Album Na troskách snů a kniha Příběh Tuoné mají jednoho společného jmenovatele: Davida Fuchse, kytaristu kapely Meadow Street a zároveň duchovního otce mytické Tuoné. A protože jsme redakce zvídavá, poptali jsme se na vše možné i nemožné, abychom o tomhle zajímavém projektu zjistili co nejvíc.
Na počátku rozhovoru vám položíme tradiční otevírací otázku: zkuste nám představit nejen sebe, ale také kapelu Meadow Street, ve které působíte.
Já jsem v Meadow Street od počátku. Byli jsme tři zákládající členové, ale nakonec jsem z nich zůstal jediný. V kapele působím jako kytarista. Jsme rocková kapela a na scéně se pohybujeme od roku 2019. Začátky byly ryze alternativního stylu. V tuto chvíli se nebojím tvrdit, že jsme našli svůj zvuk (což dáváme vědět i mottem „found & loud“, které máme na mikinách s naším logem). Nebojíme se jít od melancholických poloh atmosférického rocku až po tvrdý hard rock a přitom je to pořád Meadow Street. Hodně nás baví tvořit vrstvený hudební zážitek, takže do skladeb přidáváme i další nástroje. A jako neoddělitelná součást produkované hudby je ženský zpěv, který dolaďuje tu správnou atmosféru.
Proč máte anglický název kapely, když zpíváte česky?
První tři roky byla hudba s anglickými texty. Pak jsme si ale řekli, že chceme, aby posluchači více rozuměli tomu, o čem zpíváme. U textů našich skladeb šlo vždy o hlubší sdělení. Nemáme povrchní texty, a proto jsou od roku 2022 výhradně v češtině. Pomohlo nám to vytvořit silnější pouto s domácími fanoušky a naše sdělení je tak mnohem autentičtější. Nicméně anglický název jsme si ponechali.
Mohl byste zkusit zavzpomínat na své spisovatelské počátky? Kdy jste objevil kouzlo příběhů a touhu vyprávět je ostatním?
To už je hodně dávno, na gymnáziu. Tehdy jsem propadl řeckým bájím a začal jsem psát básně s touto tématikou. Profesoři si toho všimli a několik básní mi dokonce vystavili na školních nástěnkách. A to byla velká zkouška osobní odolnosti. Když je vám 15, tak na vás nenechají spolužáci niť suchou. Ale rozhodně mě to neodradilo. Spíš naopak. Tehdy jsem s dvěma kamarády založil takovou kapelu-nekapelu. Prostě jsme se jen tak bavili s klávesami, bicími a zpěvem. A pro tuto kapelu (název si už nevzpomínám) jsem začal psát texty v angličtině. Sice jsme dlouho nevydrželi, ale bavilo mě to.
Z řeckých bájí a pověstí jsem během gymnaziálních dob plynule přešel na fantasy. Knihy jako Hobit, trilogie Pán prstenů nebo také Duna jsem přečetl několikrát i v originální anglické verzi. Vysněné krajiny a příběhy, které vás nutí přemýšlet a mají ve vaší hlavě přesah do současného reálného světa, to mi vydrželo a pořád mě to fascinuje. Nicméně, pokud jsem něco v minulosti napsal, tak to byly jen texty ke skladbám.
A počátky podruhé: jak jste se dali dohromady s kapelou?
V kapele jsem od úplného začátku, tedy od ledna 2019. Tehdy jsem s kamarádem a basákem v jedné osobě potkal a domluvili jsme se, že si zajamujeme. Pár takových sedánků, první text a přidala se i kamarádka, co zpívá. A protože všichni bydlíme na Luční ulici, název byl jasný. Sice jsem po pár měsících zůstal jen já s novými spoluhráči, ale na začátky strašně rád vzpomínám. Možná i proto jsem první text nikdy z angličtiny nepřetextoval do češtiny a ani nehodlám. Název skladby je Sleepwalker.
