Rozhovor s Michaelem Broncem o Třech kapitánech – příběhu jeho srdce (část II.)

Ve druhé části rozhovoru se spolu s Michaelem Broncem odíváme do minulosti, abychom se dozvěděli něco o pozadí vzniku Tří kapitánů, ale i do budoucnosti, protože čtvrtým dílem tahle sága rozhodně nekončí! Bude se lákat, sportovat, účtovat a mnoho dalšího – ano, to vše s sebou Tři kapitáni nesou.

Který z Kapitánů je ti nejbližší a proč?

Hodně osobní otázka. Neodpovím, protože nevím. V každé z těch tří postav je dost ze mě, ale nejsem to já. Každý z nich má silné stránky i slabiny. Bylo by asi nejpříjemnější být Arnošt Kodex, protože ten nepochybuje, jakmile se jednou rozhodne.

Mám je rád všechny tři.

V mnoha situacích ukazuješ svůj specifický smysl pro humor. Je něco nebo někdo, co tě ve tvém smyslu pro humor formoval(o), ovlivnil(o)? Holduješ například nějakým sitkomům?

Je třeba brát v potaz, že první tři díly jsem psal v letech 2006-2011. Takže inspirace budou docela dávné. A já jsem vlastně jednoduchý člověk. Dlouho mi to nedošlo, ale v mé DVD sbírce filmů je hodně humoru i nadsázky. Třeba hongkongské akční filmy. Nemám rád dramata; nenávidím bezvýchodné situace. Samozřejmě není vše hehe, koukám rád i na historické a válečné filmy. Ale fakticky nepotřebuju takový, kde na konci téměř všichni padnou (kromě Sedmi samurajů). V 90. letech jsem začal kupovat japonské mangy překládané do angličtiny. Nosil jsem je tehdy kamarádům na matfyzácké koleje a na základě toho pak vznikla www.manga.cz. Měl jsem koupenou spoustu klasiky; třeba Shirowa (Appleseed, Dominion Tank Police) i další. Bohužel jsem je půjčoval tak vášnivě, že mi část zmizela. Vliv mangy/anime v Kapitánech určitě bude. Je rychlá, šílená, bývá velmi nadsazená. A dost často je tam i jistý humorný nadhled nad příběhem. Tehdy mne to určitě formovalo. Myslím, že čtvrtý díl, který vyšel před měsícem, už je daleko vážnější a ne tak rozjuchaný, i když jsem děj často nějak odlehčil. Ostatně Filip Fix, astrobiolog a hlavní hrdina, je takový maličko suchopárný. Pokud na to má tedy čas.

Turistika, cyklistika, M. Bronce se mocně týká!

Na základě jedné ze scén dokonce vznikla i reálná „živá“ akce, která se snaží držet si svoji každoroční tradici. Pochlub se čtenářům, prosím.

Zas to vezmu obloukem. Pokud jste dočetli až sem, už to vydržíte. Fandím turistickým známkám a sbírám je. Teď mám ve sbírce něco přes 1 600 ks a 1 400 mi chybí. Chtěl bych to do konce života zmáknout. No a samozřejmě jsem taky chtěl mít vlastní turistickou známku. K čemuž ale minimálně potřebujete nějakou akci; pokud je to známka výroční. A jelikož jsou Kapitáni kalendářně podchyceni (příběh začíná 17. července, neptejte se proč), rozhodl jsem se udělat si radost a v daném termínu večerní akci: Memoriál běhu Arnošta Kodexe. Dva hlavní hrdinové během rozhovoru v jedné kapitole oběhnou kus Krčského lesa. My (co se sejdeme na metru Roztyly) tedy neběžíme, jen jdeme; pokecáme, co je s Kapitány nového, zajdeme na pivko (což Kodex s Fixem neudělají) a skončíme v altánku, kde přečtu kousek z nově napsaných textů. Měli jsme už sedm ročníků, většinou přijde 6-7 fanoušků, nikdy to myslím nepřekročilo desítku. Je to fajné, akorát se mi doma hromadí ty známky a potřeboval bych je vyprodat; původní idea merchu je, že má vydělat tvůrci další peníze, ne že se má ještě neustále dotovat…

A když jsme u té novinky, V říši Opeřeného hada se jmenuje, jaký to byl pocit po dlouhých letech držet v ruce další díl svého opus magna?

