Kočas 2016: co se do Mloka nevešlo

Od roku 2009 vychází každý rok povídkový sborník Kočas. Tato příjemná tradice je spojena s literární soutěží Cena Karla Čapka; organizátorka soutěže Jiřina Vorlová umístí do sborníku práce, které neprošly sítem porotců této soutěže. V Kočasech tak sice nenajdete vítězné texty (ty vychází každým rokem ve sborníku zvaném Mlok), přesto stojí za to si výběr zkušené editorky přečíst.

Kniha obsahuje třináct prací různého rozsahu – od krátkých povídek po téměř devadesátistránkovou novelu. Dále pak v antologii naleznete doprovodné texty (krátký, avšak vtipný úvod editorky a na konci knihy medailonky jednotlivých autorů).

 

Krátká povídka se dá pojmout různými způsoby, vždy by však měla obsahovat výraznou pointu. Milan Štajer se svou barovou space operkou Treky Žo a chlápek z Oklaburry výjimkou potvrzuje pravidlo, když svým slangovým vyprávěním zapomíná na pointu a dává spíše vzpomenout na Resnickova Santiaga (a možná mu tak i svým způsobem skládá hold). Text s krátkým názvem Exekuce od Radky M. Poslušné zase obsahuje tématiku a pointu dosti provařenou – snad proto, že na téma exekuce se už toho v hospodách a internetu namluvilo spousty. Úvodní krátká práce Královnino lože od Zbyňka Moravce tak z krátkých textů vyčnívá nejvíce, když v  akční fantasy nechává čtenáře v nejistotě téměř do konce; snad jen vysvětlující závěr mohl být zpracovaný o něco lépe.

 

Povídky střední délky od deseti do padesáti stran tvoří jak počtem, tak obsahem páteř knihy. V textu Bát se musíme jen velbloudů zamíříme do Iráku v období války v Zálivu. Jednotka amerických vojáků je vyslána na území nepřítele k neznámému objektu, který by mohl být skladištěm chemických zbraní. Série hrůzostrašných úmrtí halí povídku do temného hávu. Autor Vladimír Němec už má na svém kontě zářez ve formě publikované knihy a i zde si počíná zkušeně, když se mu daří text s blížícím se závěrem patřičně vygradovat.

U akce ještě chvíli zůstaňme. Vůně masových koláčků Václavy Molcarové čtenáře uvrhne do blíže nespecifikovaného poválečného světa, kde malá jednotka odstraňuje magické miny. V povídce se  hrdinka vrací do své domoviny, a tak má pro ni vojenská služba jedinečný náboj. Na této myšlence autorka svůj text založila a zároveň ji i použila k vyústění děje.

Od válečné povídky k postapokalyptické scifi to není daleko. Jiří Novotný zamořil Zemi výbušným plynem zvaným modřenec. Látka, jež vybuchuje při kontaktu s elektřinou, vyřadila z provozu prakticky všechnu elektroniku. Proto jsou dětští hrdinové vysíláni na průzkumné mise, aby do atomového krytu donesli funkční součástky. Ve znamení modřence tak pracuje s autorsky nelehkým popisem mladých postav a povídku si zaručeně užije každý hráč počítačových her.

 

Ale nejen postapokalypsou a akcí je čtenář fantastiky živ, a proto je dobře, že Kočas 2016 nabízí rozmanitost. Povětrná holka od vypsané autorky Anny Šochové popisuje spory dvou dívek, které se daly na cestu magie. Autorce lze především pochválit popis kouzel a jejich vztah k větrnému božstvu, které zde představuje nevšední stařec. Linda Sigmundová zas začala svůj text I věci mají minulost jako sociální drama z období komunismu. Vyprávění o osiřelé dívce, která najde nový domov u své babičky, však brzy získává fantasy háv; babička totiž ukrývá tajemství lidí zakletých do předmětů. Text umně navozuje atmosféru komunistického období a vrcholí v období okupace vojsk Varšavské smlouvy.

 

Antologie jako taková obsahuje kvalitní texty se zvládnutým autorským řemeslem. Autoři se snaží přijít s originálním přístupem a některým (Vladimír Němec, Anna Šochová, Linda Sigmundová) se to i daří. Co však autorům chybí, je, řekněme, záblesk génia – téma, které by vás poslalo do kolen, nebo aspoň výrazný zapamatovatelný hrdina s potenciálem pro rozpracování v další tvorbě. Vyznění sborníku tak působí jen lehce nadprůměrně a to se odráží i v hodnocení.

Kočas 2016 by si jako předešlé ročníky měli přečíst především účastníci různých literárních soutěží. Zjistili by třeba, že bez dobře zvládnutého řemesla to prostě nejde. Antologie možná obsahuje trochu méně scifi a trochu více fantasy, než by se někomu líbilo, ale tak se prostě práce sešly. Co může být ale zarážející, je prakticky nepřítomnost fantastického hororu. To už je však spíš jen postesk a malá nápověda pro soutěžící dalších ročníků Ceny Karla Čapka.

 

Jiřina Vorlová (ed.): Kočas 2016
Vydal: Nová vlna, 2016
Obálka: Miroslav Dvořák
Počet stran: 339
Cena: 257 Kč

Hodnocení: 65 %

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zveřejnit odpověď