Náš bubeník Honza je druhým služebně nejstarším členem od podzimu roku 2020. Tehdy to byl můj kolega v práci. Měli jsme před nahráváním prvního EP a vypadl nám bubeník, tak jsem Honzu oslovil, jestli by si s námi nechtěl 3 skladby nahrát a on souhlasil. Navíc jsme si sedli lidsky, takže setrval a od té doby nám drží rytmus.
Někdy na podzim 2021 nám předchozí basák oznámil, že odejde, a tak jsme vypsali inzerát, na který se přihlásil Kamil. Pár zkoušek si s námi zahrál a jelikož to opět zafungovalo i lidsky, tak jsme si plácli.
Když jsme se v roce 2024 začali bavit o tom, že bychom chtěli natočit další studiové album, tak nám zpěvačka oznámila, že už nechce pokračovat. Věděli jsme, že tento den přijde, protože žila v Praze a na zkoušky pravidelně dojížděla do Brna. To se nedá moc dlouho vydržet. Shodou náhod se Honza potkal s bývalými kolegy na obědě a tam byla přítomna i Míša. Honza zjistil, že zpívá, a tak ji pozval na zkoušku. Po prvních zazpívaných tónech jsme věděli, že ona je ta pravá. Navíc je Míša pohodová holka, takže nebylo co řešit.
A letos se k nám přidal kytarista Vojta. Vojta je zvukař, se kterým jsme v roce 2025 nahrávali singl Poslední den, a protože spolupráce zafungovala, nahráli jsme s ním na podzim i celé album. Někdy v prosinci jsem ho pozval na pivo, abychom probrali naši budoucí spolupráci. Nějak jsme se dostali k tomu, že je kytarista a teď zrovna s žádnou kapelou nehraje. A dopadlo to tak, že už je také v Meadow Street.
Na světě je Příběh Tuoné, vaše literární prvotina. A kromě toho také velmi zajímavý projekt spojující písně a příběhy. Prozradíte, zda byl první text knihy nebo písně, ze kterých literární forma vykrystalizovala až poté?
Na tuto otázku je složité odpovědět. Za každou skladbou se skrývá nějaký příběh. Nicméně abych byl konkrétní, tak texty ke třem skladbám (z celkových devíti, které jsou na albu) vznikly jako první. Příběh u každé byl, ale neměl souvislost s Tuoné a nebyl na papíře. Teprve později jsem příběhy ukotvil k postavě Tuoné a napsal je. U textů dalších skladeb jsem si v hlavě skládal příběhy, které se k Tuoné již hodně přibližovaly, ale pořád byly jen v mé hlavě a nikdo o tom nevěděl.
Během loňského roku, když jsme začali plánovat nahrávání alba Na troskách snů, se mi v hlavě začal tvořit jednotný koncept. Vyjádřením tohoto konceptu byla postava v kápi v post-apo krajině, která je také na obalu alba. V té chvíli jsem věděl, že to je první spojovací článek všech příběhů. Ale ještě jsem nevěděl, jak se bude jmenovat. Důležité pro mě bylo, abych našel ještě jeden spojovací článek skrze texty. Chtěl jsem, aby to celé dávalo smysl, proto dva spojovací články – prvním byla atmosféra a hudba a druhým pak texty.
Čistou náhodou jsem v televizi v jednom dokumentu zaregistroval japonskou uměleckou techniku kintsugi, prostřednictvím které se opravuje rozbitá nebo prasklá keramika. V tu chvíli mi bylo jasné, že jsem našel, co jsem hledal – druhý spojovací článek. Když to zjednoduším, jde o hledání krásy v jizvách, trhlinách. Texty skladeb Meadow Street mají vždy hlubší význam, který se zpravidla točí kolem útrap člověka a vnitřní síly v každém z nás, která nám pomáhá se s nimi vyrovnat. Jednoduchou přesmyčkou jsem uviděl obraz postavy, která své rány na duši zaceluje pomocí kintsugi, čímž přiznává svou historii, své pády, ale jde dál posílena o tyto zážitky.