Samozřejmě neuvěřitelný. Tolik let jsem to odkládal, až jsem si chvílemi sám nevěřil, že dokážu příběhem pohnout dál. Takže vteřina závratného štěstí! No a pak přijde realita, poklepe ti na rameno a řekne: „Fajn, kamaráde, máš tady přes sto objednávek, tak teď musíš všem těm lidem napsat, dohodnout způsob předání, nabídnout ke knize něco v akci; pak to všechno řádně zabalit, odeslat, vyúčtovat; no a jelikož je prosinec, musíš do toho ještě zvládnout finální vyúčtování, zaplatit za půlrok autorům i další práce…“

Takže nemám na štěstí čas. Navíc jsem po zhroucení z přepracování před deseti lety, a když to s prací přeháním (obvykle před Vánoci), začne se mi projevovat chorobná únava.

Člověk většinou touží po tom, co nedostane, takže by se mi líbilo, kdyby se tu náhle zjevila múza a dala mi za tu knihu velkou pusu, anebo jsem ji mohl donést Honzovi Kantůrkovi, ten by si ji potěžkal, prolistoval a řekl by uznale: „Dobrá práce, kamaráde.“ Nic z toho se ale zřejmě nestane, takže se v lednu odměním tím, že si udělím víc volna (objednávky rozeslány) a vyrazím na výlety do svých milovaných míst (Sázava, Berounka, Vltava), případně pro další turistické známky.

Ilustrace Jana Pekárka ke čtvrtému dílu V říši Opeřeného hada

Na obálce knihy se skví v celé své kráse ochemule – jak tě vlastně tahle bizarní bytost a její mytologie napadly?

To je unikátní „plod“ mých devíti až deseti let. A asi i verneovky 20 000 mil pod mořem, kde skrze velké podmořské okno Nautila neustále sledují a klasifikují kolemplující podmořské tvory. A když jsem se rozhodl, že jedním z témat mé knihy budou „ochemule“, začala se mytologie kolem nich přirozeně rozrůstat. Občas mi při tvorbě dost vadí, že nejsem biolog, naštěstí mám odborné poradce; mezi nimi biology minimálně dva.

Všechny knihy jsou prošpikované narážkami na literární a popkulturní fenomény. Kolik času ti zbývá při vydávání na čtení a další kulturu?

Když jsem se před deseti lety zhroutil, bylo to především ze čtení. Už jsem nemohl, oči mi přestávaly sloužit; na pár let jsem musel vysadit veškerou kulturu. Dneska si občas něco přečtu nebo pustím pro zábavu, ale čtení, které mám již asi navždy limitované, věnuji převážně profesi nakladatele (a spisovatele). Nicméně je mi, kolik mi je, a desítky let jsem nasával kulturu kolem fantastiky; zvláště v 90. letech. Takže se mi kulturní odkazy obvykle vybavují samy, prakticky nikdy nejsou na moderní dobu, ale ta mne stejně štve. Ostatně, jakožto překladatel vím, že anglosaští autoři fantasy nejraději odkazují na Alenku v říši divů, prazáklad fantaskního žánru.

Aktuálně je tedy na světě čtvrtý díl. Máš už představu, jak to bude s dobrodružstvími Kapitánů dál?

Otázka na tělo. Během zimy bych si chtěl od tvorby odpočinout a dělat na cizích projektech. Jakmile přijde jaro, chci otevřít pátý díl Kapitánů. Napsáno je asi 60 stránek, tak si je znovu pročtu a začnu „hledat“, jak příběh pokračuje. Čtvrtý díl je příběhem astrobiologa Filipa Fixe, Třetího kapitána; na jeho konci Fix potkává „Druhého“, vyjednavače Petra Askortu. Pátý díl by měl být tedy příběhem Askortovým, příběhem hledání pravého pokladu v korzárské lodi Srdce. Znovu potkáme Ramiréze, Šilhavého Lee i další aktéry. Pátý díl by měl končit ve stejném uzlovém bodě, případně oba spojené příběhy protáhnout dále, uvidíme. Čtvrtý díl jsem psal 11 let, ale bylo mezi tím i ono zmiňované zhroucení. Je mi jasné, že čtenáři tak dlouho čekat nebudou. Na pátý si dám tedy tři roky a uvidíme. Váhám nad názvem; citací z textu by se pětka mohla jmenovat „Tihleti zkurvení kapitáni!“, ale nevím, zda takový vulgarismus v nadpisu není příliš ultimátní a nedám tam „zatracení“ nebo něco úplně jiného.

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně spokojených čtenářů nejen Kapitánům, ale vůbec celým Strakám na vrbě. Ať se daří! 

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zanechat odpověď