvádí při tom geniální cit pro detail, přičemž nevynechá ani zkažené jídlo a další nešvary místních hostinců. K doloženým dějinným událostem vedou drobné odkazy v poněkud zhuštěnějším časovém údobí, než se skutečně odehrály. Autorka nezatěžuje své hrdiny ani pro středověk typickým náboženským zanícením. Církev není podána v tom nejlepším světle a chladné krypty sakrálních staveb jsou užitečné především k přechovávání mrtvol.

Naprosto skvělý je nápad s mluvící hlavou popraveného skotského rebela Williama Wallace (možná znáte film Statečné srdce, tak ten je o něm), škoda, že není ještě víc využitý. Ráčkujícího rádce, jemuž postupně odpadávají části obličeje, brzy nahradí jiní pomocníci, jako dobrotivý duch stavitele mostu, průsvitná dívka s lampou, gryfové… Thomase však kontakt s nadpřirozenem nijak zvlášť nevytáčí, zachovává ledový klid a ani poté, co se napije zteplalého piva z jakéhosi odřeného pohárku v pracovně svého přítele a londýnského koronera Lioneta, si nevšímá změn, které se s ním dějí.

Inu, někomu může připadat celý příběh, poskládaný jako mozaika z jednotlivých svitků, trošku naivní. Thomas sám je zlatíčko k zulíbání a pro boj s padouchy má kolem sebe dost ochotných přátel, kteří se objeví v pravou chvíli a pomůžou, jak můžou. Hrdina si tak lehce poradí s vyšetřováním vraždy muže, který byl během jedné noci zabit deseti různými způsoby (první svitek), rozlouskne i prapodivné uhynutí kostelní kočky, mimochodem církevní zaměstnankyně s řádným platem (druhý svitek), a odhalí i prohnaného žháře, který zničí skoro polovinu mostu (třetí svitek).

Zpočátku Thomasovi stačí hlavně fištrón a Lionetova dokonalá ohledávací technika (trošku jak z Bratra Cadfaela). Eh, krásné časy, kdy důkazy jsou prosté a nezpochybnitelné a zločinci po sobě zanechávají spousty stop! Postupně však musí neohrožený konstábl sáhnout i k jiným prostředkům, řekněme až mystickým, které mu obvykle náhoda přihraje pod ruku. Svou úlohu pak sehraje třeba záhadný bard Weylin i ze zapomnění vyštrachaný zrezivělý meč, ostrý jak břitva.

Případ hořícího salamandra je asi nejvíc bohatý na fantazácké prvky, akci a dějové zvraty, ale vrcholem knihy je bezesporu Případ pěti tancujících nebožtíků (čtvrtý svitek). Jiskří silným epickým nábojem, hlavnímu hrdinovi jde nejvíc o kejhák a dojde taky na hezkou šermovačku uprostřed zamrzlé Temže. Zároveň je v něm také nejvíc řemeslných prohřešků, a to hned tři: vypravěč se rád opakuje, v klíčovém momentě zasáhne princip deus ex machina a na konci ještě přiskočí dlouhá dodatečná vysvětlovačka. Jenže celkový dojem je skvělý a kdo by se zabýval drobnostmi, že?

Oceňuji také hezký pokus vymknout se genderovým stereotypům, ačkoliv celá kniha je spíš taková „pánská zábava“. Jedinou výraznější ženskou postavou je kuchařka Padriga, z níž se ale nakonec vyklube urozená slečna, již je nutné ochraňovat. Původně hubatá hospodyně s „bezvěkou tváří s drobnými vráskami“, oblečená do beztvarého oděvu a dlouhé rochetky a ověšená chřestícími amulety, klíči od spíží, pytlíky s kořením a opírající se při chůzi o hůl, se nakonec promění v celkem ucházející sňatkový artikl, co má aspoň pěkné vlasy a oči… No nic, pořád lepší než ta bledule Elaine, která místo aby skočila Thomasovi do náruče, zapadne do jakéhosi kláštera.