U knihy je to jasné, ale jste autorem i písňových textů?
Ano, všechny texty skladeb jsou mým dílem. Jak jsem už uvedl, za každým textem se vždy skrývá nějaký příběh s hlubším přesahem, což je pro mě důležité.
Jak jste kapele oznámil, že máte tento neobvyklý nápad? A jak vaše oznámení kapela přijala?
To bylo až po natočení celého alba. V lednu, cirka týden po natočení videoklipu k titulní skladbě Na troskách snů, jsme se všichni potkali v hospodě na pivu. U piva se nejlíp řeší věci kolem kapely. A tam jsem jim řekl, že mám v úmyslu vydat publikaci příběhů včetně textů ke skladbám a že by bylo fajn, kdyby byla vydaná společně s albem na konci února. Byl to pro ně trochu šok a překvapení, protože (dle jejich slov) „tohle fakt nečekali“. Ale odkývali mi to, že je to zajímavý nápad a stojí za realizaci.
Také by mě zajímalo, jak tenhle originální projekt prezentujete čtenářům/vašim posluchačům?
To je dobrá otázka. Zvolili jsme několik cest. Jednak na webových stránkách kapely je jedna substránka věnována přímo Tuoné, kde je popsáno, co je zač a jak se zrodila. Tato postava vystupuje také v našich posledních dvou videoklipech Z popela a Na troskách snů, které jsou součástí alba a knihy příběhů.
Zároveň jsme Tuoné vytvořili profil na Facebooku, kam prostřednictvím příspěvků dává světu vědět, kdo vlastně je. A na koncertech, když nám to pódium a časové možnosti Laury (která vystupuje jako Tuoné) dovolí, začleňujeme Tuoné choreograficky a významově. Dokonce jsme nyní spustili podcast Příběh Tuoné, kam postupně vkládáme všechny kapitoly s podkresem skladeb, kterých se příslušná kapitola týká.
A v neposlední řadě na našem e-shopu na webu kapely a také na koncertech prodáváme CD i s publikací příběhů. Tedy cest, kde prezentujeme tento komplexní projekt je více, a já věřím, že se Tuoné, její příběhy a sdělení časem stanou neoddělitelnou součástí vnímání skladeb Meadow Street u posluchačů.
Hudba Příběhu Tuoné je trochu jiná, než je pro Meadow Street typické. Jak jste jako kapela vnímali pocit potřeby vystoupit ze zajetých kolejí?
Naše hudba, kterou prezentuje nové album, je výsledkem postupného vývoje v rámci kapely. Tak jak přicházeli noví členové, tak i nové skladby měnili svůj „rámec“. Od počáteční čisté alternativy, přes indie, pop-rock, hard-rock až po gothic rock. Pro současnou hudbu byla také důležitá změna na pozici zpěvačky, kdy jsou nové skladby psané jí na míru. Nakonec se tvorba nových skladeb ustálila na současném nastavení. Důležitý je ale také celkový zvuk, který se nám podařilo nastavit tak, jak jej můžete na albu slyšet.
Před nahráváním alba jsme si řekli, že chceme, aby celkový dojem z hudby byl takový, jak chceme dále hrát. A protože kapel je hodně, je dobré se nějak odlišovat. My jsme k tomu využili právě sound nového alba a zároveň jsme označili styl naší hudby jako gotický rock. Navíc jsme to celé zarámovali příběhem Tuoné. Takže jsme vlastně vytvořili nové universum, ve kterém se pohybuje Tuoné za zvuku hudby Meadow Street.
Jak obtížné bylo hledat melodie tak, aby písně vystihovaly přesně „ten“ pocit, který mají navodit?
U nás to funguje naopak. Na melodii vzniká skladba a následně teprve text. Text, který ke skladbě vytvořím, proto vždy odráží náladu skladby a pocity, které mi melodie a skladba jako celek přináší.