Kniha obsahuje ještě epilog, který si umím dobře představit i jako oslí můstek k další knize, v níž bychom se dočkali pokračování Thomasových dobrodružství. Náš hrdina totiž jen tak nezemře, ač se o to snaží i ten nejvyhlášenější nájemný vrah v Londýně – a marně. Proč? To už prozrazovat nebudu. Neodpustím si ale závěrečný vzkaz autorce: Ano, milá Jano Maffet, opět jsi potěšila naše srdéčka! A nejen tou skvostnou obálkou…

80%
  • Jana Maffet Šouflová: Svitky z Londýnského mostu
  • Straky na vrbě, 2014
  • Obálka: Jana Šouflová
  • 364 stran, 330 Kč (ve FantasyShopu 281 Kč)
Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

14 komentářů

  1. Výborná kniha
    Super kniha, pre mňa jeden z horúcich kandidátov na najlepšiu knihu roka 2014. Srdečne odporúčam.

  2. Ilustrace
    V knize pobaví i ilustrace,byť některé jejich detaily sahají poněkud mimo středověk. Největší vadou knihy je, že těch příběhů je poněkud málo…

  3. Mám za sebou zatím jen úvod a je to dobré. Moc se mi líbí kultivovaný jazyk.

  4. Mě ta kniha vysloveně nadchla. Parádně vykreslené protředí, Londýnský most na papíře přímo dýchá životem, super postavy a chytře vystavěný příběh. 10/10

  5. Tož, jak se mi recenze na Vidění nelíbila, tak tahle se mi líbí moc Zuzano.

  6. S tím prozrazováním to není tak hrozné, to k recenzím patří.

  7. 🙂 Díky
    Děkuji za recenzi. Neprozradila tak moc, i když je to na hraně. 🙂 Jinak Zuzko, pokračuji, zatím jen páchám konstrukce nových případů a ano, William Wallace bude i nadále a mostní“kamerový systém“ bude mít i nový článek. :-D. Hodně zajímavé je pozorovat jak rozdílné reakce lidé mají zrovna na „ukecané hlavy“ 🙂 A jsem ráda, že jsem potěšila. Já se při psaní dost bavila.

  8. Re: sitko
    Víte, u Mycelia se ve mně něco zlomilo. Asi bych to už neměla recenzovat. Možná jsem ztratila odstup, kdo ví. Za zpětnou vazbu každopádně děkuju.

  9. Maffet
    Bude mi potěšením a ctí si od Vás, Jano, zase něco přečíst. Ty ilustrace uvnitř byly fakt bezva, zapomněla jsem je zmínit. A že jste se u psaní dobře bavila, se z textu pozná. Copak, někomu se ty „ukecané hlavy“ nelíbily?

  10. to sitko
    Má to však i své výhody, nemusím to číst a mohu raději u lahvičky s dobrými, božími lidmi posedět! Inu, jak se říká: Huba není chlév, nelze zavříti!

  11. Hlavy
    🙂 Hlavy jsou fajn. Jen je to pro některé lidi trochu ulítlé a ti co jsou zaměřeni spíš na detektivní žánr se nad tím pozastavovali. Ale obecně se lidé dělí na dvě poloviny. Realisticky zaměřeným se líbí první polovina, ti co jsou více na fantasy maji radši druhou polovinu. Ilustrace nějsou prokreslené jak to u mě bývá, ale spíše nahozené jako vtip pro dokreslení a vypíchnutí některých detailů. Například McMoffitova vývařovna nebo vykopnutý nebohý objevitel fish and chips.

  12. ad Hlavy
    Předchozí příspěvek bude od autorky… 🙂

Zanechat odpověď

Svitky z londýnského mostu

Lehce humorná detektivka s fantasy prvky odehrávající se na londýnském mostě roku 1306. Na této monumentální stavbě připomínající svérázné město se kromě nekonečných davů pocestných vyskytují i duchové, rozličná tajemná stvoření a samozřejmě……

Lehce humorná detektivka s fantasy prvky odehrávající se na londýnském mostě roku 1306. Na této monumentální stavbě připomínající svérázné město se kromě nekonečných davů pocestných vyskytují i duchové, rozličná tajemná stvoření a samozřejmě lapkové, podvodníci a vrazi.

Vyřeší londýnský konstábl Thomas Collingham a jeho přítel koroner Lionet zapeklitý případ muže, který byl zabit desetkrát, poradí si s případem svaté kočky, vybojují zápas s ohnivým salamandrem a zjistí, jak je možné, aby nebožtíci tancovali?

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. uvidíme
    Porůznu roztroušený povídky byly dobrý, takže uvidíme, jak se povedl větší celek.

  2. povedlo se
    Takže se podařilo. Civilizované dávky (nejen) černého humoru, přiměřené množství fantasy prvků a poněkud vypečené ilustrace. Vynikající poměr cena-výkon.

  3. Nádherná obálka, i celá knížka vypadá skvostně. Zakoupeno (z velké části pod dojmem obálky) a už se těším, až si na to vyhradím čas. 🙂

  4. Citala som a je to skvela kniha, vyborne som sa bavila a dufam ze autorka napise aj pokracovanie, skvele postavy z knihy si ho zasluzia 🙂

Zanechat odpověď