Příběh Tuoné je sice útlá kniha, ale hutné a přemýšlivé čtení. Jaký byl důvod vzniku téhle knihy a jaké poselství byste chtěl čtenářům jejím prostřednictvím předat?
Od prvních skladeb a textů jsem pořád slýchával, že jsou depresivní. Že v nich není nic optimistického, teda až na pár světlých výjimek. Dost mě to trápilo, protože v mých myšlenkách je to přesně naopak. Měl jsme na výběr – buď začnu psát jednoduché texty bez hlubších významů nebo k nim budu psát příběhy, které objasní podstatu sdělení, které se v textech skrývají. Zvolil jsem druhou variantu. Přišlo mi to zajímavější. Navíc album na CD nosiči má jen obyčejný obal a neobsahuje texty písní, takže se to krásně i načasovalo.
Poselství, které se v knize (a tedy i textech a skladbách) schovává je sice jednoduché, ale v reálném světě složitější a každý z nás to má jinak nastavené. Prožíváme radosti, které v nás nechávají příjemné pocity. A pak také starosti – malé, velké nebo přímo otřesné – ty v nás nechávají šrámy, jizvy… Díky ale těm příjemným událostem a vnitřní síle v každém z nás, se s tím dokážeme vyrovnat. Není to vždy jednoduché, ale jakmile se to podaří, tak nás to posílí. V knize jsou tyto šrámy na duši popsány jako jizvy a zocelení jako zlato, kterým tyto jizvy zacelujeme.
Knižní text samotný je spojený s písňovými texty i prostřednictvím shodně užitých slovních spojení, obratů. Má to svůj význam?
Ano, význam to má – větší pochopení a prožitek z poslechu skladeb a z čtení příběhů. Vždyť hudební album a publikace tvoří celek. Už nyní máme na tento princip hodně pozitivních reakcí. Představte si, že si přečtete příběh k nějaké skladbě a pak části z toho příběhu uslyšíte zpívat. Nebo naopak – poslechnete si skladbu a pak si budete číst daný příběh a v něm najednou narazíte na slova a věty, které jste před tím slyšel zpívat. Líp se to celé pamatuje a hlavně prožívá.
Možná trochu osobní otázka: nebojíte se, že jako autor knihy se dostanete do povědomí víc než ostatní členové skupiny, že by vám to paradoxně v očích ostatních členů kapely mohlo třeba uškodit?
Toho se určitě nebojím. Cílem pro vydání publikace bylo podpořit kapelu a její skladby, nikoliv mě jako autora. Proto ani na obalu není uvedeno mé jméno. Mám jen krátké slovo na konci a ani má fotka tam není. Na přední straně obalu je postava Tuoné (stejný obrázek jako má hudební album) a na zadní straně je pak logo kapely. Prostě je to součást hudebního alba kapely Meadow Street.
Projekt je na světě, máte za sebou křest. Co vaše další plány, ať již hudební nebo ty literární?
Křest se vydařil. Byl to perfektní večer s našimi fans, se kterými jsme si ho užili. Teď nás čekají koncerty, na kterých budeme hrát hlavně skladby z nového alba. V šuplíku už na nás ale čekají nové skladby a příběhy, na kterých začneme brzy pracovat a dopilovávat je.
S Tuoné a jejími příběhy budeme určitě dále pracovat a rozšiřovat je. Teď už ale budou příběhy psány společně i s texty skladeb. A předpokládám, že s dalším albem vyjde opět publikace s příběhy Tuoné. Příště možná více obsáhlejší.
A Letos budeme chtít vydat ještě jedno kratší, specifické album. A příští rok by to mělo být album s velkým množstvím skladeb. Detail ale nyní ještě neprozradím. Zatím nesmím ani naznačovat.
Děkujeme za rozhovor, a přejeme, ať mýtus Tuoné roste stejně jako počty vašich fans!
FOTO: Archiv skupiny
